VIDEO: Křest jihočeskou krajinou. Vladimír Franz vystavuje obrazy inspirované Třeboní a Šumavou
11. října 2019 v 20:33 | ČT24
Výtvarník a hudební skladatel Vladimír Franz zahájil v českobudějovické Galerii Mariánská autorskou výstavu obrazů. Poprvé na ní uceleně představuje oba své velkoformátové cykly inspirované Třeboňskem a Šumavou. Nechybí ani jeho raná tvorba s jihočeskou tematikou.
Dvě základní témata, která prostupují tvorbu Vladimíra Franze, jsou příroda a společnost. Především přírodě ale také lidským stopám v ní se výtvarník věnuje na výstavě pod názvem V srdci Evropy - Cykly, na které představuje hlavně obrazy krajiny jižních Čech.
Snaží se přitom obejít bez typických zkratek. "Musel jsem najít tvar, který by Třeboň vyjádřil bez těch reálií, jako je čáp třeba a podobné věci," říká. "Jsou to třeba duby, které jsou zraňovány blesky, tesaříky, brouky a tak dále, které doutnají po každé bouři."
Šumava a zbytky civilizace
Nánosy barev podle Vladimíra Franze obraz zbytečně dusí. Pracuje proto se suchými pigmenty, nechává odhalit plátno, do kterého barva často vstupuje z druhé strany. Snaží se zachytit pachy jihočeské krajiny, zastavené ticho nad rybníky, dozvuky tamních příběhů.
Jádro výstavy tvoří dva bilanční cykly, a to Třeboň a Variace o portrétu Antona Brucknera-Šumava. "Jihočeská krajina mě vlastně křtila, spouštěla u mě ten tvůrčí moment," uvažuje Franz.
Inspirovala ho malebnost Třeboňska ale i pomíjivost lidských věcí v místech, kudy se Šumavou táhla železná opona. "Tam člověk najednou viděl rezavé migy, kterými prorůstají divoké svízele, kolem barely, takový zbytek civilizace a příroda, která si to strašně rychle bere zpátky."
To vše je nyní k vidění na jednom místě spolu s dalšími jihočeskými motivy, například městy, která do posledních detailů kreslil už ve svých 18 letech. Výstava v Galerii Mariánská je přístupná do konce září.
-jh-, ČT24, 3. 7. 2019
Výstava studentů Franze je v Lípě
11. října 2019 v 20:27 | Děčínský deník
V Domě Českého Švýcarska v Krásné Lípě od včerejška probíhá výstava prací studentů 3. ročníku Katedry výtvarné kultury Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem z předmětu malba pod vedením Vladimíra Franze. Výstava s názvem Moře, les bude k vidění do 19. července.
-vep-, Děčínský deník, 10. 7. 2019
Z rozhovoru s Jiřím Suchým (DeníkN)
11. října 2019 v 20:26 | David Soeldner/DeníkN
(...)
Když vám letos na festivalu vystavili akreditaci s anglickým označením filmmaker, filmař, vtipně jste to označil za příjemnou změnu, neboť v minulosti, za normalizace, vám říkali potížista čili troublemaker. A vy sám jste se opravdu toužil stát filmařem. V roce 1970 jako autor námětu, scénáře a poprvé také jako režisér jste se pustil do projektu s názvem Nevěsta s Martou Vančurovou, Helenou Růžičkovou, Josefem Dvořákem či Jaromírem Hanzlíkem. Odezva na experimentální poetické dílo, rovněž označované za filmovou báseň, však byla rozporuplná…
Kdo ho nesmírně ocenil, byl Vladimír Franz, ten náš "skoro prezident", a já myslel, že mi pouze lichotí. Pak od něj ale vyšla vzpomínková kniha, kde Nevěstě věnuje skoro celou stranu s tím, že je to nepochopený film. Takže se najdou lidi, kteří to uznávají, ale nebyla to masovka. A jestli mne mrzí, že se našlo víc kritiků? Víte, že ani ne? Jakmile jsem někdy něco odevzdal, už mne to zajímalo jen okrajově. Reakci okolí jsem vzal na vědomí, ale negativní kritika mne spíš povzbuzovala. Tak, a teď se zase musím ukázat! S tím jsem neměl problémy. Jenže přišlo období normalizace a já nesměl dělat skoro vůbec nic.
(...)
Legenda Jiří Suchý exkluzivně: Němé grotesky a muzikály mi zamotaly hlavu. David Soeldneer, DeníkN, 8. 7. 2019
V Ostravě proběhla demonstrace za strakatý poklad
11. října 2019 v 20:07 | a2larm
Ostravští aktivisté bojují za zachování cihlového komína, který vlastní společnost Vítkovice a. s.
Na Masarykově náměstí v centru Ostravy se ve středu v podvečer sešlo kolem padesáti demonstrantů na akci s názvem Rváči za Strakáč a pravdu. Akce měla upozornit na kauzu komína Aglomerace, který díky jedinečnému kostkovanému vzhledu získal přezdívku Strakáč. V tomto provozu se v minulosti upravovala a spékala železná ruda. V současné době komínu hrozí, že ho jeho vlastník Vítkovice a. s. nechá zbourat.
"Mně se ten komín prostě líbí a myslím, že je ho škoda," odpovídá asi třicetiletý muž, který se představuje jako Jan, na otázku, proč dnes na demonstraci dorazil. Organizátoři pochodu ze spolku Svatý Václav v čele s Dominikem Raškou poukazují na fakt, že Dolní oblast Vítkovice čili okolí známého dolu Hlubina, se stala symbolem Ostravy a hojně navštěvovanou turistickou atrakcí hostící různé kulturní události. Kladou si otázku, proč by stejný osud nemohl být dopřán také komínu Aglomerace, jehož název odkazuje na postup při zpracování rud.
Vlastník komína, společnost Vítkovice a. s., na snahu aktivistů o jeho zachování reaguje poukazováním na rizikovost stavby jakožto ekologické hrozby s tím, že Ostrava vyvíjí trvalý tlak na snižování zátěže životního prostředí. Odvolává se přitom na stanovisko České inspekce životního prostředí. "Objekt je kontaminovaný olovem, arsenem, polychlorovanými bifenyly a dalšími karcinogenními látkami," uvádí na svém webu společnost.
Členové spolku se oproti tomu v minulosti pokusili dosáhnout pro komín status kulturní památky. Ministerstvo kultury jim však nevyhovělo s odůvodněním, že ačkoli je jeho vzhled netradiční, nejedná se o výjimečnou architektonickou hodnotu. "Komunikace s Vítkovicemi je obtížná, na diskuzi, kterou jsme v zimě pořádali na téma zachování Strakáče, i přes pozvání nedorazili," stěžuje si Raška. Na podporu jeho snahy na demonstraci dorazilo několik hudebníků i umělec Vladimír Franz. "Ostrava je jedinečné místo, které si potřebuje uchovat svou tvář," podotkl v krátkém proslovu Franz. Strakáč je podle něj součástí místní krajiny.
O odstranění komína na žádost vlastníka rozhodne Český báňský úřad. Jeho verdikt by měl být znám do dvou týdnů.
TEO, 19. 7. 2019
Ostravské stopy: S dědečkem jsme chtěli vylézt na komín, vzpomíná Franz
11. října 2019 v 20:01 | Martin Jiroušek/ostrava.iDNES.cz
Známý hudební skladatel a výtvarník Vladimír Franz vešel do povědomí lidí, kteří ho neznají z umělecké oblasti, jako jeden z kandidátů v první přímé volbě prezidenta. Tato výrazná osobnost má velmi blízký vztah i k Ostravě, což se ukázalo v pokračování seriálu MF DNES Ostravské stopy.
Přestože má Ostrava řadu zachovaných památek z doby své průmyslové éry, osud některých je stále nejistý a stávají se předmětem veřejné diskuse. Známý je například aktuální případ komínu zvaného Strakáč , který chce před likvidací zachránit sdružení Svatý Václav.
Na podporu Strakáče vystoupil v úterý na Masarykově náměstí také Vladimír Franz . Přestože žije v Praze, ostravské poměry zná dobře díky svým prarodičům, které navštěvoval s rodiči už jako nemluvně a zažíval u nich atmosféru z doby éry první republiky.
"Dědeček s babičkou pocházejí z Vítkovic. Dědeček byl prvním českým inženýrem ve Vítkovických železárnách, bydleli na Ruské ulici, kam se přestěhovali z domečku za Mírovým náměstím. Přes střechy byl výhled na Vítkovické železárny. Navštěvovali jsme je pravidelně o Vánocích. Vystoupilo se ve Svinově, země duněla, nebe mělo kakaovou barvu, všude byl cítit plyn, přičemž z komínů stoupalo všechno možné. Ve výsledku to bylo úžasné, z oceláren se valil červený nebo růžový kouř, jinde fialový, oranžový, žlutý… Taková barevná Ostrava to byla," usmívá se výtvarník známý rovněž díky svému nepřehlédnutelnému tetování.
Dobovou Ostravu dokáže Franz popsat velmi podrobně, neopomene ani pověstnou továrnu v srdci města - Karolinu.
"Známí bydleli naproti koksovně Karolina, na úrovni její střechy, odkud šlehaly desetimetrové plameny. To bylo něco, Ostrava tehdy skutečně takto pracovala. Když jsem měl tři roky, dědeček mi namaloval na papír všechny ostravské komíny. Pak musel udělat komín k vláčkům. Postavil nejen komín, ale i roury a kolem toho ochozy. Takže na tento komín Strakáč, jak se mu říká, jsem trpěl od dětství. Když jsem byl ještě menší, vozili mě v kočárku přímo pod ním a já neusnul, dokud jsem jej neviděl. Vypěstoval jsem si k němu citový vztah. Mrzí mě, že jej chtějí zbourat a není z něj technická památka," posteskne si při rozhovoru. Srdeční záležitost
Vše v blízkosti komína dnes už zmizelo. "Kolem něj byla spékárna rud, protože jinak by se vysoké pece proměnily v cihelnu, v rudě byly totiž značné nečistoty. Ty bylo nutno vypálit před tím, než se použila v pecích," komentuje zaniklou část Ostravy.
Strakáč se pro něj stal srdeční záležitostí, pro niž vidí zajímavé možnosti využití. Upozorňuje i na fakt, že komíny jsou pro Ostravu specifickým symbolem - a na některé se s dědečkem pokoušeli vylézt.
"Kdysi jich v ní bylo daleko více, třeba ten u Urxových závodů, co byl hodně tenký a měřil asi sto metrů. S dědečkem jsme se dokonce pokusili vylézt na komín vítkovické elektrárny. To bylo tenkrát, kdy měla jen dva komíny, které vypadaly jako flašky, jež stály na střeše, a z nich se valil neuvěřitelně černý dým. Ty byly nízké a uprostřed nich stál jeden vysoký, a tam jsme chtěli vylézt, abychom měli krásnou vyhlídku," vysvětluje.
Na to, že je Strakáč údajně nebezpečný z hlediska kontaminace nebezpečnými látkami, odpovídá pohotově.
"Nikdo z něj přece nechce dělat jídelnu nebo jesle. Nevěřím tomu, že třeba dnes přístupná část Dolních Vítkovic je bez stopových prvků nebezpečných látek. Je třeba uvažovat jinak než jenom bourat. Myslím si, že ve vhodném kontextu se jedná v případě Strakáče o klenot, který je krásný. Kdyby se znovu natřel, je krásný napořád, tvrdí." Načančané Vítkovice
A jak se staví k dnešnímu využití průmyslové části Vítkovic, které už mají svou tovární minulost dávno za sebou a stala se z nich turistická atrakce?
"Vítkovice se změnily, jsou načančané, což je dobře. I když třeba prostor, který vznikl v bývalém plynojemu, nevím, k čemu je, protože v něm chybí akustika. Udělat z plynojemu něco takového, jako je Gong, je sice hezký počin, ale bylo lepší to domyslet, protože plynojem nebyl postaven ve svém původním poslání na to, aby se v něm dělaly koncerty. Připomíná mi tak nové plzeňské divadlo uprostřed dálniční křižovatky. Sanitka nebo hasiči se tak stávají součástí představení," srovnává konečný efekt přestavby plynojemu na multifunkční halu.
Jako výtvarník nebo hudebník zatím Ostravu neztvárnil a podle něj na to ještě neuzrál čas.
"Těžní věže mě nebaví. Myslím, že Ostrava má v sobě něco víc, ale ještě jsem ji nedokázal uchopit. Hledám k tomu ještě klíč a určitě k tomu jednou dojde. Jednou jsem se chystal využít k inspiraci dílo místního autora, spisovatele a naturalisty Sokola Tůmy. Jde o velmi zvláštní a velké specifikum, jehož zhodnocení nás teprve čeká. Když si vezmeme všechny ty Váchaly a Ladislavy Klímy, tak Sokol Tůma určitě nemůže zůstat stát stranou," míní Vladimír Franz.
V Ostravě pracuje relativně často, především jako tvůrce scénické hudby ke zdejším divadelním inscenacím. Vymyká se jim kus Zdař Bůh!, který na Dole Michal v Ostravě-Michálkovicích inscenoval Miroslav Bambušek a byl inspirován autentickými důlními neštěstími v kraji.
"Třeba současný snímek Dukla 61 od Miroslava Ondříčka mě příliš nenadchl. Jsou tam jen samé čmoudy a nikdo neví, co je co, je málo konkrétní...," podotýká.
Martin Jiroušek, ostrava.iDNES.cz, 28. 7. 2019
Vladimír Franz: V srdci Evropy – Cykly
11. října 2019 v 19:49 | Vladimír Franz
Třeboň
K Třeboni a Třeboňsku mám vztah od malička. Trávíval jsem tu s prarodiči všechny letní prázdniny. A pozvolna si uvědomoval krajinu historickou, dotýkanou… Rovinu ohraničenou trojhřbetím hor Novohradských, Slepičími horami na jihu a Kletí, uzavírající západní obzor. Krajinu monumentální. Velkých forem. S hrázemi a staletými duby se stopami blesků, sršními hnízdy a labyrinty tesaříků. Rybniční hladiny s kolmo stojícím sloupem bílého ticha - to po Chittussim už nikdo neuměl! S věčným pachem rybiny, mrvy, třezalek, heřmánku a rašeliny. S alejemi, které kusadly světel a stínů v mžiku rozeberou člověka. Krajinu kulturní. Ve schoulení města, do něhož se nedostaneš jinak nežli branou. Se svatozikmundskou legendou, šestiprstým svatým Kryštofem a také opukovou Madonou v jilském kostele…liliová usebrání. A také první skladby, plenérové obrazy, objevení poezie…Chození pěšinkami mrtvých. Jaký klíč najít? Jak sevřít krajinu i čas?
Slavnost-totem-tajemství. Žádná krajina s čápy, či podobnými "jihočeskými" reáliemi. Tudy cesta nevede. Nutno najít tvar stroji, ustavičně produkujícímu fenomén zvaný Třeboň. Malba je make-upem na těle obrazu. Nutno pracovat s nepřipraveným, nešepsovaným plátnem. A rozpojit kresbu a malbu, učinit je autonomními. Vytvořit polyfonii v jejímž nadechnutí se uchytí i čas. Pracuji suchými pigmenty. Barva je kladena akvarelovým, lazurovým způsobem, často z rubu obrazu. Jakožto vzdálený ozev či zpráva o události, která se přihodila jindy a vlastně jinak…
Šumava
Variace o portrétu Antona Brucknera - Jižní Šumava. Vybydlené příhraničí. Vojenská pásma. Zóny! Kde na rozcestích malí blonďáčci zvou pocestné na sbírku mrtvých sýkorek. Kde se v bělozelených proudech světla vznáší dravec, hada v zobáku. Kde padající hvězdy buší do rezavějcích Migů i prostřílených barelů. Kde zmije, prastaré jako sám leden, střeží domy-košíčky na stromy. Kde z vesnic zbyly jen panty, kování. Kde studny, vypreparované do noci, strmě září. Jako totemy… A balvany, samozřejmě…nevztahy mezi napjatými tvary. Konstelace podkritických množství!
Předkové Antona Brucknera pocházeli z kraje mezi Lincem a Frymburkem. On sám chodil pořád v kruhu, bušil na nebeskou bránu. Nežádal následnost. Příběhy se nekonaly, musel strpět desítky let posměchu. Překládal neúměrná závaží ze strany na stranu až vzniklo napětí. V pauzách mezi podkritickými množstvími. Otevření nových prostorů. Negativová hudba…vroucí, doufající. A nebe se nakonec otevřelo! Zprvu jen na pár taktů v sóle tří fléten ve čtvrté větě Osmé, a pak už zcela dokořán, v kódě první věty symfonie Deváté.
Napětí v nevztazích. kde hvězdy berou na sebe podobu kamenů, občasně prorážených geometrií studen…Stopy.
Poznámka: Text k výstavě "V srdci Evropy", která probíhala od 28. 6. do 29. 9. 2019 v Galerii mariánská v Českých Budějovicích.
Fotky z vernisáže:










Vladimír Franz, 18. 7.2019
UMĚLECKÉ SYMPOZIUM ZAČALO
11. října 2019 v 19:38 | Klatovský deník
V areálu koupaliště Lomeček na Domažlicku začal již 14. ročník mezinárodního sochařského a uměleckého sympozia.
Během celého srpna se můžete podívat na tvorbu uměleckých děl Michaela Rittsteina, Umberta Righera, Vladimíra Franze, Miroslava Pošvice, Mariky Haklové-Bumbálkové a dalších. Díla vzniklá na těchto setkáních tvoří nedílnou součást areálu a vytvářejí osobitou galerii pod širým nebem. Součástí sympozia bude také několik koncertů. Již tuto neděli vystoupí zpěvák, textař a písničkář Jan Sahara Hedl s Blankou Šrůmovou. Blues, R'n'R a boogie si zase budete moci poslechnout ve středu 7. srpna v podání kapely St. Johny. Všechny koncerty začínají v 21 hodin.
Klatovský deník, 3. 8. 2019
Kastelán zničil obrazy z malířského sympozia, soud mu potvrdil podmínku
11. října 2019 v 19:26 | Pavel Kozelka/Právo
Žádné slitování s díly moderního malířského umění ze sympozia neměl bývalý kastelán zámku Valtice Michal Tlusták. Svým podřízeným nařídil, aby několik desítek děl zlikvidovali, malby skončily v kontejneru a v plamenech. Soud Tlustáka potrestal 30měsíční podmínkou s odkladem na 3,5 roku, jeho odvolání pak brněnský Krajský soud ve středu zamítl. Škoda byla v případu vyčíslena na 3,5 milionu korun.
Ve Valticích se umělecké sympozium Velký formát konalo v letech 2001 až 2005. V roce 2011 Tlusták svým podřízeným nařídil, aby pětačtyřicet děl uskladněných na zámku zničili, přestože věděl, že k plátnům nemá žádný vlastnický vztah.
Případ začala policie vyšetřovat v roce 2014 v souvislosti s chystanou výstavou jednoho z poškozených - Vladimíra Franze. Ten si chtěl na zámku vyzvednout některá plátna pro plánovanou výstavu v Moravském Krumlově na Znojemsku. Našel na místě ale jen zbytky obrazů.
Tlusták se nejprve k činu doznal, u soudu ale otočil a tvrdil, že se zmizením obrazů nemá nic společného. Bývalého kastelána potrestal už Okresní soud v Břeclavi, Tlusták se ale s uloženým trestem nesmířil a podal odvolání.
"Rozsudek nemůže obstát, je tam celá řada vad týkající se skutkového i právního hodnocení. Soud neměl na jisto postaveno zhola nic. Klient by měl být zproštěn," argumentoval obhájce. Sám Tlusták k soudu nedorazil. "Odvolání je zcela nedůvodné, rozsudek je velmi precizní a vyvrací všechny argumenty obžalovaného," kontroval státní zástupce.
Senát v čele s Alešem Flídrem nakonec neměl pro kastelánovo chování pražádné pochopení a odvolání smetl ze stolu.
"S obžalovaným je možno souhlasit v tom, že sympozium mělo určité prvky happeningu a organizační a právní zajištění nebylo dokonalé. To však kastelána, který by měl mít výrazně vyšší povědomí o uměleckých dílech než má běžný člověk, neomlouvá. Přistoupil k jednání, které je mu jednoznačně prokázáno, řada svědků vypověděla jednoznačně o tom, co se stalo. A i my po letech souzení žasneme nad tím, co vlastně udělal," prohlásil soudce Flídr s tím, že podmínka je v tomto případě ještě mírným trestem.
Pavel Kozelka, Právo, 7. 8. 2019
BESEDA S VLADIMÍREM FRANZEM: „Vzdělání je prožité vědomí souvislostí.“
11. října 2019 v 19:14 | Gymnázium a SOŠPg Nová Paka
Vladimír Franz byl na den sv. Valentýna hostem novopacké knihovny. Besedy se zúčastnil nejen maturitní ročník pedagogické školy, ale i několik žáků gymnázia.
Většina z nás zná Vladimíra Franze jako prezidentského kandidáta voleb v roce 2013. Tento charizmatický umělec je původně vystudovaný právník, oboru se ale nikdy nevěnoval, jak sám říká, volil si taková povolání, která nezatěžovala mozek hloupostmi. V současné době je jeho škála profesí opravdu veliká. Patří k nejpřednějším českým skladatelům současnosti, za svou především scénickou hudbu získal mnoho ocenění, věnuje se také komponování televizní, filmové a rozhlasové hudbě. Dále je to vysokoškolský pedagog, výtvarník a příležitostný publicista nebo třeba básník či dramatik. Za svoji uměleckou činnost je pravidelně oceňován nejrůznějšími cenami, jakými jsou například Cena Alfréda Radoka, Cena Divadelních novin nebo cena OSA.
Celá beseda byla prosycena jeho osobitými názory jak z oblasti kultury, tak i vzdělání, politiky a mnohých dalších odvětví společnosti. Nutno podotknout, že v jeho barvitých metaforách se někdy ztratil i zkušený posluchač. I když to zřejmě neměl umělec v plánu, na dotaz přítomných se trochu málo rozpovídal i o svých politických zkušenostech. Úsměvný je můj vlastní postřeh: nemusí vás zvolit prezidentem, abyste letěli do Mexika na summit první třídou. Nicméně většina posluchačů měla opravdu o čem přemýšlet. Minimálně při zpáteční cestě do školy.
Závěrem děkujeme ředitelce Městské knihovny v Nové Pace Stanislavě Benešové za možnost se zúčastnit zajímavého setkání, kterým beseda s Vladimírem Francem dozajisté byla.


Gymnázium a SOŠPg Nová Paka, 20. 2. 2019
Chodec brouzdající životem
11. října 2019 v 19:07 | Josef Herman / Divadelní noviny
Mám rád knihy, v nichž autoři dají nahlédnout do svého uvažování o světě, který je obklopuje. Do svých ideálů, lásek, přesvědčení, do záležitostí, které zvenku nejsou na první pohled patrné. Za takovou považuji třeba publikaci nedávno zemřelého režiséra Petra Weigla Hledání smyslu: Filmy, myšlenky a reflexe (2013) a stydím se, že jsme se jí v Divadelních novinách ještě nevěnovali. Ostatně i o knize Vladimíra Franze jsme měli napsat dávno. Obě jsou zaměřením i stylem vlastně stejné, sestavené, jak už řečeno, z úvah, v případě Petra Weigla také z bohaté fotodokumentace jeho divadelních, televizních a filmových režií. A ze skladby a výběru záběrů prýští Weiglova poetika, cit pro krásno.
Vladimír Franz svou předčasnou (ještě má mnohé před sebou) konfesi složil z kratších i delších článků, fejetonů a zamyšlení, jež psal pro různé příležitosti. Nejvíc je sloupků psaných pro "předbabišovské" Lidové noviny, pro Českou pozici, pro další různé deníky a časopisy. A také jsou tu otištěny různé předmluvy a doslovy psané pro konkrétní účely. Jeden čas psal pro Divadelní noviny, je tu myslím otištěno všechno. Škoda, že jeho úvahy v Divadelkách skončily prý neakceptovatelným výsměchem rakouským fašistům, jak Franz vidí bodré tyrolské sedláky. No, zkoušel provokovat, tady to prasklo. Ani tento text v knize nechybí.
Všechny texty Franz znovu přehlédl, případně doplnil. V knize jsou setříděné tematicky do osmi oddílů: Tanečník v dýmu, O lidech mezi svobodou a srnou, Hovory s vosou, Pojišťovna čápů, Hořící zvony, Zóny, Dětský podzim, Otevírání nepaměti. Intermezzo a Epilog obsahují texty publikované poprvé. Jak vyplývá z názvů oddílů, texty jsou do nich zařazeny s nezbytnou volností, neboť Franzovo uvažování a psaní nevydrží u striktně vymezených záležitostí, cenné je právě v tom, jak jejich autor spojuje věci zdánlivě nesouměřitelné a neslučitelné. Jak dokáže s fantazií umělce psát striktně racionální úvahy. O české společnosti, o umění, hlavně hudebním a výtvarném, o divadle, o široké plejádě velkých osobností. Také jsou tu dobové komentáře, které přetrvávají svou dobu právě způsobem, jakým je Franz zachytil. Postřehy o všem možném.
Věcí, o kterých Franz přemýšlel a psal, je prostě neuvěřitelné množství a nelze je tu ani vyjmenovat. Je prostě člověkem zvídavým a přes svůj extravagantní zjev vlastně tradicionalistickým v tom smyslu, že ctí řád a podstatné hodnoty, které v textech uměl odlišit od dobových módních efemérností. Vždycky psal, co si myslí, v dnešních prolhaných korupčních dobách je to vzácné. Ostatně sám hovořil o tom, že od nevydařené prezidentské kandidatury, v níž do druhého kola doporučil Zemana, se přestaly hrnout dřív hojné a mnoha cenami ověnčené zakázky na scénickou hudbu. Také v tom vidím souvislost.
Název knihy odkazuje k Franzově největší lásce - ke krajině. Především české a moravské, okolí Přimdy, Šumava, Krkonoše, jihočeské rybníky. Franz by se dal považovat za "českého chodce" brouzdajícího krajinou domova. Ta prolíná většinou publikovaných textů, a kdyby součástí knihy bylo také CD s výběrem Franzových kompozic - to jediné mi tu chybí -, myslím, že by zařadil své symfonické básně Radobýl a Morava. Franz ovšem není žádný národovec, a když, tak snad patriot. Pravidelně jezdí na Jadran, do Dalmácie, do oblasti Trogiru, brzy na jaře, v březnu, v dubnu. Označuje tu dobu za literární, neboť u moře píše, kdežto v letním období na své chalupě maluje a obří plátna skladuje ve stodole. Samozřejmě v knize najdeme i texty o moři, ostrovech. Třeba jeden, který mám obzvlášť rád, o plavecké výpravě na ostrov z růžového alabastru a o dramatické cestě zpět s čerstvě dokončeným akvarelem, který ve vlnách udržel nad hladinou.
V knize je kvalitně přetištěno devětašedesát výtvarných kompozic, dominuje jim cyklus z Třeboně, přírodní motivy, detaily (Bazén, Štěrkovna, Jihomoravské noci, Lom, Nebezpečná zóna a další). Osobně je mi nejbližší Mostecký Ježíš.
Dodejme, že kniha obsahuje soupisy hlavních položek Franzova díla k 21. březnu 2018. Poslední obrázek Mým psům zobrazuje dva pejsky, jednoho nohama vzhůru. I to je život, který Vladimír Franz zachycuje.
Vladimír Franz: Má vlast slovem a obrazem. Odpovědný redaktor Zdenko Pavelka, Novela bohemica 2018, 320 stran.
Josef Herman, Divadelní noviny, 18. 2. 2019
Výtvarník Franz slaví 60 let: O tvorbě, Zemanovi a nošení dříví do lesa
26. června 2019 v 12:05 | Blesk
Hudební skladatel a výtvarník Vladimír Franz, který je znám rozsáhlým tetováním obličeje a těla, dnes slaví 60. narozeniny. Od jeho neúspěšné kandidatury na prezidenta uběhlo už sedm let, a byť Miloš Zeman znovu kandidovat nemůže, Franz nový pokus nezvažuje. "Byla by mě pro tohle škoda," říká s tím, že je maximálně spojený jen s uměleckou tvorbou a učením. Co se děje na Hradě, ho "vůbec nezajímá", jak řekl pro Blesk Zprávy.
Franz v lednu 2013 skončil v první přímé prezidentské volbě v Česku na pátém místě se ziskem 6,84 procenta hlasů. Sehnal podporu zejména mladých lidí, které potetovaný profesor zaujal. I tehdy říkal, že kandiduje právě kvůli podpoře, kterou cítí. Nabízí se proto otázka, zda je možné, že se do boje o Pražský hrad v budoucnu vydá znovu.
Jenže podle jeho současných slov to tak nevypadá. "Myslím si, že by člověk měl dělat to, co opravdu umí, cítí jako za svoje poslání. Já chci malovat, skládat, učit a myslím si, že by mě pro tohle byla škoda," prozradil výtvarník pro Blesk Zprávy. Před rokem a půl se podle svých slov zařekl, že se o dění na Hradě vůbec nebude zajímat.
"Drobná práce, kterou člověk dělá a snaží se být užitečným druhým, je daleko důležitější. A tady je tolik lidí, kteří jsou za to placení, nebo to mají v náplni práce nebo jsou na tom alespoň přisáti, takže já si myslím, že bych už nosil dříví do lesa," uvedl Franz.
Jubilant chystá dvě výstavy
Svoji pozornost nyní plně směřuje na tvorbu a učení. "Teď připravuji dvě výstavy, jednu malou v Chomutově a jednu velkou v Českých Budějovicích 27. června v Mariánské galerii," zmínil pozvánku, kam se lidé v nadcházejících měsících můžou vydat obdivovat jeho díla.
V Budějovicích budou k vidění jeho velkoformátové obrazy z cyklu Třeboň a akce bude spojena s varhanním koncertem v Dominikánském klášteře. "A taky zvolna výhledově pracujeme na inscenaci s Miroslavem Bambuškem, která se bude jmenovat Kacířské eseje Jana Patočky," popsal Franz.
Franz: Tetování je promyšlené
Pražský rodák vystudoval v roce 1982 právnickou fakultu Univerzity Karlovy, na počátku 80. let byl spoluzakladatelem, scénografem, výtvarníkem a skladatelem autorského divadla Kytka. Během studia práv soukromě studoval malbu, hudební skladbu a dějiny umění.
Po absolvování právnické fakulty dal přednost dělnickým profesím, protože jej podle jeho slov neoslovovala praxe totalitního práva. Franz byl též v angažmá v tehdejším Divadle pracujících v Mostě, kam nastoupil jako korepetitor a autor hudby.
Od roku 1991 vyučuje na AMU, od roku 2016 i na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. V letech 1996-2000 stál v čele Akademického senátu AMU, v říjnu 2004 byl jmenován profesorem pro obor dramatická umění - dramaturgie činoherního divadla.
Franz proslul rozsáhlým tetováním obličeje a těla. První obrázek si nechal na tělo vytetovat v 18 letech a postupně přidával další. O svém tetování prohlásil, že je výsledkem dlouhodobě promýšlené koncepce, nikoli náhlého hnutí mysli.
"Modrý prezident"
Je autorem hudby k více než 140 divadelním představením. Kromě scénické tvorby se věnuje i komponování vážné hudby. Je mimo jiné autorem oratoria Ludus Danielis, symfonie Písně o Samotách, opery Válka s mloky nebo hudby k baletu Zlatovláska. Je mnohonásobným držitelem ceny Alfreda Radoka, dále držitelem Ceny Divadelních novin a Výroční ceny Ochranného svazu autorského.
Jeho kandidatuře na prezidenta předcházela recesistická akce na sociálních sítích, na kterých koloval obrázek exprezidenta Václava Klause s podtitulem "modrý prezident" a vedle něj Franzova podobizna se stejným popiskem. Zatímco u Klause souvisí pojmenování "modrý prezident" s jeho knihou Modrá, nikoli zelená planeta, u Franze odkazovalo na jeho zjev. Nečekaný ohlas mezi uživateli facebooku přiměl Franze k tomu, aby se o nejvyšší ústavní post skutečně ucházel.
Franz, který nikdy nebyl členem žádné politické strany, je rozvedený, z prvního manželství má dceru Kristinu. Jeho partnerkou je fotografka Ida Saudková.
Blesk.cz, 25. 5. 2019
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/607585/vytvarnik-franz-slavi-60-let-o-tvorbe-zemanovi-a-noseni-drivi-do-lesa.html
Franz v lednu 2013 skončil v první přímé prezidentské volbě v Česku na pátém místě se ziskem 6,84 procenta hlasů. Sehnal podporu zejména mladých lidí, které potetovaný profesor zaujal. I tehdy říkal, že kandiduje právě kvůli podpoře, kterou cítí. Nabízí se proto otázka, zda je možné, že se do boje o Pražský hrad v budoucnu vydá znovu.
Jenže podle jeho současných slov to tak nevypadá. "Myslím si, že by člověk měl dělat to, co opravdu umí, cítí jako za svoje poslání. Já chci malovat, skládat, učit a myslím si, že by mě pro tohle byla škoda," prozradil výtvarník pro Blesk Zprávy. Před rokem a půl se podle svých slov zařekl, že se o dění na Hradě vůbec nebude zajímat.
"Drobná práce, kterou člověk dělá a snaží se být užitečným druhým, je daleko důležitější. A tady je tolik lidí, kteří jsou za to placení, nebo to mají v náplni práce nebo jsou na tom alespoň přisáti, takže já si myslím, že bych už nosil dříví do lesa," uvedl Franz.
Jubilant chystá dvě výstavy
Svoji pozornost nyní plně směřuje na tvorbu a učení. "Teď připravuji dvě výstavy, jednu malou v Chomutově a jednu velkou v Českých Budějovicích 27. června v Mariánské galerii," zmínil pozvánku, kam se lidé v nadcházejících měsících můžou vydat obdivovat jeho díla.
V Budějovicích budou k vidění jeho velkoformátové obrazy z cyklu Třeboň a akce bude spojena s varhanním koncertem v Dominikánském klášteře. "A taky zvolna výhledově pracujeme na inscenaci s Miroslavem Bambuškem, která se bude jmenovat Kacířské eseje Jana Patočky," popsal Franz.
Franz: Tetování je promyšlené
Pražský rodák vystudoval v roce 1982 právnickou fakultu Univerzity Karlovy, na počátku 80. let byl spoluzakladatelem, scénografem, výtvarníkem a skladatelem autorského divadla Kytka. Během studia práv soukromě studoval malbu, hudební skladbu a dějiny umění.
Po absolvování právnické fakulty dal přednost dělnickým profesím, protože jej podle jeho slov neoslovovala praxe totalitního práva. Franz byl též v angažmá v tehdejším Divadle pracujících v Mostě, kam nastoupil jako korepetitor a autor hudby.
Od roku 1991 vyučuje na AMU, od roku 2016 i na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. V letech 1996-2000 stál v čele Akademického senátu AMU, v říjnu 2004 byl jmenován profesorem pro obor dramatická umění - dramaturgie činoherního divadla.
Franz proslul rozsáhlým tetováním obličeje a těla. První obrázek si nechal na tělo vytetovat v 18 letech a postupně přidával další. O svém tetování prohlásil, že je výsledkem dlouhodobě promýšlené koncepce, nikoli náhlého hnutí mysli.
"Modrý prezident"
Je autorem hudby k více než 140 divadelním představením. Kromě scénické tvorby se věnuje i komponování vážné hudby. Je mimo jiné autorem oratoria Ludus Danielis, symfonie Písně o Samotách, opery Válka s mloky nebo hudby k baletu Zlatovláska. Je mnohonásobným držitelem ceny Alfreda Radoka, dále držitelem Ceny Divadelních novin a Výroční ceny Ochranného svazu autorského.
Jeho kandidatuře na prezidenta předcházela recesistická akce na sociálních sítích, na kterých koloval obrázek exprezidenta Václava Klause s podtitulem "modrý prezident" a vedle něj Franzova podobizna se stejným popiskem. Zatímco u Klause souvisí pojmenování "modrý prezident" s jeho knihou Modrá, nikoli zelená planeta, u Franze odkazovalo na jeho zjev. Nečekaný ohlas mezi uživateli facebooku přiměl Franze k tomu, aby se o nejvyšší ústavní post skutečně ucházel.
Franz, který nikdy nebyl členem žádné politické strany, je rozvedený, z prvního manželství má dceru Kristinu. Jeho partnerkou je fotografka Ida Saudková.
Blesk.cz, 25. 5. 2019
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/607585/vytvarnik-franz-slavi-60-let-o-tvorbe-zemanovi-a-noseni-drivi-do-lesa.html
ROZHOVOR: Pro politiku se člověk musí narodit a být i kapku psychopat. Takže až v příštím životě, říká bývalý prezidentský kandidát Vladimír Franz
26. června 2019 v 11:58 | rozhlas.cz / Markéta Ševčíková
Proč se právník, cenami ověnčený hudební skladatel a výtvarník, ale taky vysokoškolský pedagog, botanik nebo historik rozhodl kandidovat na prezidentské křeslo? Proč si všechno nejdřív sám "osahá" a až pak soudí? Jen dvě otázky (z mnoha) pořadu Hovory Markéty Ševčíkové.
"Vzdělání je především prožité vědomí souvislostí. Přesně to uplatňuji při výchově dalších generací," říká Vladimír Franz. "Jen hromádky informací nestačí, vlastně je to k ničemu. Je to důležité proto, abyste nebyli pořád jen překvapováni," dodává.
V roce 2012 se Franz rozhodl kandidovat v první přímé volbě na prezidenta republiky. "Byla to cesta za lidmi, za společností i zjištění, že žijeme ve vydluženém čase, kdy jedno odumřelo a druhé ještě nenašlo formu a neví se, co to je," vzpomíná na dobu, kdy vykročil do politiky.
Lidé poletují ve vakuu politiky
Lidi prý poletují ve vakuu sem a tam jako molekuly. "Někdo je z toho protivný, někdo miloučký, ale když to dělat nechcete, tak se tím ani nemusíte vzrušovat. Protože tady máme asi 5 milionů politologů a další davy těch, co jsou na ně přicucnuty a taky za to placeny, takže… co já s tím."
Od své kandidatury ani nic nečekal. "Když někdo pomýšlí na nějakou funkci, začne se v jeho chování projevovat zkaženost. Takže právě proto jsem na žádnou funkci nepomýšlel, aby se u mne nic neprojevovalo." Zkušenost s politikou a volební kampaní tak zpětně hodnotí jako cestu. Zároveň nahlédl pod pokličku fungování našich médií a nejrůznějších společenských kruhů, což prý byla taky hlavně zkušenost.
Jednu změnu jako tvůrce zaznamenal: "Začal jsem být daleko pozornější vůči přírodě a věcem, které skutečně mají smysl," přiznává. Politici jsou pak podle Franze stejně potřební jako popeláři, bachaři nebo třeba hrobníci.
"To sice nejsou VIP povolání, politika je VIP, ale nevím proč. Je to normální služba a já si vážím těch, co to jsou schopni dělat… Pro politiku se člověk musí narodit a být trochu i psychopat. No, a to já, bohužel… snad v příštím nebo posmrtném životě," uzavírá.
Kontakt s materií
Když ho něco zaujme, zkusí si to osahat. "Když mě zaujmou kytky, tak si je taky pěstuji. Pak nastane ta rumařina, ten styk se zemí, kdy se hrabete ve hlíně…"
Kontakt s materií je pro něj nesmírně důležitý. "I takové akvarely dělám zásadně na zemi a na úplném začátku jsem je dělal přímo rukama. Haptický vjem je nesmírně důležitý. Muzika se dělá hlavou, ale i rukama a je to nemlich stejně důležité."
Podobně "dotýkaná" prý musí být i krajina, které se věnuje. "Já byl vždy krajinář, a to v tom normálním i přeneseném slova smyslu. Jsem děsně meteosenzitivní a vlastně mě děsně nebaví půlrok bez slunce, kalna a tmy." Svůj vztah k dotýkané krajině pak vysvětluje na příkladu pobytu v USA: "Já tam neviděl ten jejich komunikační kód. V krajině, kterou známe z westernů, je něco jiného. Jen 3 tisíce kilometrů kukuřičných polí? To není nic moc," vzpomíná.
Tehdy si sám začal klást otázku, co pro něj znamená vlast. A má už i odpověď: "Je to veškerá dobrá energie, která byla někde vydána. Poté se prolnula se zemí, a ta je jí dnes prorostlá. Takový kus země už má jiný význam." Když jedete kolem Blaníku, tak nevidíte jen kopec s rozhledničkou, ale je tam rozpuštěný Bedřich Smetana a ten kus země má pro vás prý úplně jiný význam. "Pochopil jsem, že mám rád krajinu dotýkanou, a je vlastně úplně jedno, kde to je."
Život ve vlnách
Pokud pak má odpovědět na otázku, které období jeho života bylo zatím nejzásadnější, tak žije ve vlnách. "V muzice bylo zásadní období, když jsem skončil právo a pak celé dny seděl u piana a skládal denně 4−5 písní. Chodil jsem vykládat vagony, roubovat stromy a jezdil se sypačem." Tehdy bydlel v pražských Vysočanech, a když celé dopoledne hrál, "to na mne panečku chodilo udání, že za dělnické peníze někdo hraje na piano. Kdyby se tam pořádala noční heavymetalová party, tak to nevadilo nikomu."
Jaké období ze svého oboru "výtvarna" považuje za nejdůležitější? Proč vlastně studoval práva, když si talár nikdy neoblékl? A jaké geny zdědil od svých předků? Poslechněte si v audiozáznamu pořadu Hovory Markéty Ševčíkové.
Markéta Ševčíková, rozhlas.cz, 9. 3. 2019
https://plus.rozhlas.cz/pro-politiku-se-clovek-musi-narodit-a-byt-i-kapku-psychopat-takze-az-v-pristim-7771278
AUDIO: https://plus.rozhlas.cz/pro-politiku-se-clovek-musi-narodit-a-byt-i-kapku-psychopat-takze-az-v-pristim-7771278#play
AUDIO DOWNLOAD (MP3): https://plus.rozhlas.cz/audio-download/sites/default/files/audios/5ee0edf07da8ad57dd7cf9326cd71553-mp3
"Vzdělání je především prožité vědomí souvislostí. Přesně to uplatňuji při výchově dalších generací," říká Vladimír Franz. "Jen hromádky informací nestačí, vlastně je to k ničemu. Je to důležité proto, abyste nebyli pořád jen překvapováni," dodává.
V roce 2012 se Franz rozhodl kandidovat v první přímé volbě na prezidenta republiky. "Byla to cesta za lidmi, za společností i zjištění, že žijeme ve vydluženém čase, kdy jedno odumřelo a druhé ještě nenašlo formu a neví se, co to je," vzpomíná na dobu, kdy vykročil do politiky.
Lidé poletují ve vakuu politiky
Lidi prý poletují ve vakuu sem a tam jako molekuly. "Někdo je z toho protivný, někdo miloučký, ale když to dělat nechcete, tak se tím ani nemusíte vzrušovat. Protože tady máme asi 5 milionů politologů a další davy těch, co jsou na ně přicucnuty a taky za to placeny, takže… co já s tím."
Od své kandidatury ani nic nečekal. "Když někdo pomýšlí na nějakou funkci, začne se v jeho chování projevovat zkaženost. Takže právě proto jsem na žádnou funkci nepomýšlel, aby se u mne nic neprojevovalo." Zkušenost s politikou a volební kampaní tak zpětně hodnotí jako cestu. Zároveň nahlédl pod pokličku fungování našich médií a nejrůznějších společenských kruhů, což prý byla taky hlavně zkušenost.
Jednu změnu jako tvůrce zaznamenal: "Začal jsem být daleko pozornější vůči přírodě a věcem, které skutečně mají smysl," přiznává. Politici jsou pak podle Franze stejně potřební jako popeláři, bachaři nebo třeba hrobníci.
"To sice nejsou VIP povolání, politika je VIP, ale nevím proč. Je to normální služba a já si vážím těch, co to jsou schopni dělat… Pro politiku se člověk musí narodit a být trochu i psychopat. No, a to já, bohužel… snad v příštím nebo posmrtném životě," uzavírá.
Kontakt s materií
Když ho něco zaujme, zkusí si to osahat. "Když mě zaujmou kytky, tak si je taky pěstuji. Pak nastane ta rumařina, ten styk se zemí, kdy se hrabete ve hlíně…"
Kontakt s materií je pro něj nesmírně důležitý. "I takové akvarely dělám zásadně na zemi a na úplném začátku jsem je dělal přímo rukama. Haptický vjem je nesmírně důležitý. Muzika se dělá hlavou, ale i rukama a je to nemlich stejně důležité."
Podobně "dotýkaná" prý musí být i krajina, které se věnuje. "Já byl vždy krajinář, a to v tom normálním i přeneseném slova smyslu. Jsem děsně meteosenzitivní a vlastně mě děsně nebaví půlrok bez slunce, kalna a tmy." Svůj vztah k dotýkané krajině pak vysvětluje na příkladu pobytu v USA: "Já tam neviděl ten jejich komunikační kód. V krajině, kterou známe z westernů, je něco jiného. Jen 3 tisíce kilometrů kukuřičných polí? To není nic moc," vzpomíná.
Tehdy si sám začal klást otázku, co pro něj znamená vlast. A má už i odpověď: "Je to veškerá dobrá energie, která byla někde vydána. Poté se prolnula se zemí, a ta je jí dnes prorostlá. Takový kus země už má jiný význam." Když jedete kolem Blaníku, tak nevidíte jen kopec s rozhledničkou, ale je tam rozpuštěný Bedřich Smetana a ten kus země má pro vás prý úplně jiný význam. "Pochopil jsem, že mám rád krajinu dotýkanou, a je vlastně úplně jedno, kde to je."
Život ve vlnách
Pokud pak má odpovědět na otázku, které období jeho života bylo zatím nejzásadnější, tak žije ve vlnách. "V muzice bylo zásadní období, když jsem skončil právo a pak celé dny seděl u piana a skládal denně 4−5 písní. Chodil jsem vykládat vagony, roubovat stromy a jezdil se sypačem." Tehdy bydlel v pražských Vysočanech, a když celé dopoledne hrál, "to na mne panečku chodilo udání, že za dělnické peníze někdo hraje na piano. Kdyby se tam pořádala noční heavymetalová party, tak to nevadilo nikomu."
Jaké období ze svého oboru "výtvarna" považuje za nejdůležitější? Proč vlastně studoval práva, když si talár nikdy neoblékl? A jaké geny zdědil od svých předků? Poslechněte si v audiozáznamu pořadu Hovory Markéty Ševčíkové.
Markéta Ševčíková, rozhlas.cz, 9. 3. 2019
https://plus.rozhlas.cz/pro-politiku-se-clovek-musi-narodit-a-byt-i-kapku-psychopat-takze-az-v-pristim-7771278
AUDIO: https://plus.rozhlas.cz/pro-politiku-se-clovek-musi-narodit-a-byt-i-kapku-psychopat-takze-az-v-pristim-7771278#play
AUDIO DOWNLOAD (MP3): https://plus.rozhlas.cz/audio-download/sites/default/files/audios/5ee0edf07da8ad57dd7cf9326cd71553-mp3
Podmínka? To není trest, štve umělce
31. prosince 2018 v 19:13 | Ivana Solaříková / Mladá fronta Dnes
"Takový rozsudek člověka trochu zaskočí. Ne proto, že by byl pomstychtivý a těšila ho vidina toho, že dotyčný půjde do vězení. Ale podmínečný trest je... takový žádný."
Vladimír Franz
Tři a půl roku bude bývalý kastelán valtického zámku Michal Tlusták v podmínce. Trest mu vyměřil břeclavský okresní soud za zničení čtyřicítky děl soudobých výtvarníků, jež vznikla při sympoziu Velký formát. Pokud podmínku poruší, půjde do vězení na 30 měsíců.
Tlusták od počátku soudního líčení vinu popíral. Tvrdil, že o existenci obrazů, natož o jejich hodnotě nevěděl. To ale vyvrátili výtvarníci, kterých soud vyzpovídal na pět desítek nejen v Česku, ale v rámci mezinárodní spolupráce i na Slovensku, v Rakousku či v Maďarsku.
Nejdůležitější svědectví však poskytli zaměstnanci zámku, kterým exkastelán přikázal díla zničit. "Jednoznačně uvedli, že dal pokyn, jak mají být zlikvidována. Nařídil jim vyřezat je z rámu, srolovat, hodit do kontejneru a rámy odvézt do stolárny ke spálení," popsala soudkyně Helena Slunská.
Celou akci plánoval měsíce. Několika zaměstnancům zámku řekl, že obrazy překáží a je potřeba je zničit. "Ještě těsně předtím, než došlo k likvidaci, se jej jeden z nich ptal, jestli si to nechce rozmyslet a kontaktovat správce sbírky. Obžalovaný na to ale nereagoval," citovala soudkyně z výpovědí svědků.
Vše prasklo až o tři roky později, kdy si pro jedno z děl přijel výtvarník Vladimír Franz, aby si ho zapůjčil pro autorskou výstavu v Moravském Krumlově. Tehdy kastelán ještě dělal nicnetušícího a sám zavolal policii. Při vyšetřování se pak jednoho ze zaměstnanců snažil přemluvit, aby prohlásil, že obrazy společně odstěhovali do jiného patra. Ten však křivou výpověď odmítl.
Soud Tlustáka uznal vinným za zničení děl v hodnotě 3,5 milionu korun. Původně jej přitom obžaloba vinila ze škody mnohem vyšší. Soud však do konečného trestu nezapočítal obrazy z prvního cyklu sympozia vzniklé v letech 1992 až 1996, protože se nepodařilo prokázat, jestli v době skutku na zámku vůbec byly. Trest tak padl jen za zničení uměleckých děl z druhého pětiletého cyklu sympozia.
"Za takové věci se do vězení nechodí," řekl státní zástupce
Tlusták k včerejšímu jednání soudu nepřišel, redakci MF DNES nezvedal ani telefon. Neokomentoval tak třeba motiv, který jej podle soudu k činu vedl. "Záměrem bylo uvolnit prostory, kde byly obrazy uloženy, aby zde mohla vzniknout kavárna a dětský koutek. Ty byly poté předány do nájmu jeho přítelkyni," poukázala soudkyně Slunská.
A stejně to vidí i státní zástupce Jiří Zemek. "Je zjevné, že potřeboval prostor pro přítelkyni, aby mohla podnikat," řekl žalobce, jenž pro Tlustáka navrhl podmínku. "Je to člověk dosud netrestaný. Za takové věci se do vězení nechodí," dodal.
Zdaleka s ním však nesouhlasí výtvarníci, jejichž díla exkastelán "vymazal z mapy". "Nechal zničit a spálit obrazy za tři a půl milionu. Kdyby zapálil auta či dům ve stejné hodnotě, podmínku by nedostal. Ale na umění se pohlíží jinak," míní malíř Libor Lípa, jehož zničený obraz znalci ohodnotili jako jeden z nejdražších. "Je to celkový problém naší země a jakési naší nevyspělosti. Výtvarná práce se u nás stále bere jako druhořadá. Přitom právě umění je vždy to, čím se o sto či dvě stě let později každý národ chlubí. V okamžiku vzniku je ale přístup k němu opovržlivý," doplnil Lípa.
Výtvarník Vladimír Franz na verdiktu kvituje jediné - že soud jasně uznal Tlustákovu vinu. Trest ale za dostatečný nepovažuje. "Takový rozsudek člověka trochu zaskočí. Ne proto, že by byl pomstychtivý a těšila ho vidina toho, že dotyčný půjde do vězení. Ale podmínečný trest je... takový žádný," řekl někdejší kandidát na prezidenta, který na sympoziu vytvořil obraz Madona nesená mravenci.
Satisfakcí by pro něj bylo alespoň odškodnění. "Obávám se však, že v rámci našeho práva se ničeho takového nedočkám," poznamenal.
Faktem je, že autoři obrazů ani Sdružení výtvarníků a teoretiků jihovýchodní Moravy, které sympozium pořádalo a bylo majitelem většiny obrazů, se zatím náhrady škody nedočkali. Budou se o ni muset soudit v civilním řízení. "Podmínečný trest by byl v pořádku jen tehdy, pokud by byla ztráta finančně vyrovnána. Bez toho podmínka vlastně není žádnou sankcí. To je trochu smutné," podotkl předseda sdružení a akademický malíř Jan Pospíšil.
Jestli se kvůli náhradě škody skutečně obrátí na soud, budou s výtvarníky teprve probírat. Pokud by případně uspěli, nastane paradoxní situace - Tlusták totiž nyní působí v břeclavské pobočce IQ Roma servis v dluhové poradně.
Ivana Solaříková, Mladá fronta Dnes, 12. 12. 2018
Vyřezat z rámu a spálit. Bývalý kastelán valtického zámku dostal podmínku za zničení desítek obrazů
31. prosince 2018 v 19:11 | ČT24
Okresní soud v Břeclavi v úterý uložil bývalému kastelánovi valtického zámku Michalu Tlustákovi podmíněný trest 30 měsíců odložený na tři a půl roku za poškození cizí věci. Podle soudu nechal zničit nejméně 45 obrazů soudobých výtvarníků, škodu soud vyčíslil na zhruba 3,5 milionu korun. Tlusták k soudu nepřišel, ale dříve svou vinu popřel. Podle obžaloby nechal zničit 58 obrazů za 4,6 milionu korun. Rozsudek není pravomocný, státní zástupce si ponechal lhůtu pro možnost odvolání.
Podle soudkyně Heleny Slunské není pochyb o tom, že obžalovaný vydal ústní pokyn k likvidaci uměleckých děl, přičemž věděl, že byla vytvořena na sympoziu. Pokyn uložil i s vědomím, že obrazy nejsou v jeho vlastnictví, ani ve vlastnictví Národního památkového ústavu.
Obrazy umělci vytvářeli od roku 1992 na výtvarném sympoziu Velký formát. Jde o díla 39 výtvarníků ze šesti zemí. Mezi ně patřili také neúspěšný kandidát na českého prezidenta Vladimír Franz, slovenský výtvarník Vladimír Popovič nebo čeští výtvarníci Ivo Sedláček, Kamil Mikel a Petr Lysáček.
"V prostorách jsme objevili blok rámů, které jsme viděli z boku, tak jsme zajásali, že jsme ty obrazy konečně objevili. Ale zjistili jsme, že to jsou jen rámy a z nich jsou surově vyřezaná plátna. Ale i z těch zbytků bylo poznat, co tam původně bylo. A že to někdo někomu neprodal, ale že to bylo zdevastováno," popsal již dříve u soudu Vladimír Franz.
Obrazy prý bránily rekonstrukci
Podle žalobce Jiřího Zemka nechal Tlusták obrazy zničit pravděpodobně v roce 2011. Žalobce dříve uvedl, že se na zámku tehdy rekonstruovaly prostory, ve kterých později vznikla kavárna, a právě v nich byly zničené obrazy uloženy.
Tlusták prostory potřeboval vyklidit. "Je zřejmé, že skutek tak, jak je žalován, spáchal. Usvědčují ho svědci, především jeho bývalí podřízení, kterým řekl: 'Vyřežte to, plátna spalte, rámy vhoďte do kontejneru'," uvedl už dříve Zemek ve své závěrečné řeči.
Obžalovaný Tlusták si rozsudek vyslechnout nepřišel, už dříve ale u soudu vinu popřel. Likvidaci žádných historických nebo současných uměleckých děl nenařídil, prohlásil. V přípravném řízení vinu přiznal. Podle žalobce to bylo poprvé a naposledy, kdy se k věci postavil čelem.
Státní zástupce je s úterním rozsudkem spokojený. "Musím si ale přečíst písemné vyhotovení, byl to složitý rozsudek, složité odůvodnění," uvedl Zemek.
Podle žalobce bylo zničených obrazů celkem 58, soudkyně jich ale část z výrokové části vypustila. Šlo o některé obrazy z let 1992 až 1996, podle soudkyně nebylo prokázáno, že se na zámku právě v tu dobu nacházely. Právě kvůli vypuštění části obrazů se chce odvolat obhajoba, případ by pak řešil Krajský soud v Brně.
Obhájce Tomáš Cimbota označil za poněkud zvláštní, že je podle soudu díla ze starších ročníků třeba vypustit z výrokové části, protože nebyla dohledána ani inventarizována, a že u pozdějších ročníků zavinění kastelána dovozuje. Obhájce také připomněl, že obžalovaný díla nikdy nepřevzal.
Soud se zabýval i vlastnickými právy k obrazům
Sympozium organizovalo Sdružení výtvarných umělců a teoretiků jihovýchodní Moravy, umělci za poskytnutí ubytování, stravy a barev měli na zámku vždy jedno z namalovaných děl zanechat s tím, že bude uskladněno a dále vystavováno.
Někteří z nich požadovali náhradu škody, podle nich na sdružení nepřešla vlastnická práva. Jiní zase měli za to, že vlastníkem se stalo sdružení a náhradu škody nepožadovali. Autory, kteří se připojili k řízení kvůli náhradě škody, ale soudkyně odkázala na řízení ve věcech občanskoprávních.
Bývalý kastelán dostal souhrnný trest, soudkyně do něj zahrnula i dřívější Tlustákův trest v podobě trestního příkazu za ohrožení pod vlivem návykové látky. K podmíněnému trestu přidala i zákaz řízení vozidel na dva roky.
ton, čt24, 11. 12. 2018
AUDIO: Sedmé nebe s Vladimírem Franzem. Inspirace výtvarnými díly
31. prosince 2018 v 19:09 | Vladimír Franz / Český rozhlas - Vltava
9. prosinec 2018 Český rozhlas - Vltava
Hudebníci o hudbě. Inspirace výtvarnými díly ve skladbách Ottorina Respighiho, Paula Hindemitha, Bohuslava Martinů, Svatopluka Havelky a Petra Ebena.
Další články
- O neřestech slavných: Ida Saudková s Vladimírem Franzem by rádi na Mars 31. prosince 2018 v 19:08
- ROZHOVOR: Nejvíc mě inspiruje příroda 31. prosince 2018 v 19:03
- AUDIO: Sedmé nebe s Vladimírem Franzem: Francis Poulenc 31. prosince 2018 v 19:02
- AUDIO: Sedmé nebe Vladimíra Franze o Petru Ebenovi 31. prosince 2018 v 19:01
- Z recenze na představení Dobrý konec všechno spraví (Divadelní noviny) 31. prosince 2018 v 19:00
- Výstava bude "modlitbou" za Československo 31. prosince 2018 v 18:59
- Franz vystavuje obrazy z cyklu Třeboň, Saudková fotografie a koláže 31. prosince 2018 v 18:57
- „Modli se za Československo“, to je název výstavy o minulosti, umění a každodennosti 31. prosince 2018 v 18:51
- Z rozhovoru s tatérem Jiřím Netíkem 31. prosince 2018 v 18:50
- OBRAZEM: Vladimír Franz a Ida Saudková zahájili výstavu 31. prosince 2018 v 18:11
- Z recenze na představení Dobrý konec všechno spraví (divabaze.cz) 31. prosince 2018 v 18:06
- Dvojvýstava v táborských galeriích představuje dílo Idy Saudkové a Vladimíra Franze 31. prosince 2018 v 18:05
- Z recenze na představení Dobrý konec všechno spraví (Instinkt) 31. prosince 2018 v 17:40
- Miró, Rittstein a Franz v letním Mánesu 31. prosince 2018 v 17:39
- Z recenze na představení Dobrý konec všechno spraví (Ostravan.cz) 31. prosince 2018 v 17:38
- Vladimír Franz v Krásné Lípě podruhé 31. prosince 2018 v 17:33
- Do Krásné Lípy míří bývalý kandidát na prezidenta Vladimír Franz 31. prosince 2018 v 17:14
- VIDEO: IQOS talk show s Vladimírem Franzem, Pastou Onerem a Annou Marešovou 31. prosince 2018 v 17:13
- Z recenze na představení Dobrý konec všechno spraví (kulturio.cz) 31. prosince 2018 v 17:11
- Z recenze na představení Dobrý konec všechno spraví (Aktuálně.cz) 31. prosince 2018 v 17:10