FOTO: Výstava VF v Lounech

2. dubna 2018 v 14:54 | Jiří Jiroutek











 

FOTO: Vladimír Franz

2. dubna 2018 v 14:39 | Martin Beck



Portrait study for the project "Name Of the Game" a project capturing all the presidential candidates of historically first Czech presidential election in 2013.

Autor: Martin Beck

AUDIO: Sedmé nebe s Vladimírem Franzem: Faustovo prokletí

2. dubna 2018 v 14:27 | Český rozhlas - Vltava
Faustovo prokletí, aneb průvodce dramatickou legendou Hectora Berlioze.

4. 3. 2018
 


Franz: Zničení obrazů na valtickém zámku je kulturní barbarství

2. dubna 2018 v 14:26 | CT24.cz
U Okresního soudu v Břeclavi vypovídali autoři zničených obrazů na valtickém zámku. Obžaloba viní bývalého kastelána Michala Tlustáka z toho, že nechal zlikvidovat téměř šest desítek obrazů soudobých výtvarníků, kteří se v minulosti ve Valticích účastnili výtvarných sympozií. Výtvarník Vladimír Franz označil zničení děl za kulturní barbarství. Za dva obrazy chce šest set tisíc korun.

Obrazy umělci vytvářeli od roku 1992 při sympoziu Velký formát. Jde o díla 39 výtvarníků ze šesti zemí. Mezi ně patřil také umělec a neúspěšný kandidát na českého prezidenta Vladimír Franz, který u soudu vypovídal jako svědek. Právě on si v roce 2014 přijel na zámek pro jeden ze svých obrazů, aby ho vystavil jinde, spolu s organizátorem sympozia Janem Pospíšilem ale našli jen zbytky rámů.

Našli jen rámy, plátna byla vyřezaná

"V prostorách jsme objevili blok rámů, které jsme viděli z boku, tak jsme zajásali, že jsme ty obrazy konečně objevili. Ale zjistili jsme, že to jsou jen rámy a z nich jsou surově vyřezaná plátna. Ale i z těch zbytků bylo poznat, co tam původně bylo. A že to někdo někomu neprodal, ale že to bylo zdevastováno," popsal Vladimír Franz. "Je otázka, kde by se taková věc zastavila. To by se někomu nemusel líbit barokní obraz v kostele. Svěřovat takovým lidem kulturní dědictví je docela zvláštní, protože to se neřídí podle osobních libostí či nelibostí," dodal Franz.

K řízení se Franz připojil s částkou šest set tisíc korun za dva zničené obrazy. Mimo jiné přišel o obraz nazvaný Madona nesená mravenci. U soudu v pátek mimo jiné vypovídali i poškození výtvarníci Kamil Mikel, Aleš Havlíček a slovenská výtvarnice Paulína Chrenková, která na valtickém zámku přišla o jeden svůj obraz. "Ten obraz neměl jméno. Je to ale smutná záležitost, že se to stalo. Je to o nezodpovědnosti toho, kdo to udělal," řekla umělkyně.Kastelán tvrdí, že obrazy zničit nenechal

Žalobce viní bývalého kastelána valtického zámku z toho, že obrazy nechal zničit své podřízené. Michal Tlusták vinu popírá. Řekl, že se nedopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Podle něj žádná taková díla na zámku inventarizována nebyla a nebyl ani informován, že tam nějaká taková díla uložena jsou.

Podle žalobce Jiřího Zemka nechal Michal Tlusták zničit obrazy pravděpodobně v roce 2011. Motivace není zcela jasná. Na zámku se ale tehdy rekonstruovaly prostory, ve kterých později vznikla kavárna, právě v nich byly zničené obrazy původně uloženy. Stavebníci prostory potřebovali vyklidit.

Škoda je asi 4,6 milionu korun. V případě uznání viny hrozí Michalu Tlustákovi za poškození cizí věci až tříleté vězení. Hlavní líčení bude pokračovat v úterý, v plánu jsou svědectví dalších poškozených umělců.

CT24.cz, 2. 3. 2018

Zničené obrazy? Tlusták otočil

2. dubna 2018 v 14:24 | Přemysl Spěvák a Michal Hrabal / Nový život
Zavolal mu umělec a někdejší kandidát na prezidenta Vladimír Franz, že na zámku ve Valticích nemůže najít svůj obraz Madona nesená mravenci. "Při pátrání v nějaké dílně v tamní jízdárně jsme našli jen rámy od asi osmnácti obrazů. Včetně mého DNA," uvedl za poškozené Jan Pospíšil. U břeclavského okresního soudu začalo minulý čtvrtek hlavní líčení kauzy bývalého kastelána Michala Tlustáka.

Obžaloba ho viní z poškození cizí věci. "Bylo zničeno 58 obrazů soudobého umění," uvedl státní zástupce Jiří Zemek.
Škoda je podle něj 4,6 milionu korun.

Organizátoři sympozia Velký formát z let 1992 až 2005 se zpětně na zámku nedopátrali zhruba poloviny děl čtyřiceti autorů ze šesti zemí. "Patrně v roce 2011 vydal obžalovaný ústní pokyn k likvidaci děl.

Byla vyřezána z rámu a vyhozena do kontejneru," popsal Zemek v obžalobě.

Exkastelán vinu popřel

Tlusták, jemuž hrozí až tříleté vězení, vinu odmítl. "Já ani moji podřízení jsme nenařídili likvidaci žádných historických ani současných uměleckých děl," vypověděl exkastelán, který správu zámku převzal v roce 2008.

Hlavní organizátor sympozia Pospíšil se domnívá, že za zničení obrazů může Tlusták.

"Bylo to svévolné, odsouzeníhodné jednání," řekl Pospíšil, který jen pro sebe požaduje náhradu škody téměř osm set tisíc korun.

Soudkyně Helena Slunská při líčení slyšela od exkastelána, že při nástupu do funkce a inventuře tyto velkoformátové malby nepřebíral. Zároveň však uvedl, že v prostorách, kde měly být uskladněné, nějaké obrazy viděl. "Nepátral jsem, co je to za díla," podotkl. Až mezi lety 2010 až 2013 nechal vyklidit i ty prostory, kde se nacházely. Podle státního zástupce byly obrazy zničeny při stavebních úpravách, když vznikalo místo pro kavárnu.

Bývalý kastelán musel vysvětlit, proč se po zatčení částečně policii doznal. "Řekl jste, že odpovědnost berete na sebe," upozornila soudkyně.

Tlusták reagoval, že ve vazbě vypovídal ve stresu. "Nechtěl jsem, aby tím byli zasaženi zaměstnanci ze zámku," řekl.

Podle obhajoby není jasné, kolik obrazů ze sympozia ve Valticích bylo. "Neměli jsme podepsanou žádnou smlouvu nebo doklad. Obrazy jsme pak dohledávali jen podle katalogu sympozia," poznamenal Tlusták.

Bývalý kastelán se cítí být kauzou poškozený. Ztratil práci, kromě vězení mu hrozí placení náhrad autorům. Jsou mezi nimi například Vladimírové Franz a Popovič nebo František Hodonský. Nepřehlédnutelný výtvarník a bývalý kandidát na prezidenta Franz vypovídal u soudu v pátek.

Zničení desítek velkoformátových obrazů označil za kulturní barbarství. "Je otázka, kde by se taková věc zastavila. Pak by se nemusel někomu líbit třeba barokní obraz v kostele," sdělil Franz. Právě on na zničení obrazů v roce 2014 přišel. Na valtický zámek přijel vyzvednout své dílo pro výstavu. Hledal ho i s hlavním organizátorem sympozia Pospíšilem. Našel jen rám. "Zjistili jsme, že plátna byla z rámů surově vyřezaná. I z těch zbytků bylo poznat, co tam původně bylo," uvedl Franz.

V úterý u břeclavského soudu vypovídali další poškození umělci. Například Slovenka Eva Plozceková přišla o svůj obraz nazvaný U. F. O. "Mám k němu citový vztah, záležitost je mi ale nepříjemná a netrvám na náhradě škody," řekla. O obraz se od jeho vzniku při sympoziu Velký formát v roce 2002 nezajímala. Až svědectví zaměstnanců zámku může více odkrýt celou kauzu. Soud bude pokračovat v polovině dubna.


Přemysl Spěvák a Michal Hrabal, Nový život, 8. 3. 2018

Z recenze na představení Dorian Gray (Divadelní noviny)

2. dubna 2018 v 14:22 | Martin C. Putna / Divadelní noviny
"A konečně a ze všeho nejpůsobivěji, podbarvení hudbou Vladimíra Franze, jakýmsi záměrně rozladěným a rozteklým, hovnomedově se táhnoucím, vpravdě "dekadentním" neobarokem."

Wilde bez jazyka. Martin C. Putna, Divadelní noviny, 6. 3. 2018

Z recenze na představení Dorian Gray (Lidové noviny)

2. dubna 2018 v 14:20 | Martin J. Švejda / Lidové noviny
"...hudba Vladimíra Franze (...) svou nervností podporuje až panoptikální ráz kusu."

Zjednodušující čtení Wildea. Martin J. Švejda, Lidové noviny, 27. 2. 2018

ROZHOVOR: Dekadence je latentně přítomna v každé době – o té současné ani nemluvě

2. dubna 2018 v 14:19 | Kryštof Eder / ctidoma.cz
Vladimír Franz vytvořil hudbu k více než sto padesáti divadelním inscenacím. Kromě toho se věnuje malířství a v dohledné době vyjde jeho kniha fejetonů. O tom a mnohém dalším jsme si s profesorem Franzem popovídali. Přečtěte si rozhovor!

Složil jste hudbu k adaptaci románu Oscara Wildea Obraz Doriana Graye, kterou v únoru uvede Švandovo divadlo. Mohl byste nám nejprve přiblížit, jak vůbec tvorba hudby pro divadelní inscenaci probíhá?

Přistupuji-li k práci na hudbě k nové divadelní inscenaci, musím si ujasnit, jakou roli v ní hudba bude hrát. Zda se jedná o služné náladové podkresy (což nemám rád), anebo stane-li se hudba dramatickou postavou, či sémantickým (uvažováno v hudební dramatice) znakem, případně kombinací obojího. V každém případě se jedná a uvažování dramaturgické, neboť hudba v inscenaci by měla plnit úlohu nonverbální dramaturgie. Rovněž je dobré seznámit se se scénářem - čtu jej zpravidla jen jednou, abych neupadl do popisnosti - je třeba si uvědomit sloh, temporytmus a také míru stylizace, jakož i možnost otevřenosti či uzavřenosti předlohy k nejrůznějším řešením. Poté začínám skládat. Zprvu se celý proces jeví poměrně nenápadně. Hledám, zkouším nejrůznější varianty, ustaluje se leitmotivika, takříkajíc charakter celé hudby - její vnitřní i vnější míra - a to celé si následně vynutí gesci, prostředky a tvar. Mám-li v hlavě vše utříděno, píšu partituru a nastupuje proces nahrávání. Většinou hudbu k inscenaci řeším ve variantách, dávám režisérovi na výběr několik cest, leč neradím mu, kterou z nich se dát. Toto se stává náplní další fáze, totiž osazování hudby na konkrétní místa, zde se buduje dramatický oblouk a vzniká prostor k dialogu…

Dekadence je názorovým přezráním, jakousi exkluzívní slupkou, která jen horko těžko udržuje pohromadě hnijící jádro.

A jak probíhala tvorba hudby k adaptaci románu Obraz Doriana Graye?

Román O. Wildea je pilotním dílem dekadence. Kladu-li si otázku po definování tohoto pojmu, docházím k odpovědi, že dekadence je názorovým přezráním, jakousi exkluzívní slupkou, která jen horko těžko udržuje pohromadě hnijící jádro. Domnívat se, že se jednalo pouze o problém konce devatenáctého století, je mylné. Dekadence je totiž latentně či zjevně přítomna v jakékoli době - a o té dnešní ani nemluvě. Zde se nabízí klíč k uchopení celé inscenace. Civilizační rozpad, koroze společnosti, ztráta ideálu, bludný kruh vyprazdňovaných rituálů - čím prázdnějších, tím oblíbenějších a narcistnějších… Stačí jen najít konkrétní prostředky a gesci a máte inscenaci hotovou. A nejrůznější vnějškové aktualizace, výměna dobovosti za dobovost? Jsou zárukou urychleného zestárnutí díla, k čertu s nimi!

Co byste prozradil o chystaném divadelním představení?

O vznikání incenace neprozradím nic, jedná se totiž o velmi intimní proces...

Obraz Doriana Graye je jedním z velmi často adaptovaných románů. Hledal jste inspiraci u jiných adaptací - ať už filmových či divadelních?

Inspiraci většinou nehledám (ani v hudbě, ani ve výtvarném umění), a když, tak zcela mimoběžně - například ve zbrojním designu. Dokonce když jsem kdysi hudebně spolupracoval s režisérem Pitínským na adaptaci Felliniho scénáře "Osm a půl" (a půl), slavnou hudbu Nino Rotty jsem neznal. A ostatně, neslyšel jsem ji dodnes, což je ostuda.

Kdy jste román poprvé četl?

Wildeův román jsem naposledy četl asi v patnácti letech. Bože, to už je doba…

Co vám v poslední době udělalo na kulturní scéně radost? Co byste doporučil?

Vezmu-li událost z opravdu poslední doby, musím říct, že mě velmi potěšil výsledek práce na inscenaci Divadla na Vinohradech Čarodějky ze Salemu. Nikoli proto, že jsem se na ní podílel, důvod je jiný. Vzniklo představení vyvážené ve všech svých složkách, inscenace sevřená, jejíž temporytmus je utvářen intenzivním prožitkem různých stupňů vnitřního napětí, nikoli jen rozličnými efekty z vnějšku, či jakýmsi "divadlením". Inscenace s přesahem, v nejlepším smyslu slova, aktuální.

Co máte nyní v plánu? Pracujete na dalších inscenacích?

V dohledné době se uchýlím na jih. Budu malovat, musím oblomit techniku, zvolna se připravit na letní malířskou (od května do října) sezonu. Až se vrátím, budu svědkem posledních fází přípravy knihy, která v dohledné době vyjde. Nazval jsem ji poněkud netradičně - Má vlast (slovem a obrazem) - a jsou v ní soustředěny mnohé fejetony, glosy, grotesky i básně v próze, vzniknuvší převážně v době bezprostředně předcházející mou prezidentskou kampaň (o politice tam ale zas tak tolik není). Mapuje také mé malířské dílo, zejména období po skončení kampaně, kdy jsem měl pocit, že jsem se právě vynořil ze septiku, a opustiv sociálně kritický osten, navrátil jsem se k pojmenovávání zákonitostí přírody, přistoupiv k nim jako ku svatému přijímání… Pomýšlím také na smyčcový kvartet a v neposlední řadě mi byla přislíbena spolupráce na Letních shakespearovských slavnostech… tož uvidíme.

Kryštof Eder, ctidoma.cz, 10. 2. 2018

AUDIO: Sedmé nebe s Vladimírem Franzem: Spřízněná díla dvou přátel: Bohuslava Martinů a Artura Honeggera

2. dubna 2018 v 14:15 | Český rozhlas - Vltava
Vladimír Franz si pro vás připravil, jak sám říká "hudbu zaťatou v pěst", ale taky "dávající chuť do života". Uslyšíte spřízněná díla dvou přátel: předválečný Dvojkoncert Bohuslava Martinů z roku 1938 a válečnou 2. symfonii Artura Honeggera napsanou v roce 1941.

4. 2. 2018

Zemana nepodpořil žádný kandidát z roku 2013. Přišel o Fischera i Franze

2. dubna 2018 v 14:13 | iDNES.cz
(...)

Jednou a dost, myslí si Vladimír Franz

A není sám, kdo otočil o 180 stupňů. Zeman totiž přišel mezi bývalými kandidáty o dalšího voliče - Vladimíra Franze . "Já se vyjádření podpory letos patrně zdržím," řekl sice pro iDNES.cz, ale na konci rozhovoru se svěřil se svým dlouhodobým přesvědčením, že by prezidentský mandát měl člověk zastávat vždy pouze jednou. "Myslím, že tím na to dávám dost jasnou odpověď," řekl hudební skladatel, výtvarník a profesor.

Franz si chce nevyřčením přímé podpory podle svých slov také ušetřit nepříjemnosti, které ho provázely po minulé přímé volbě prezidenta. "Abych dalších pět let bojoval s něčími fanoušky, to mě vážně skutečně nebaví," vysvětlil. Miloše Zemana prý před pěti lety podpořil zejména proto, že stál proti Karlu Schwarzenbergovi, jehož tým na Franze údajně vyvíjel, jak sám říká, "velmi neomalený nátlak".

"Nesouviselo to s tím, jestli někoho mám rád, nebo nemám. Navíc jsem několikrát proklamoval, že to je čistě osobní záležitost a že mí podporovatelé nejsou žádná strana, která by se měla řídit rozhodnutím nějakého ústředního výboru, ale spolek svobodných lidí, kteří se rozhodují individuálně a podle svého svědomí a vědomí," dodal Franz.

(...)

zpravy.iDNES.cz, 16. 1. 2018

ROZHOVOR: Tři otázky (a dvě navíc) pro Vladimíra Franze

2. dubna 2018 v 14:11 | Jan Vedral / Hospodářské noviny
Významný český hudební skladatel, malíř a pedagog Vladimír Franz je autorem sugestivní hudby k Deákově inscenaci Millerových Čarodějek ze Salemu. Při hlavních zkouškách inscenace jsme mu položili několik otázek.

Zkomponoval jsi scénickou hudbu k desítkám inscenací. Už ses při této práci potkal s dramatikem Arthurem Millerem?

S dílem A. Millera Smrt obchodního cestujícího jsem se setkal při spolupráci s režisérem Lubošem Pistoriem v jednom mimopražském divadle. Žel, tato spolupráce nebyla, kvůli neblahým okolnostem v divadle, dovedena do konce.

Ve své profesorské přednášce jsi před lety uvažoval o tom, že hudební skladatel čte dramatikův text vlastně dramaturgicky. Jak na tebe působila Millerova pětašedesát let stará hra?

Přemýšlel jsem, koho lze označit za klasika. Klasikem je ten, kdo dokáže "zpřítomnit" zpracovanou látku natolik intenzivně a sugestivně, že ji, navzdory nejrůznějšímu časovému odstupu, učiní naší vlastní důvěrnou součástí. Millerův text je, jak se zdá, stále živý a ukazuje se být palčivě aktuálním.

Jsi známý tím, jak úzkostlivě dbáš o realizaci svých kompozic. Scénickou hudbu k Čarodějkám jsi sám nahrával a hraješ v ní na varhany a klavír. Jak takové nahrávání probíhá?

Skladbu nosím dlouho v hlavě, hledám koncepci i konkrétní tvar. Definitivní práci neustále odkládám, čekám, zda se neobjeví ještě nějaké lepší řešení. A když už není opravdu zbytí, vrhám se k napsání partitury. Nahrávání lze považovat za velmi dynamický proces. Spolupracuji se členy zlínské filharmonie. Jsou to skvělí muzikanti, mající navíc vzácnou vlastnost, totiž, že je hudba stále baví. Vlastní nahrávání probíhá hladce, bez složitého a úmorného vysvětlování. Potíž je však v tom, že mě během natáčení začínají napadat další, s tematikou související skladby. Snažím se je proto, dokud mám muzikanty ve studiu, bleskurychle zapsat. Jedná se o takový závod. Nu a pak již přichází vlastní hudebně režijní fáze a kompletující spolupráce se zvukařem.

Před několika lety měla premiéru tvá opera podle Čapkovy Války s mloky. Připravuješ nějaké další operní dílo?

Válku s Mloky jsem nepsal jako varování před mloky, ale před naším civilizačním směřováním. Domnívám se totiž, že si ke zkáze stačíme úplně sami. Opera vznikla v roce 2005 a při zpětném pohledu mne až děsí, kolik společenských jevů jsem v ní, ač nemám křišťálovou kouli, předpověděl. Realizaci díla v ND jsem však, bohužel, nestačil dohlídat. Kryla se totiž s mou prezidentskou kampaní - čistě náhodný souběh a zřejmě důkaz, že Bůh v kostky hraje - takže mnohý záměr byl inscenačně rozmazán či nevyřčen... Píšu-li operu, myslím na konkrétní interpretační tým. V současnosti tým, ale rovněž i téma nové opery, hledám. Takže zatím spíš uvažuji o smyčcovém kvartetu či druhé symfonii.

Vyplatí se dnes ještě ve světě recyklovaných výrobků a idejí tvořit?

Dnešní svět se přímo prohýbá pod smrští agresivní banality. Zbývá-li nám uvnitř alespoň trochu z nás samých, je potřeba to adekvátně vyjádřit. Byť jen proto, abychom v té povodni neutonuli, nestali se paušálovou položkou utopenou v beznaději, zkrátka abychom neztratili duši.

Jan Vedral, Hospodářské noviny, 11. 1. 2018

Z recenze na představení Dorian Gray (Právo)

2. dubna 2018 v 14:09 | Právo / Jiří P. Kříž
"Konečně zase jednou setkání se scénickou hudbou Vladimíra Franze, tak monumentální, a zároveň participující na tvarosloví celku, že si ji hned poznamenávám na Hudbu roku..."

Obraz Oscara Wilda Kinskou dotvořený, Právo, Jiří P. Kříž, 2. 3. 2018

Z recenze na představení Dorian Gray (Reflex)

2. dubna 2018 v 14:08 | Reflex
"...nečekaně dramatická a výtečná hudební složka od Vladimíra Franze."

Oobraz bez Doriana Graye, Reflex, 1. 3. 2018

Z recenze na představení Dorian Gray (Literární noviny)

2. dubna 2018 v 14:07 | Petr Nagy / Literární noviny
"Ocenit je třeba (...) výrazově pestrou hudbu Vladimíra Franze.

Obraz Doriana Graye nebo naší společnosti zážitků?, Petr Nagy, Literární noviny, 22. 2. 2018

Z recenze na představení Dorian Gray (Aktuálně.cz)

2. dubna 2018 v 14:06 | magazin.aktualne.cz / Saša Hrbotický
"...invenční hudební motivy z dílny Vladimíra Franze mají téměř filmový charakter."

Recenze: Obraz Doriana Graye se vysmívá poživačné společnosti. Škoda, že není přesvědčivější, magazin.aktualne.cz, Saša Hrbotický, 12. 2. 2018

Další články


Kam dál