Březen 2009

Taneční Zlatovláska stále láká malé diváky

26. března 2009 v 22:11 | Lucie Kocourková
Již bezmála tři roky je na scéně Stavovského divadla uváděna taneční pohádka Vladimíra Franze a Jana Kodeta Zlatovláska. Nyní se dočkala vydání také na DVD, je tedy čas si tento kus s odstupem připomenout.

Zlatovlásku přivedla k životu potřeba baletního představení pro dětského diváka. Tvůrci sáhli k příběhu, který pochází z pokladnice národní literatury, je dostatečně dramatický pro divadelní ztvárnění a nese morální apel. Podařilo se jim vytvořit dílko narativní, ale nepodbízivé. Zlatovláska je podívanou pro malé i velké s využitím všech možností divadelní techniky a velmi kvalitní hudbou.

Velkou zásluhu na úspěchu má bezesporu právě její autor, Vladimír Franz. Veden snahou být srozumitelný, ale nepodceňovat malé posluchače, sáhl k širokému rejstříku stylů a motivů a zkomponoval tak živou a rozmanitou předlohu, která se snoubí s dramaturgií představení a je na hony vzdálená pouhé ilustrativnosti. Ke každé postavě a významné scéně vytvořil samostatný motiv, který vystihuje charakteristický rys, náladu, vlastnost. Některé scénky se blíží muzikálovému stylu (kuchyně, mravenci a perly), jinde se inspiruje renesancí (princezny), ale také lidovou písní. Kramářský ráz ožívá v postavě Kejklíře, vypravěče-zpěváka, který provází dějem (texty písní složil Rostislav Křivánek). K atmosféře představení přispívá i živé provedení hudby, kterého se od počátku zhostil komorní orchestr Berg, jenž v čele s dirigentem Petrem Vrábelem hraje po celou dobu ve stejném složení.

Choreograf Jan Kodet a režisér Ondřej Havelka pro ztvárnění příběhu použili techniku divadla na divadle. Zlatovláska se stává příběhem, který se hraje "jako", čímž je utvořen dramatický oblouk prologu a epilogu s vesnickou mládeží a komediantskou rodinou. Samotné představení je dramaturgicky vyváženo tak, že snese tři jednání, aniž by malého diváka omrzelo. Především jde vždy o efektní podívanou, ať už ožívají zvířata, mořské dno, nad nímž proplouvá hlavní hrdina v loďce, tajemný les či louka s mravenci, kteří sbírají perly v podobě fittballů za pomoci publika. Je zde na místě vyzdvihnout práci výtvarníků, kostýmy Alexandry Gruskové a scénické řešení Martina Černého.

Pohádka sleduje svou předlohu přesně, určité vybočení představuje pouze ztvárnění Zlatovlásčina otce, který je stylizován do podoby rozverného květinového krále, a dramatické umocnění třetího úkolu, kdy kouzlo živé vody Jiřík nakonec nezkouší na mušce, ale na svém společníku Psu, usmrceném v boji s obřím pavoukem (ve scéně z čarovného lesa se zřejmě tvůrci inspirovali populární fantasy). Postavu psa autoři do děje vložili bez vědomí, že by se kdy v předloze vyskytoval, ale je možné, že zde zapracovaly podvědomé vzpomínky na jiné verze pohádky, zejména veršované zpracování Josefa Kainara.

Choreografie, která vytváří toto taneční divadlo, sahá od civilního rejstříku po směs neoklasického a moderního tance, není pohybově předimenzovaná a dětskému divákovi umožňuje sledovat děj. Pohybový slovník ničím nepřekvapuje, ale Zlatovláska je také tradičním příběhem, který si jistá omezení žádá. Za nejzdařilejší se dají považovat dva duety Jiříka a Zlatovlásky, z nichž druhý byl již využit jako koncertní číslo.

Do hlavního páru tvůrci obsadili Adélu Pollertovou a Alexandra Katsapova, kteří vždy znovu udivují dokonalou souhrou partnerské práce, v alternaci s Klárou Kutilovou a Radkem Vrátilem. Psí kožich obléká Vikrot Konvalinka a Tom Rychetský, příběhem vždy provází zpěvem a houslovou hrou Martin Zbrožek. V cholerické postavě Zlého krále se střídají Jiří Vrátil a Tomáš Kopecký, Kejklířku a posléze Zlatou rybku alternují Klára Jelínková a Zuzana Šimáková, Květinového krále Olexander Kysil a po Luboru Kvačkovi Petr Strnad. V představení jsou i dětské role Ptáčat, Krkavčat a Mušky. Premiérové obsazení trochu odrostlo, ale vždy se najdou nové alternace, stejně jako noví zájemci v řadách diváků. Doufejme, že tomu tak bude ještě dlouho.

14.3.2009, 11:22

Zdroj:

Hradecká Věc Makropulos je skvostný surrealistický horor říznutý černočernou komedí - recenze

26. března 2009 v 22:02 | Petr Mareček, MfDNES

Hluboká poklona, Emilie M.

Hradecká Věc Makropulos je skvostný surrealistický horor říznutý černočernou komedí

Nelze než hluboce smeknout před tím, jak režisérka Věra Herajtová v královéhradeckém Klicperově divadle naložila s Čapkovou Věcí Makropulos. Od prvního momentu, kdy na zšeřelé scéně solicitátor Vítek, v němž Dušan Hřebíček nápadně připomíná samotného autora, vylézá z regálu se šanony, zaplašila všechny obavy, zda se klasikova hra z roku 1922 může ještě hrát. Inscenace připomíná nedávné Drábkovo hradecké R. U. R., jež mělo podobu moderního futuristického thrilleru.

Herajtová a také dramaturgyně a dramatička Magdalena Frydrychová intuitivně a nenásilně zkrátily zpočátku až příliš postavami i informacemi zahlcený text a připravily strhující sugestivní podívanou, z níž zcela přirozeně vyvěrají známé čapkovské pravdy pro někoho možná příliš plakátové, hlavně však srozumitelné a nadčasové. Žádné zapeklitosti, šifry, aktualizace ani režisérský diktát. Prostorná scéna Jany Prekové nese střídmé znaky dobového funkcionalismu s kotěrovskými křesly, nic na ní není zbytečné, své vykonají střihy světel a tmy. Skladatel Vladimír Franz, jehož hudba září i ve výborné Paní Urbanové, napsal a se symfoniky nahrál působivou muziku, jež do atmosféry přesně zapadá. Jako by se Stravinského či Pendereckého moderna ocitla ve velkém třesku s postmoderním industriálním chaosem. Silné melodie i divoké kakofonie přesně podtrhují vypjatá místa, aniž by byly samoúčelné. Kdybychom pro hradeckou Věc Makropulos hledali stručný slogan, mohl by znít: Surrealistický horor říznutý černočernou komedií. Avšak pouze přímý vypravěčský tah, energie, využití pohybových i tanečních prvků, originální humor a přízračná atmosféra by byly jen poloviční, kdyby zároveň nešlo o výsostně herecké divadlo. Kamile Sedlárové v roli věčné ženy Emilie Marty blikají z každého pohledu Radok i Thálie, jen vstoupí, i v poslední řadě balkonu je zřejmé, že vešla personalita s velkým P. Je sarkastická, chladná, sexuálně vyzývavá, pohrdavá i sebestředná, pohrává si s intonací a v každém "meziřádku" repliky naznačuje, že ví mnohem víc než okolí. I v okamžicích nejvyšší suverenity jemně naznačí hluboký cit, vědoucí smutek amrazivé zoufalství. Vždyť už žije přes tři sta let. Sedlárová, jež může připomenout Soňu Červenou v Morávkově Návštěvě staré dámy, vůbec přitom nepřehrává, ale má od své postavy odstup, nejzřetelnější třeba ve chvílích odhalení svého věku, kdy se pase zděšením svého amanta, nebo když si nazouvá protézu či když při polibku přijde o chrup. Skvělý výkon s dokonalou gradací a empatií pro věc!

Výtečným nápadem byla stylizace její služebné Lojzičky, z níž Herajtová, taktéž zkušená choreografka, učinila tančící a mrazivě perverzní přízrak - metaforu, alter ego Emilie Marty. Talentovaná Eva Kratochvílová tu tancem, tu gesty naznačuje, realizuje, dopovídá i rozostřuje, co se zrovna hlavní "nadženě" honí hlavou. Chytře vystavěnými gagy, třeba kopanci, pomáhá také své paní, aby jí zůstala elegance dámy. Ač je jasné, kdo je ve hře hvězdou, inscenace nemá žádný slabý výkon. Dobře hrají Filip Richtermoc, Vlastimil Čaněk či Kristýna Kociánová, už zmíněný Dušan Hřebíček, který v závěru výborně zvládá úkol z nejtěžších - přednést Čapkovu "dišputaci", že na život věčný by měl mít právo každý, nebo Jiří Zapletal coby baron Prus, který by nápoj věčnosti nechal dědit jen mezi aristokratickými vyvolenci. Dokonce vtipně vyšly u Čapka mnohdy schématické "postavy z lidu", tedy strojník Josefa Čepelky a poklízečkyMarie Kleplové.
Jde o zážitek z nezapomenutelných. Věra Herajtová a Kamila Sedlárová ve Věci Makropulos obhájily nejen trvanlivou kvalitu Karla Čapka, ale i Klicperova divadla.

Klicperovo divadlo Hradec Králové - Karel Čapek: Věc Makropulos. Režie Věra Herajtová, úprava textu Věra Herajtová a Magdalena Frydrychová, dramaturgie Magdalena Frydrychová, výprava Jana Preková, hudba Vladimír Franz. Hrají Kamila Sedlárová, Jiří Zapletal, Vojtěch Dvořák, Filip Richtermoc, Vlastimil Čaněk, František Staněk, Dušan Hřebíček a další. Psáno z premiéry 14. března 2009

Petr Mareček, MfDNES, 25.3.2009

"Také spadám do Roku české hudby. Bohužel..." - rozhovor s VF na ČT24

24. března 2009 v 23:20 | ČT24 & requin
Moderátorka: Čtyřiadvacítka teď zve na festival Opera 2009, konkrétně na dnešní večer do pražského Činoherního klubu, kde v půl osmé začínají zpěvohry Opera ještě nezemřela a Tajemný listonoš. Za tím vším je třeba hledat profesora Vladimíra Franze, hudebního skladatele a malíře. No a taky umělce. Řekneme si víc v tuto chvíli, já vás tady vítám, dobrý den...

Vladimír Franz: Dobrý den.

M: ... já jsem totiž chtěla říct "další umělce", protože někdo by si možná myslel, že tady ožívá divadlo Kytka, že je to nějaká obnovená premiéra, svým způsobem určitě to návrat je.

VF: Je to návrat, je to takové retro. Ty věci vznikaly začátkem 80. let, kdy jsme ještě byli studenty Právnické fakulty. Tehdy také končila éra slavných hvězd Národního divadla a mnozí lidé si mysleli, že tím pádem opera jako žánr u nás vlastně končí, to si ostatně lidé mysleli i o muzikálu, a tak jsem si řekli, že uděláme takovou recesi, kde tento žánr trošičku pojmenujeme, a že to bude tak pro spolužáky. No a tenkrát se nám to nějakým způsobem možná povedlo, takže jsme z této studentské recese získali angažmá v Řeznické a hráli jsme. Jakožto autorské divadlo, které se zabývá hudbou, jsme byli trošičku jinde, než různá další divadla, jako Sklep nebo třeba divadlo Vizita, jejichž humor a poslání bylo odlišné. Takhle: rozdíl je v tom, že se většina lidí od nás potom živila právem nebo něčím podobným - kromě třeba Jiřího Srstky, který se věnoval divadelní produkci, řídil Národní divadlo, nyní Dilii - takže jsme nebyli kameramany, režiséry, jako třeba v těchto divadlech, kde si to dokázali zprodukovat. Čili jsme si řekli po těch dvaceti a několika letech, že je důležité na to upozornit, že toto jsme dělali, takoví jsme byli a jaký to má přesah do dnešní doby.

M: Takže Kytka neuvadla, dnes večer toho bude důkazem. Kdo se ale objeví?

VF: No...

M: No vy samozřejmě ano, protože hrajete na klavír, ten bude nutný...

VF: ... já samozřejmě ano, objeví se samozřejmě Jiří Srstka v roli Krále a Pana otce, objeví se zkrátka všichni, kteří jsme tou dobou začínali a co jsme neuměli, to nám dal Pánůh. Tohle je důležité vědět, aby někdo nepřišel a nemyslel, že toto je naše současná produkce, to v žádném případě. Důležité bylo i to, že v té šedé temné době vznikal takový jemný humor, který snad nebyl úplně hloupý.

M: A samozřejmě, v kontextu doby a ve srovnání s divadlem Sklep, divadlem Vizita a dalšími, vy jste se vždycky vymykali tím, že jste se zaměřovali víc na tu klasiku, ale jak sám říkáte, určitě i pro vás osobně to bylo osvěžení. Fanoušci Kytky budou zvědaví jak to dneska večer dopadne. Není to ale vaše jediná aktivita, samozřejmě. Co je tou hlavní? U opery ale zůstáváte?

VF: Pro mně je tohle představení trošku památné, protože tohle byla první věc kdy jsem se obrátil k hudebně dramatické tvorbě. Od té doby člověk samozřejmě udělal stopadesát činoherních inscenací, televizní inscenace, rozhlasové hry, a v neposlední řadě tři opery a různá oratoria a tak dále. Jelikož svým zrozením také spadám do Roku české hudby, bohužel, - to "bohužel" nemyslím vůči Roku české hudby -, tak jsem se rozhodl, že své životní jubileum nebudu slavit nějak okázale, ale jaksi dovnitř, čili jsem složil operu-oratorium, která se jmenuje Údolí suchých kostí. Je to podle Ezechiela, je to celé v latině, dokonce se tam míhá i arabština, a je to o tom, že kdyby lidstvo mohlo býti vzkříšeno, neboť téma vzkříšení v bibli je vlastně velmi řídké, tak jestli by tu šanci využilo stejně úspěšně jako ji využívá dnes nebo by ji využilo i lépe...

M: Dáváte odpověď?

VF: No... bohužel člověk spíš nazývá status quo, a já tu odpověď dávám v tom, že asi podruhé by to bylo úplně jako poprvé nebo jako podesáté, čili v tomhle budu trošku skeptik. Premiéra proběhne zároveň s jubileem Ars Brunensis Chorus, což je vynikající český sbor, s nímž spolupracuju už patnáct let, takže tam budou sólisti, sbor, orchestřík, a bude to mít premiéru v krásně adaptovaném brněnském divadle Reduta. To je to divadlo, v němž vystupoval Mozart, když byl v Brně.

M: Vy jste mi říkal, že byste operu měl uvést i v rámci Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech a budete tam zastoupen i jinak. Čím?

VF: Protože jsem loňského roku vlastně skoro nedělal divadlo, tak jsem byl nucen nějakým způsobem posunout druhou svou profesi, to je malování, protože ty obě dvě profese těžknou a chtějí celého člověka. Takže loňský rok jsem skoro neskládal, ale posunul jsem se zase ve výtvarným umění. Součástí zahájení festivalu v Karlových Varech by mělo být otevření mojí výstavy. Sociálně kritického cyklu.

M: A bude to putovní výstava, nebo se jenom divák bude moci podívat...

VF: Bude to putovní výstava. Protože je to i pod záštitou ministerstva kultury, na podzim to bude v Praze. Nevím, jestli přímo v Nostickém paláci, protože některé věci jsou sedmimetrové, tak pro to možná najdeme jiné místo, jako třeba Národné technické muzeum, což jsou nádherné výstavní prostory.

M: Profesor Vladimír Franz. Hodně štěstí přejeme.

VF: Děkuju pěkně.

-upraveno-

Před polednem, 9.3.2009, ČT24

Zdroj:

Calderón (a Franz) v Dlouhé

21. března 2009 v 9:03 | requin
Dne 4. dubna proběhne v Divadle v Dlouhé premiéra u nás dosud neuvedené Calderónovy hry Lékař své cti, v režii Hany Burešové a s hudbouVladimíra Franze.

Další informace zde:

Dva v Africe s Vladimírem Franzem

21. března 2009 v 8:58 | ČRo2

Dva v Africe s Vladimírem Franzem

Vladimír Franz //<![CDATA[ var nahled_400_00882127 = new Array("400","300","Vladimír Franz","00882127.jpeg", "z ID 463089", "", "", "", "13.03.2009" ); //]]> Náhled[400x300] Vladimír Franz
Český rozhlas 2 - Praha srdečně zve na veřejnou nahrávku zábavného pořadu DVA V AFRICE s Jiřím Suchým, Jiřím Anderlem a Vladimírem Franzem, předním českým hudebním skladatelem, malířem, autorem scénické hudby a osobností českého postmoderního dramatu. Natáčení proběhne v úterý 24. března 2009 od 16:00 hodiny v Pelléově vile (Praha 6, Pelléova 10). Všichni jste srdečně zváni!


Dva v Africe
ČRo 2 - Praha

Čas vysílání: 1. neděle v měsíci od 11:05 hodin, repríza následující neděle 00:05 hodin

Odkaz na originální článek:

Kytka Revival 1980 v pražském Činoherním klubu

16. března 2009 v 21:44 | requin & Scéna.cz
Tažení amatérského souboru Kytka českými scénami pokračuje:

Činoherní klub uvádí: KYTKA REVIVAL 1980

KYTKA REVIVAL 1980
Kdysi poměrně významný soubor pražské amatérské divadelní scény Divadlo Kytka se navrací na scénu s obnovenými premiérami dvou inscenací ze svého repertoáru v jednom večeru a to dvou zpěvoher Opera ještě nezemřela a Tajemný listonoš. Autory inscenace jsou JAN KOSEK (scénář a texty písní) a VLADIMÍR FRANZ (veškerá hudba). Režie se ujal mladý režisér, PETR CHMELA. Na klavír hraje: Vladimír Franz / Kostýmy: Martina Kosíková. Hrají: Petr Borka, Otokar Marek, Eliška Lachoutová, Jiří Srstka, Jana Švenková, Jiří Srstka a Jan Kosek.

Reprízy obou představení se uskuteční v rámci cyklu Činoherní klub uvádí: v neděli 22. března 2009 od 19:30 h v Činoherním klubu. Vstupenky za 90 Kč lze za zakoupit v pokladně divadla. Přehlídka amatérských divadelních souborů v roce 2009 se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

V roce 1980 vzniká na půdě Právnické fakulty studentské autorské DIVADLO KYTKA. První premiérou je Opera ještě nezemřela, následuje řada inscenací. Žánrové rozpětí je značné, sahá od zmíněné operní hříčky, přes muzikál až po činohru.

Divadlo Kytka se generačně řadí mezi amatérská a poloprofesionální divadla působící na konci sedmdesátých a počátku osmdesátých let jako Sklep, Vizita, divadla Pražské pětky a jiné. Svým repertoárem a divadelním náhledem se však zcela odlišovalo a vymykalo právě tím, že se přiklánělo ke klasičtějším formám.

Renesanční osobnost hudebního skladatele, výtvarného umělce, pedagoga a dramatika Vladimíra Franze je v uměleckém světě nejen velmi známá, ale i značně ceněná. Jan Kosek, který vyučuje na Katedře politologie a sociologie Právnické fakulty v Praze, má za sebou, kromě autorství několika divadelních her, řady básní a beletristických textů i dvě knihy z oboru sociální psychologie. Jedním z dalších protagonistů je i Jiří Srstka, ředitel Dilia, bývalý ředitel Národního divadla, taktéž pedagog a v neposlední řadě dramatik.

16.3.2009 22:03:42 Redakce | rubrika - Amatéři




Oficiální web VF podruhé

15. března 2009 v 22:33 | requin
Tvůrci "oficiálního webu" Vladimíra Franze se konečně trochu zmátořili a oprášili tamo uvedené informace. I přes skutečnost, že pár pavučin nevymetli (například stále uvádějí VF jako vítěze pouze čtyř Radokových cen), oceňuji, že zpřístupnili galerii jinde nedostupných reprodukcí obrazů z posledního období tvorby VF.

Předmětná galerie je zde: http://www.vladimirfranz.eu/galerie.php

Zlatovláska na DVD podruhé

15. března 2009 v 22:24 | requin & Supraphon
Dne 27. února vydal Supraphon DVD Zlatovláska. DVD obsahuje kromě záznamu celého představení také bonus s televizním filmem o přípravách tohoto baletu. Výpravný booklet doplňuje mimořádný projekt pohádkovou řadou fotografií Diany Zehetner a zajímavých informací.


Homepage Vladimíra Franze updated

15. března 2009 v 22:21 | requin
K dnešnímu dni jsem konečně s vypětím všech sil provedl update Domovské stránky Vladimíra Franze.

Opera ještě žije a Tajemný listonoš - návrat do 80. let

10. března 2009 v 22:42 | ČT24
Praha - Recesistické inscenace, které v 80. letech vytvořili studenti v autorském Divadle Kytka, dnes předvedou jejich tehdejší autoři a protagonisté na jevišti Činoherního klubu. Autorem hudby obou zpěvoher je skladatel a malíř Vladimír Franz. Představení se koná v rámci 9. ročníku festivalu Opera 2009.

"Studovali jsme na právnické fakultě a zrovna končila éra velkých operních hvězd Národního divadla. Chtěli jsme udělat recesi, která tento žánr pojmenuje, pobavit tím spolužáky," vzpomíná Vladimír Franz. Inscenace Opera ještě žije vzbudila velký ohlas a Divadlo Kytka získalo angažmá v Divadle v Řeznické. Skupina se podle Franze odlišovala od ostatních autorských divadel tím, že její členové studovali a pracovali mimo uměleckou sféru a divadlo volilo spíše klasické formy (vedle operní hříčky muzikál nebo činohru). Humor inscenací označuje Franz jako "jemný".
"Tohle není naše současná produkce, chceme jen upozornit, že v 80. letech jsme toto dělali," říká Franz. Na pódiu se objeví všichni tehdejší protagonisté, vedle Franze Jiří Srstka, Eliška Lachoutová, Jana Švenková a další.

Oratorium i výstava

Zpěvohra Opera ještě žije byla Franzovým prvním hudebně-dramatickým dílem, dnes má umělec za sebou řadu televizních rozhlasových her, oratoria a tři opery. Právě chystá oratorium Údolí suchých kostí, které přednese soubor Ars brunensis choir při příležitosti svého i autorova jubilea v brněnské redutě. Na MFF Karlovy Vary se pak Franz představí ve svém dalším oboru - jako výtvarník s výstavou, která bude putovat po rebublice a na podzim se představí i pražským divákům.


Údolí suchých kostí v Brně

10. března 2009 v 21:58 | requin & web Ars Brunensis Chorus
V rámci oslavy 30. výročí založení vynikajícího českého smíšeného sboru Ars Brunensis Chorus se v sobotu 18. dubna t.r. v brněnském divadle Reduta uskuteční světová premiéra nové opery-oratoria Vladimíra Franze "Údolí suchých kostí" na libreto Rostislava Křivánka a v režii Lindy Keprtové.

Tato premiéra je rovněž jednou z akcí organizovaných jako součást oslav padesátých narozenin Vladimíra Franze, připadajích na 25. května. Opera-oratorium by měla být následně provedena na různých místech České republiky a rovněž vydána na CD, předpokládá se i odvysílání dokumentu o vzniku tohoto díla na některém z programů České televize.

Další informace (včetně rezervace vstupenek) viz webová prezentace Ars Brunensis Chorus: http://arsbrunensis.cz//cz/koncerty/30-vyroci

Za Svatoplukem Havelkou a Vladimírem Boreckým

5. března 2009 v 12:48 | requin
Před nějakým časem jsem si na tomto místě (http://requinuv.blog.cz/0902/rozhovor-se-zdenkem-zelenkou-aneb-jak-se-mylit-on-line) neodpustil dloubnout do Zdeňka Zelenky ve věci filmové hudby, a jako příklad jsem použil mnohaletou ignoraci Svatopluka Havelky současnými českými režiséry. Jen o pár týdnů později přinesla média smutnou zprávu o úmrtí tohoto výsostného hudebně-dramatického tvůrce (http://kultura.idnes.cz/zemrel-svatopluk-havelka-autor-hudby-k-sedmdesati-ceskym-filmum-pxl-/hudba.asp?c=A090225_095540_hudba_ob).

O čtrnáct dní dříve zemřel v Praze Vladimír Borecký (http://kultura.idnes.cz/zemrel-teoretik-magoru-silencu-a-blbu-vladimir-borecky-pgo-/literatura.asp?c=A090209_111051_literatura_ob), jemuž zůstanu trvale vdĕčen za to, že mne seznámil s osudem a dílem hudebního skladatele (mimo jiné), autora pokračování Prodané nevĕsty či symfonie Bellica pro 12 tympánů, 6 bubnů, 3 kulomety a 8 pušek, MUDr. Jana Lukeše. (Viz http://lege.cz/osten.htm)

VF na Myspace

2. března 2009 v 18:20 | requin
Na Myspace (http://www.myspace.com/vladimirfranz) se minulý týden objevil profil Vladimíra Franze.