Hradecká Věc Makropulos je skvostný surrealistický horor říznutý černočernou komedí - recenze

26. března 2009 v 22:02 | Petr Mareček, MfDNES

Hluboká poklona, Emilie M.

Hradecká Věc Makropulos je skvostný surrealistický horor říznutý černočernou komedí

Nelze než hluboce smeknout před tím, jak režisérka Věra Herajtová v královéhradeckém Klicperově divadle naložila s Čapkovou Věcí Makropulos. Od prvního momentu, kdy na zšeřelé scéně solicitátor Vítek, v němž Dušan Hřebíček nápadně připomíná samotného autora, vylézá z regálu se šanony, zaplašila všechny obavy, zda se klasikova hra z roku 1922 může ještě hrát. Inscenace připomíná nedávné Drábkovo hradecké R. U. R., jež mělo podobu moderního futuristického thrilleru.

Herajtová a také dramaturgyně a dramatička Magdalena Frydrychová intuitivně a nenásilně zkrátily zpočátku až příliš postavami i informacemi zahlcený text a připravily strhující sugestivní podívanou, z níž zcela přirozeně vyvěrají známé čapkovské pravdy pro někoho možná příliš plakátové, hlavně však srozumitelné a nadčasové. Žádné zapeklitosti, šifry, aktualizace ani režisérský diktát. Prostorná scéna Jany Prekové nese střídmé znaky dobového funkcionalismu s kotěrovskými křesly, nic na ní není zbytečné, své vykonají střihy světel a tmy. Skladatel Vladimír Franz, jehož hudba září i ve výborné Paní Urbanové, napsal a se symfoniky nahrál působivou muziku, jež do atmosféry přesně zapadá. Jako by se Stravinského či Pendereckého moderna ocitla ve velkém třesku s postmoderním industriálním chaosem. Silné melodie i divoké kakofonie přesně podtrhují vypjatá místa, aniž by byly samoúčelné. Kdybychom pro hradeckou Věc Makropulos hledali stručný slogan, mohl by znít: Surrealistický horor říznutý černočernou komedií. Avšak pouze přímý vypravěčský tah, energie, využití pohybových i tanečních prvků, originální humor a přízračná atmosféra by byly jen poloviční, kdyby zároveň nešlo o výsostně herecké divadlo. Kamile Sedlárové v roli věčné ženy Emilie Marty blikají z každého pohledu Radok i Thálie, jen vstoupí, i v poslední řadě balkonu je zřejmé, že vešla personalita s velkým P. Je sarkastická, chladná, sexuálně vyzývavá, pohrdavá i sebestředná, pohrává si s intonací a v každém "meziřádku" repliky naznačuje, že ví mnohem víc než okolí. I v okamžicích nejvyšší suverenity jemně naznačí hluboký cit, vědoucí smutek amrazivé zoufalství. Vždyť už žije přes tři sta let. Sedlárová, jež může připomenout Soňu Červenou v Morávkově Návštěvě staré dámy, vůbec přitom nepřehrává, ale má od své postavy odstup, nejzřetelnější třeba ve chvílích odhalení svého věku, kdy se pase zděšením svého amanta, nebo když si nazouvá protézu či když při polibku přijde o chrup. Skvělý výkon s dokonalou gradací a empatií pro věc!

Výtečným nápadem byla stylizace její služebné Lojzičky, z níž Herajtová, taktéž zkušená choreografka, učinila tančící a mrazivě perverzní přízrak - metaforu, alter ego Emilie Marty. Talentovaná Eva Kratochvílová tu tancem, tu gesty naznačuje, realizuje, dopovídá i rozostřuje, co se zrovna hlavní "nadženě" honí hlavou. Chytře vystavěnými gagy, třeba kopanci, pomáhá také své paní, aby jí zůstala elegance dámy. Ač je jasné, kdo je ve hře hvězdou, inscenace nemá žádný slabý výkon. Dobře hrají Filip Richtermoc, Vlastimil Čaněk či Kristýna Kociánová, už zmíněný Dušan Hřebíček, který v závěru výborně zvládá úkol z nejtěžších - přednést Čapkovu "dišputaci", že na život věčný by měl mít právo každý, nebo Jiří Zapletal coby baron Prus, který by nápoj věčnosti nechal dědit jen mezi aristokratickými vyvolenci. Dokonce vtipně vyšly u Čapka mnohdy schématické "postavy z lidu", tedy strojník Josefa Čepelky a poklízečkyMarie Kleplové.
Jde o zážitek z nezapomenutelných. Věra Herajtová a Kamila Sedlárová ve Věci Makropulos obhájily nejen trvanlivou kvalitu Karla Čapka, ale i Klicperova divadla.

Klicperovo divadlo Hradec Králové - Karel Čapek: Věc Makropulos. Režie Věra Herajtová, úprava textu Věra Herajtová a Magdalena Frydrychová, dramaturgie Magdalena Frydrychová, výprava Jana Preková, hudba Vladimír Franz. Hrají Kamila Sedlárová, Jiří Zapletal, Vojtěch Dvořák, Filip Richtermoc, Vlastimil Čaněk, František Staněk, Dušan Hřebíček a další. Psáno z premiéry 14. března 2009

Petr Mareček, MfDNES, 25.3.2009
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama