Rozhovor s VF: Švejk je symbol českého vtipkování

28. září 2009 v 21:50 | Právo
Vystavujete v Muzeu Karlovy Vary a Muzeu Zlatý klíč. Z čeho jste vybíral?

Asi padesátka obrazů je převážně z tohoto nového tisíciletí. Mám tam i starší věci, které jsem dělal v šestnácti na gymnáziu. Jsou to kreslená města, každé má svůj rytmus a dějí se tam nejrůznější věci jako u Brueghela nebo Bosche.

Proč jste výstavu nazval Caprichos 009? Souvisí to se slavným Goyovým cyklem?

Ano i ne. Spíš to nazývám sociálněkritický cyklus, kde zlomyslné groteskní prvky pojmenovávají jisté společenské jevy.

Jaké?

Dotýkám se třeba sakrální ikonografie, která je ale naplněná dnešním myšlením. Zabývám se i ekologií nebo tématem vybydlování významu slov jako demokracie nebo humanita. Mám tam i oběšeného Švejka - to je takový symbol českého vtipkování, což je strašlivá vlastnost. Když ukradne Stanislav Gross čtvrt miliardy, řekne, že mu je darovala stará babička. A místo toho, aby ho rovnou zavřeli, si lidé řeknou: To je ale rošťák! To je to naše děsný vtipkování.

Jste filmožrout?

To jo, v mládí, když jsem chodil na právnickou fakultu, jsem s oblibou místo na přednášky chodil do filmového klubu. Viděl jsem třeba i tři filmy denně, navíc to byly klasiky, slušné filmy.

Které vám utkvěly?

Třeba Andrej Rublev, Stalker, Viscontiho Soumrak bohů. Z českých filmů si pamatuju Valérie a týden divů s neuvěřitelnou muzikou Luboše Fišera. Třeba s Vláčilem jsme se nakonec spřátelili. Říkal o sobě, že není žádný filmař, ale kunsthistorik. Když jsem dělal předsedu akademického senátu, snažil jsem se přimět FAMU, aby mu dala čestný doktorát. Ale to bylo keců a výmluv, takže nakonec umřel a všichni si oddechli. Tak to dali Formanovi.

Jak hodnotíte současný český film?

S výjimkou profesionality rodiny Svěráků, je to všechno takové nic. U Hřebejka mě nebaví jeho poetika ani to, že se člověk musí pořád koukat na stejných pět herců-neherců. Jedna věc byla u filmu totiž vždycky důležitá, a to je odhadnutí nosnosti herce v časoploše. Někdy může být herec úžasný, ale za pět minut bych vraždil. Někdo naopak nemusí být na první pohled tak skvělý, ale vydržel bych s ním na plátně klidně šest hodin. Tohle se dneska neumí.

Právo, 8.7.2009
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama