Vystavujete v Muzeu Karlovy Vary a Muzeu Zlatý klíč. Z čeho jste vybíral?
Asi padesátka obrazů je převážně z tohoto nového tisíciletí. Mám tam i starší věci, které jsem dělal v šestnácti na gymnáziu. Jsou to kreslená města, každé má svůj rytmus a dějí se tam nejrůznější věci jako u Brueghela nebo Bosche.
Proč jste výstavu nazval Caprichos 009? Souvisí to se slavným Goyovým cyklem?
Ano i ne. Spíš to nazývám sociálněkritický cyklus, kde zlomyslné groteskní prvky pojmenovávají jisté společenské jevy.
Jaké?
Dotýkám se třeba sakrální ikonografie, která je ale naplněná dnešním myšlením. Zabývám se i ekologií nebo tématem vybydlování významu slov jako demokracie nebo humanita. Mám tam i oběšeného Švejka - to je takový symbol českého vtipkování, což je strašlivá vlastnost. Když ukradne Stanislav Gross čtvrt miliardy, řekne, že mu je darovala stará babička. A místo toho, aby ho rovnou zavřeli, si lidé řeknou: To je ale rošťák! To je to naše děsný vtipkování.
Jste filmožrout?
To jo, v mládí, když jsem chodil na právnickou fakultu, jsem s oblibou místo na přednášky chodil do filmového klubu. Viděl jsem třeba i tři filmy denně, navíc to byly klasiky, slušné filmy.
Které vám utkvěly?
Třeba Andrej Rublev, Stalker, Viscontiho Soumrak bohů. Z českých filmů si pamatuju Valérie a týden divů s neuvěřitelnou muzikou Luboše Fišera. Třeba s Vláčilem jsme se nakonec spřátelili. Říkal o sobě, že není žádný filmař, ale kunsthistorik. Když jsem dělal předsedu akademického senátu, snažil jsem se přimět FAMU, aby mu dala čestný doktorát. Ale to bylo keců a výmluv, takže nakonec umřel a všichni si oddechli. Tak to dali Formanovi.
Jak hodnotíte současný český film?
S výjimkou profesionality rodiny Svěráků, je to všechno takové nic. U Hřebejka mě nebaví jeho poetika ani to, že se člověk musí pořád koukat na stejných pět herců-neherců. Jedna věc byla u filmu totiž vždycky důležitá, a to je odhadnutí nosnosti herce v časoploše. Někdy může být herec úžasný, ale za pět minut bych vraždil. Někdo naopak nemusí být na první pohled tak skvělý, ale vydržel bych s ním na plátně klidně šest hodin. Tohle se dneska neumí.
Právo, 8.7.2009