Příroda a krajina je i pro našeho druhého hosta, Vladimíra Franze, bytostným základem. Tento hudební skladatel a malíř prošel a projel na kole skoro celé Čechy a Moravu. Když opadají listy, tak se krajinou jeho srdce stává Český Kras.
Prof. Vladimír Franz, hudební skladatel a malíř:
V dnešní době do rázu krajiny hodně zasahuje hodně politika a ekonomické zájmy a další věci, čili už to není věc ryze soukromá, jenom pro pár lidí, ale je to věc veřejná. Důležitá věc je tady u nás to, že měřítko naší krajiny je velmi drobné. Tady se každých deset kilometrů mění charakter krajiny. Když člověk například jede někde v Nevadské poušti tak mu do obličeje svítí protijezdec 100 km dopředu. Tady opravdu každých 5 km je změna, čili jakýkoliv zásah do té krajiny je nesmírně vidět a nesmírně cítit. O tom svědčí i jiné věci, třeba zvířata. Dříve zvířata bydlela normálně v lese a na poli a dneska mám pomalu pocit, že se zvířata přestěhovala do Prahy. V Jinonicích lze v Praze potkat lišku, divoké prase, dokonce se přemnožily i zmije v Prokopském údolí, na Karlově náměstí bydlí tchoř, v Anežském klášteře kuna a tak dále. Můžeme očekávat, že se časem na Karlově mostě objeví jelen. Já bych se nedivil ničemu. Zkrátka zvířata dala přednost bydlení ve městě před krajinou, protože už v té krajině stojí obrovské skladiště, různá logistická centra, supermarkety, továrny. Krajina jako otázka prostředí v němž žijeme, není otázkou soukromou, ale stává se věcí veřejnou. Jeden čas se říkalo, že na kulturu a školství si nejdříve musíme vydělat, nejdřív bude ekonomie, pak kultura, školství a pak taky ekologie a tyhle věci. To je stejné jako kdyby někdo říkal, že žena má nejdříve porodit palec od nohy a až se jí to bude hodit, tak anglické autíčko, a pak třeba mixér, a pak třeba oko, a pak se pracně bude dumat, co to vlastně je. Vždycky jedno podmiňuje druhé. Jako kultura podmiňuje kulturnost ekonomie, tak i to prostředí a úcta k tomu prostředí znamená zároveň úctu k člověku jako takovému a i jeho duchovním i ekonomickým snažením a hodnotám. Všechno souvisí se vším. Nelze to oddělovat. Jednou uděláme to, pak zas něco jiného. To je samozřejmě úplný nesmysl. Paradoxně z hlediska životního prostředí je vidět, že se to zlepšuje. Zřejmě se trošku vyčistil vzduch, tím nemyslím v centru Prahy, ale je to možné taky, ale určitě venku. Vyčistily se řeky, to taky, protože pamatujeme, jak vypadala Berounka nebo jak vypadala Vltava v Krumlově, to jsou úplně odstrašující případy, nebo i Labe někde Roudnici pod Štětím, kde se dneska taky dá koupat. To bezesporu určitě ano. Ale na druhé straně taková ta industriálnost, která všude proniká do té krajiny a přitom to obyvatelstvo zase tak neroste. Kdyby tady za těch dvacet let vzrostl počet obyvatel dvojnásobně, tak by si člověk samozřejmě řekl, že je to možné. Ono to tak ale není.
Krajina Českého Krasu je krásná tím, že jak leží na vápenci, tak tady jsou vždycky na jaře, daleko dříve, veškeré kytky, které mají rádi vápenec. Od půlky března, ať je mráz nebo ne, tak se objevují jaterníky a první petrklíče a po tom jsou to lechy jarní a samozřejmě fialky a sasanky. Jsou tady stráně plné smržů, a když se začínají zelenat ty habrové smíšené lesy, tak to vytváří takové neuvěřitelně krásné koberce světelné. Navíc pro mě je to i krajina historická. Koukám tady vlastně na Tetín, kde uškrtili kněžnu Ludmilu, která se dávno před tím potkala s knížetem Bořivojem přímo tady ve svatém Ivanu, tedy ve svatém Janu pod skalou. Je to taková ta jarní krajina, která je krásná a navíc je to i velmi dostupná zóna. Je to vlastně kousíček z té Prahy a při tom to ještě není tak zasaženo.
Příroda je pro mě součást duše mé, to jest něco, o co se člověk opírá, uprostřed čeho se ocitá, co mě nabíjí, dává energii a vůbec smysl nějakým způsobem existovat. Příroda není jenom pustá, protože dokáže být nebezpečná a velmi zubatá. Je to zkrátka prostředí. Nic lepšího nemáme. Pakliže je člověk takový predátor, který je anomální v přírodě, protože žádné zvíře si dobrovolně nedevastuje prostředí, ve kterém žije. Když už je člověk takový, tak by si tu větev pod tím zadkem neměl apriori řezat.
Přidej se, ČT 2, Jaromír Šlosar, 23.12.2009