Červenec 2012

Glosa Vladimíra Franze (27. 7. 2012)

27. července 2012 v 10:17 | Vladimír Franz / Magazín Lidových novin
Jsou země, v nichž se toho od prezidenta hodně očekává. Musí být největší, nejrychlejší, nejsilnější. Musí obšťastnit co nejvíce žen, uškrtit holýma rukama mambu, znát všechny trampské písničky, trefit ořech na nejvyšší palmě a pouhým hvizdem vyhánět zvířata z doupat. Musí si umět usmažit vajíčka a bez problémů chroupat led. A taky by měl umět tančit i zpívat v dešti a nebát se klobouku od Diora. Chce se po něm, aby jezdil nahý na levhartovi, uměl vyměnit žárovku, aby věštil z lógru, za letu opravil porouchaný motor tryskáče, a mnohé další...

Ne však u nás. "Třistaletjsmetrpěli", došlo to tak daleko, že jsme neměli ani vlastního krále - království smutní jak ta lucerna v Jiráskově Lucerně. Když Masaryk coby čerstvě zvolený prezident poprvé přijel do republiky, valil oči, co všechno nemůže. Koupili jsme ti zámek, hezky seď, ani se nehni! Jsi náhražkou krále! A ukazuj se co nejmíň - šibřinky, mávání sokolům -, delfská Pýthia taky neběhala po estrádách, a když, máme královskou lóži v Národním. Na jeviště sice neuvidíš, zato budeš viděn.

Zkrátka, v Čechách je prezident zastřešující autoritou, symbolem - jako Říp. Rovněž vizionářem, co "vidí město veliké"...

Co byste taky chtěli v zemi, která je co do počtu obyvatel velká jako třetina Šanghaje.

Glosa Vladimíra Franze (20. července 2012)

23. července 2012 v 18:21 | VF / Magazín Lidových novin
"Šedesát let tvorby českého malíře" - pod tímto názvem se uskutečnila vernisáž výstavy dosud neprezentovaných kreseb, akvarelů, kvašů... zkrátka komorní tvorby Andreje Bělocvětova. Malíř je osobností, jakých měla naše výtvarná scéna nemnoho.
Od zářivého poválečného nástupu začíná se nelehká, ostře individuální cesta přes krvavé řeky, labyrintem blátivých obzorů naší historie. Bělocvětov nebyl "kolektivním" typem, skupinkaření se vyhýbal - nemohl se tedy, jak je v Čechách zvykem, opřít o váhu zájmového okruhu přátel, kteří by ho prosadili...
Když jsem na počátku 80. let poprvé uviděl Bělocvětovovy obrazy, bylo mi okamžitě zřejmé, o koho jde. Některým teoretikům to trvá více než 30 let - a stále nemají jasno! Šíří se nejrůznější dezinterpretace i bludy - velká malířova monografie je toho bohužel důkazem. Bělocvětov jako by stále nechtěl ulehnout do spořádaných šanonů. A tak vám, miláčkové - jakožto malířův žák, fámulus i kurátor - říkám: Chtělo by to soubornou výstavu! Aby se vidělo! Dílo, které nese evropský parametr, které je naprosto jednotné.
Vernisáž, o níž jsem se ale zmínil úvodem, proběhla v posledních červnových dnech. Nikoli v galerii, nýbrž v Komorním Hrádku u Chocerad - školícím a vzdělávacím středisku ministerstva obrany. Konečně lze po letech a bez ironie zvolat: Sláva české armádě!

Autor: Vladimír Franz
Zdroj: Magazín Lidových novin
Datum: 20. 7. 2012

Vladimír Franz prezidentem!

22. července 2012 v 7:48 | Jakub Hussar
Iniciativa za zvolení profesora Vladimíra Franze prezidentem České republiky.


Vladimír Franz: Tvořit tak, aby to nebyly bobky na niti

22. července 2012 v 7:46 | Radio Wave / Pavel Sladký
Zpovídali jsme Vladimíra Franze, hudebního skladatele a malíře, který má aktuálně malou výstavu Prostřeno (doprovázejí ho tam sklářská díla Bořka Šípka a Jiřího Pačínka) v galerii St.Vol v Praze.
Kromě výstavy jsme mluvili taky o gastronomii, chystané opeře Válka s mloky ve Státní opeře (s režisérem Davidem Drábkem), o zahradničení, tričku Dance or Die, Janu Dismasu Zelenkovi jako o punkerovi a dalších tématech.
Prof. Vladimír Franz se narodil v roce 1959. Je to malíř, hudební skladatel, častý autor scénické hudby, držitel 6 cen Alfréda Radoka, scénograf, pedagog DAMU a dalších škol a vystudovaný právník.

Zdroj: Pavel Sladký, Radio Wave