Glosa Vladimíra Franze (17. srpna 2012)

17. srpna 2012 v 8:53 | Vladimír Franz / Magazín Lidových novin
Nejsme sami, nespadli jsme shůry! Zčistajasna. Generace a generace před námi... Touhy, vzlety, snažení a pády, torza cest, soumrak před úsvitem. Putování krupobitím, příkopy plnými hnoje, ale také po loukách vybubnovaných meteority nebo v horečnatém praskotu slunovratového jehličí... Měli ji rádi, tu malou křižovatku. Říkali o ní pěkné, přinášeli dary - někdo troník, jiný olovo či kouli jílu. Našli se i tací, co dali hroudu zlata... Šli. Jdou. Necestou nad poli i lesy. Stojí na oblacích. Vedle nás. A dívají se...

Ten pocit znám. Zkoušívám občas v Národním. Dopoledne v hledišti! Jen pár pracáků, aby ses v té tmě nepřerazil. Kristepane! Tady... A tady taky - sedával Smetana, když ho už nemocného přivedli, tady se rozčiloval Dvořák, zprudka vyskakoval Janáček. A támhle Martinů, Talich, Ostrčil a tuhle zase Masaryk a Heyrovský. A Hilar, Frejka, Štěpánek, Höger, Tröster, Trnka, Svoboda, Machov... zkrátka všichni. V parteru, na balkonech, v lóžích. Občas se lehce pohne závěs. Dívají se z hloubi. Mlčky říkají: "Tak se, chlapče, předveď. Ukaž, co umíš. Jsme tady." Legion andělů strážných této země... Člověku to zkrátka nedá.

Vladimír Franz, Magazín Lidových novin, 17. 8. 2012
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama