Lebeda, kuklík, pelyněk. Ve stínu vlaštovičník, bršlice i smrdutý kakost. Kopřivy! Křehké, zbabělé, všudypřítomné... A vespod? Kusy betonových podlah, střepy talířů, půllitry, kramle, podkovy pro štěstí - kdysi hospodský dvůr. Chceš zahradu? Tedy kopej, kopej, kopej - každé sázení znamená krumpáč. A pytel hlíny - je jí tu jenom na prst. Záhon? Navez čtyři sta koleček a neproklínej! Záhon - hudební skladba. Harmonie, v níž se srážejí protiklady, kde se jednotlivé motivy opakují, potvrzují a vytvářejí analogie. Vesmír v kostce, řád v pohybu ozbrojeného příměří. Tož vyvazuj, prostříhávej, a hlavně plej - rostliny jsou bezohlední predátoři. Dbej na rytmus celku, nebož zahrada, to nejsou jenom květy... Čas! Od poloviny května až do zámrazu - pořád se něco děje. Pivoňky, srdíčka, sibiřské kosatce, pak denivky, udatny, náprstníky. Červenec se natřásá uprostřed lilií, divizen, slézů, nastupují šatery, floxy i biedermeier jiřin. A srpen - hvězdy buší do mečíků... Zahrada volně dýchá. Pět let dřiny ale stálo to za to! Byl jsem při tom.
Vladimír Franz, Magazín Lidových novin, 24. 8. 2012