Září 2012

Umělec by měl být homo politicus

29. září 2012 v 7:16
Deník položil Vladimíru Franzovi při příležitosti jeho výstavy 5 otázek

Veřejnosti je znám jako všestranný umělec, skladatel a pedagog. Kromě hudby se soustavně zabývá také malbou. Je zastoupen v soukromých sbírkách a galeriích v České republice, Velké Británii, Holandsku, Belgii, Švédsku nebo na Novém Zélandu.

Jak dlouho se už malbě věnujete? Kdy jste začal malovat?
Malovat jsem začal již od 12 let. Posléze jsem malbu studoval u Karla Součka a Andreje Bělocvětova.

Vystavoval jste, nebo možná byl spíše více vidět, po roce 2000. Věnujete se malbě stále stejně intenzivně? Kdy bylo vaše nejplodnější období?
V tomto období jsem uspořádal řadu samostatných výstav, z nichž bych chtěl zvlášť upozornit na soubornou výstavu v Berlíně v roce 2001, jakož i na jubilejní expozici v roce 2009 v Karlových Varech a v Praze. Zúčastnil jsem se i mnoha výstav a akcí kolektivních. Za všechny bych chtěl jmenovat Sculpture Grande v Praze.

Ve vašich obrazech se často objevují politické motivy. V jednom například můžeme najít groteskní portréty Václava Klause a Václava Havla. Je pro vás malba prostředkem vyjádření politického názoru?
Malbu chápu jako prostředek komunikace a pojmenování jevů tohoto světa. Domnívám se, že v současnosti by měl být umělec - tedy i výtvarník - homo politicus.

Myslíte, že si o vás může veřejnost vytvořit správný názor právě skrze poslech vaší hudby a vnímání vašich obrazů?
Chápu umění jakožto vyjadřování názoru a postoje. Doufám ovšem, že promlouvám ke společnosti kulturní.

Kdybyste usedl do prezidentského křesla na Hradě, jakou pozornost a úsilí byste věnoval českému umění. Jaké problémy jsou nejvíce palčivé?
Umění, kultura či kulturnost jsou jedním z měřítek civilizované společnosti. Ale nikoli jediným. Proto bych se tomuto tématu určitě nemohl věnovat víc než jiným, které tuto společnost velmi pálí. Problémem českého umění je podle mého názoru - kromě nedostatku peněz - nízká úroveň jeho prezentace v zahraničí.

Co víme o Franzovi
  • Narodil se 25. května 1959 v Praze v rodině elektorinženýra a zdravotní sestry P Vletech 1978 - 1982 studoval Právnickou fakultu UK Praha
  • Na počátku 80. let spoluzakladatelem, scénografem, výtvarníkem a skladatelem divadla Kytka
  • Praxe totalitního práva jej neoslovovala. Neměl ale možnost prosadit se v umění, které jej přitahovalo. Pracoval proto v dělnických profesích
  • Dnes působí jako pedagog Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze
  • Je šetsinásobným držitelem ceny Alfreda Radoka za svou scénickou hudbu, ceny Divadelních novin a ceny OSA

Autor: (syp)
Zdroj: Kutnohorský deník
Datum: 29. 9. 2012

Franz zahájil prezidentskou kampaň v galerii

29. září 2012 v 7:14 | Sylvie Petráková / Kutnohorský deník
Na Hrad? Vladimíra Franze navrhli na kandidaturu sami občané. Aby se mohl ucházet o post prezidenta, potřebuje 50 000 hlasů

V galerii Dvorak Sec Contemporary, která se nachází jen několik desítek metrů od Staroměstského náměstí v Dlouhé ulici, byla ve středu zahájena výstava s názvem Vladimír Franz for Prezident! Přehlídka malířských děl má pomoci pedagogovi AMU, hudebnímu skladateli a teoretikovi Vladimíru Franzovi k jeho úspěšné cestě na Hrad. Kromě obrazů se na výstavě nabízí i petice, kterou každý návštěvník může ve prospěch jejich autora podepsat. "Názory má sympatické a je velice vzdělaný. Jeho tetování mě ale odpuzuje," vyjadřuje svůj názor kolemjdoucí důchodce Vladimír Pštros, který si není jistý, zda by v galerii prezentovanou petici za kandidaturu Franze na prezidenta právě kvůli jeho výraznému zevnějšku podepsal. Na druhou stranu právě neskrývaný protest vůči stereotypům a společenským předsudkům Franzovi zřejmě zajišťuje hojnost sympatizantů.
Ke své kandidatuře potřebuje 50 tisíc hlasů. Petici, která představuje jeho šanci ucházet se o post prezidenta, podepsal v den vernisáže téměř každý její účastník. Celkem 260 jedinců.
"Vladimír Franz ve svých obrazech vypráví o tom, že život je jednou velkou a surovou groteskou, do které jsme byli věčností na několik okamžiků vhozeni. Svou tetuáží nastavuje pokřivené zrcadlo všem rádoby vyznavačům tolerance a tlumočníkům opravdovosti," komentoval Franzovo vzezření i tvorbu divadelník Vladimír Drápal.
Drápal je ředitelem divadla v Lounech, kde Franz před pěti lety vystavoval.
Osobně se domnívá, že má umění vyvolávat především emoce, vzbudit reakci a nemá nechávat člověka chladným. Taková kritéria Franzovo dílo rozhodně splňuje. Jeho malířské komentáře okolí nešetří. Jsou neúprosně ironické, společnost, svět politiky a jejích předních osobností rozhodně nešetří. Jedno z jeho pláten působí jako jakýsi panteon českých prezidentů. Každého z nich výmluvně umístil na nějaký podstavec. Václav Havel tak spočinul na velkém rudém srdci, Václav Klaus zase stojí na soklu zdobeném armádními motivy.
"Naše galerie dala Vladimíru Francovi prostor pro uspořádání výstavy svých obrazů. Ze strany galerie ale nešlo o žádné politické ambice. Po dobu výstavy se galerie stane místem, kde budou probíhat setkání s Franzem a jeho podporovateli v podobě přednášek a panelových diskuzí," řekla Deníku galeristka Olga Dvořák.
Kromě paní Dvořák a Vladimíra Drápala podporuje Franze řada známých osobností. Patří k nim například herci Tomáš Hanák, Martin Zbrožek a Ota Jirák, režisér Václava Marhoul, malíř Jiří Surůvka, zpěvák Ondřej Havelka, publicistka a spisovatelka Barbora Nesvatbová, filmový producent Petr Vachler nebo fotograf Roman Sejkot.
Zanedbatelná není ani přízeň výtvarné komunity, která se účastnila otevření výstavy a podílela se na široké diskuzi mezi pozvanými hosty. Některým z Franzových přívrženců ovšem není jasné, zda z jeho strany nejde v boji o prezidentské křeslo spíše než o vážný úmysl o recesi.
Deníku na podobné spekulace autor vystavených děl odpověděl neurčitě: "Váš dotaz neberu vážně."

Autor: Sylvie Petráková
Zdroj: Kutnohorský deník
Datum: 29. 9. 2012

Rozhovor Vladimíra Franze pro Parlamentní listy

28. září 2012 v 22:03 | Hans Štembera / Parlamentní listy
Rozhovor VF pro jeden z nejhnusnějších bulvárů v ČR, tzv. Parlamentní listy, přezdívané nejčastěji "Parlamentní slizy" či "Parlamentní hlísty":

Vladimír Franz: Jsem pro vrácení majetku církvím. Tak to chtěl už Masaryk

Australští Aboriginijci, Papuánci v Pacifiku, Křováci v Africe a další původní národy mají mnohem lépe vyřešené chápání člověka v kontextu přírody než my v Evropě. Církve, jako pochodně duchovnosti, by měly dostat zpět svůj majetek. Vždyť odluku církví od státu si přál už Masaryk. Tak pravil Vladimír Franz, potetovaný hudební skladatel, jenž kandiduje na prezidenta.

Do jaké míry byste chtěl pokračovat ve stopách Václava Havla?
Tato výzva, která zde byla dána Václavem Havlem, je v pořádku a navazuje na linii Tomáše Garrigua Masaryka. Otázka česká jest otázka humanitní.

Do rozhovoru skočila afektovaná herečka, ostatně afektovanost umělcům svědčí, Vilma Cibulková a jala se profesoru Franzovi předvádět dárečky, které mu přinesla. Pírko, malované kamínky a tak dále.

Namaloval jste obraz Ježíš na mazlení. V Show Jana Krause jste prohlásil, že při ohrožení republiky budete jako prezident čili i jako vrchní velitel ozbrojených sil připraven dát rozkaz k vojenské obraně země. Budete prezidentem tvrdým či na mazlení?
Jak si to situace vyžádá. Pan Kraus postavil situaci, jako kdybychom byli bez jakýchkoliv spojenců a jako kdyby ta válka vypukla tady v pasáži a nikdo by o tom nevěděl. Navíc prohlásil, že by při povolání do armády odjel. Jestli by takhle odjeli i ostatní občané, parlament by byl na prázdninách, vláda pryč, tak co by ten prezident tady dělal?

Vy jste mu v pořadu chtěl něco vysvětlit, ale nedostali jste se k tomu. Co?
Chtěl jsem se ho zeptat, jestli by odjel do země spřátelené či nespřátelené. Kdyby totiž odjel do nespřátelené, tak by mě jako prezidenta musel požádat o svolení, zda tam může vstoupit do jejich armády. Byl jsem na to připraven. Ale nebylo mi to u pana Krause nic platné.

Zpět k Havlovi. Byl velmi přátelským k původním národům. Například s Maory na Novém Zélandě se zdravil otřením nosu, rád debatoval s Dalajlámou. Následoval byste jej i v tomto konání?
Je pravdou, že Evropa má společného jmenovatele, čímž je antika a Starý a Nová zákon. Ale musíme také vědět, že jsou národy, které se na světě vyvíjely jiným způsobem. A je zajímavé, že často na ně Evropa hleděla civilizačně skrz prsty. Nicméně tyto národy nemají vůbec takový problém s otázkou, co to je člověk v kontextu přírody. Tedy člověk a jeho narození, život, jeho práce a důstojný odchod z tohoto světa. Je zajímavé, že to mají vyřešeno Papuánci, Křováci, Aboriginijci a tak dále. Nicméně Evropa furt hledá, co s tím má vlastně dělat. Tak se potom ptám, kdo je kde.

Mohl byste vysvětlit obraz, jenž jsem si pojmenoval Vyprázdnění pojmů, kde barevné stuhy s pojmy jako láska, humanita, duše a tolerance ústí ve vagínách v podobě kosočtverce sedících na židlích, přičemž stolu vévodí Mickey Mouse?
Obraz se jmenuje Jasná zpráva a je skutečně o vyprazdňování pojmů. Ikonograficky jde o Poslední večeři Ježíše Krista. Chraň Pán Bůh, abych si z toho dělal legraci. Nakonec polovina mého hudebního díla je na Starý zákon. Nicméně jde o to, že takto se nyní přistupovalo k těmto přesahům a bylo to vše cezeno přes prizmat spotřeby, ztráty lidské identity, lidské důstojnosti. A do toho všichni rádi používají slova jako tolerance, demokracie, pravda, svět, humanita a tak dále. Ta slova jsou vybydlená a vyprázdněná. Kdybychom dělali na ulici anketu, kdo je to humanista, tak bychom se nejspíš dozvěděli, že je to někdo, kdo chodí a rozdává bonbóny. Bohužel se to dostává do takových konců, že není na světě diktátora a vraha, jenž by nepoužíval slovo demokracie.

Znamená to, že jsou opravdu všechny tyhle hodnoty (zde bylo při otázce použito mnohem vulgárnějších synonym) ve vagíně či děloze?
Ne, tak to jste vysunul. Všimněte si, že černý kosočtverec v rohu, tam sedá vždy v ikonografii Jidáš. A u ní je slovo bůh. Jde o takový panoptikální svět. Takový tragikomický Mahlerovský svět. I Fridrich Dürenmatt řekl, že nic se nepodobá realitě tolik jako paradox. A my žijeme už v dost tvrdé realitě.

Ostatně jaký máto názor na církevní restituce?
Zde je to nastaveno tak divně, že se říká oni a my. Lidé však zapomínají, že české kulturní dějiny jsou po mnoho set let spjaty s dějinami církví tady. Již Masaryk ve Washingtonské deklaraci z roku 1918 v jednom z prvních článků požadoval odluku církve od státu. Nicméně jak vidno i on s tím měl potíž. Tento zákon o vyrovnání státu s církvemi je zastřeným názvem zákona o odluce státu a církví. Pakliže někdo o něco přišel a stát nemá na to, aby to spravoval, tak by se to mělo vrátit. Otázkou je, aby bylo vysvětleno, jestli to je či není restituce a v jaké míře a v časové ose se to koná. Je logické, že pakliže státu unikají finance na různých předražených zakázkách a neví, z čeho má zaplatit jiné věci, když najednou vyplatí tak obrovský balík, tak se bojí, aby na to měl. U římskokatolické církve, kdyby jí vše spadlo na hlavu, je otázkou, jestli by vše dokázala obhospodařit, aby zase na ní nemusel někdo parazitovat. Pro zákon o vyrovnání státu s církvemi jsem, majetek by měl být vrácen, ale je nutno vyřešit časovou osu a vše pořádně vysvětlit.

Autor: Hans Štembera
Datum: 28. 9. 2012
Zdroj: Parlamentní listy
http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Vladimir-Franz-Jsem-pro-vraceni-majetku-cirkvim-Tak-to-chtel-uz-Masaryk-247969

Peter Gábor režíruje rozhlasovou verzi novely Miloše Urbana Pole a palisáda - s démonickou hudbou Vladimíra Franze

28. září 2012 v 21:57 | Robert Rohál / Novinky.cz
Peter Gábor režíruje rozhlasovou verzi novely Miloše Urbana Pole a palisáda

Ve studiu Českého rozhlasu Ostrava vznikla v minulých dnech nahrávka novely Miloše Urbana Pole a palisáda, kterou v příštím týdnu uvede ve svém vysílání Český rozhlas 2 Praha. Pětidílný cyklus režíroval Peter Gábor.
Urbanova novela Pole a palisáda s podtitulem Mýtus o kněžně a sedlákovi, zaujala jak dramaturgyni Evu Lenartovou, tak režiséra Petera Gábora. Nová, ryze autorská verze pověsti o Libuši si z klasických předloh písemných i výtvarných, především z řeckých mýtů, vybírá ty prvky a motivy, jež slouží moderně vyprávěnému příběhu.
Miloš Urban látku neironizuje a nedělá si z ní legraci, přesto ji zbavuje vlasteneckého patosu a modeluje z ní portrét silné, cílevědomé ženy, která dokáže nastoupit cestu k moci a dokonce vládnout, a pak se svých výsad důvtipně vzdá, aby dosáhla pocitu svobody a štěstí.
Příběh je českým příspěvkem do mezinárodního projektu Mýty iniciovaného britským nakladatelstvím Canongate, do něhož se již zapojilo 35 zemí světa a v němž vycházejí moderně převypravované mýty od autorů z celého světa.
"Ve spolupráci s Evou Lenartovou jsem do role vypravěčky obsadil výbornou herečku Veroniku Forejtovou. Magický text o historii českého národa jsem umocnil hudbou mého častého spolupracovníka a vynikajícího hudebního skladatele Vladimíra Franze," uvedl režisér celého projektu Peter Gábor.
Nahrávací frekvence daly zabrat i Veronice Forejtové. I když je zkušenou divadelní herečkou, před rozhlasovým mikrofonem má veliký respekt. "Ten totiž odhalí sebemenší faleš. Je to krásný text, ale ukrutně těžký výrazově, gramaticky a dikčně," přiznává herečka.
"Historické dějiny tak zaznějí v současném jazyku, kterému nechybí expresivní výraz a obraznost. Působivost hereckého projevu paní Forejtové a démoničnost hudby Vladimíra Franze slibují, jak doufáme, silný zážitek," dodal režisér Peter Gábor k pětidílnému cyklu Pole a palisáda, kterou uvede Český rozhlas 2 Praha od pondělí 1. října do pátku 5. října. Začátek každého dílu je ve 22 hodin.

Autor: Robert Rohál
Datum: 28. 9. 2012
Zdroj: Novinky.cz
http://www.novinky.cz/vase-zpravy/moravskoslezsky-kraj/ostrava-mesto/3440-12874-peter-gabor-reziruje-rozhlasovou-verzi-novely-milose-urbana-pole-a-palisada.html

Příští vlna / Next Wave

27. září 2012 v 12:39 | Literární noviny
Devatenáctý ročník přehlídky české alternativy …příští vlna/next wave… představí aktuální počiny tuzemské nezávislé divadelní scény i atraktivní hudební a výtvarné projekty. Program nabízí i událost letošní sezóny - otevření Studia hrdinů ve Veletržním paláci v Praze, a to světovou premiérou jediné divadelní hry L. F. Célina Církev v režii Jana Horáka a Michala Pěchoučka. "Célinova jediná divadelní hra zahrnuje všechna témata, která později zpracoval ve své ceněné prozaické tvorbě. Uvedení tohoto textu je velkou výzvou, nejen proto, že se jedná o jeho první uvedení na divadle, ale především proto, že dává možnost uměleckou formou porozumět naší komplikované historii," říká o projektu překladatelka textu a spoluautorka scénáře Anna Kareninová.
Nevšedním zážitkem bude jistě společná výprava do Pardubic za scénickým dokumentem Miroslava Bambuška Cesty energie - Světlo z Haliče, který bude inscenován v prostorách provozu rafinerie přírodních olejů Paramo. Vše se uskuteční v autentickém prostředí "živého" provozu, kam festivalové diváky zaveze autobus z Prahy. "Připravte se na ochranný oděv, dechové zkoušky proti alkoholu u vstupu a další vzrušující bezpečnostní opatření, která patří k návštěvě takto specifického místa," přibližují autenticitu zážitku autoři. Bambuškův projekt je věnován ropě a počátkům její těžby v Haliči; hudební doprovod složil Vladimír Franz.
Mezi ostře sledované budou bezesporu patřit také nové inscenace brněnského souboru D´Epog s koláží textů, v níž zazní i úryvky z románu Olgy Tokarczukové či poezie Charlese Baudelaira, filmovo­hudební atak Porn Music - Musica Pornograffica v podání Agon Orchestra, koncertní verze projektu Divadlo Gočár Miloše Orsona Štědroně či kontroverzní inscenace hry Romana Sikory Pohřbívání o odchodu prezidenta Václava Klause připravená Divadlem Feste.

…PŘÍŠTÍ VLNA/ NEXT WAVE… Praha (Roxy/NoD - Dlouhá 33, P1; Divadlo Na zábradlí - Anenské náměstí 209/5, P1; Divadlo DISK - Karlova 26, P1; Studio hrdinů - Dukelských hrdinů 47, P7): 3/10-12/10 Brno (Stadec - Kounicova 20/22; Husa na provázku - Zelný trh 9): 19/10, 25/10, 26/10, 27/10 Paramo Pardubice (Přerovská 551): 7/10 www.nextwave.cz

Zdroj: Literární noviny
Datum: 27. 9. 2012

Vladimír Franz vystavuje své apokalyptické vize světa

27. září 2012 v 12:38 | iHNED.cz
Hudební skladatel, pedagog a uchazeč o prezidentský úřad Vladimír Franz zahájil ve středu v galerii Dvorak sec výstavu svých obrazů. Franzovy malby představují svět jako groteskní místo plné falešných popkulturních idolů a prázdných politických frází.
V galerii Dvorak sec contemporary se ve středu v 18 hodin zahájila výstava s názvem Vladimír Franz for Prezident!.
Až do 6. listopadu zde bude k vidění přehlídka výtvarných děl pedagoga AMU, hudebního skladatele a teoretika Vladimíra Franze, který se, pokud získá padesát tisíc podpisů ke kandidatuře, bude ucházet o post prezidenta České republiky.

Nastavit pokřivené zrcadlo předsudkům

Franze si řada lidí okamžitě spojí s jeho výrazným zevnějškem, který nicméně představuje pouze jeden z mnoha způsobů, jimiž se umělec vymezuje proti společenským předsudkům a stereotypům.
"Svou tetuáží nastavuje pokřivené zrcadlo všem rádoby vyznavačům tolerance a tlumočníkům opravdovosti," komentuje Franzovo tetování výtvarník Vladimír Drápal.
Franz představuje nepřehlédnutelnou osobnost české kulturní scény, je mnohostranně zaměřeným umělcem, který se vedle hudby soustavně věnuje malbě.
Jak umělec uvádí na svých oficiálních stránkách, absolvoval na sedmdesát samostatných výstav. Jeho díla jsou zastoupena v soukromých sbírkách a galeriích v České republice, Velké Británii, Holandsku, Belgii, Švédsku nebo na Novém Zélandu.

Od Tarkovského k temné grotesce

Franz malbu studoval soukromě u Andreje Bělocvětova a Karla Součka, který byl v letech 1942 - 1948 členem Skupiny 42. Pro jeho starší výtvarná díla byl příznačný tichý až intimní tón, zájem o vztah lidského a přírodního světa, o jejich vzájemné prostupování a destrukci. Poetika tohoto období silně odkazovala k dílům režiséra Andreje Tarkovského.
Jeho současné výtvarné práce oproti tomu přinášejí nekompromisní, často až groteskně pokřivený pohled na svět. Soudobou společnost Franz pozoruje s nevybíravou ironií, jeho díla mají podobu karikatur a téměř apokalyptických vizí politického a popkulturního světa.
"Se svým barbarským srdcem se vlastně stává burcujícím glosátorem současného stavu, nemilosrdným kritikem reality, zbavené vší naivity a vyumělkovaných příkras" uvádí Drápal.

Datum: 26. 9. 2012
Zdroj: iHNED.cz
http://art.ihned.cz/umeni-a-design/c1-57650720-vladimir-franz-vystavuje-sve-apokalypticke-vize-sveta

HOVORY S V.F.

27. září 2012 v 12:36 | časopis Maxim / Pavel Němec, Radek Kovanda
V redakci jsme se po zralé úvaze rozhodli podpořit kandidaturu prof. JUDr. Vladimíra Franze (53) na úřad prezidenta ČR. Uznávaný skladatel, malíř a univerzitní profesor by byl pro domácí politiku vítaným zpestřením, a to po všech stránkách. Navíc se s ním dá opravdu skvěle mluvit o hudbě.

V HLASOVÁNÍ O NEJVĚTŠÍHO ČECHA LIDÉ HROMADNĚ VOLILI JÁRU CIMRMANA...

A divíte se jim?

NE, ALE NEBOJÍTE SE, ŽE MNOZÍ BEROU VAŠI VOLBU PODOBNĚ? JAKO DRUH RECESE?

Já doufám, že ne všichni volí jen tuto cestu legrace, ale i s tím musí člověk počítat. Na druhou stranu, kdybych byl performer, který dělá jeden happening za druhým, bylo by to logické. Ale já jsem vysokoškolský profesor, což je akademická hodnost, do níž jmenuje prezident republiky. A když jsem se jím stal jako jeden z nejmladších ve své době, nebylo to kvůli tomu, jaké mám krásné modré oči. Když to vezmu z hlediska díla, tak se nepohybuji v showbyznysu a mám tišší, introvertnější profesi, ale moje věci hraje Národní divadlo nebo Česká filharmonie. Tohle ode mě rozhodně není vtipálkovství. Byl by to docela drsný šprým.

DEBATA O VÁS SE NEVEDE JEN V ROVINĚ, JESTLI BYSTE MĚL BÝT PREZIDENT, ALE I JESTLI SI TO NĚKDO ´UMÍ PŘEDSTAVIT´.

Ano, to je z hlediskasociologie neuvěřitelně zajímavé. Lidé, kteří si to a priori nedovedou představit, nechť si dají paralelu, že si taky nikdo neuměl představit, že nějací rockeři budou rovni ctihodným lordům při honu na lišky, protože budou povýšeni do šlechtických stavů. Pokud je ovšem moje volba pro někoho tabu, tak nikoli v rovině morální nebo právní, ale právě jen v té estetické. Myslím si, že je to záležitost rozšiřování estetické tolerance. Když jdu po ulici, také stále vidím, lidi, kteří se mi nelíbí a nesplňují například ideál antické krásy, ale přesto jim neříkám, co můžou a co ne.

PŘESTO SE DISKUSE ČASTO SMRSKNE DO ZKRATKY ´VŽDYŤ BY SE HO VE SVĚTĚ BÁLI´.

Kdyby k takovým setkáním došlo, tak by to patrně nemělo ten průběh, že někam přiletím letadlem, otevřou se dveře, udělám "Baf!" a ostatní udělají vyděšeně "Úúúú!". (smích) Ona je to vlastně hezká představa státní návštěvy, ale vhodná spíš do divadla.

NEPROHLÁSIL JSTE KDYSI, ŽE ČESKÉ VTIPKOVÁNÍ JE ´STRAŠLIVÁ VLASTNOST´?

Ano, ale tím nemyslím dělání si legrácek, nýbrž vtipkování v rovině, s níž souvisel také můj obraz oběšeného Švejka. Politik třeba získal x milionů a okázale tvrdil, že mu to dala nějaká babička, která to měla v polštáři a říkala: "Mladej pane, tady si to vemte, já nevím, co s tím, mě to tlačí." Všem bylo jasné, jak to je, ale říkali: "To je ale rošťáček!" To je to děsné "vtipkování". A co se týče toho nebohého Švejka: Haška velmi bolel svět. Myslím si, že jako každý spráný humanista neměl rád lidi. Jasně, to je nadsázka, mám však na mysli, že ať už to byl Beethoven, Mahler nebo Einstein, všichni měli vysoký ideál lidství, ale sami lidi to kazili. I Hašek takto do Švejka projektoval něco jiného než mudrování nad pivem, ale bohužel se stal symbolem až hlouposti. Stejný obrat potkal Wericha - z něho se stal takový taoistický Švejk. Za totality byla v každé kanceláři fotka Wericha s citáty typu ´voda je voda, lidi jsou lidi´, což na jednu stranu mohla být velká moudra, ale na druhou stranu je to úplná blbost. Jezdil jsem za Werichem do Velhartic, a on nebyl tím typem člověka, jaký z něj byl udělán.

JSME ZVYKLÍ, ŽE SE PREZIDENT VYJADŘUJE ÚPLNĚ KE VŠEMU. NAVÁZAL BYSTE NA TO?

Prezident by měl vědět, co se v jeho zemi děje, ovšem měl by se mimo svůj obor radit s odborníky, kteří daným problémům rozumějí tisíckrát líp. Pakliže má syndrom děda Vševěda či brouka Pytlíka, zákonitě působí na lidi jako rudý hadr. Tímhle způsobem fungoval i císař Vilém II., který také nejépe věděl, jak má zpívat soprán, jak se chovají koně, jak se řídí cirkus, jak se správně jede z Lubecku do Hamburku...

MEZI VAŠE OBORY PATŘÍ VÁŽNÁ HUDBA. ČÍM TO, ŽE SICE VZNIKÁ I DNES, ALE SKORO NIKDO TY MODERNÍ KUSY NEPOSLOUCHÁ?

Skladatelé v tomto oboru s v rámci hledání svobody vymysleli tak šílená pravidla a pasti sami na sebe, že než je sami mohli splnit, mnohdy jim utekla muzika. Jde také o to, že umění se snažilo dorovnat vědě. To je pěkné, ale nemůže jedno napodobovat druhé. Hudba nemůže vzniknout jako špatná matematika. A naopak matematika nemůže vzniknout jako špatná sociologie nebo gastronomie. To je prosté zmatení pojmů. Na vysokých školách je dnes snazší získat grant, když si vymyslíte ´katedru eschatologie piva´ či ´fotomasáže´, než když děláte klasickou filosofii. Stále se hledají mezní hranice oborů, a to je dobře - nelze sedět na místě. Ale na druhé straně jsme tak dlouho bloudili v hraničních pásmech, až se nám trošku vylidnilo vnitrozemí.

VIDÍTE PODOBNÉ ZMATENÍ I V POLITICE?

Myslím, že je to zvláštní rys doby, a i politika je toho výrazem. V naší civilizaci člověk stal pánem sama sebe a zbavil se autority nad sebou, ať ji nazýváme jakkoli. Autorita neznamená, že musím někam chodit a modlit se. Jde o to, odkud až kam můžu. Lidé se snaží rozšiřovat si hranice, nebo si jich ani nejsou vědomi, a pak vzniká bezuzdnost a rozmařilost, která už je na úkor druhých.

MLUVÍTE TÉMĚŘ JAKO TRADICIONALISTA, ALE PRÁVĚ MEZI NIMI JE ZŘEJMĚ HODNĚ LIDÍ, KTEŘÍ VÁS ODSOUDÍ UŽ KVŮLI VZHLEDU.

A to je právě paradox, že já jsem skutečně v mnoha věcech tradicionalista!

VAŠE KAMPAŇ ASI BUDE PARADOXŮ PLNÁ. OSTATNĚ TOHLE JE ROZHOVOR PRO ČASOPIS, KTERÝ TAKY PŘEKRAČUJE MNOHÉ HRANICE.

To mi vůbec nevadí. Nakonec v mé opeře Válka s mloky taky zaznívá techno nebo skupina Salamandři, což je metalo-punk. Nedělím to na vznešené a nevznešené žánry. Vezměte si Straussovy valčíky, které vznikaly jako zábavná hudba. Jsou živé pořád, protože jsou zkrátka geniální. Kde jsou ty tuny a tuny vznešených symfonií z té doby? To je třeba i problém duchovní hudby a duchovního výtvarného umění. Pro mě není duchovní tvorba, že si někdo bere Pána Boha do huby. Pro mě je daleko duchovnější Radeckého marš či Slovanské tance, protože se tam vznáší Duch svatý.

POSLOUCHÁTE TAKÉ SOUDOBOU HUDBU?

Já si jí i vážím, ale odrazuje mě, že to má verzi, refrán, verzi, refrén, a za tři minuty to přejde. Já nepoužívám muziku jako kulisu. Ani v autě si nemůžu skoro nic pouštět, protože jinak se přistihnu, že mám tendenci jet dvěstěpadesátkou, nebo naopak desetikilometrovou rychlostí. Navíc se mi to s dalšími podněty hned pojí do ´filmu´. Zajímavé je to třeba s Wagnerem, který má tematicky všude přírodu, ale přitom do té přírody nepatří, k ničemu z ní se nepojí. Ale když jsem jel z Budějic na sever a výjimečně jsem si něco pouštěl, najednou se mi ten Wagner dokonale spojil s Temelínem, úplně se to k sobě přisálo! Já sám sice dělám vážnou muziku, ale vůči tomu materiálu se chovám jako pankáč. Ale takhle se choval i Jan Dismas Zelenka nebo Hector Berlioz.

JAK HODNOTÍTE HYMNU KDE DOMOV MŮJ?

Tím, že nevznikla primárně jako hymna, to znamená rovnou ´serem mramor´, tak je pěkná, voňavá, takový hudební biedermeier. Když si vezmete cizí hymny, často bývají udělané podle vzoru God save the KIng, což arciť není žádný zázrak, a když se to ještě rozvaří, tak to dochází do zrůdných metafor. Kdybych měl příležitost, občas bych ke Kde domov můj přidal svatováclavský chorál, protože to vlastně byla 800 let hymna téhle země. Zajímavé taky je, jak nám hudebně chybí slovenská hymna, ten rychlý dodatek.

JEŠTĚ K VAŠÍ KANDIDATUŘE: NIKDO Z VAŠEHO OKOLÍ VÁS OD NÍ NEODRAZOVAL?

Někteří říkali, že je je to škoda, ať raději dál dělám muziku. Mají o mě strach.

VY O SEBE STRACH NEMÁTE?

Podívejte, já to nikdy neměl tak, že by přede mnou šli trubači a troubili. Už během cesty ve svých oborech jsem si často musel prosazovat tak elementární věci, že ač tak možná nevypadám, jdem dost odolný.

JAK ČASTO PŘEMÝŠLÍTE O SVÝCH ŠANCÍCH?

Bez této představy jsem vydržel třiapadesát let, takže myslím, že bych bez ní vydržel dál. Nemám to tak, že bych dumal, kde bude v Lánech jaká almara a kobereček. (smích)

PARDON, MŮŽU VÁS POPROSIT O SVŮJ ZAPALOVAČ? VY JSTE SI HO PŘIVLASTNIL S TAKŘKA KLAUSOVSKÝM GRIFEM...!

Nojo! Já se přiznám, že tenhle reflex nemám v psacích potřebách, ale právě v zapalovačích. Ale vzhledem k tomu, že už se skoro nikde nesmí kouřit, tak i kdyby ta kandidatura nakonec vyšla, mezinárodní ostuda by z toho naštěstí nebyla...

časopis Maxim, říjen 2012
Autoři: Pavel Němec, Radek Kovanda

Vladimír Franz v Carpe Diem

24. září 2012 v 12:49 | requin
Od 6. do 30. září 2012 probíhá v galerii Carpe Diem, Jičínská 4, Praha 3, výstava obrazů Vladimíra Franze pod názvem Prostřeno.

Výstava Vladimíra Franze v galerii dvorak sec contemporary

24. září 2012 v 12:14 | requin
Ve dnech 26 září - 6. listopadu se v galerii dvorak sec company koná výstava děl Vladimíra Franze.
Slavnostní vernisáž se uskuteční ve středu 26. 9. od 18.00 hod. v galerii dvorak sec contemporary, Dlouhá 5, Praha 1
Další informace: http://www.dvoraksec.com/


Národní divadlo uvede i Válku s mloky v operní verzi Vladimíra Franze

9. září 2012 v 17:34 | iHNED
Nadcházející 130. sezona Národního divadla v Praze ND bude podle ředitele Ondřeje Černého přelomová vzhledem k novému propojení české první scény se Státní operou. Kromě 70 titulů stálého repertoáru nabídne na pěti scénách 16 premiér. Mezi nimi i Čapkovu Válku s mloky v operním zpracování Vladimíra Franze.

Na středeční tiskové konferenci v Praze Černý upozornil, že sezona začíná ve znamení náročné rekonstrukce vnějšího pláště a fasády historické budovy, která zůstane kvůli stavebním pracím částečně zakrytá. Zahájena byla po důkladném restaurátorském průzkumu 1. června, potrvá do konce roku 2015 a celkové náklady dosáhnou 94,6 milionu korun.

"Rozsáhlé opravy nenaruší provoz divadla ani program," uvedl Černý. Na podzim začnou opravy sochařské výzdoby, první etapa se zaměří i na terasy a všechny výstupky. Na rozdíl od nedávno skončené rekonstrukce technologických tunelů nebude narušena doprava v okolí divadla.

"Intenzivně jednáme s ministerstvem kultury o rozpočtu na rok 2013. Předpokládáme, že bude stejně jako u všech dalších příspěvkových organizací adekvátně krácen," řekl Černý. Otázkou podle něj zůstává, nakolik lze škrtat, aniž by to v souvislosti s rozpočtovou nouzí nemělo fatální dopad na uměleckou tvorbu. Letos česká první scéna hospodaří se státním příspěvkem 567 milionů korun. Ředitel očekává, že v příštím roce o něco převýší 540 milionů.

Mezi nejbližšími premiérami bude Shakespearovo drama Troilus a Kressida, pro něž činohra získala předního režiséra Davida Radoka, baletní představení Amerikana III, které uvede tvorbu významných amerických choreografů George Balanchina, Williama Forsytha a Jeroma Robbinse, inscenace Pelleas a Melisanda Clauda Debussyho, kterou připraví umělecký šéf opery Rocc, či opera Válka s mloky v hudebním zpracování prezidentského kandidáta Vladimíra Franze.

Národní divadlo spustilo s divadelní sezonou i novou podobu svého webu. Jeho součástí je podstránka Státní opery a uměleckého souboru Laterny magiky, během podzimu bude otevřen e-shop. Kromě nové grafiky a provázání se sociálními sítěmi nabízí web optimalizaci pro smartphony, tablety a další komunikační zařízení.

Autoři: ob, ČTK
Datum: 29. srpna 2012

Glosa Vladimíra Franze (7. září 2012)

9. září 2012 v 9:31 | Vladimír Franz / Magazín Lidových novin
Lidský mozek. Zázrak? Patrně vůbec největší "vynález" poznatelného vesmíru. Zdaleka nevyužitý - a když, leda na pár procent. A zbytek? Tedy ona tajuplná a nevyužitá většina? Jedná se o rezervu? Pole určené k ústupu? Doménu Boha, Absolutna? Rejdiště přesahů, průsečík souvislostí? Anebo čiré peklo?

Dozajista se někde pracuje na prostředcích, které by výkon mozku zvedly dejme to mu na 40, 50, 70, 80 procent. Ovšem - představa stoprocentního výkonu budí hrůzu! Vesmír by patrně začal být - navzdory případným zjištěním o podstatě času i dalších nám dosud neznámých "prostorech" - setsakra těsný. Otázka, co potom s tělem, by byla asi stejně chytrá jako ta pátrající po smyslu voskové svíce na Slunci.

Možná je štěstím - a doufejme, že to nějakou dobu ještě vydrží - že příroda vkládá do každého svého výtvoru zároveň i jeho vlastní autodestrukční mechanismus.

I když, kdo ví...

Vladimír Franz, Magazín Lidových novin, 7. 9. 2012