Rozhovor Vladimíra Franze pro Parlamentní listy

28. září 2012 v 22:03 | Hans Štembera / Parlamentní listy
Rozhovor VF pro jeden z nejhnusnějších bulvárů v ČR, tzv. Parlamentní listy, přezdívané nejčastěji "Parlamentní slizy" či "Parlamentní hlísty":

Vladimír Franz: Jsem pro vrácení majetku církvím. Tak to chtěl už Masaryk

Australští Aboriginijci, Papuánci v Pacifiku, Křováci v Africe a další původní národy mají mnohem lépe vyřešené chápání člověka v kontextu přírody než my v Evropě. Církve, jako pochodně duchovnosti, by měly dostat zpět svůj majetek. Vždyť odluku církví od státu si přál už Masaryk. Tak pravil Vladimír Franz, potetovaný hudební skladatel, jenž kandiduje na prezidenta.

Do jaké míry byste chtěl pokračovat ve stopách Václava Havla?
Tato výzva, která zde byla dána Václavem Havlem, je v pořádku a navazuje na linii Tomáše Garrigua Masaryka. Otázka česká jest otázka humanitní.

Do rozhovoru skočila afektovaná herečka, ostatně afektovanost umělcům svědčí, Vilma Cibulková a jala se profesoru Franzovi předvádět dárečky, které mu přinesla. Pírko, malované kamínky a tak dále.

Namaloval jste obraz Ježíš na mazlení. V Show Jana Krause jste prohlásil, že při ohrožení republiky budete jako prezident čili i jako vrchní velitel ozbrojených sil připraven dát rozkaz k vojenské obraně země. Budete prezidentem tvrdým či na mazlení?
Jak si to situace vyžádá. Pan Kraus postavil situaci, jako kdybychom byli bez jakýchkoliv spojenců a jako kdyby ta válka vypukla tady v pasáži a nikdo by o tom nevěděl. Navíc prohlásil, že by při povolání do armády odjel. Jestli by takhle odjeli i ostatní občané, parlament by byl na prázdninách, vláda pryč, tak co by ten prezident tady dělal?

Vy jste mu v pořadu chtěl něco vysvětlit, ale nedostali jste se k tomu. Co?
Chtěl jsem se ho zeptat, jestli by odjel do země spřátelené či nespřátelené. Kdyby totiž odjel do nespřátelené, tak by mě jako prezidenta musel požádat o svolení, zda tam může vstoupit do jejich armády. Byl jsem na to připraven. Ale nebylo mi to u pana Krause nic platné.

Zpět k Havlovi. Byl velmi přátelským k původním národům. Například s Maory na Novém Zélandě se zdravil otřením nosu, rád debatoval s Dalajlámou. Následoval byste jej i v tomto konání?
Je pravdou, že Evropa má společného jmenovatele, čímž je antika a Starý a Nová zákon. Ale musíme také vědět, že jsou národy, které se na světě vyvíjely jiným způsobem. A je zajímavé, že často na ně Evropa hleděla civilizačně skrz prsty. Nicméně tyto národy nemají vůbec takový problém s otázkou, co to je člověk v kontextu přírody. Tedy člověk a jeho narození, život, jeho práce a důstojný odchod z tohoto světa. Je zajímavé, že to mají vyřešeno Papuánci, Křováci, Aboriginijci a tak dále. Nicméně Evropa furt hledá, co s tím má vlastně dělat. Tak se potom ptám, kdo je kde.

Mohl byste vysvětlit obraz, jenž jsem si pojmenoval Vyprázdnění pojmů, kde barevné stuhy s pojmy jako láska, humanita, duše a tolerance ústí ve vagínách v podobě kosočtverce sedících na židlích, přičemž stolu vévodí Mickey Mouse?
Obraz se jmenuje Jasná zpráva a je skutečně o vyprazdňování pojmů. Ikonograficky jde o Poslední večeři Ježíše Krista. Chraň Pán Bůh, abych si z toho dělal legraci. Nakonec polovina mého hudebního díla je na Starý zákon. Nicméně jde o to, že takto se nyní přistupovalo k těmto přesahům a bylo to vše cezeno přes prizmat spotřeby, ztráty lidské identity, lidské důstojnosti. A do toho všichni rádi používají slova jako tolerance, demokracie, pravda, svět, humanita a tak dále. Ta slova jsou vybydlená a vyprázdněná. Kdybychom dělali na ulici anketu, kdo je to humanista, tak bychom se nejspíš dozvěděli, že je to někdo, kdo chodí a rozdává bonbóny. Bohužel se to dostává do takových konců, že není na světě diktátora a vraha, jenž by nepoužíval slovo demokracie.

Znamená to, že jsou opravdu všechny tyhle hodnoty (zde bylo při otázce použito mnohem vulgárnějších synonym) ve vagíně či děloze?
Ne, tak to jste vysunul. Všimněte si, že černý kosočtverec v rohu, tam sedá vždy v ikonografii Jidáš. A u ní je slovo bůh. Jde o takový panoptikální svět. Takový tragikomický Mahlerovský svět. I Fridrich Dürenmatt řekl, že nic se nepodobá realitě tolik jako paradox. A my žijeme už v dost tvrdé realitě.

Ostatně jaký máto názor na církevní restituce?
Zde je to nastaveno tak divně, že se říká oni a my. Lidé však zapomínají, že české kulturní dějiny jsou po mnoho set let spjaty s dějinami církví tady. Již Masaryk ve Washingtonské deklaraci z roku 1918 v jednom z prvních článků požadoval odluku církve od státu. Nicméně jak vidno i on s tím měl potíž. Tento zákon o vyrovnání státu s církvemi je zastřeným názvem zákona o odluce státu a církví. Pakliže někdo o něco přišel a stát nemá na to, aby to spravoval, tak by se to mělo vrátit. Otázkou je, aby bylo vysvětleno, jestli to je či není restituce a v jaké míře a v časové ose se to koná. Je logické, že pakliže státu unikají finance na různých předražených zakázkách a neví, z čeho má zaplatit jiné věci, když najednou vyplatí tak obrovský balík, tak se bojí, aby na to měl. U římskokatolické církve, kdyby jí vše spadlo na hlavu, je otázkou, jestli by vše dokázala obhospodařit, aby zase na ní nemusel někdo parazitovat. Pro zákon o vyrovnání státu s církvemi jsem, majetek by měl být vrácen, ale je nutno vyřešit časovou osu a vše pořádně vysvětlit.

Autor: Hans Štembera
Datum: 28. 9. 2012
Zdroj: Parlamentní listy
http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Vladimir-Franz-Jsem-pro-vraceni-majetku-cirkvim-Tak-to-chtel-uz-Masaryk-247969
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama