close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

"Netušil jsem, jak dějiny doběhnou umění" - rozhovor s Vladimírem Franzem o opeře Válka s mloky

19. prosince 2012 v 13:21 | Magazín Národního divadla
Motto: "Po více než měsíční zkušenosti s Mloky, kdy jsem kompletní dílo vyslechla několikrát, nemohu než s místními kritiky Franzovi operní prvotiny souhlasit. Jedná se podle mě o blábol nulové (nejen) umělecké hodnoty. Autor nemá krom jiného ani zbla potuchy o umění instrumentace. I přes velikou snahu dirigenta nesčetnými úpravami (transpozice, desítky škrtů, vypouštění hlasů a nástrojových skupin, změny zápisu, totální přepracování dynamického plánu v celé opeře) přetvořit materiál do alespoň trochu přijatelné podoby, je zatím většina těch, kteří se na nastudování musí podílet, operou zhnusena." (anonymní uživatelka Viola dne 11. 12. 2012 v 23:42; diskuse k článku "Pomůže Franzovi Válka s mloky v bitvě o Pražský hrad?" OperaPlus.cz, 25. 10. 2012, http://operaplus.cz/pomuze-franzovi-valka-s-mloky-v-bitve-o-prazsky-hrad/)

Netušil jsem, jak dějiny doběhnou umění
Rozhovor s Vladimírem Franzem, autorem opery Válka s mloky, kterou ve světové premiéře uvede Opera Národního divadla 10. ledna 2013.


ND: Široká veřejnost vnímá vaši postavu především jako netradiční spojení skladatele, výtvarníka a právníka. Jste nerozhodný nebo spíš renesanční bytost?
VF: První skladbičky jsem "složil" v šesti letech a od té doby kontinuálně komponuji. Od mládí mě rovněž zajímalo malířství, mé první obrazy vznikly ve 12 letech a to byla ve spojení s výjimečnými osobnostmi mých budoucích pedagogů jistá východiska, ze kterých se můj vztah k hudbě a malířství rozvíjel paralelně. kladl jsem si otázku, co převládne. Studium práv jsem si zvolil z několika příčin. Jednak se tou dobou nic jiného neotvíralo a jednak na právech kromě učiva má člověk ještě dost času na to, aby se formoval jakožto člověk, jakožto tvůrčí osobnost. a čas na dozrání mi práva dala. Říká se, že umění a právo nemá nic společného, a není to pravda. umění je pojmenování tohoto světa a hledání svých prostředků. Vytvořit vlastní judikaturu, právní normu je stejně těžké jako složit hudební skladbu nebo namalovat obraz, protože na to člověk hledá přesné konkrétní prostředky. Právní uvažování, jakožto systém a stavba, bylo pro mě velmi důležité, protože člověku se dostalo do kostí, že každá věc musí být jasně strukturována.

ND: Jako skladatel jste známý především právě hudbou k divadelním představením. Máte vůbec představu, kolik jste jich složil?
VF: Pohybuje se to kolem 150 a není to jenom nějaká doprovodná náladová hudba! Jsou to skladby trvající hodinu a půl a jedná se o hudbu orchestrální, sborovou, která může i samostatně obstát ve formě svity. Například z hudby k Markétě Lazarové pro Národní divadlo jsem adaptoval svitu-kantátu s názvem Kruhy do ledu.

ND: Pro pražské Národní divadlo jste složil scénickou hudbu k sedmi inscenacím, úspěšný balet pro děti Zlatovláska, ostatně i operu Válka s mloky jste komponoval na objednávku Národního divadla. Jaký k němu máte vztah? Co pro vás Národní divadlo znamená?
VF: Národní divadlo je pro mě něco posvátného. Poprvé jsem zde byl v pěti letech a od té doby je pro mě každá návštěva něco, jako kdyby člověk měl navštívit katedrálu sv. Víta. Jsou to zkrátka posvátná místa, která nevnímáme jako jen něco minulého, Národní divadlo nepovažujeme jen za divadlo, ale skutečně za jakýsi pomník duchovní síly této země. Rád se chodím dívat na alšovu Vlast, na krajiny Vincence Beneše atd. Pro mě to není věc mimo mě. Je to součástí mého já. Mezi prvními představeními jsem viděl Čarostřelce, Dalibora, nebo Příhody lišky Bystroušky, které se mi popravdě nelíbily. když jsem byl pak starší, pobral rozum, chodil jsem sám a učinil jsem velké objevy, např. Bohuslava Martinů. Tou dobou samozřejmě byla (ostatně jako nyní) součástí Národního divadla budova Státní opery, tehdy Smetanova divadla. Sem jsme chodili zadem a viděl jsem všechny inscenace a hostování. Nezapomenutelným zážitkem byla pro mě vídeňskáAriadna na Naxu s karlem Böhmem, Tosca s Galinou Višněvskou v podání moskevského Bolšovo těatru nebo Don Carlos ze Sofie s Nikolajem Gjaurovem v roli Filipa II. To jsou zážitky, které člověku zůstávají na celý život.

ND: vaší první operou se stal Ludus Danielis. Toto dílo jste přepracoval z původního oratoria, opera ale nakonec nebyla nikdy uvedena. Jaké máte pocity, když věnujete spoustu práce nějakému dílu a potom skončí v šuplíku?
VF: To je pro autora "píseň o mrtvých dětech". Mám rád, když se děti vyvedou z hnízda a pak si žijí dál. když mají ale být zavřené v šuplíku, tak je to škoda. Je to špatně i pro mě, protože pak si nemohu říct, tohle jsi udělal dobře, tohle špatně a z toho vyvodit další důsledky.


ND: Něco podobného se vám stalo i s vaší druhou operou - Válkou s mloky. operu jste složil již před sedmi lety. Jak se na své dílo díváte nyní s odstupem času?
VF: Válku s mloky jsem psal od 5. ledna 2005 přibližně do konce května téhož roku. Od té doby jsem napsal spoustu scénické hudby, madrigaly, duchovní operu Údolí suchých kostí, hudební báseň Radobÿl a další, kdy člověk pokračuje ve svém vývoji. Stejně jako Šostakovič zastávám názor, že než 15× přepracovávat symfonii, je lepší věnovat energii na vznik dalších nových symfonií. V té době jsem to lépe neuměl, dělal jsem, co jsem mohl. Vždy, když něco dělám, dělám to naplno.

ND: Válku s mloky jste tedy komponoval zhruba pět měsíců. Běžně pracujete na takto velkých partiturách relativně krátkou dobu?
VF: Pro mě je práce stupňování vnitřního napětí k látce, k níž si musím najít ten poměr, že nesmím být pod ní ale nad ní. To je první moment, který je důležitý. Pak věci nazrávají, když člověk chodí po lese a pomalu si tříbí myšlenky. Jde spíš o to, najít správnou chvíli, kdy se pustit do vlastního realizačního procesu, protože pak už to jede. Jde o to, aby nádoba (tedy člověk) byl už tak natlakován a už to měl v sobě natolik, aby uměl nacházet formulaci, protože umění je projev kvantifikované organizované energie. Je pravda, že člověk, který si zvykl celý život dělat pod tlakem, tak si tlak nechá na poslední chvíli. To ale neznamená, že v dřívější době nevznikají třeba skici a člověk nepřemýšlí o různých rozcestích a řešeních. ale i ve chvíli vlastního procesu komponování oněch rozcestí je mnoho.

ND: Jak jste Válku s mloky komponoval? Měl jste různé varianty, předělával nějaké úseky nebo psal téměř na čisto?
VF: Vždycky je dobré, když se člověk dostane na širé moře, ale nejhorší je provézt loď skalnatou úžinou. Pro mě je důležité vždy vědět, odkud kam to povede. Poté je důležité pojmenovat uzlové gradační body a s těmi se pak váže konkrétní řešení. Musím najít cestu, jak dojet od bodu a do bodu B nejkratší a nejefektivnější cestou. Pochopitelně jsou různá řešení, pro mě je vždycky nejhorší, když mám čtyři řešení, z nichž jedno může být špatné, dvě jsou dobrá a jedno to nejlepší. Jde o to poznat to nejlepší, protože vím, že se to promítne do pokračování ve struktuře díla, třeba nikoli hned následující takt, ale o 20 minut později. A tohle je vždy strašlivý stres, aby to člověk rozhodl správně.

ND: Měl jste námět Války s mloky v hlavě již dříve nebo jste se jím začal zabývat až na popud objednávky Národního divadla?
VF: Válka s mloky je jedno z témat, stejně jako námořníci ponorky kursk, Exupéryho Noční let nebo zpívaný balet Mistr a Markétka, která člověk nosí v hlavě. Akorát hledá, jak by idea dostala hmotné tělo, tím myslím i dramaturgicko-libretistické, což je velmi důležité.

ND: Když se před téměř rokem a půl rozhodlo o nynějším uvedení Války s mloky, dokomponoval jste předehru a udělal několik dalších změn. Jaký byl rozsah těchto změn a důvod?
VF: Předehru si člověk vždycky nechává na poslední chvíli, pokud nemá být samostatným parádním kouskem. Má to být příprava na dílo v jeho náladě, příprava pro hudebníky, aby se rozehráli, pro posluchače, aby konečně schovali bonbony a soustředili se na operu. A je důležité předehrou neporušit stavbu, aby na sebe nestrhla příliš velkou pozornost. Proto je dobré se trefit do intenzity předehry až na konci. Pokud jde o změny, rozšířil jsem třeba scénu, kdy mloci dávají zbytku lidstva možnost, aby někam odjelo. V tomto místě to chtělo větší zastavení a rozšíření závěru. Už i proporčně, když přibyla předehra, spíš bych ji nazval úvodem, tak by potom závěr působil příliš useknutě. To jsou de facto všechny zásadní změny, pak už jsem dělal jen např. instrumentační retuše a pochopitelně jsem počítal s tím, že až se bude věc usazovat, až uvidím konkrétní lidi, tak jim některé věci mohu přizpůsobit, což je logický proces. Je dobré, když jde skladatel naproti interpretům.

ND: Do Války s mloky jste zakomponoval i reklamní bloky, pracuje se se sitkomovým smíchem, některé pasáže jsou stylizovány jako pokleslý muzikál, předpokládají se filmové dotáčky, svou roli tu sehrají poblikávající hrací automaty, hlavní tahák slavnosti v Morgan Bay je heavy metalová kapela… Jaký mají tyto prostředky cíl?
VF: Prostředky poukazují na manipulaci s masou, společností a toto jsou sofistikované nástroje, které slouží k vymývání mozku. Proto jsem se těchto prvků nevzdal. Jsou tam ukazovány jako nástroje narušení lidské koncentrace, lidského myšlení, protože zkrátka někdo neustále myslí i za vás a vstupuje vám vtíravým způsobem do života. Jedná se o obraz společnosti, která je už naprosto zbahnělá a zpohodlnělá, zblahobytnělá a líná, která se nakonec nechává jenom bavit a těší se vlastní spotřebností. Netušil jsem v roce 2005, že v roce 2012 to bude daleko aktuálnější. Dějiny zde doběhly umění.

Magazín Národní divadlo č. 4, prosinec 2012.


PS: Z rozhovoru s režisérem Davidem Drábkem:

ND: Měla při zvažování nabídky ze strany Národního divadla nějakou roli i postava Vladimíra Franze jako autora?
DD: Vladimír Franz je podnětná, velmi vzdělaná, vášnivá a humorem obdařená persona. Ano, děsí babičky a tety svou kérkou. Ale je to originál, o který se ve společnosti můžete opřít. Hledač a věčný žák. Válka s mloky je i jeho premiérou v pozici operního skladatele.

ND: Vnímáte ze svojí pozice režiséra lehce nestandardní přístup okolí k Válce s mloky, který vychází z aktuálního dění kolem autora opery?
DD: Už po mně chtěli, abych se vyjádřil k tomu, zda není Válka s mloky segmentem páně Franzovy předvolební prezidentské kampaně. Nebo že "nejmenovaný zdroj z divadla" (což je osvědčený našeptavač všech bulvárních zmetků) sdělil veřejnosti, že Franzova partitura vykazuje takové nedostatky, že ji musejí dirigent se sbormistrem z gruntu předělávat. Víte, na to bych dokázal odpovědět jediným výstižným slovem. Ale to slovo je tak sprosté a já jsem syn učitelky, že ho polknu a všem podobným kafralům a samozvaným "majitelům operní pravdy" sdělím pouze toto: nehloupněte a přijďte si udělat názor na Válku s mloky do hlediště Státní opery.

Válka s mloky. Rozhovor s režisérem Davidem Drábkem.
Magazín Národní divadlo č. 4, prosinec 2012.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama