Rozhovor s Vladimírem Franzem pro Právo: "Vladimír Franz: Vizáž řeším už od začátku volební kampaně. Není to trochu divné?"

19. prosince 2012 v 10:36 | Právo/Jan Martinek
Právo: Ve studentských volbách nanečisto byste jako prezidentský kandidát zvítězil. Nemyslíte si, že je to jen proto, že se mladým lidem líbí vaše neortodoxní vizáž?
VF: Já si toho samozřejmě vážím. Studenti a mladí lidé jsou na prahu života. Vzpomínám si, že když jsem byl v jejich věku, všichni jsme chtěli měnit svět a mysleli jsme si, že to není problém, jen když bude dobrá vůle a lidi budou chtít. Tuto víru, navzdory tomu, že víme, že to není tak jednoduché, bychom neměli ztrácet. Neměli bychom si ji nechat vzít. Co se týče vizáže, tu už řeším od začátku kampaně. Není to trochu divné? Pro mě je vizáž jen přidaná hodnota, ne podstata toho, co jsem. Když se všichni neustále budou vůči druhým jen vymezovat, kde to skončí? Pak nastane doba, kdy se nám někdo nebude líbit proto, že má nějaké boty, a pak proto, že si dal řízek. Pak to půjde do rovin, které budou končit hrůzně. Lidé by měli zapracovat sami na sobě než se pořád starat o druhé.

Právo: Já vaši vizáž neřeším, ptal jsem se na ni v souvislosti s mladými lidmi. Zeptám se jinak: nemají vás v oblibě proto, že pro ně představujete protestní hlas? Aniž by se zajímali o hodnoty, které vyznáváte?
VF: Kdyby to byl protestní hlas, pak to ostatním kandidátům vřele doporučuji a budou to mít v kapse.

Právo: Co jim doporučujete, nechat se potetovat?
Jestli je to opravdu cesta, nebo se to tak jeví... já to nikomu nevnucuji, je to moje věc. Ale říkám si, že mladí lidé zas tak pitomí nejsou. Navíc, a to jsem taky zažil během kampaně, tak když se to hodilo, byli to "naši milí studenti, kteří nám rozhýbali něžnou revoluci", a když se to nehodí, tak to jsou "naivní mladí blázni". Ale tam je mnoho prvků přes sebe: pochopitelně je tu ten aspekt, že je to "cool", nepochybuji o tom. Ukazuje se, že celé tohle století bude století vizuálním. Lidi pomalu přestává zajímat, co kdo říká nebo co dělá, ale jak to vypadá.

Právo: Naopak vymezil se vůči vám prezident Václav Klaus. Prohlásil, že má strach z toho, že by na Hradě seděl Tomio Okamura nebo vy. Posléze řekl, že kdyby vyhráli "někteří kandidáti", měl by chuť emigrovat.
VF: Tyto výroky pana prezidenta mě prostě baví. On má dar v té svojí neuvěřitelné aroganci a ješitnosti to podat tak, že pobaví. Co se týče toho prvního výroku, nevím, co mám společného s majitelem cestovní kanceláře, který to bere jako podnikatelský záměr. Co se týče toho druhého, já si pana prezidenta vážím, ale jestli chce emigrovat, tak ať emigruje. Pokud ne, tak já bych se s ním třeba i rád poradil.

Právo: Na jakou radu byste se ho zeptal?
VF: On je skutečně ostřílený matador a profesionál. Proč se vzdávat rad profesionálů jen proto, že mají třeba jiné názory?

Právo: Kam byste chtěl po svém případném zvolení prezidentský úřad směřovat?
VF: Často se mě jako kandidáta ptají na věci, které prezident nemůže řešit, protože takové pravomoci prostě nemá. Nebude chodit po vesnicích a řešit, že někomu nenesou slepice a došlo droždí. On nemá ani zákonodárnou iniciativu. Hlava státu je symbol, je to váha slova. Pokud ale nový prezident bude občanským kandidátem, měl by pořád uvažovat tak, jak uvažují lidé. Navíc já bych měl silný mandát v tom smyslu, že bych nebyl závislý na politické straně, která by mohla říct -my jsme tě sem dostali, tak teď mlč a dělej, co chceme.

Právo: Myslíte, že takhle to funguje?
VF: Říká že prezident by měl být nadstranický. Já nevím, jestli ano, nebo ne. Ale čím méně by byl nějakým stranám nebo jiným skupinám zavázán, tím je to samozřejmě lepší. Prezident by měl působit na občany směrem dolů. Společnost by se měla probudit a uvědomit si, že není dobré jen sedět a kritizovat. Já jsem neměl kampaň vymyšlenou dopředu, neměl jsem PR týmy a marketingové plány, obsah si diktoval tvar. A najednou se stalo, že lidi si sami zařizovali petiční stánky, dokázali se domluvit a nebyl v tom žádný finanční podtext. Fungovalo to, aniž by lidi někdo nutil, něco jim nařizoval, cpal do toho milióny. To, že společnost tu sebereflexi má a mohla by něco dělat, kdyby chtěla, kdyby měla motivaci, je pro mě dobrá zpráva, i kdyby to nevyšlo.

Právo: Neomezuje se vaše kampaň příliš na velkoměsto? Myslíte si, že máte sympatizanty i na venkově?
VF: Český venkov je kapitola sama pro sebe, tudíž záleží na tom, jak kde. Jsou vesnice, kde jako by se zastavil čas, a vesnice, které jsou neuvěřitelně aktivní a žijí občanským způsobem. Každý týden se tam vymýšlejí nejrůznější akce, všichni se zapojují a atmosféra je úplně jiná než v takové té vesnici, kde jsou všichni zavření za záclonami a posílají na sebe desítky udání na obecní úřad. Já pochopitelně nemám ty prostředky, abych se rozmáchl a plošně oslovil český venkov. Kdyby na to bylo půl roku a bylo pěkně, nebyl všude metr sněhu, tak bych dál jezdil po republice. Ale nedovoluje mi to už ani časový horizont. Tři neděle jsou málo. Forma billboardů je něco, co bych nikdy nedělal. Odvádí mě to od řízení a brání mi to ve výhledu na krajinu. Navíc je tam většinou vedle té tváře napsaná nějaká nebetyčná pitomost. Už jsem k tomu naprosto rezistentní a přestal jsem to vnímat. Nemám čas ani na to, abych objížděl hospodské sály s oblíbenou skupinou českého venkova, třeba s Evou a Vaškem, a sliboval u toho, že bude dobře. To je další věc - spousta lidí slibuje. Jak bude prosperita, jak budeme bojovat proti korupci, jak bude lék na všechno. Kdyby si ale občané seriózně přečetli, co prezident opravdu může, viděli by, že je to populismus. Nejsme ani v prezidentském systému, prezident není premiér číslo dvě. Tomu bych se chtěl vyhnout, žádné alternativní mocenské centrum na Hradě, stínová vláda a podobné věci.

Právo: Podpořil byste například změnu volebního systému na většinový s tím, že by lidé mohli rozdávat i negativní hlasy?
VF: Hovoříme patrně o návrhu Karla Janečka, že ano?

Právo: Já se ptám obecně, ale dejme tomu, Janečkův návrh je momentálně nejznámější.
VF: Když u nás někdo s něčím přijde, tak první reakce je: kdo to je, co tím sleduje? A priori se ho snaží okřiknout. Já jsem jeho návrh četl. Mě by ale daleko víc zajímalo, kdyby odborníci, například politologové, zahájili veřejnou diskusi o dvaceti, třiceti modelech volebního systému, bylo by to pro mě daleko zajímavější než diskuse o tom, jestli je tenhle návrh geniální, nebo úplně tupý. U nás ústava mluví o volné soutěži politických stran, ale to je jen pluralizovaný problém článku 4 staré ústavy, že vedoucí úlohu společnosti má komunistická strana. Neměl by se do toho ale dostat ten občanský rozměr?

Právo: Nemůže se ale ten "občanský systém", pokud by měl nahradit zastupitelskou demokracii, dostat někam až k "vládě ulice"?
VF: Určitě ne. Tady jde o to, aby ten systém byl daleko souvislejší, funkčnější. Poměrné zastoupení má nevýhodu, že já dostanu kandidátní listinu, na které sice můžeme někoho označit, ale kdybych věděl, že kandiduje pan X, o kterém vím, že nic neukradl a ještě to nějaký čas vydrží, bylo by to pro mě příjemnější než nějaký seznam lidí, ve kterém jsou na prvních místech lídři a na konci různí lidé včetně Mařenky, která vaří kafíčko, tak ji odměníme. Co je mi do toho?

Právo: Jak vás tak poslouchám, tak jsme zase u Janečka a jeho dvou kandidátů v jednom obvodě, pozitivních a negativních hlasů.
VF: Bavil jsem se s různými politology, kteří mají pocit, jako by si svůj systém pan matematik ani nepropočítal. Na čem troskotá nejvíc je to, na čem ztroskotal i komunismus - na lidském faktoru. Vůbec se nepočítá s člověkem. Jako kdyby Janeček ani nikdy nebyl na ulici, přijde mi to jako "rozmar sultánova syna". On říká, že mu to tak vyšlo v matematice, a žádná morálka mu nevyšla, nemáme vzorec na morálku. Představte si ty záporné hlasy. Paní X dobře vaří kafíčko, dáme jí dva hlasy, pan Y je schopný, dáme mu 100 hlasů, ale 99 mu to bude závidět, takže nakonec bude mít jeden hlas. A kdo vyhraje? Paní, co vaří kafíčko.

Právo: Když jste mluvil o komunismu, jmenoval byste jako prezident vládu s KSČM?
VF: Pakliže se bude někdo zase ptát, jaká byla chyba Václava Havla, tak je to právě měkký přístup k tomuhle problému.

Právo: Byl byste pro tvrdší přístup?
VF: Stojí proti sobě dvě věci. Prezident slibuje hned v druhé větě slibu, že bude dodržovat ústavu a zákony. Má dbát o stabilitu a demokracii, navzdory tomu, co se mu líbí a nelíbí. Já věřím, že není geopolitická situace jako v roce 1945 a 1948, za hranicemi nám nestojí Severokorejci. Chtěl bych věřit i tomu, že KSČM se už neskládá ze samých Miloušů Jakešů. Pak tady máme něco jiného: myšlenka komunismu snad fungovala jen v jednom případě, kdy jezuité dali dohromady stát na pomezí Argentiny a Brazílie. Tam to nějak prosperovalo, měli všechno společné, a pak byl ten stát zničen. Ale v tomhle století, když si to zbilancujeme, osmdesát miliónů mrtvých v Číně, dvě třetiny Kambodže, o Koreji nemluvím, Barma a tak dále, a nakonec u nás odér těch čtyřiceti let, kdy to taky za to stálo… Jediné, k čemu to vedlo, byl dokonalý systém politické policie. Čili po téhle zkušenosti, že se to vlastně nikde neosvědčilo, se vůči tomu začátkem devadesátých let nevymezit a neříct, že je to špatně… Neříkám, že se mělo věšet, ale mělo se jasně ukázat, toto je špatně. Což se nestalo. Když byla vůle někoho postihnout, tak to najednou nešlo, protože pršelo, nešla elektrika a nejel výtah.

Právo: Tedy k té dnešní KSČM…
VF: Ta se od toho nijak nedistancovala. Chápu, že je pro ni dobrá reklama, že se tak jmenuje. Měla by mít ale aspoň slušnost k tomu, aby se jmenovala jinak. Ostatní strany mají dnešní komunisty jako strašáčka, kterého si ale docela hýčkají. Navíc se chovají jako zakuklené štáby komunistické strany. U nás se perou dvě strany a komunisté říkají, jak by to dělali sami úžasně, kdyby mohli. Když ve Francii Mitterrand řekl komunistům - račte prosím, jen si poslužte, ukažte nám, jak se to má dělat, tak za půl roku bylo vidět, že také neudělali žádný zázrak a bylo hotovo. Teď to beru jako humor, ale možná by stálo za to udělat takový "školní pozemek", vzít kraj nebo okres, kde po tom lidi skutečně touží, ten bych jim klidně přenechal. Kdyby se ukázalo, že je to skutečně takový zázrak, tak hluboce smeknu.

Právo: Tohle se přece v některých krajích po říjnových volbách skutečně děje. Podpořil byste například jihočeské studenty v jejich protestu proti komunistické radní pro školství?
VF: Ti studenti uvažují tím způsobem, jakým se mělo uvažovat před třiadvaceti lety. To znamená: bylo tady čtyřicet let totality, která zničila stavovské cti, zničila osudy lidí, porouchala vnitřní svobodu, a to je zločin. Studenti říkají: když se jich společnost v roce 1989 zbavila, proč je tady máme mít zpátky, a ještě nám mají spravovat resort školství? Já to považuji za jasné a neokoralé uvažování. Studenti musí říct, že se jim to nelíbí. Kdo už jiný?

Právo: Jaký máte názor na některé vládní reformy, například na reformu penzí?
VF: Já jsem nedávno četl studii o tom, že kdybychom každou chvíli neslyšeli o nejrůznějších předražených státních zakázkách a všemožných tunelech, nákupech letadýlek a podobně, tak by tu nebyly schodky v rozpočtu. To je přesně ten schodek, který nám chybí, a přitom jsme v devadesátém roce nezačínali jako Albánie. Kladu si proto otázku, proč, když se někde nedostává, to musí být právě důchodci, proč invalidi? Proč se nesahá na jiné věci? Proč musí být regulační poplatky, když máme na nákup třikrát předražených technologií? My se můžeme bavit, jestli je tady penze vyšší, nebo nižší, ale pokud bych byl prezident, tak na tohle bych upozorňoval, protože ač se nepovažuju za levičáka, tak mám sociální cítění. To není hanba. Nechci působit jako naivní blbec, ale větší zázrak než život není. Prioritou by měl být člověk, jeho narození, jeho důstojný život, jeho odcházení. Teprve potom bych dumal nad tím, jestli máme znovu platit gripeny, které by klidně mohly být v Německu, když jsme spojenci a nad touhle republikou se gripen ani neotočí.

Právo: Jste pro progresivní zdanění?
VF: Ne. Nevím, jestli u nás máme tolik boháčů, aby to opravdu přineslo, co od toho očekáváme, aby to naopak ještě víc nepodvázalo hybnost hospodářství. Kdybychom byli v Miami Beach, tak samozřejmě, ale tam nejsme.

Právo: Jaký je váš pohled na současnou evropskou integraci? Ohledně eurovalu jste nedávno řekl, že byste si nechal poradit, máte-li ho podepsat.
VF: Je důležité, aby Česká republika byla důstojným, hrdým, suverénním členem, který není velkým hráčem jako třeba Německo. My mnohdy nevíme, co od EU máme chtít, to je malér. Co se týče přijetí eura, nebránil bych se tomu, ale vidíme, že v eurozóně jsou teď velké problémy, což je dané různorodostí Evropy. Je rozdíl mezi Portugalcem a Dánem, nejsme jeden americký národ. Nemyslím si ale, že bychom se měli vymezovat tak, jako to teď známe z Hradu, to rozhodně ne. Prezident se stejně tak vymezoval vůči Nobelově ceně míru, on se vlastně vymezuje vůči úplně všemu. Ty poslední tři měsíce, co má, si bude chtít užít, jistě nám připraví ještě další roztomilá překvapení.

Právo: Ke své "skinheadské" minulosti jste se už mnohokrát vyjádřil, ale nevšiml jsem si, že byste kdy reagoval na článek z Reflexu z raných devadesátých let, ve kterém o vás jeden člen tohoto hnutí mluví jako o někom, kdo rád "zpřeráží žebra rákosníkům".
VF: Tohle je vůbec strašně zajímavé. V ten moment, kdy jsem začal naznačovat, že bych přijal kandidaturu, vyšly v novinách tak hnusné články a takové koláže, že jsem se nestačil divit. Já chápu, že nemám za sebou miliardové tunely či politickou zodpovědnost za dvacet let toho marasmu, co tu je, tak se na mě taky musí něco najít, aby byla legrace. Dobrá. V osmdesátých letech mě zajímaly nejrůznější skupiny společnosti, zajímali mě punkeři, trampové, skinheadi, Romové. Zajímalo mě to po sociologické stránce. Celý underground chodil do vinárny Orlík, protože tam bylo otevřeno do tří do rána. V roce 1990 mě u skinheadů zajímalo, jestli by tahle energie, alespoň u chytřejších jedinců, nešla směřovat směrem ke společnosti, ke státu. Tihle lidi potřebují sebepotvrzení a důležitost, nevědí, kde hledat identitu. V tu dobu hledali identitu úplně všichni. Zajímalo by mě, jestli by je nebylo možné směřovat třeba k policii, která měla po listopadu 1989 velmi otřesenou autoritu. Takže jsem to navrhl, poslali mě do p… a tím to pro mě skončilo.

Právo: Ano, já bych ale rád, kdybyste se vyjádřil k těm výrokům, že jste v té době páchal nějaké násilí.
VF: Jsem člověk, který nemá rád násilí. Nikdy jsem se nepral.

Jan Martinek, Právo, 15. 12. 2012
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama