Válka s mloky aneb Není Vladimír Franz mlok?

13. ledna 2013 v 10:22 | Zuzana Blanářová
Zatímco se včera Vladimír Franz účastnil živé debaty našeho prezidentského panoptika, já jsem se zúčastnila jeho premiéry ve Státní opeře - Války s mloky. Doufám, že Vladimírovi ta jeho debata stála za to, že o svoji velkou premiéru přišel. Já musím říct, že jsem si ji náramně užila a za sledování jeho debaty bych určitě neměnila.

Přiznávám bez mučení, že před představením se ve mně mísily pocity - pocit napjatého očekávání střídal pocit strachu, za kterým následovala obrovská zvědavost nad tím, jak toto téma pojmou a ztvární. Všechny představy nakonec většinou ukončil pocit obavy; obavy nad tím, že to bude trapné.

Ale ejhle, nebylo!

Na konci představení jsem musela dát klobouk dolů a palec nahoru. Líbila se mi hudba, a o tu jde v opeře především. Moc se mi líbily sborové party - byly emočně silné a melodické. Sólové partie mi sice připadaly slabší, ale žádnou árii a la Puccini od Franze asi nikdo nečekal. Navíc opera v češtině zní prostě trochu divně. Někdy je lepší nevědět, co říkají, a poslouchat italštinu. Hodně se mi líbila scéna, choreografie a kostýmy, ale jenom ty zvířecí. Ty lidské mi přišly trochu laciné, uvítala bych, kdyby byly o něco stylovější. Chápu sice, že se snažili zachytit "obyčejné lidi", ale ty trenky a trička jim prostě mohli dát o něco vkusnější.

Mloci byli fantastičtí a šukající královský pudl v nadživotní velikosti mě hodně pobavil!

Pobavily mě také popové vložky v podání Petra Kotvalda (ano, toho Petra Kotvalda!). Myslím, že to bylo to nejlepší, co za svou kariéru předvedl (lepší než Holky z naší školky, fakt). S operou to sice nemělo nic společného, ale bylo to vtipné a zábavné.

Jedna věc mě ale na celém představení zklamala. Nejvíc jsem se totiž těšila, až přijde ta apokalypsa. První dějství skončilo momentem, kdy bylo jasné, že katastrofa je na spadnutí. O přestávce jsem si dala chlebíček a šampaňské celá nažhavená na začátek druhého dějství. Jenže druhé dějství začalo tím, že katastrofa už proběhla, a že se něco dělo, jsme se dozvěděli pouze z rádia. Mloková vlna tsunami se zřejmě převalila, zatímco jsme všichni pojídali ten chlebíček. Škoda.

A teď trocha blondýnkovské filosofie:

Téma knihy Válka s mloky je nadčasové a vypovídá mnohé o naší společnosti dnes, stejně jako vypovídalo mnohé o společnosti ve 30. letech, kdy ji Karel Čapek psal. Při sledování dnešního představení mě až mrazilo v zádech ze zjištění, kolik momentů ve Franzově opeře nápadně připomíná aktuální dění v naší společnosti. Masy lidí se nechávají bezhlavě zmanipulovávat kdejakým demagogem a slepě po něm papouškují jeho hesla. Lidé naivně věří, čemu věřit chtějí, a nedomýšlí věci do důsledků. Stáda "obyčejných lidí" slepě věří úsudku novinářů, který se dočtou v novinách, nedejbože je jim prezentován na Nově. Když se je někdo snaží přesvědčit o opaku a otevřít jim oči, tak ho vzteky (zřejmě z toho, že jim někdo bere ideály), div neukamenují.

Co Čech, to morální autorita.

Neustále se mi ale vtírala na mysl analogie Franze s mlokem. Fakt jsem si nemohla pomoct! Jestli on ten Franz vlastně není taky tak trochu mlok? Pochopitelně by mě ani nenapadlo srovnávat jeho fyzickou podobu. Mluvím samozřejmě o tom, že nikdo neví, jak se mlok zachová. Franz má stejně jako mlok spoustu fanoušků, kteří jsou přesvědčeni o jeho pozitivním přínosu. Jeho volbou rebelují proti současným politikům, a mají pocit, že volba Franze je volba dobrá, protože není zkažený politikou a bla bla bla. Jenže mlokovo chování může být pěkně nevyzpytatelné a nikdo neví, jestli náhodou jednou, až získá dostatečnou moc, nezaútočí. Možná by mlokovi fanoušci měli víc naslouchat tomu, co říkají racionálně uvažující mločí kritici.

Osobně bych uvítala, kdyby Franz zůstal u umění. V tom je dobrý, a v tom je uznávaný. Diplomatické styky se zahraničím bych ale přenechala někomu jinému.

Vyzývám tímto všechny mločí fandy, aby se - než půjdou k urnám - ještě jednou zamysleli nad svým krokem a zvážili, jestli skutečně chtějí mít na Hradě mloka. Možná by si mohli vzpomenout na mloky v podobě veverek (představitele Věcí Veřejných), kteří se před posledními parlamentními volbami bili v prsa, jak jsou nezkažení politikou, a jak budou bojovat proti korupci. Spousta lidí jim uvěřila, protože jim věřit chtěla.

Jak to dopadlo, všichni víme.

Já mám jasno, volím Karla!

Zuzana Blanářová, 11. 1. 2013
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama