close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nízkoprahová opera

21. února 2013 v 9:23 | Literární noviny / Táňa Švehlová
V době prezidentské volby měla ve sloučeném kolosu Národního divadla se Státní operou premiéru opera Válka s mloky na motivy románu Karla Čapka. Hudbu složil jeden z prezidentských kandidátů Vladimír Franz. Z více jak měsíčního odstupu už utichlo volební halasení a dá se střízlivě hodnotit, jak se opera povedla. Při pohledu do hlediště je co slavit. Při pohledu na jeviště by možná jeden na chvíli zaváhal.

Opera Válka s mloky skladatele Vladimíra Franze byla v lednu uvedena ve světové premiéře a dá se předpovídat její velká zahraniční popularita. Franz napsal operu na objednávku a z Čapkova románu si vybral dva zajímavé dějové momenty: lidskou zaslepenost vůči potenciálnímu nebezpečí, které můžou mloci pro lidstvo představovat, a závěrečnou katastrofu, kdy mloci začnou rozšiřovat své území a odstřelovat pevninu.

Z divadelního hlediska je přirozeně zajímavější napětí před katastrofou než katastrofa sama. V prvním dějství tak režisér David Drábek dostává prostor ukázat svůj smysl pro humor, intertextuální narážky a lásku k popové a reklamní estetice. Společenská masa je vykreslena jako parta Němců na dovolené - v barevných havajských košilích, slamácích a s vycpanými pupky se to válí na pláži, venčí pudlíčka a trsá na nevkusné melodie populárního vesnického baviče.
Hlavní roli v příběhu hraje milenecká dvojice Fred a Minnie. Fred (Václav Sibera) je odpůrcem masivního rozšiřování mločích chovů, zatímco Minnie (Maria Kobielska) je dcerou Olivera Lascotta (Richard Haan), šéfa místní pobočky Salamander Syndikátu. Když se milenci rozhodnou z městečka utéct, rozdělí je Minniin otec a mločí útok. Fred zůstává uvězněn spolu s Lascottem, zatímco Minnie je zajata mloky a mizí pod hladinou. Lidé mizí a mloci pomalu přicházejí na scénu. Právě postupné zjevování mloků v dívčích šatech a blonďatých parukách patří k jedné z nejvýhružnějších scén - přestože tušíme obrysy černých hlav (mločí hlavy vypadají trošku jako kladivouni nebo E. T. mimozemšťan), stále se necháváme klamat a nebezpečí nevidíme. Když pak na scéně stojí čtyřicet černě oděných postav s vycpanými těly, červenýma svítícíma očima a nad nimi se tyčí nafukovací supermlok, je to obraz mločího vítězství a lidské prohry, ale přesto jim zvláštním způsobem fandíme. Možná i proto, že mloci vypadají na scéně mnohem sympatičtěji než tuční tančící lidé.

Radostné mísení

Franz, Drábek a nakonec i Čapek sdílejí zálibu v eklektičnosti, v radostném mísení žánrů vysokých a nízkých, operních árií, muzikálových vstupů s tančícími sbory humrů a mořských koníčků a rozjívených reklam v celosvětové katastrofě. Potenciální nebezpečí je obsaženo už v samotné podstatě této tvůrčí metody a ve Válce s mloky se vyjeví v momentě, kdy nabudeme dojmu, že namísto jediného sledujeme tři odlišná vyprávění podobného příběhu, která spolu však komunikují jen výjimečně.

Zatímco Drábkova rozjívená režie dohromady s kostýmy výtvarnice Simony Rybákové pojímají Válku s mloky ironicky, skoro jako pohádku pro dospělé, ve které vystupují komické figurky v barevných oblečcích a mloci jsou roztomilými měkkými tvory v černém, libreto Rostislava Křivánka nabízí civilní promluvy jako z komiksových bublin, prázdné tlachání nebo ohrané metafory. K tomu bohatá Franzova hudba s hloubkou blížící se katastrofy a nemožnosti společnosti ji vidět, uvědomit si ji a jakkoliv jí zabránit. Jediná hudba si udrží nadhled nad Čapkovým románem, který ve své lehkosti chronologicky převypráví v předehře. Opera začíná jednoduchým zvukem jednotlivých nástrojů, které se pak spojují v dynamicky burácivou melodii s přechodem v disharmonicky nelibý skřípot a skončí důrazným úderem na buben. To je východiskem dalšího dění na scéně a uvědomujeme si, že to bude hudba, co bude hrát v opeře nejdůležitější roli.

Hudba umožní přerušit operu muzikálovou melodií a přivádí na scénu zpěváka Petra Kotvalda, se kterým Drábek spolupracoval už v Klicperově divadle v Hradci Králové, kde v inscenaci Koule Kotvald hrál sám sebe a podle jeho slov se mu to zalíbilo. Populárním zpěvákem zůstává i na scéně Státní opery v hlavní roli muzikálového vstupu Posseidonova touha a spolu s Martinem Zbrožkem v roli konferenciéra přispívá k tomu, že se Válce s mloky jistě podaří oslovit i jiné než tradiční operní publikum. A to může být největším přínosem Války s mloky: může otevřít dveře i návštěvníkům, kteří do opery moc nechodí.

Táňa Švehlová, Literární noviny, 20. 2. 2013
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama