Duben 2013

ČESKÁ TELEVIZE ODVYSÍLALA DOKUMENT O VZNIKU KOMEDIE SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ

30. dubna 2013 v 22:51 | Web Národního divadla moravskoslezského
Pravidelný pořad Divadlo žije!, který odvysílala Česká televize v sobotu 27. dubna, byl tentokrát věnován inscenaci SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ. Televize tak nabídla pozoruhodný dokument, který byl natáčen od první čtené zkoušky (11. února) a vrcholil premiérou (11. dubna).
S šéfem činohry Národního divadla moravskoslezského a režisérem Petrem Gáborem sledujeme postupně zrod jeho inscenace Sen noci svatojánské, a to od první čtené zkoušky s vynikající explikací překladatele prof. Martina Hilského, přes aranžování v náznaku scény či rozhovory s režisérem a některými protagonisty (herci Renáta Klemensová a Vladimír Polák, autor scénické hudby Vladimír Franz, překladatel Martin Hilský...) až po premiéru, která proběhla 11. dubna v Divadle Jiřího Myrona.

Ve "sběrném" dokumentu nechybějí ani záběry z náročných zkoušek či z první veřejné generálky, stejně jako z premiéry, která se setkala s velmi příznivým ohlasem.

Námět a scénář televizního dokumentu je dílem Jany Pithartové, režii pořadu měl Jiří Seydler.


Národní divadlo moravskoslezské, 27. 4. 2013

Moravské divadlo Olomouc uvede Čechovovo poslední drama Višňový sad

30. dubna 2013 v 22:44 | David Kresta / Divadlo.cz
Soubor činohry Moravského divadla Olomouc se v aktuální sezoně dostává na pomyslný vrchol. Před sebou má premiéru hry Antona Pavloviče Čechova Višňový sad. Poslední dílo velkého evropského dramatika nastudoval se souborem jeho umělecký šéf Michael Tarant, který také přizval do Olomouce pražskou herečku Janu Paulovou, aby ztvárnila hlavní ženskou postavu Raněvskou. Premiéra inscenace se uskuteční v pátek 3. května v 19 hodin, o týden později pak novinka slavnostně zahájí 17. ročník mezinárodního festivalu Divadelní Flora. Višňový sad se na olomoucké jeviště vrací po téměř šedesáti letech.

Umělecký šéf činohry Moravského divadla Olomouc (MDO) Michael Tarant a dramaturg Milan Šotek uvažovali o uvedení Višňového sadu už při svém nástupu do funkce v roce 2010. "Michael o této inscenaci přemýšlel jako o jednom z vrcholů naší společné olomoucké mise. Nejprve k němu bylo třeba dozrát - přes inscenace Šrámka, Ibsena a dalších. Pod tím vším však jakoby už byla přítomna myšlenka na Višňový sad. Za tu dobu jsme se také od Suchařípova překladu přesunuli k překladu Otomara Krejči mladšího. Ten vznikl přímo pro Divadlo za branou II a Michaelovu pohledu na divadlo je přece jenom bližší," uvedl Šotek.

Višňový sad je poslední Čechovovou dokončenou hrou, dramatik ji dopsal v roce 1900. Poprvé byla uvedena 30. ledna 1904 v Moskvě, půl roku před autorovou smrtí. Drama sleduje na jedné straně rozpad tradičních hodnot spojený se zánikem nižší ruské šlechty, na straně druhé pak rozmach podnikatelství a modernosti. Hra začíná návratem šlechtičny Raněvské z Paříže na své panství, které je zadluženo a půjde do dražby. Statek má být prodaný i s krásným višňovým sadem, na němž šlechtična tolik lpí. Ona i její bratr si odmítají připustit hrozící zkázu a nechtějí se rozloučit s minulostí.

"Čechovovu tvorbu mám osobně moc rád a Višňový sad je mi ze všech jeho děl asi nejbližší. Je to závěr dramatikovy tvorby, suma vědění a přemýšlení o divadle a o světě. Obdivuji jeho nadhled, jemný smysl pro humor a zkoumání tajemných zákoutí lidské duše. Čechov byl ve svých hrách velmi kritický, ale nikdy destruktivní. Ve Višňovém sadu zachycuje rozpad epochy, konec určitého času. Postavy ve hře touží po lásce a životním štěstí, ale s naplněním života se míjí, tápou a nevědí si rady," popsal režisér Tarant, pro něhož zůstává Višňový sad nadčasovým dílem. "Inscenujeme Čechova v jednadvacátém století a snažíme se ho číst dnešníma očima. V současné střední Evropě chybí úcta k předkům, k tradicím. Historické stavby nahrazují moderní obchodní střediska bez zeleně a stromů stejně tak, jako ve hře nakonec padne krásný sad kvůli podnikatelskému záměru," zdůraznil Tarant.

V hlavní ženské roli Raněvské alternují dvě herečky - členku olomoucké činohry Naděždu Chrobokovou-Tomicovou tak bude v inscenaci střídat populární pražská herečka, někdejší členka Divadla Semafor Jana Paulová. "Vyšli jsme vstříc našim divákům, kteří si přáli, aby s olomouckým souborem častěji spolupracovali hosté zvučného jména. V případě Jany Paulové jsme využili renomé a kontaktů Michaela Taranta. Jsem velmi rád, že paní Paulová s nabídkou zahrát si v Moravském divadle souhlasila," uvedl ředitel MDO Josef Podstata. Pro obě dámy jde přitom o první jevištní setkání s Čechovem. "Jeho hry jsou nádherné, ale těžké. Višňový sad jsem viděla v různých režiích, doufám, že naše verze diváky zaujme, bude pro ně aktuální a přitom nepopře Čechova," uvedla Chroboková-Tomicová. Pro její kolegyni Paulovou znamenala práce na inscenaci Višňový sad možnost setkat se po letech se spolužákem z DAMU Michaelem Tarantem. "Spolupráce s ním a se zdejším souborem je pro mě velkou výzvou. Všichni jsou ke mně příjemní a já jsem za tuhle příležitost velmi vděčná," shrnula Paulová. V roli věčného studenta Trofimova se představí Petr Kubes, který stejnou roli ztvárnil před patnácti lety v inscenaci Městských divadel pražských. "Tehdy jsem hrál Trofimova jako kluka, který věří tomu, co říká. Naše současné pojetí je jiné, postavu vnímám s nadhledem, určitou sebereflexí a ironií. Čechovovy hry jsou pro mě stále aktuální. Ve své době byl jiný, originální, psal o výjimečných věcech," zdůraznil Kubes. V roli dcery Raněvské Aňi alternují hostující herečky Eliška Dohnalová a Paulína Labudová, podnikatele Lopachina ztvární Roman Vencl a Ivan Dejmal, v dalších úlohách se představí Tereza Richtrová, Jaroslav Krejčí nebo Václav Bahník.

K přípravě inscenace přizval režisér Tarant osvědčené spolupracovníky - výtvarníka Tomáše Moravce a hudebního skladatele Vladimíra Franze. "Chtěl jsem, aby scéna a hudba nebyly popisné. Mají mít v sobě určitou metaforičnost. Mají se proměňovat v čase a je v nich obsaženo fátum višňového sadu," přiblížil režisér.

Poslední dílo Antona Pavloviče Čechova se v olomouckém divadle dočkalo v minulosti jediného nastudování. Inscenace režiséra Karla Jerneka měla premiéru 7. listopadu 1954 u příležitosti padesátého výročí dramatikova úmrtí.

David Kresta, Divadlo.cz, 30. 4. 2013

Michel de Ghelderode: Slečna Jairová

30. dubna 2013 v 7:14 | Scéna.cz
Belgický, francouzsky píšící dramatik Michel de Ghelderode u nás není příliš známý, a to i přes to, že z jeho bohatého díla, čítajícího přes osmdesát her, je do češtiny přeloženo dvacet, což není málo. Řada z těchto her byla i inscenována, a to vesměs významnými českými režiséry, počínaje Otomarem Krejčou přes Evu Tálskou, Josefa Janíka či Jana Schmida až k Peteru Scherhauferovi. Nyní Ghelderodovu v Čechách dosud neuvedenou hru SLEČNA JAIROVÁ nastudovala režisérka Divadla v Dlouhé Hana Burešová se svými stálými spolupracovníky.

"Hra Slečna Jairová mě nadchla už v polovině 90. let, kdy jsem měl možnost se seznámit s první verzí překladu Tomáše Kybala," uvádí dramaturg Štěpán Otčenášek. "Nejde o běžný repertoárový kus, už jen spojení pašijí a karnevalu je dost nezvyklé, i když typicky ghelderodovské. Pašije byly jeho stálým a utkvělým tématem, zpracoval je v mnoha hrách a na mnoho způsobů. Jako lidové divadlo i jako skutečné, vážné drama, pro loutky i pro živé herce, v poloze vážné i groteskní. Někde zachovává základní pašijový příběh, jinde, jako právě u Slečny Jairová, rozvíjí nějaký dílčí, vedlejší motiv. Zde je to epizodní novozákonní příběh o vzkříšení mrtvé dcery Jairovy. Samotné pašije tu probíhají jakoby v pozadí, za zdí Jairova domu kdesi na periferii. Děj hry je situován do Flander - možná jde konkrétně o Bruggy - a rozvíjí se v několika časových rovinách. Je tu čas biblický, čas středověkých Flander a zároveň současnost. Minulost splývá se současností, realita s fantazií, posvátné s parodickým. Celá hra je hlubokým existenciálním zamyšlením nad smrtí a vzkříšením, bytím a nebytím. Přitom Ghelderodovo divadlo rozhodně není divadlem literárním, je to plnokrevné divadlo instinktů a bohaté vizuality. Jeho průvodními znaky jsou vášeň, krutost a drsný, groteskní humor."

"V této hře je spousta věcí, kterým jsme při prvním seznámení nerozuměli a možná jim dodnes nerozumíme," dodává režisérka Hana Burešová. "Je tu množství tajemných náznaků a spojení jak s pašijovým příběhem, tak s celou historií lidstva, které se nám třeba ještě nepodařilo odhalit. Je to hra jedinečná svou atmosférou i tím, jak spojuje zdánlivě nespojitelné věci - posvátné a parodické či groteskní, takže z toho vzniká travestie nebo až maškarní škleb. V závěru pak propuká jakási divná apokalypsa, kterou ovšem příběh nekončí. Nepoučitelné lidstvo se zase řítí dál. Ghelderode klade řadu závažných otázek, přestože se vyjadřuje loutkovitě, směšně, přehnaně teatrálně a podobně. Tím chci říct, že Slečna Jairová je zároveň komedie, velmi dobře vystavěné divadlo, které má čtyři pěkně rozložená dějství, jež svou stavbou připomínají operu."

Autorem scénické hudby je častý spolupracovník Hany Burešové Vladimír Franz: "Moment společnosti, která je přezrálá - a je ráda, že je přezrálá - není nic nového. Ambivalent mezi mystériem a groteskou je také všudypřítomný. Pakliže odmyslíme hojivý faktor času, jakákoli cesta k transcendentnu ve svých některých reáliích je krutě groteskní. Je to vymknutý svět, který ve třech dějstvích zadržuje napětí a teprve v posledním se pustí ze řetězu a jsou to srázy, někdy velmi kruté a tímto způsobem je pojmenován svět. Prostředky - tentokráte sbor, ale ne madrigalový. Nástroje nikoliv tradiční - niněry, sitár, indické misky, gongy, harfičky, pastýřské trouby… ale všechno působí dojmem elektronického zvuku. Pakliže mi byla půl roku neustále předhazována otázka, jak zúročím prezidentskou kampaň, tak tady je první vlaštovka: toto je zpráva o prezidentské kampani - částečně mystérium, ale hodně groteska."

Titulní roli Blandiny Jairové hraje Magdalena Zimová: "Pro mě je velmi zajímavé právě spojení vysokého a nízkého, to, co obsahuje středověké divadlo, které mě vždycky zajímalo. A u mojí postavy Blandiny se to ještě navíc mísí s jakýmsi bezčasím mezi životem a smrtí, kdy člověk ztratí i povědomí o tom, co se sluší a jak by se měl chovat, jak vlastně vypadá reálný život."

Překlad Tomáš Kybal, režie Hana Burešová, dramaturgie Štěpán Otčenášek, hudba Vladimír Franz, scéna Martin Černý a kostýmy Hana Fischerová. Hrají M. Zimová / K. Sedláčková-Oltová, M. Táborský, L. Veliká, E. Černá, J. Meduna, J. Vondráček, T. Turek, J. Wohanka, M. Matejka, M. Veliký, P. Varga.

Inscenaci laskavě podpořilo Zastoupení Valonsko-Brusel (Wallonie-Bruxelles International) a čestným hostem premiéry bude Jean-Paul Humpers, výkonný ředitel Association internationale Michel de Ghelderode.

Česká premiéra 3. května 2013, reprízy do konce sezony 7., 14. a 23. 5., 4. a 17. 6. 2013.

Scéna.cz, 29. 4. 2013

Známý český umělec Vladimír Franz vystaví po dvanácti letech v Čáslavi své obrazy

30. dubna 2013 v 7:12 | David Novák / Svoboda.info, Čáslavské noviny
Média jej obdařila přezdívkou Avatar, podle slavného amerického filmu či počítačových her, aniž zřejmě tušila, že původním významem tohoto ze sanskrtu pocházejícího slova je "sestoupení nebo vtělení boha do podoby člověka nebo jiného tvora". Až do loňského léta, kdy se rozhodl přijmout výzvu vstoupit do prezidentských voleb jako jediný autentický občanský kandidát, jej většina Čechů znala jen jako "toho pokérovanýho". Je označován za ďábla mezi muzikanty, obdivován pro svoje encyklopedické znalosti v mnoha uměleckých i mimouměleckých oborech, nazýván mimozemšťanem a obdařován přídomkem "renesanční tvůrce" (který bytostně nesnáší coby "idiotské zprofanované klišé podobné termínu Brouk Pytlík").

Člověk mnoha profesí. Dlouholetý vysokoškolský pedagog, hudební skladatel, malíř a publicista. Příležitostný básník, celoživotní vášnivý botanik, mineralog a poutník po vlastech českých. Prof. Dr. Vladimír Franz.

VF: "Já jsem kdysi natáčel v rozhlase, kde měli přístroj, kterej selektoval, jestli ta hudba je dostatečně pro lidi, nebo není. Nevím, kdo vymyslel a komu slouží to, aby bylo něco jakože pro lid. To, že je něco pro lid, zřejmě znamená, že to je pro úplnýho debila."

Vladimír Franz je bez debat nejvyhledávanějším a nejoceňovanějším českým skladatelem scénické hudby posledních dvaceti let; v den vernisáže čáslavské výstavy bude mít na svém kontě přesně jednostopadesát skladeb zkomponovaných pro divadla v celé republice. Za šest z nich získal prestižní Cenu Alfreda Radoka, udělovanou každoročně českými kritiky, celkem dvanáctkrát byl na tuto cenu nominován. Za muzikál Pokušení sv. Antonína, který napsal spolu s Jiřím Suchým, získal Cenu Divadelních novin, za symfonickou báseň Radobÿl, věnovanou K. H. Máchovi a provedenou v r. 2010 Českou filharmonií, dostal Výroční cenu Ochranného svazu autorského. Je autorem hudby filmové, televizní a rozhlasové, napsal několik oratorií, varhanních koncertů či skladeb pro pěvecký sbor. Vrcholy Franzovy hudební tvorby představují zřejmě opera Ludus Danielis, první symfonie Písně o Samotách, opera-oratorium Údolí suchých kostí, balet Zlatovláska a opera Válka s mloky, kterou v lednu letošního roku uvedla ve světové premiéře pražská Státní opera.

VF: "Moji první žáci byli ovce. Bylo mi pět let a u tety jsem se snažil kultivovat dvě ovce tím, že jsem jim celé dopoledne zpíval národní písně. A že jsem jich uměl dost. Efekt to ale nemělo žádný. U studentů na DAMU jsem snad úspěšnější."

Od roku 1991 působí Vladimír Franz jako pedagog na Divadelní fakultě AMU, kde již mnoho let vede Kabinet scénické hudby; přednáší rovněž na Filmové fakultě AMU a několik let působil i na brněnské FAVU. Na žádný z uměleckých oborů, jimiž se zabývá a o kterých přednáší, však nemá "bumážku" - původním vzděláním je totiž doktor práv. Oborem, který oficiálně vystudoval, se ovšem nikdy neživil, zejména proto, že jej praxe totalitního práva nelákala. Místo toho prošel řadu dělnických profesí (rouboval stromy, jezdil se sypačem, sanitkou, vykládal vagony) a zejména se intenzívně vzdělával soukromě - již během svých studií na Právnické fakultě University Karlovy (1978-82) studoval soukromě malbu u Karla Součka a Andreje Bělocvětova, skladbu u Miroslava Raichla a Vladimíra Sommera, dějiny umění u Jaromíra Homolky a dějiny hudby u Jaromíra Kincla. Jeho prvním uměleckým angažmá se v roce 1987 stala pozice korepetitora a skladatele v Městském divadle pracujících v Mostě.

VF: "Umění je tu od dvou věcí. Aby stanovilo přesah člověka. Co v něm je, o čemž ani neví, čili vztah země - nebe. Jakási komunikace s přesahem. A druhá věc je, aby to člověka pobavilo. Jiné funkce umění nemá."

Zatímco své první hudební skladby napsal již v šesti letech, malovat začal až ve dvanácti, o to však intenzivněji; v sedmnácti letech pak za svůj obraz získal cenu pro mladé talenty na bratislavském Bienále. Od té doby uspořádal sedmdesát čtyři samostatných výstav v Čechách i v zahraničí a zúčastnil se pětapadesáti přehlídek, výstav a soutěží kolektivních či skupinových. Ilustroval několik knih - naposledy román Rostislav Křivánka Křik strašidel - a jeho díla jsou zastoupena v galeriích a soukromých sbírkách v České republice, Velké Británii, Francii, Holandsku, Belgii, Švédsku a Novém Zélandu.

Dvěma základními tématy výtvarné tvorby Vladimíra Franze jsou příroda a společnost. Zatímco přibližně do roku 2004, kdy ve svém letním šumavském ateliéru tvořil básnivé expresivně lyrické obrazy plné archetypálních znaků a splynutí se zemí a její pamětí, reflektující téměř výhradně okolní přírodu (obrazové cykly Studně, Slunečnice, Znamení zóny či Variace o portrétu Antona Brucknera), v posledních letech se ve své výtvarné tvorbě dotýká věcí a jevů společenských. Namísto lyriky se v jeho obrazech objevuje přímé nazývání věcí, jasná předmětnost, silná angažovanost a nelhostejnost k negativním jevům, které nás všechny obklopují. Komentuje kýče a šmé v politice a filozofii, ironizuje, satirizuje a přitom vlastně křičí a řve, často vzteky bez sebe. Jeho ironie je přitom vždycky i sebeironií, neboť schopnost a ochota udělat si legraci sám ze sebe je pro něj výsostně důležitá.

Podle kunsthistorika Vladimíra Drápala se Vladimír Franz vzhledem ke své nekompromisnosti a schopnosti vyjadřovat se bez zábran "stává burcujícím glosátorem současného stavu, nemilosrdným kritikem reality, zbavené vší naivity a vyumělkovaných příkras, který poukazuje na akcelerující civilizační autodestrukci. Pozoruje nás prizmatem apokalypsy, jejíž součástí se chtě nechtě každý z nás stal."

Vladimír Franz svá současná plátna zaplňuje podle Vladimíra Drápala zjeveními jakoby z jiné kosmické dimenze: "V obrazech najdeme zasněžené muchomůrky a vedle nich Ježíška, pomalu umrzajícího ve fialově nevlídném lednovém lese - co ostatně také s Ježíškem po Vánocích? Modré králíky a nebe plné psů, kočku sledující televizní obrazovku, umístěnou na vrcholu totemu z prasečích hlav. Obřího Disneyho myšáka, večeřícího rozteklý dort, který je obklopen dvanácti ženskými přirozeními, symbolizujícími dvanáct apoštolů a navozujícími téma Poslední večeře, ve skutečnosti je to však jednoznačný příměr falše, kdy kosočtverec Jidáš pronáší slovo Bůh, zatímco ostatní vagíny se překřikují slovy jako Láska, Svědomí, Řád, Tolerance a dalšími, dnes už zcela vyprázdněnými symboly, sakrální témata jsou destabilizována prvky Matějské poutě a Coca-Coly. Razantní, fyzickou malbou se stává Vladimír Franz solitérem v zobrazování klipovitosti doby a zvrácenosti lidské říše; i proto na jeho obrazech hovoří zásadně zvířata či věci, jejichž hlas je zřejmě naléhavější.

VF: "Problém fenoménu masové kultury nespočívá v tom, jestli je špatná, nebo dobrá, ale v tom, jak působí a manipuluje s davem. Lidi si odvykli sami se zabavit a čekají prefabrikovanou zábavu odjinud. Následný pocit vnitřní prázdnoty je důsledkem toho, že si člověk tu zábavu manuálním způsobem nezasloužil. Já jsem v Americe poznal advokáta milionáře a jeho manželka neměla co dělat, tak každé dopoledne navštívila alespoň pět kosmetických studií, pak odjela na svůj ranč do pouště, kde se zpila pod obraz. Pak odjela na jiný ranč, kde se setkala s podobně situovanými přítelkyněmi a opět se v té poušti sjely jak prasata. Všem jim bylo společné, že při svém hmotném zajištění mohly dělat prakticky cokoli. Ale ony byly nešťastné, protože nedělaly nic a očekávaly zábavu shůry."

Vladimír Franz vystavoval v Čáslavi poprvé a - až doposud - naposledy v roce 2001 (nepočítáme-li předvánoční prezentaci jeho juvenilních temper pocházejících ze soukromé sbírky ve vestibulu Dusíkova divadla v roce 2010), kdy v rámci výstavy "K horám, k lesům" představil v místním muzeu své rozměrné obrazy z šumavského cyklu Znamení zóny.

Ať již si při aktuální výstavě v Dusíkově divadle uděláte na výtvarnou tvorbu Vladimíra Franze názor jakýkoli, stále platí, že umění má vyvolávat především emoce, že má vzbudit reakci, že nemá nechávat člověka chladným. Proto je také ale vždy potřeba, aby divák byl otevřený, vnímavý a nepředpojatý.

Místo a čas: Vladimír Franz: Obrazy 2013. Divadlo F. L. Dusíka, 1. května-28. června 2013; vernisáž proběhne v úterý dne 30. dubna od 17.00 hod. Organizátory výstavy jsou Dusíkovo divadlo v Čáslavi a občanské sdružení Třiatřicet ve spolupráci s firmou s Městským úřadem Čáslav a firmou HOKA Interier. Akce se koná pod oficiální záštitou Ing. Jiřího Havlíčka, místostarosty města Čáslavi.

David Novák, Svoboda.info, 30. 4. 2013

Totožný text otištěn i v měsíčníku Čáslavské noviny č 5/2013

Divadlo v Dlouhé vzkřísí Jairovu dceru

28. dubna 2013 v 22:54 | (ČTK/Česká televize
Divadlo v Dlouhé nachystalo na 3. května novou premiéru Slečna Jairová. V hlavních rolích se představí Magdalena Zimová, Miroslav Táborský a Lenka Veliká. Překladu hry se ujal Tomáš Kybal a hudbu má na svědomí Vladimír Franz. Do poloviny června bude mít inscenace pět repríz.

Divadlo francouzsky píšícího belgického dramatika Michela de Ghelderoda kořenící ve vlámských lidových tradicích, literatuře i malířství a pojímané jako jakýsi divoký karneval, nastavuje člověku kruté zrcadlo. Alespoň tak jeho dílo vnímá dramaturg Štěpán Otčenášek. "Jeho postavy se zmítají mezi dobrem a zlem, Bohem a ďáblem, mezi skutečností a snem, životem a smrtí," řekl.

Nejinak tomu zřejmě bude v inscenaci Hany Burešové Slečna Jairová. Groteskní mystérium se soustředí na jeden z nepříliš známých příběhů Nového Zákona o vzkříšení mrtvé dcery Jairovy. Muž jménem Jairos prosil Ježíše, aby přišel do jeho domu, kde umírala jeho dvanáctiletá dcera. Ačkoliv se zdálo, že je vše ztraceno, Ježíš jí přeci jen zázračně vrátil život.

Vyprávění se jen tak mimochodem odehrává na pozadí osudu Ježíše Krista. Ghelderode ale situoval příběh do svých rodných Flander a tradiční evangelickou verzi tak trochu zmodernizoval. Podle Otčenáška zde splývá reálné s fantaskním, současné s minulým a parodické s posvátným.

Pokud se však na představení skutečně vydáte, připravte se na to, že vzduch nebude právě čerstvý - na jevišti se na varování režisérky prý kouří a používá se kouřostroj. To v době Ježíše asi opravdu nebylo...

Česká televize, 28. 4. 2013

Fotoalbum: G klub J.Janeček a hosté

27. dubna 2013 v 21:13 | Rajče.cz/"muskle"
Setkání s režisérem Jaromírem Janečkem v Šumperku. Jeho hosty byli Vladimír Franz, Alexej Pyško a Ivan Vyskočil.

Fotoalbum uživatele "muskle", Rajče.cz, 26. 4. 2013

Další informace o akci:


















Slečna Jairová: Divadlo v Dlouhé uvede groteskní příběh z Nového zákona (s hudbou Vladimíra Franze)

27. dubna 2013 v 9:14 | ČTK/Týden
Magdalena Zimová, Miroslav Táborský a Lenka Veliká ztvární hlavní role v novince pražského Divadla v Dlouhé, kterou je inscenace Slečna Jairová. Nastudovala ji režisérka Hana Burešová, premiéra je 3. května. Do poloviny června bude mít inscenace pět repríz.

Dramaturg Štěpán Otčenášek uvedl, že divadlo francouzsky píšícího belgického dramatika Michela de Ghelderoda (1898-1962), kořenící ve vlámských lidových tradicích, literatuře i malířství a pojímané jako jakýsi divoký karneval, nastavuje člověku kruté zrcadlo. "Jeho postavy se zmítají mezi dobrem a zlem, Bohem a ďáblem, mezi skutečností a snem, životem a smrtí," řekl.

Groteskní mystérium Slečna Jairová rozvíjí jeden z okrajových novozákonních příběhů o vzkříšení mrtvé dcery Jairovy, který se jakoby mimochodem odehrává na pozadí Kristovy oběti. Podobně jako na žánrových obrazech starých vlámských mistrů situoval i Ghelderode svou moderní verzi evangelijního příběhu do rodných Flander. I v tomto jeho groteskním dramatu splývá podle Otčenáška reálné s fantaskním, současné s minulým, parodické s posvátným.

Text přeložil Tomáš Kybal, hudbu k inscenaci složil Vladimír Franz. Režisérka Burešová upozorňuje diváky, že při představení se na jevišti kouří a je použit kouřostroj. V dalších rolích se objeví například Jan Meduna, Jan Vondráček, Tomáš Turek, Emma Černá a Martin Matejka.

Divadlo v Dlouhé pořádá festival pro děti a "jejich dospělé" nazvaný Dítě v Dlouhé. V pořadí patnáctý ročník se uskuteční na přelomu května a června a představí výběr z nových zajímavých inscenací mimopražských profesionálních divadel hrajících pro děti a mládež.

"Všechny budou letos vycházet z klasických literárních předloh. Ať už jsou to pohádky Popelka či Budulínek, dále inscenace Bylo nás pět, Robinson, Kytice, Dášeňka a také Bible. Z té vychází variace na sedm smrtelných hříchů v inscenaci Čert tě vem," uvedla dramaturgyně Karola Štěpánová.

ČTK, Týden, 25. 4. 2013

Sen noci svatojánské jako hold lásce

25. dubna 2013 v 7:39 | E15
Shakespearova komedie Sen noci svatojánské se na obrovském jevišti ostravského Divadla Jiřího Myrona proměnila ve velmi efektní jevištní podívanou. Režisér Peter Gábor využívá téměř vše, co současná divadelní technika nabízí. Hra světel a stínů, projekce obrovitých květů i abstraktních symbolů a další technické finesy jsou místy uchvacující. Zcela evidentní je snaha okouzlit publikum - velkou scénou plnou barevných obrazů a tanečních, místy až akrobatických scén.
Kostýmy jsou jednak pohádkové, jednak současné. Pro svět elfů, víl a bájných božstev, ale také pro scény hledání ztracených a znovunalezených lidských milenců navrhla autorka scény a kostýmů Katarína Holková obrovský, v prostoru zavěšený a zároveň pohyblivý kruh, vypletený pružnou bílou nepravidelnou sítí a vybavený po obvodu reflektory. Diváky jímá až závrať, když se dá do pohybu toto těleso evokující mezihvězdný prostor a zároveň hloubku fantazie i spletitost lidských vztahů a citů. Navíc za doprovodu nádherné scénické hudby Vladimíra Franze.
Ta je ryze současná, čerpá z mnoha hudebních žánrů a lze v ní slyšet ozvěny hudby symfonické, lidové i jazzové. Případné CD s Franzovou hudbou ke Snu noci svatojánské by s největší pravděpodobností bylo brzy vyprodáno.
Postavy čtyř aténských milenců hrají Veronika Lazorčáková jako Hermie, Petra Lorencová jakožto Helena, Demetria hraje Igor Orozovič a v postavě Lysandra alternují Aleš Bilík a Ivan Dejmal. Všichni zasluhují za svůj výkon nejvyšší ocenění. Jsou plni energie, o svoji lásku doslova bojují jako o život. Komediální schopnosti ve vrcholné míře uplatňuje i Vladimír Polák v roli Klubka. Nejen pro milovníky divadla je takováto moderní inscenace klasiky téměř povinností.

William Shakespeare: Sen noci svatojánské Národní divadlo moravskoslezské Režie: Peter Gábor Hrají: František Strnad, Pavlína Kafková, Renáta Klementová Premiéra: 11. dubna Hodnocení: 80 %

Ladislav Vrchovský, E15, 25.04.2013

Fotografie členů Fotoklubu Čáslav vystřídají ve foyeru Dusíkova divadla obrazy Vladimíra Franze

23. dubna 2013 v 10:18 | Monika Pravdová
Poslední příležitost prohlédnout si výsledky tvůrčí práce členů čáslavského fotoklubu mají zájemci ve foyer Dusíkova divadla v Čáslavi už jen do pátku 26. dubna 2013. Právě Dusíkovo divadlo Čáslav poskytuje Fotoklubu Čáslav zázemí pro pravidelná setkání. Konají se každý poslední čtvrtek v měsíci. Fotoklub Čáslav, jehož historie sahá až do roku 1919 a je druhým nejstarším v republice, je otevřen i dalším zájemcům o fotografii.

Již v úterý 30. dubna od 17:00 hodin bude v prostorách foyeru Dusíkova divadla zahájena další výstava: Vladimír Franz - Obrazy 2013. Známý český umělec tak opět po dvanácti letech vystaví svá díla v Čáslavi. Organizátory akce, která se koná pod záštitou Ing. Jiřího Havlíčka, místostarosty Čáslavi, jsou Dusíkovo divadlo v Čáslavi, o.s. Třiatřicet ve spolupráci s Městským úřadem Čáslav a firmou HOKA Interiér.

Monika Pravdová, art-tour.cz, 22. 4. 2013

Česká karetní online hra Coraabia po pěti letech vývoje dnes spuštěna! Podíleli si na ní i kreslíři Avatara a Halo 4!

20. dubna 2013 v 2:12 | Blesk.cz
Dlouhých pět let čekání je u konce. Právě dnes v nočních hodinách bude spuštěna finální verze české karetní hry Coraabia. Tu si může zahrát každý zdarma v internetovém prohlížeči. Blesk.cz na oficiálním startu hry samozřejmě nechyběl.

Hra, která byla dnes ve finální podobě představena v pražském klubu Cross, je čistě online záležitostí, spustíte ji v internetovém prohlížeči i na počítačích se starším hardwarem. Český vývojářský tým ARK8 na ní pracoval dlouhých pět let. Sám čítá osm členů, ale s testery, překladateli a hlavně kreslíři a výtvarníky se projektů účastnilo téměř 500 lidí. A spousta z nich má zkušenosti s návrhy pro ty nejpopulárnější videohry nebo hollywoodské filmy.

Kresby od předních světových výtvarníků

Na kresbách se tak například podílel Joseph McLamb, který dělal koncepty megafilmu Avatar, uznávaný francouzský výtvarník Pascal Blanché, jenž pracoval i pro Ubisoft, bývalý art director Ubisoftu Horia Dociu nebo Nikolaj Jelisejev, který stojí za koncepty sci-fi střílečky Halo 4. O hudbu se postarali například Vladimír Franz nebo český darkstepový DJ Forbbiden Society.

Čtyři mocné frakce

Coraabia je online karetní hra na hrdiny. Hráči startují s dvaceti kartami nejrůznějších postav, z nichž každá má své atributy. Děj se odehrává ve vesmíru Coraabia, který obývá pět frakcí. Žoldáci, Neživí, Strážci, Padouši a Xeňané. Každá z nich oplývá různými specialitami. Hráči startují s balíčkem dvaceti karet. Většinu z nich tvoří bojovníci, další jsou trikové karty s místními kouzly.

Propracovaný bojový systém

Každý válečník má čtyři atributy: nebezpečnost, inteligenci, vitalitu a karmu. Ty znázorňují čísla a procenta. Hráč, který začíná kolo, zvolí údaj, s nímž se bude bojovat. Při karetní bitvě se pak poměřují atributy bojovníků. Každý bojovník může svému majiteli získat několik bodů, těmi pak můžete zvýšit své schopnosti, zabránit protivníkovi v kouzlení nebo prohodit za jinou kartu. Možností je spousta, bojový systém je velmi propracovaný. Jeho osvojení chvíli trvá, ale skýtá spoustu možností k taktizování a promyšleným duelům.

Coraabský jazyk

Tím nejzajímavějším na Coraabii ale je její propracovaný vesmír. Nalézá se v něm obrovské množství planet, ras i podivuhodných stvoření. Všechen obsah ani nebyl zatím představen. Titul je tak obsáhlý, že má i vlastní Coraabopedii a jazyk! Hra je zdarma, dokoupit však lze rozšiřující balíčky, které poskytnou další silné postavy. Ostatně, Coraabii můžete dnes večer vyzkoušet již sami.

Blesk.cz, 18. 4. 2013


Gáborův Sen noci svatojánské nemá Filipa

18. dubna 2013 v 20:26 | Jiří P. Kříž / Novinky.cz
Říkává se o Shakespearově Snu noci svatojánské, že je to jeho nejrozmarnější kousek. S překladem Martina Hilského se to v ostravském Divadle Jiřího Myrona pokusili dokázat režisér Peter Gábor s dramaturgyní Klárou Špičkovou.

Když už jsme u výsostného Hilského převodu, doufám, že Shakespeara nepotká osud Wildeova Jak důležité je mít Filipa. Pavlu Dominikovi ten název chamtiví dědicové autorských práv ve spojení se samosoudkyní zakázali. Selským rozumem - precedens: každý nový překlad musí nést jiný název. Na guláš po česku zaděláno.

Hlučno a ztěžklo

Možná právě v očarování Snem noci svatojánské byla předběžná opatření zrušena. Zakazovala v Ostravě a v Hradišti užívat Filipa, jako by "mít Filipa" čili "mít fištrón" vymyslel J. Z. Novák, překladatel stejně dobrý, ale holt překonaný.

V ND moravskoslezském před tou zprávou jako by se báli smát se. Gáborův sen je rozmarný, ale bez originálních nápadů. S výjimkou širokého spektra romantické hudební invence neprezidenta Vladimíra Franze, chválabohu umění zachovaného.

Ano, je komické, když rodiče nejenom na moravském venkově, ale také v antických Aténách nutí Maryšu do sňatku s Vávrou, když ona miluje Francka, ale je to takové - rozevláté a temperamentní sice, ale bez herecky opravdických vztahů a vazeb.

Hermie (Veronika Lazorčáková) miluje Lysandra (Ivan Dejmal nebo Aleš Bilík) a Helena (Petra Lorencová) Demetria (Igor Orozovič). Mají si ale vzít nemilovaného, Helena si navíc léčí mindrák. Jiskří to i v pohádkové říši Oberona (František Strnad) a Titánie (Pavlína Kafková). Pak se to všechno díky kouzlům ještě pomotá, jak víme.

I řemeslníci chystající na vládní trachtaci tragickou komédii o smrti Pyrama a Thisby humor spíš potí, než žijí (Vladimír Polák, Libor Olma a s nimi mladíci na scéně). Výkonem večera je vévodská Hippolyta a tanečně originální Elf Lady Bělaškové.

Modlitba za vodu

Jen snové jsou bažiny a jezírka lesní říše. Za třepotáním nastříhaného umělohmotného materiálu Kataríny Holkové má si divák domyslet vodu a pády do ní. V nedalekém Zlíně se ale opravdu hraje ve vodě (režie Pavel Khek). Je to kouzelnější, dráždivější!

Gáborův Sen noci svatojánské se bude divákům líbit. Inscenátoři ctí Hilského, mladí na jevišti jsou krásní, aténský vládce Theseus (Tomáš Jirman) přísný, moudrý. V nejlepším českém národním divadle chtějme ale víc. Aspoň něco, co by se blížilo humoru osvobozené inscenace Jak důležité je mít Filipa režiséra Víta Vencla.

Národní divadlo moravskoslezské Ostrava - William Shakespeare: Sen noci svatojánské. Překlad Martin Hilský. Režie Peter Gábor, dramaturgie Klára Špičková, scéna a kostýmy Katarína Holková, hudba Vladimír Franz, pohybová spolupráce Tomš Krivošík. Premiéra 11. dubna 2013 v Divadle Jiřího Myrona.

Celkové hodnocení: 60 %

Jiří P. Kříž, Novinky.cz, 18. 4. 2013
(V upravené verzi vyšlo v deníku Právo.)

Z rozhovoru s Andreou Kalivodovou

18. dubna 2013 v 20:24 | OnaDnes
(...)
Vzpomínáte, kdy vám bylo nejhůř?
Nejvíc úzko mi bylo v květnu, kdy se na nemoc přišlo a řešilo se, co dál. A pak to šlo ve vlnách. Hodně jsem se bála operace, která byla nebezpečná, na podzim se zase dostavily komplikace. Recidiva byla nevyzpytatelná. Objevily se horečky, bylo mi špatně. Tehdy jsem měla hrát v opeře Vladimíra France Válka mloků, na kterou jsem se těšila. Dostala jsem roli šéfa mloků, jenže jsem ji musela vrátit. Mrzelo mě to a navíc jsem měla pocit, že jsem kolegy nechala ve štychu.

Ani zpětně nevidíte, že zdraví bylo přednější?
To jsem věděla už tehdy, i když připouštím, že mi nebylo po chuti poslouchat lékaře. Trápilo mě, když byli neústupní a v podstatě mi přikázali roli vrátit, i když já jsem si myslela, že právě práce mi dodá energii. Ale nešlo to jinak.
(...)

Už nejdu přes mrtvoly (rozhovor s Andreou Kalivodovou), OnaDnes, 15. 4. 2013

Kostelecký karneval: nejlepší maskou byl Vladimír Franz

18. dubna 2013 v 20:22 | Mělnický deník
V sobotu večer ulice Kostelce zaplavila strašidla a jiné pohádkové a filmové postavy. V sokolovně se uskutečnila nejoblíbenější událost jara - karneval pro dospělé s názvem Šibřinky.
Úderem dvacáté hodiny se v budově začaly objevovat první masky. O hodinu později už byla zábava v plném proudu. Taneční parket uprostřed sálu byl plný barevných postav, konec fronty u nápojů se zdál být v nedohlednu a stoly se prohýbaly pod tíhou mečů, kyjů, fotoaparátů, kamer a sklenic s pivem.
Program maškarního plesu byl bohatý. V prvním čísle se předvedly mladé mažoretky v blýskavých kostýmcích. I přes svůj talent však nevzbudily tolik pozornosti jako blonďatá vnadná "policistka" při noční stripshow. I ženy si přišly na své, jim své tělo naopak ukázal svalnatý pohledný hasič.
Posledním bodem programu bylo o půlnoci, jak už to na maškarních bývá, vyhlášení nejlepších masek. Pro jednu z cen si po čtyřech došlo pět růžových chrochtajících prasátek. Další ceny putovaly komiksovým hrdinům želvám ninja a večerníčkovým králíkům z klobouku kouzelníka Pokustona. Pro ocenění si také za velkého potlesku doběhl pomalovaný, nikoliv potetovaný, "prezidentský kandidát a umělec Vladimír Franz".
Pán převlečený a namalovaný jako Vladimír Franz dostal během večera spoustu pochval. Obcházel sál s fotoaparátem, pravděpodobně patřícím Idě Saudkové, a fotografoval návštěvníky.
Pokud Vás zajímá, co udělat pro to, aby právě ta vaše maska byla za rok tou nejlepší, udělím vám na závěr pár rad: Vyberte si originální masku, lepší je kostým ručně dělaný než ten z půjčovny. Propracujte si detaily masky, i kostelečtí vymýšlejí a vyrábějí masky dokonce několik měsíců předem. Každoročně se na plese objevuje několik skupinek, jako například letos želvy ninja nebo prasátka. Společné masky mají větší šanci na úspěch a ples si koneckonců v partě i více užijete.

Mělnický deník, 16. 4. 2013

Překlad: Martin Hilský, hudba: Vladimír Franz. To je barevná inscenace Snu noci svatojánské

14. dubna 2013 v 16:49 | MfDNES
Premiéra Shakespearovy komedie

Asi nejznámější komedii britského dramatika Williama Shakespeara Sen noci svatojánské uvedlo včera v premiéře Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě. Text přeložil známý shakespearolog Martin Hilský a hudbu pro inscenaci složil skladatel Vladimír Franz, inscenaci režíruje šéf činohry Peter Gábor. "Sen noci svatojánské stále láká tvůrce především svojí barvitostí. Hudbu pro něj napsalo mnoho velkých skladatelů, zmiňme jen Mendelssohna, Brittena či Václava Trojana, takže tahle nabídka z NDM je pro mě samozřejmě výzvou," uvedl před premiérou Vladimír Franz, který už pro Ostravu v minulosti složil hudbu k několika inscenacím, naposledy například ke Smrtihlavovi. Podle svých slov vychází ze stanoviska, že lidé stále hledají cestu zpátky k přírodě jakožto ke svému východisku. "V dnešní době se člověk začal chovat tak, jako by byl pánem všeho a stál zcela mimo přírodu. Tento postoj se mu ovšem nevyplácí," říká Franz.

Mladá fronta Dnes, 12. 4. 2013

Sen noci svatojánské v Ostravě

14. dubna 2013 v 6:34 | ČT1
(...)
redakorka: Do hudby k inscenaci se po půlročním půstu pustil s velkou energií a radostí skladatel Vladimír Franz.
Vladimír Franz: Je to radost zkrátka ze všeho, z listí, ze stromů, z života. A jak pořád někdo říká, že používám klasické prostředky, tak tady naopak jsem do toho pustil prostředky všechny možné, je to taková ta láska pralesní a ta se koná, ta se děje jakýmkoliv způsobem.
(...)

ČT 1 - Události v regionech, 9. 4. 2013

Ostravský Sen noci svatojánské spojil talent, um a invenci několika kumštýřů

14. dubna 2013 v 6:25 | Robert Rohál / Novinky.cz
Špičkový tým se sešel na přípravě komedie Williama Shakespeara Sen noci svatojánské v Národním divadle moravskoslezském. Vedle režiséra Petra Gábora a dramaturgyně Kláry Špičkové stojí za úspěchem například také scénografka Katarína Holková a autor scénické hudby Vladimír Franz.


Dobrá nálada po úspěšné premiéře, která proběhla ve čtvrtek 11. dubna v Divadle Jiřího Myrona, se bezprostředně přenesla i do divadelního klubu. Tam úspěch oslavili všichni tvůrci inscenace.


Nechyběli mezi nimi choreograf Tomáš Krivošík a autor scénické hudby Vladimír Franz, který s režisérem Petrem Gáborem spolupracuje už po několikáté (Bouře, Radúz a Mahulena, Smtihlav) a který i tentokrát strávil v Ostravě několik dnů. Vedle toho, že byl přítomen jak na veřejné generální zkoušce, tak na premiéře, byl také hostem v televizním pořadu Před půlnocí, stihl však i vernisáž fotografií Jindřicha Štreita.


Choreograf a tanečník Tomáš Krivošík pochází z Martina a má za sebou nespočet tanečních projektů. Umělecky působil v Kanadě a Německu, spolupracoval rovněž na několika projektech Vladimíra Franze.

Ze Slovenska pochází i Katarína Holková, která je v případě inscenace Sen noci svatojánské autorkou originální scény i efektních kostýmů. S Petrem Gáborem spolupracuje deset let.

"Oblékla" také inscenaci Smrtihlav, jejíž další reprízu uvádí Národní divadlo moravskoslezské na scéně Divadla Antonína Dvořáka ve čtvrtek 18. dubna od 18.30 hodin.

Novinky.cz, Robert Rohál, 12. 3. 2013

Vladimír Franz: Vážná hudba nemá pozici jako Iveta Bartošová (VF v pořadu ČT Před půlnocí)

14. dubna 2013 v 6:17 | ČT24
"Umění je koncentrovaná energie a předání koncentrované energie. To mě na tom zajímá. Zajímá mě, proč Monteverdiho Mariánské nešpory, které vznikly v roce 1610, mohou fungovat takovým způsobem čtyři sta let, a přesto nezestárly," prozradil v pořadu Před půlnocí Vladimír Franz, vysokoškolský pedagog, výtvarník a také hudební skladatel. Nejaktuálněji svou hudbou doprovodil Sen noci svatojánské v Národním divadle moravskoslezském. Nejde o první spolupráci s ostravskou scénou, na jejím programu je i drama Smrtihlav, k němuž také vytvořil hudbu. Franzova opera Válka s mloky měla premiéru v pražském Národním divadle během jeho kampaně na českého prezidenta. "Scénická hudba je jedna věc, pak je vážná hudba, kde řeším zásadní věci. Vážná hudba ale bohužel nemá v současné době pozici jako Iveta Bartošová, kdy se ví o každém skladatelově kroku, což mě mrzí," říká.

Web ČT24, 12. 4. 2013

Bylo to zvláštní peklo, miloval jsem to, vzpomíná Franz na dětství v Ostravě (VF v pořadu ČT Před půlnocí)

12. dubna 2013 v 9:52 | Česká televize

"Když člověk vystoupil ve Svinově z vlaku, byla už tma, protože se jezdilo na Vánoce. Nebe bylo kakaové, země se třásla. Bylo to dynamické město, zvláštní peklo. Miloval jsem to," vzpomínal hudební skladatel, malíř a pedagog Vladimír Franz na to, jak v dětství jezdíval za svým dědečkem, který byl inženýrem ve Vítkovicích.

Do Ostravy ho aktuálně přivedla premiéra nové inscenace Národního divadla moravskoslezského Sen noci svatojánské Williama Shakespeara, ke které složil hudbu. "Byla to pro mě totální radost, že najednou zase existuje normální profánní život. Jako bych se vynořil z temné kobky na plné slunce, kde všechno jásá - listí, větve, stromy," řekl.

V ostravském předpůlnočním studiu se vrátil také k prezidentským volbám, ve kterých kandidoval. Pro mnohé jeho fanoušky bylo téměř zdrcující, že ve druhém kole, do kterého nepostoupil, veřejně podpořil Miloše Zemana. "Volali mi různí lidé a nařizovali mi, co mám dělat. Já jsem ale svobodný člověk, mi nikdo nebude říkat, co mám dělat. Kdyby mě takhle otravovali od Miloše Zemena, tak bych dal hlas Karlu Schwarzenbergovi," vysvětloval Franz.

ČT, 11. 4. 2013



Vladimír Franz: Politika je jako čert v českých pohádkách

10. dubna 2013 v 21:56 | Český rozhlas / Lucie Výborná

Vystudoval sice práva, ale praxe ho nelákala, a tak dal přednost umění. Vladimír Franz se zviditelnil během prezidentské kampaně. Co ho přivedlo ke kandidatuře na prezidenta? A jakou hudbu skládal už v šesti letech? Také na to se ho ptala moderátorka Lucie Výborná po lince do Ostravy.

Právě v Ostravě dnes bude mít premiéru komedie Sen noci svatojánské, ke které Vladimír Franz zkomponoval scénickou hudbu. "Byla to velká výzva, to mi věřte," přiznává. William Shakespeare podle něj napsal barevnou komedii o souznění člověka, přírody a různých tužeb. Hudba by tedy měla všechny tyto prvky odrážet a doplňovat.

Kdy vlastně Vladimír Franz zjistil, že umění má pro něj větší cenu než dobře zajištěná existence právníka? "Už jako dítě," odpovídá bez zaváhání. V dětských letech začal malovat a skládá prý už od šesti let. "Nejprve drobné klavírní skladbičky. Měl jsem rád Bedřicha Smetanu, a tak jsem psal i polky," vysvětluje s tím, že o nic z hudebního řemesla nebyl ochuzen.

"Člověk má dojem, že musí dělat něco praktického. Na tom není nic divného," uvažuje a vrací se k předvolební atmosféře. "Kandidaturu jsem bral jako cestu. Nešlo o to, jestli to vyjde, nebo ne," poznamenává. "Byla to zkušenost, která se nedá vyčíst z brožur a tabulek," dodává.

Ve vysílání Hosta Radiožurnálu mluvil také dokumentarista Tomáš Kudrna. Proč Vladimír Franz považuje jeho snímek Hledá se prezident spíš za promarněnou šanci? A jak se mu během předvolebního období skládalo? I to si můžete kdykoliv připomenout při poslechu audio záznamu rozhovoru.

Lucie Výborná, Host dne, Radiožurnál, 11. 4. 2013


Vladimír Franz v Šumperku

10. dubna 2013 v 8:54 | sumperk.cz/requin
V rámci přehlídky umění Olomouckého kraje ŠPEK se v pátek 26. dubna od 19 hodin bude v šumperském G-klubu bude konat beseda Nezapomenutelný Šumperk se čtyřmi osobnostmi spojenými v minulosti se šumperským divadlem a zároveň umělecky propojené mezi sebou. Průvodcem bude herec, režisér a překladatel Jaromír Janeček, který v Šumperku léta hrál a režíroval; jako hosty si pozval svou dceru herečku Kateřinu Janečkovou, herce Ivana Vyskočila a hudebníka, pedagoga, výtvarníka Vladimíra Franze, který napsal hudbu ke dvěma Janečkovým inscenacím v šumperském divadle.

Web města Šumperk, březen 2013

Divadlo Jiřího Myrona nastudovalo Sen noci svatojánské

10. dubna 2013 v 8:42 | CTO
Shakespearův Sen noci svatojánské ožívá na prknech Divadla Jiřího Myrona. Příběh, ve kterém se mezi milenecké páry vmísí pohádkoví elfové, až vnikne propletenec omylů a vášní, je příležitostí hlavně pro nejmladší hereckou generaci. Režisér Peter Gábor se netají tím, že chce pojetím inscenace přitáhnout do divadla mladé publikum.
Být milován, je krásné. Být zamilován je nesnesitelné. Zkoušky jedné z nejhranějších komedií světa jsou plné lásky, nenávisti, vášně a fyzična.
"Bojovat o lásku není jen tak. Právě v tom to bude lidem blízké. Jsou tam jednoduché vztahy, jednoduché emoce," komentovala téma Veronika Lazorčáková, herečka činohry Národního divadla moravskoslezského.
Na scéně najdeme kouzelný les plný elfů a v něm trampolínu, závěsné křeslo i bazén s vodou z krepového papíru. Scéna a kostýmy Kataríny Holkové působí jako divadelní punk.
"Problematika lásky a magie je skutečně sonda do lidského podvědomí a z toho vznikl takový 3D svět, který v sobě obsahuje něžnost, lyričnost, ale i drsnější tóny," uvedl Peter Gábor, režisér a šéf činohry Národního divadla moravskoslezského.
Do hudby k inscenaci se po půlročním půstu pustil s velkou energií a radostí skladatel Vladimír Franz.
Magická komedie, kterou chtějí v Divadle Jiřího Myrona přivolat jaro, bude mít premiéru ve čtvrtek 11. dubna.

Web České televize, 9. 4. 2013

Přátelé konopí

3. dubna 2013 v 9:24 | Michal Řehák / Magazín Legalizace
Prof. JUDr. Vladimír Franz

(*25. května 1959, Praha, Česká republika; výtvarník, hudební skladatel, pedagog, kandidát na prezidenta ČR)

Od hlavy až k patě pokérovaný vystudovaný právník byl donedávna znám spíše relativně úzké, umělecky a alternativně založené části společnosti. Kromě svého nepřehlédnutelného tetování vynikal hlavně v oblasti vážné a scénické hudby a výtvarného umění. V létě 2012 však rozvířil zatuchlé politické vody naší malé zemičky, když na popud facebookové skupiny Vladimír Franz prezidentem oznámil svou kandidaturu do nadcházející přímé volby českého prezidenta. Jeho kandidatura byla následně přijata na základě odevzdání petice s dostatečným počtem podpisů občanů, získal jich dokonce ze všech "lidových" kandidátů nejvíce (88 388).

V rámci předvolební kampaně se pak prostřednictvím videoklipu jako první (a dosud asi jediný) z kandidátů veřejně vyjádřil i k otázce legalizace konopí. A jak to tedy vidí prezidentský "avatar"? "Je mnoho rostlin a každá z nich má v sobě nejrůznější látky. Narážím na problém, který se týká marihuany (…). Je až otázkou, proč trestně stíhat člověka, kterému vyrostla na zahradě. Když si představím např. konvalinky, oměj, náprstník nebo vraní oko, to jsou rostliny, které mají v sobě daleko více jedů, ale nikdo se je nesnaží kriminalizovat. (…) Je na člověku, aby zvážil, co je pro něj dobré a v jaké míře. Nemyslím si ale, že člověk, který je stejně jako jiní živočichové na téhle planetě pouze hostem, má právo kriminalizovat přírodu."

Jak je to s jeho osobním vztahem k trávě sice neprozradil, leccos však napovídá 11 let starý rozhovor vydavatelství Guerilla Records s nejprovařenějším českým zhulencem JXD. Ten nostalgicky vzpomíná na krásné porevoluční časy, kdy se oba pánové motali kolem vznikajícího hnutí skinheads: "S doktorem Vladimírem Franzem jsme sedávali v maskáčích v kavárně Slavia, četli zahraniční časopisy o původním hnutí Oi!, které nemělo s dnešními hololebými nácky naprosto nic společného a plánovali si, jak podobné nerasistické hnutí frustrované dělnické mládeže založíme. Chtěli jsme je oslovit filozofickou pravdou!" Zdá se silně nepravděpodobné, že by zrovna tito dva podobná témata řešili bez nějakého toho THC v krvi…

Michal Řehák, Magazín Legalizace, 3. 4. 2013