close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

DIVADLO V DLOUHÉ – TAK TO JE TEDY PORCE…

12. května 2013 v 12:22 | Jiří Sommer Fragmenty.cz
Musím se přiznat k tomu, že i přes letité sledování premiér na českých jevištích jsem až do tiskové konference v Divadle v Dlouhé před jejich nejnovější premiérou nikdy neslyšel o francouzsky píšícím belgickém dramatikovi Michelu de Ghelderodovi (1898 - 1962). Zmíněná tisková konference se konala před premiérou jeho hry s názvem Slečna Jairová. Ačkoli tvůrci inscenace (režisérka Hana Burešová, dramaturg Štěpán Otčenášek a tvůrce hudby Vladimír Franz) velmi zasvěceně a podrobně promluvili o smyslu této hry (tedy spíše o možnosti jejího chápání divákem), pak vězte, že až tento kus uvidíte se všemi hereckými protagonisty, pak o ní začnete setsakra filozoficky uvažovat. Asi vůbec nepřeženu, když řeknu, že na prknech Divadla v Dlouhé se odehrává něco, co bych nazval mysteriózním hororem, čímž mám na mysli jakási tajemství vyššího řádu. Prostě, diváci doslova ztuhnou hned poté, co se otevře opona a na jevišti se objeví scéna jako vystřižená ze středověkých belgických balad (autorem scény je Martin Černý). Zachmuřená obloha, z níž proniká jakési mystické světlo, střechy domů s typickou siluetou mlýna, tak je opravdu povedené "antré". A do toho "úžasně" lkající Miroslav Táborský jako otec Jairos, jemuž umírá dcera Blandina (Magdalena Zimová). A hned nato se seznamujeme s paní Jairovou (Lenka Veliká), oblečenou v plachetce, jak zmateně pobíhá sem a tam a snaží se vyznat ve věcech, které zpravidla stojí mimo vnímání obyčejného pozemšťana. A šup, na to tata je tady Kalifáš, místní vikář (Jan Vondráček), který se více než službě boží věnuje službě alkoholu a obžerství. A medle je tu také Kloribus, nafintěný doktor (Tomáš Turek). Oba dva přicházejí, aby každý podle svého poslání u slečny Jairové zakročil. Nic naplat, smrt je mocnější a podivuhodná postava Antikvy Mankabény (Emma Černá) je její společnicí. A co by to bylo za konec lidského života, kdyby chyběly plačky. Ty tady ve výrazně sugestivní podobě ztvárňuje trio slovenských herců, působících v Dlouhé (Martin Matejka, Martin Veliký, Peter Varga). A pak přicházejí další postavy a divák ani nedutá, cože se to všechno před ním na jevišti děje (v kostýmech Hany Fišerové). Je to místy děsivé propojení všech složek, které divadlo vytvářejí a musím říci, že Hana Burešová tady vyhmátla snad úplně všechno, co k ponurému hororovému příběhu patří a Vladimír Franz to podbarvil muzikou, která lehce šimrá na zádech.
Samozřejmě, už jsem toho naznačil dost a dál už nic prozrazovat nebudu, ono se to ani dost dobře nedá, to prostě musíte vidět na vlastní oči. Autor Slečny Jairové (použit překlad Tomáše Kybala) vytváří na jevišti jakýsi divoký karneval (proto se tu setkáme i s maskami), vycházející z tradic Ghelderodových rodných Flander. Nepochybně o nich spousta lidí jakési povědomí má, vždyť se objevují na četných žánrových obrazech jak nizozemských tak belgických mistrů, tak i v literatuře a trochu skrytě i v hudbě. V komentáři ke hře se uvádí , že jde o jakýsi groteskní boj mezi dobrem a zlem a že v tomto "boji" se člověk poznává, na povrch vyjde to, co snad jen v skrytu své nemocné duše cítil, ale nedovedl se s tím vyrovnat. Maskujeme své nitro ze strachu před zesměšněním až do té doby, než se sami dostaneme do existenciálně vyhrocené situace. A ta je tady v neretušované a nezastřené podobě jako vyšitá.
Kdo má na člověka větší vliv, Bůh nebo ďábel? Kdo to ví, ať odpoví, já si to netroufnu.
Je nepochybné, že Gherlderode se inspiroval ve starozákonních příbězích o vzkříšení mrtvé Jairovy dcery. Vzkříšení je přece jenom jedno z nejsledovanějších témat biblických příběhů a je také výrazně variabilní. Autor zvolil verzi fantastické grotesky, kde na jedné straně stojí úcta k věcem posvátným a na druhé straně jejich parodická ironizace.
Garantuji všem potenciálním divákům, že navštívíte-li toto představení, budete mít šanci setsakra o čem přemýšlet…

Jiří Sommer, Fragmenty.cz, 10. 5. 2013
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama