Sedmou a v této divadelní sezóně poslední reprízu Shakespearovy komedie Sen noci svatojánské uvede Národní divadlo moravskoslezské v pondělí 17. června. Na další představení si diváci budou muset počkat až do 14. září.
Když Martin Hilský, překladatel a jeden z našich největších shakespearologů na adresu ostravské inscenace Shakespearovy hry Sen noci svatojánské pár minut po premiéře 11. dubna řekl: "Z herců přímo čiší radost, se kterou Sen hrají, a daří se jim to přenášet na publikum," ocenil tím nejen ostravské zpracování této klasiky, ale zároveň vystavil pozvánku divadelním příznivcům do hlediště Divadla Jiřího Myrona.
A opravdu - od prvního uvedení sklízí tato inscenace v Ostravě jeden potlesk za druhým a do hlediště NDM noví diváci stále přicházejí. Popularitě jistě pomohl i zajímavý dokument o vzniku Snu, který odvysílala Česká televize v sobotu 27. dubna v rámci cyklu Divadlo žije!
Je všeobecně známo, že hlavním tématem této, snad nejslavnější Shakespearovy komedie, je láska, a tak i proto její dubnová premiéra, stejně jako téměř vzápětí následující reprízy časově doslova "zapadly" do období, které je každoročně symbolem lásky.
V případě Snu noci svatojánské se zdá, že herci NDM vedeni Petrem Gáborem prožívají na jevišti Divadla Jiřího Myrona lásku dvojnásobnou. Jsou zamilováni nejen do sebe navzájem coby Shakespearovi hrdinové, ale navíc ještě také do svých rolí ve Snu. Divákům tak opravdu přináší radost a potěšení sledovat jejich výkony a to nejen ve stěžejních romantických pasážích, ale také ty menší a někdy komediální. Výstupy partičky řemeslníků se určitě řadí k těm, na něž se nezapomíná.
Na ostravském jevišti se odehrává noc plná zázraků. Její magickou atmosféru dokonale umocňuje až pohádková barevnost celé výpravy s množstvím květů, pozoruhodná hra světel a stínů, kdy například efekty vznikající nasvícením zavěšeného rastrového kruhu snad nejvíce ze všeho připomínají vesmír s jeho nekonečnou tajemností, tolik podobnou právě nejkrásnějšímu snu. Shakespearovi milenci, elfové a víly jsou pro takové prostředí přímo stvořeni.
Scénografka a kostýmní výtvarnice Katarína Holková zde odvedla opět skvělou práci. Po strohých kostýmech a jednoduché, přitom však velice výstižné a hluboce zasahující scéně ve Smrtihlavovi, patří právě tato část Snu v Ostravě znovu k těm nejsilnějším. Ve výsledku se nabízí divákovi novodobé zpracování klasiky, korespondující s 21. stoletím, zpracování, v němž barvy a efekty tvořené pomocí moderní techniky vtahují diváka ještě více do děje.
Snahu o vyjádření radosti, jíž uznalými slovy zmínil profesor Hilský, potvrdil také Vladimír Franz, když o své hudbě pro Sen prohlásil: "Snažil jsem se o jakousi extázi přírody, z níž jsme vzešli, o zhuštěnou radost, že žijeme, že jsme tady, ale zároveň jsme si vědomi nebezpečí."
Pod režisérskou taktovkou Petra Gábora tak hudba, scéna a kostýmy tvoří spolu s hereckým ztvárněním opravdový a mimořádný celek, v němž jedno bez druhého by působilo mnohem menším dojmem a přinášelo mnohem menší radost.
Dana Ehlová, Novinky.cz, 13. 6. 2013