Z rozhovoru s režisérkou Hanou Burešovou

17. září 2013 v 0:04 | Nina Tiliu/Aktuálně.cz
(...)
Aktuálně.cz: Jako divák jsem měla dojem, že skladatel Vladimír Franz musel při zkouškách sedět v hledišti a komponovat hudbu přímo na místě. Jak ty na detail domyšlené sekvence vznikaly? Inspirovaly Franze až hotové scény, nebo někdy přišel s hudební atmosférou a akcenty jako první a všechno ostatní se odvinulo od hudby?
Hana Burešová: Vladimíra inspiruje vždy autor, dokonce ještě než ho přečte, protože on zná skoro všechno a umí věci dávat do souvislostí. Ale tuhle hru neznal, tak si ji přečetl a měl dost podobné mínění jako já i o muzice… ale to víte, je to vždycky těžké, povídat o muzice, dáváte si příklady, jak by asi mělo vypadat to a to, tady asi jako Stravinský, tady asi jako…
No, nikdy nevíte, co pak skladatel přinese a jestli se vážně trefí. Chtěl tam sbory a já byla dost nervózní, co s nimi asi nahraje, nebavila mě představa nějakých vážných liturgických zpěvů v grotesce, natož nějakých sentimentálních písní…
Naštěstí přinesl množství nejrůznějších stavebních prvků, jak vokálních, tak orchestrálních, od chorálu po techno, punk a dechovku, vedle celých skladeb i zvuky, atmosféry… Nejprve si vždy dělám z jeho nahrávky výběr sama, on pak chodí se mnou ke zvukaři a tam to v počítači skládáme dohromady, často z mnoha stop sestavujeme jeden track, potom sedá v hledišti a poslouchá, jak to jde dohromady s tím, co se děje na jevišti a pak ještě znovu opravujeme mixy - docela vyčerpávající, i když zároveň zábavná práce. Jako na smůlu jsem ovšem zrovna v této fázi práce vinou nějaké virózy ohluchla na jedno ucho…
(...)
Je nutné dělat i věci nevídané, říká režisérka Burešová. Nina Tiliu, Aktuálně.cz, 16. 9. 2013
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama