Říjen 2013

AKTUÁLNÍ VÝSTAVA: FRANZ NA HRAD!

31. října 2013 v 20:00 | Špilberk.cz
Na Špilberku bude od 21. listopadu 2013 do 26. ledna 2014 k vidění svým rozsahem výjimečná výstava multižánrového umělce s nezaměnitelnou vizáží a mezi mladými lidmi nejpopulárnějšího prezidentského kandidáta.
Společně s Vladimírem Franzem budou prezentovány práce fotografky Idy Saudkové.


VF v anketě Aktuálně.cz

31. října 2013 v 19:52 | Aktuálně.cz
Otázka: Jak se stavíte k hnutí ANO Andreje Babiše a dalším doposud neetablovaným uskupením, která letos kandidují?

VLADIMÍR FRANZ: Mám přirozenou nedůvěru - i jako umělec - k tomu, když se přepřahuje vůz před koně, tedy k politickým uskupením jakožto podnikatelským záměrům, protože nevznikají organicky zdola, ale uměle se narodí, uměle žijí a hynou přirozenou smrtí.
Co se týče samotného pana Babiše jako takového, tak on samozřejmě jako praktik má mnohé názory, které jsou v něčem velmi konstruktivní a zajímavé, mám ovšem problém s tím - a vzpomenu si na to pokaždé, když jedu kolem smrdutých řepkových polí, nebo dám do vody javořický párek a on mi vybuchne, to si vždycky vzpomenu na pana Babiše - že bych byl daleko raději, kdyby tyto názory říkal někdo jiný.


Zemanovo pozdní odpoledne

23. října 2013 v 20:01 | Scarlett Wilková / Magazín MfDNES
Mnozí ho viděli jako prezidenta. Do Sněmovny by se teď jistě probojoval, ale on se drží stranou. Nenechme se však zmást. Zdá se, že na svou cestu na Hrad nepřestal myslet.

Nabízel vám teď někdo z politiků kamarádství s nějakou stranou nebo hnutím? Když jste v přímé volbě prezidenta skončil pátý, máte pro ně asi kouzlo, ne?
No leckdo.

Kdo?
Nebudu k nim nekorektní.

Co vy na to?
Myslím, že teď není vhodný čas. Nemám nutkání se za každou cenu někam cpát. Nejsem typ, který sotva vyšel dveřmi, okamžitě se musí vracet oknem. Všechno má svůj čas, ten přijde a nic se nezmešká.

Čas přijde? Co si pod tím představit?
Nabral jsem dech, ale mám od politiky docela pěkný odstup. Politika je způsob myšlení, které je trošku jako drogová závislost. Nakonec se člověk zploští do někoho, kdo má nutkání se pořád zabývat jen politikou. Vše ostatní kolem něj jako by umřelo. Politika je divoké prostředí, oproti umění v ní nelze naplánovat katarzi. Jako bych nemaloval čistými barvami, ale používal jen podivné kaly. Myslím, že teď je smysluplnější pracovat sám na sobě, integrovat nabyté zkušenosti a zařadit si je do systému.

Znamená to, že se teď politice nevěnujete?
V květnu jsem byl v Bruselu, kde jsme měli přednášky s Táňou Fischerovou. V říjnu jsem pozván na takový nóbl summit v Mexiku. Budou tam různí politici, ekonomové, filmoví režiséři, prý i Bill Clinton. Mám mít asi půlhodinový projev. Existují i jiné formy oslovování lidí než billboardy a nabízení buřtíků, což v zahraničí, na rozdíl od lidí tady, pochopili. Když vidím ty billboardy, říkám si, že kdyby na ně někdo napsal "bude to pořád stejné, ba ještě horší, ale zvolte mě, protože si potřebuju trochu pomoct", měl by být zvolen, protože aspoň nelže. Na rozdíl od těch, kteří zase slibují nesplnitelné.

Víte, koho budete volit?
Člověk se nemá vzdávat odpovědnosti, což jsem se ani ve druhém kole prezidentské volby nevzdal. Teď uvidím, jestli mě někdo nějakým způsobem oslní. Určitě budu dávat přednost osobnostem, nikoliv paušálním stranickým kandidátkám.

Když jste ve druhém kole podpořil Miloše Zemana, mnohé příznivce jste tím zklamal. Jak hodnotíte toto rozhodnutí teď, s odstupem?
V té situaci jsem nemohl, i když by to jistě bylo pohodlnější, se zdržet. To si může dovolit řadový volič, ale ne kandidát na prezidenta, který říká, že máme nést zodpovědnost v dobrém i ve zlém. Druhé kolo voleb vypadalo jako kandidátka léčebny dlouhodobě nemocných. Prostě tak dopadl výsledek prvního kola a nezbylo než si hodit korunou. Byli tu dva otrlí cyničtí starci, kteří by spíš měli myslet na důchod a spásu duše.

Tehdy jste to vyjádřil větou, že je to jako vybrat si mezi ptačí chřipkou a prasečí chřipkou, a tak jste zvolil tu prasečí. Byla to dobrá volba?
Já nebyl příznivcem Miloše Zemana. Vždy jsem říkal, že nejde recyklovat minulost. I toho druhého znám pětadvacet let a chodili jsme spolu na pivo. Oni dva se od sebe vlastně neliší, oba jsou solitéři, kteří si vystačí sami. U Schwarzenberga mi vadilo, že byl kandidátem TOP 09, dvacet let se pohyboval okolo české politiky, má na svědomí krach několika stran. Kvůli tomu se s ním Václav Havel poslední roky téměř nebavil a měl mu to za zlé, což se málo ví. Jako správný feudál myslí na své feudum a poddaní jsou mu ukradení. Zeman byl varianta praktičtějšího politika než knížepán.

Co jste říkal Schwarzenbergově kampani?
To mi taky přišlo zvláštní, že zpočátku nic, ale najednou, když do jeho kampaně začátkem ledna někdo nasypal několik milionů, začali kolem něj všichni šílet. Když zneužili logo Sex Pistols a přidělali mu číro, začalo mi to připadat nepřesvědčivé. Vadil mi i ten nátlak, davová psychóza, že všichni musí volit knížete, jinak bude zle. Nemám nátlak a kádrování rád, ať je to ve jménu čehokoli, byť by to byla pravda a láska.

Nelitoval jste nikdy, že jste Zemana podpořil?
Nepříjemné pro mě bylo, a proto jsem tehdy mluvil o prasečí chřipce, když jsem se pak v rámci pokračující Zemanovy kampaně najednou objevil na fotce s Fischerem, proti kterému jsme se půl roku vymezovali. Pro mě to bylo, jako by mi podanou ruku vytrhli i s ramenem a ještě s ní něco rozmazávali po zdi. Ale bral jsem to jako test sama sebe, zda bych byl, kdyby mi to náhodou vyšlo, schopen dělat i nepopulární a těžká rozhodnutí. Koneckonců to byl i test mých příznivců, zda by i v takové situaci dokázali stát při mně.

MASTODONT ZEMAN

Jaký je podle vás Miloš Zeman prezident?
Ještě jsme neměli prezidenta, který by byl tak nevážen médii. I kdyby najednou zpíval Bachovy kantáty, vznášel se nad zemí s andělskými křídly a rozhazoval dorty, pořád to bude špatně. Ale on je takový mastodont, že mu je to jedno a projde i zdí. Což se s přibývajícím věkem samozřejmě nezjemňuje. Výbava do politiky je to patrně dobrá. Vymezuje si roli, co prezident může. Na jedné straně se říká, že nemůže nic, ale jak se ukazuje, on v rámci svých pravomocí může poměrně dost. No a do toho vznikají kuriozity typu korunovační klenoty nebo aféra s jmenováním Martina Putny profesorem. Ale to není nic nového.

To vám nepřišlo nevkusné?
Před devíti lety, v den mého jmenování profesorem, mi vycházela knížka rozhovorů, ale já se v ní pro jistotu pořád uváděl jako docent, protože jsem si nebyl jistý, že hradní pán zrovna nebude mít rozmar.

Kterého hradního pána myslíte?
Zemanova předchůdce. Ale i Havel se například zuby nehty bránil jmenování Milana Knížáka profesorem. A když půjdeme do historie, tak Masaryk odmítal jít na premiéru Janáčkovy Symfoniety s tím, že Janáček určitě žije nemravným životem. Čili osobní prvky a určitá rudnost či nerudnost byly a budou. Myslím, že Martin Putna nakonec mohl být rád, protože obvykle profesura nikoho nezajímá, a takhle se z toho stala mediální věc skoro taková, jako když se opije Iveta Bartošová.

Říkáte si někdy: Já bych na Zemanově místě udělal to či ono?
Říkal jsem si to při vládní krizi, co bych asi udělal, kdybych tam byl.

K čemu jste došel?
Asi bych se snažil přemluvit premiéra, aby to ustál. Byť je to ostuda. Ale lepší, než aby se vše úplně rozpadlo a byly nové volby, které stojí obrovské peníze. Jenže se stalo zvykem, že někdo někoho nepozdraví ve vrátnici a všichni volají, ať podá demisi. Bylo by dobré, kdyby koalice nebyla parta, která si vzájemně dává rajčata nebo připínáčky na židli. Chovali se jako děti, takže byli pro Zemana snadná kořist. Tak ať si nestěžují.

Takže vy jste s vládnutím Miloše Zemana víceméně spokojen?
To jeho období beru jako přechodné. Jako takovou pozdní sklizeň Listopadu, který vygeneroval Havla, Klause a Zemana. Holt na každého se muselo dostat. Je to takové faunovo pozdní odpoledne, v tom se prostě nacházíme. A co má vyhnít, ať vyhnije. Vše má svůj čas. Po lednu nelze očekávat příchod července. Pak by se to snad mohlo pročistit, protože po tomhle se už nikomu stýskat nebude. Všechno má svůj vývoj - i naše mladá demokracie.

Říkáte si, to je škoda, že mi ta cesta na Hrad nevyšla? Nebo si říkáte, to je štěstí, teď bych měl plno starostí?
Situaci jsem bral stoicky, co se má stát, nechť se stane. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že kampaň byla vyčerpávající. V té fázi jsem pochopil, že je třeba mít kolem sebe vyrovnaný a vyzrálý tým. Kdyby do té funkce přišel někdo jen tak z ulice, politici by ho nepustili ani krmit labuť. Nejsem takový snílek, abych si představoval, že tam přijdu, zapálím vonné tyčinky a všichni omdlí. Neomdlí. Když přijde dirigent, musí přijít i orchestr. Nestačí jen mávat hůlkou. Všechno má svůj čas.

Aha, zase vaše oblíbená věta "všechno má svůj čas"?
Myslím to tak, že prezident je role, ze které není návratu. Ti lidé se už nevrátí k tomu, co byli. Maximálně pak někam jezdí a říkají "ať žije mír". Když to zvládnou se ctí, vede jejich cesta už jen do mauzolea. A tak teď myslím, že to je pro mě ještě brzy.

SNAŽIVÝ JEDNIČKÁŘ KLAUS

Určitě byste neměl čas na svou zahrádku na chalupě, kde trávíte hodně času...
Ale on ten vlastní výkon není zase tak strašlivý. To zavedl Klaus, který je takový snaživý jedničkář. Kdyby si nevymyslel činnost na čtyřiadvacet hodin denně, měl by pocit, že nic nedělá. Je hezké, že je pilný, ale třeba Masaryk si dovedl udělat čas na sebe, na vlastní přemýšlení. To je důležité. Prezident se přece nemusí vyjadřovat, jak roste květák, a k vývozu droždí do Jemenu. Myslím, že prezident má důstojně zastupovat stát, mít vizi a dávat lidem naději.

Jen jestli byste pak na Hradě nemluvil jinak.
Ale já vím, že ten výkon je náročný. Teď během léta mi bylo dotyčného Miloše líto, že se tam v těch čtyřicetistupňových vedrech pořád s někým handrkuje. Já bych tahle jednání zavedl jinde. Nevím, jestli v Lánech mají bazén, ale v takových vedrech bych jednal u bazénu. Když jsme mívali vedení AMU a bylo horko, odjeli jsme do Poněšic, plavali v bazénu a za den jsme vyřešili pětkrát víc, než kdybychom se potili v kanceláři.

Co vaše oblíbené Kanárské ostrovy? Měl jste v poslední době čas si tam zaletět?
Byl jsem tam v pauze mezi odevzdáním hlasů a začátkem kampaně. Říkal jsem si, že nevím, co mě čeká, tak jsem si vzal ústavu a životopis Nixona a letěl. Z toho životopisu jsem se trochu začal bát, do čeho se to ženu. Byl jsem tam týden a bylo to příjemné. Pak jsem jel znovu na tři neděle po prvním kole. Ale bohužel, celé to napětí, které jsem měl za sebou, vyvolalo chřipku. Tak jsem tam ležel v posteli a viděl na DVD všechny možné české filmy, na které bych se doma normálně nekoukal.

Vaše partnerka Ida je ráda, že to s vaším prezidentováním nedopadlo?
Brala to sportovně. Považovala za nevkusné, aby se někde se mnou producírovala. Nejsme v Americe, kde se všichni pořád ukazují s dětičkama, babičkama, pejskama, kravičkama. My jsme s Idou v tomto uzavření a cudní. Je to podobné, jako když jsem dával pozor, aby na toto téma nikdy nepřišla řeč se studenty. Během kampaně jsem totiž učil a hodně jsem si hlídal, aby o tom na akademické půdě nepadlo ani slovo. My to prostě máme takhle. No ale samozřejmě se Idě ulehčilo, protože jsem byl pořád pryč a musela častěji hlídat psy.

HAVEL DÁVAL NADĚJI

Čím to je, že většina lidí, kteří se dostanou do politiky, získá pocit vlastní výjimečnosti, jsou samolibí, opojeni vlastní důležitostí? Našel jste na to během kampaně odpověď?
Na politice je lákavé, že cokoli se tam udělá, automaticky se to stává veřejným majetkem. Když napíšu symfonii, je problém, aby se o tom vůbec někdo dozvěděl. Když se jako politik vysmrkám, bude se o tom psát všude. Takže je to ideální prostředí pro slabé nátury. Jsou tam lidé, kteří rádi manipulují a moc je pro ně adrenalin. Jsou tam takoví, kteří to berou jako prostředek k nabytí majetku, na který by normální prací nedosáhli za celý život. Jsou tam takoví, kteří přijdou s dobrými předsevzetími, to prostředí je nezdravé a předsevzetí se v něm pomalu ztrácí. Myslím, že se člověk pro to musí narodit.

Kdo se podle vás pro politiku narodil?
Václav Klaus a Miloš Zeman. Václav Havel se pro to nenarodil. Je to vidět například z jeho poslední hry. Na člověka z ní jde takový marasmus, něco jako "vraťte mi moji duši". A to je ono, politika bere lidem duši, lidé se v ní mění.

Proč jste tedy stál o to, být hlavou státu, když na celý ten kolotoč nahlížíte takhle? Nebo jste tak začal uvažovat až při kampani? Cítil jste, že se měníte?
Je to droga. Velmi návyková.

Podlehl jste někdy pocitu: já jsem ten výjimečný, mě lidé chtějí na Hradě?
To ani ne. Umělecká tvorba je veřejnou činností, takže mě pozornost nedojímá. Ten svod jsem viděl v zákulisních jednáních. V tom příšeří, které politiku milosrdně zakrývá jiným lidem. Tam, za tou fasádou, je to jedovaté. Jenže pro mě to nebyla otázka kalkulu. Bylo to podobné, jako když dělám dílo, které musí být upřímné. Možná to působí naivně, ale domnívám se, že zvolna nazrál čas, kdy idealista v roli prezidenta zmůže tisíckrát víc než otrlý ostřílený praktik.

Jak nám ty nastávající volby dopadnou? Co tipujete?
Bojím se, že zase zvítězí ten, kdo nabídne buřtík. Ti, co ukradli miliardy, řeknou, že už budou hodní, a lidé je zase zvolí. Dokud lidé nezačnou myslet, nic se nehne kupředu. Ale hlavně by se neměli nechat oblbnout blbou náladou. Když jsem jezdil na setkání s lidmi, cítil jsem, jak strašně moc chtějí naději. Vemte si, jak se Havel snažil lidem dávat naději, mluvil tak, že člověk někde viděl nějaké světýlko.

Ale blbou náladu přece jako první použil Václav Havel...
Protože hlavně v jeho druhém volebním období nastala situace, jejíž plody dnes sklízíme. On věděl, že s tím nemůže nic dělat. Přesto se nevzdal ideálů.

Jak z toho ven?
Nepodléhat pocitu, že je tady všechno špatně, mluvit a psát o tom, co se daří. Když vidím film, ve kterém někdo zvítězil nad osudem, tak mám hned pocit, že můžu hory přenášet. Ty řeči o blbé náladě jsou uměle vytvořené. Neviděl bych to tady tragicky, ať už ty volby dopadnou jakkoli. Jsme součástí Evropské unie. Už se nezměníme v Severní Koreu nebo Bělorusko. Ale to neznamená, že bychom si demokracii měli přestat hýčkat.

Nějak jsem z toho našeho povídání nepochopila, jestli vás politika pořád láká, nebo zda jste teď zase především umělec.
Loňskou dobou o tomto čase jela kampaň v plném proudu. Pak jsem potřeboval vydechnout. V první den voleb jsem jel nahrávat muziku. Bylo to neuvěřitelné, protože jsem téměř nevěděl, co vlastně nahrávám. Pracovalo za mě podvědomí. Tak jsem na tom byl. Teď jsem se jednoduše vrátil tam, kde jsem před kampaní přestal. Pracuju na plátnech, která tehdy byla napnutá. Udělal jsem hudbu k inscenaci Slečna Jairová v Divadle v Dlouhé, Sen noci svatojánské v Ostravě, Višňový sad v Olomouci, v Pardubicích měla premiéru inscenace Ropa z cyklu Cesty energie.

Jenže pořád nevím, co je pro vás důležitější, zda umění, či politika.
Nemám páky na to, abych prosadil změnu ústavy tak, aby tam byla zakotvena odpovědnost politických stran, které teď nejsou zodpovědné nikomu, což je neuvěřitelné. Nemám páky na to, abych prosadil zákon o odpisech daní stran kultury. To jsou věci, které by mě zajímaly, ale momentálně k nim nemám možnosti. Ale kdyby se mi třeba podařilo zasadit se o to, aby se rekonstruovalo kompletní dílo Jiřího Trnky, bylo by za mnou něco, co má smysl. Myslím, že i taková drobná práce dá lidem radost a energii. Já nemůžu prosadit prováděcí předpisy k novému občanskému zákoníku, ale tohle bych třeba dokázal. A kdyby se každý snažil o něco, co je v jeho silách a čím potěší jiné, třeba bychom si tady pořád nemuseli hýčkat jakousi blbou náladu. A stále si myslím to, co jsem říkal během kampaně. Že je důležité pěstovat vzdělanost, kulturnost a toleranci. Po zkušenostech z kampaně bych dodal, že ještě taky zdravý svobodný úsudek založený na vědomí souvislostí.

-----

O psech a květinách
Nevidíme se poprvé, a tak už víme, že máme oblíbená témata. 1. Jeho psy Ondřeje a Milana. 2. Jeho zahradu. Je krásná, vypadá jako venkovské zahrádky našich babiček. A představa, jak Vladimír Franz nakupuje od trhovkyň sazenice a debatuje s nimi o barvě mečíků či slézu, je zajímavá. Zajímavý je asi slovo, které ho vystihuje nejlépe, a to nejen kvůli vizáži. Třeba proto, že sice zaujatě debatuje o politické situaci, ale zároveň mezitím říká: "Podívejte na ty mraky. Pěkné, barokní. Takové mám rád."

V PĚTI ČÍSLECH
  • 1959 Narodil se 25. května do rodiny elektroinženýra a zdravotní sestry.
  • 1982 Dokončil studium práv na Karlově univerzitě. Má titul JUDr., přesto se právem nikdy neživil. Zároveň soukromě studoval malbu, skladbu a dějiny hudby i umění.
  • 80 V osmdesátých letech vystřídal několik profesí: jezdil se sypačem, se sanitkou, vykládal vagony, rouboval stromy, uklízel, dělal vychovatele na učilišti. Nyní je profesorem na AMU.
  • 6 Tolikrát dostal Cenu Alfréda Radoka jako uznávaný autor oper, symfonické, divadelní, filmové hudby a dalších skladeb.
  • 1 Má dceru z prvního manželství. Posledních dvanáct let je jeho partnerkou fotografka Ida Saudková.

Scarlett Wilková, Magazín MfDNES, 19. 9. 2013

Franz podpořil piráty, Fischerová Změnu. Dlouhý to vidí černě

23. října 2013 v 19:38 | Karolina Brožová / Týden
(...)
"Nacházíme se v čase voleb a já ty volby beru jako laboratorní zkoušku. Já osobně - pakliže vidím spektrum, které tady je - nalézám sympatie pro stranu pirátů, ne proto, že by věděli všechno, ale mám pocit, že do toho jdou srdcem a mají energii. Já osobně budu podporovat piráty, ale vy jste lidé svobodné vůle, tak se rozhodněte sami," uvedl Franz ve videospotu. On-line deníku TÝDEN.CZ však napsal v e-mailu, že již za pár okamžiků odlétá na summit do Mexika. Je tedy otázka, zda Franz podpoří piráty i aktivně a hodí jim ve volbách svůj hlas.
(...)

Karolina Brožová, Týden, 23. 10. 2013

Příslušný videospot je zde:

Knihu novináře Jiřího Kubíka pokřtila Kubišová, Čáslavská i Franz

18. října 2013 v 8:08 | věž/iDNES.cz
Nová kniha Jiřího Kubíka Na hradě a v podhradí obsahuje dvě desítky rozhovorů s významnými českými osobnostmi, prezidenty, umělci, filozofy i sportovci. Někteří z nich, například Marta Kubišová či Věra Čáslavská, se stali i kmotry knihy.

V knize s podtitulem Na cestě od Havla k Zemanovi zástupce šéfredaktora MF DNES Jiří Kubík zpovídá například všechny polistopadové české prezidenty. Výběr osobností je však různorodý. Kubíkovi odpovídá kardinál Dominik Duka, francouzský politolog Jacques Rupnik, nebo i Lucie Bílá či Michal Viewegh.

"Je mi ctí, že jsem součástí této knihy. Je důležité, že tady funguje skupina novinářů, sice stále utlačovanější, ale důležitá, kteří mohou obrátit veřejné mínění tam, kam patří, to znamená k pravdě," řekla Marta Kubišová, jedna z kmoter knihy.

Kromě ní na čtvrteční křest, který přerostl v politickou debatu, přišli i její další aktéři - olympionička Věra Čáslavská, dokumentarista Tomáš Kudrna a skladatel Vladimír Franz.

Od vzniku některých rozhovorů uběhla už dlouhá doba, i zdánlivě staré noviny však mají svou cenu, píše autor v předmluvě knihy. Umožňují totiž zpětný pohled na vývoj české společnosti.

"Rozhovory jsou ale jen jednou částí knížky. Doplnil jsem je o rozsáhlé komentáře, které - doufám - čtenářům knížky odhalí jednak zákulisí novinářské profese, a zároveň je provedou divokými politickými dějinami posledních let," říká autor Jiří Kubík.

-věž-, iDNES.cz, 17. 10. 2013