Leden 2014

Komentář: Franz náměstek? Babiš na služební zákon kašle

31. ledna 2014 v 7:41 | Martin Fendrych / Aktuálně.cz
Vláda ustavena, teď se budou strany pokoušet narvat co nejvíc svých koní na ministerstva, která neřídí. V téhle silové hře poněkud překvapila nominace neúspěšného prezidentského kandidáta Vladimíra Franze na kulturu.

Andrej ANO Babiš nabízí Franze jako náměstka lidovci Danielu Hermanovi. Proč? Na první pohled to vypadá jako malá zlomyslnost a zřejmě také nepochopení Hermanovy osobnosti. Možná si Babiš myslí, že to bude lidovcům a speciálně velmi kultivovanému Hermanovi vadit. Mýlí se. Ministru kultury je úplně jedno, že je Franz krom vnitřku dlaní od hlavy až po paty sakumprásk potetovaný.

Důvodů, proč právě Franz, najdeme víc a velmi názorně ukazují, jak hnutí ANO dělá politiku. Franz, když nepostoupil do druhého kola prezidentské volby, vyslovil podporu Miloši Zemanovi. Od kumštýře to byl opravdu mimořádně nekonformní a nečekaný přístup. Od Babiše to nyní můžeme chápat jako přátelské gesto vůči Miloši Zemanovi.

Babišovi evidentně o kulturu nejde. Když ale už tu možnost má, nabídne za sebe, tedy za ANO, někoho výrazného a tím ho spojí ho se svým hnutím, se sebou. Franz výrazný je. Ale nejen to. V době, kdy kandidoval na Hrad, za ním stáli studenti, to oni ho vybídli, ať kandiduje, a sehnali mu podpisy. O studenty stojí každá partaj... ANO tady může zadarmo získat bodíky u mladé generace.

Taktika Andreje Babiše je tedy srozumitelná. I když popírá, že je politik, chová se jako politik. Má však Franz, hudební skladatel, výtvarník, vysokoškolský pedagog, básník, dramatik a nakonec i kandidát na hlavu státu pracovat jako náměstek ministra kultury? Jako vysoký úředník, který řídí část resortu, garantuje kvalitu úředních aktů?

Je to absurdní. Proč by měl kandidát na prezidenta a nekonformní umělec pracovat náhle jako ze své podstaty konformní byrokrat? Navíc jako špičkový byrokrat, náměstek? Franze sice nominovalo ANO, ale on není jeho členem a nepochybně ho na ministerstvo Babiš nestrká jako politika, nýbrž jako odborníka na kulturu.

Franz to sám potvrzuje. Když byl dotázán, co by chtěl na ministerstvu dělat, odvětil: "Osobně by mi nejlépe sedělo živé umění. Tento odbor byl na ministerstvu posledním rokem dokonce zrušen, což je vzhledem k živému umění nesmysl." Zjevně tím nemyslí, že by na kultuře tvořil živé umění, nýbrž že by ho úředně podporoval.

Když to domyslíme, Franz nebude ani úřednický, ani politický náměstek a bude si na ministerstvu prosazovat jen a jen to, co uzná sám za vhodné.

Paradoxní je, že trojkoalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL zároveň v Parlamentu intenzivně prosazuje zákon o službě ve státní správě. Tato po léta chybějící norma na ministerstvech počítá jak s náměstky (politické figury, které nebudou spadat pod služební zákon), tak se státními tajemníky, tedy odborníky (třeba na živé umění, že), na které by se služební zákon v plné míře vztahoval. Naopak vůbec nepočítá se sólisty, kteří nejsou ani politici, ani úředníci a tlačí si svoje věci, třeba "živé umění".

Franz nejde na kulturu prosazovat politiku ANO (v oblasti živého umění jistě ani žádná neexistuje). Na otázku, jaký má profesor vztah k Andreji Babišovi, odvětí: "Pan Babiš mi zavolal a zeptal se, jestli bych chtěl dělat náměstka ministra kultury. To je vše." Na další dotaz, zda se s Babišem někdy setkali, odpověděl: "Ne."

ANO chce nalákat mladé

Je tedy nominován jako expert a měl by aspirovat na místo státního tajemníka, superúředníka. To však ani milimetrem neodpovídá jeho životní dráze. Ukazuje se, že služební zákon je minimálně Andrejem Babišem pojímán naprosto účelově. V případě náměstka-odborníka Franze nejde o proklamované "odpolitizování státní správy", ale prostě jen o propagaci ANO, o body pro ANO.

V jiných případech, ne u Franze, jde pak o to, nastrkat na ministerstva svoje lidi a v ideálním případě je tam udržet i po odchodu z vlády jako neodvolatelné státní tajemníky a úředníky. Je to ideální "agrofertokontingent", výsadek do státní správy pro časy budoucí. Stejně se samozřejmě chová i sociální demokracie a možná i KDU-ČSL.

Daniel Herman může Vladimíra Franze přijmout a věřit, že mu múzický profesor pomůže krotit nezkrotitelnou uměleckou obec. A něco na tom i bude. Ale to přece není práce pro náměstka. Logické a zajímavé by bylo, kdyby ANO při sestavování vlády usilovalo o resort kultury (ani je to nenapadlo, tento nesilový resort je považován za třaskavinu a pytel malérů) a kdyby tehdy Vladimíra Franze navrhlo za sebe na ministra. To se však nestalo.

Popravdě se ukazuje, že minimálně Babišovi na podstatě, smyslu služebního zákona vůbec nezáleží. (Spěch s ním, jak víme, tkvěl ve splnění podmínky Miloše Zemana a ve snaze zavřít oči nad tím, že by Babiš od českých úřadů nemohl dostat čisté lustrační osvědčení.)

Nejde jen o Franze. Strany si teď navzájem strkají náměstky a občas to skřípe. Jako na financích. Babiš tvrdí, že nabízí zásadně odborníky. Ostatní stojí o kontrolu v resortech jiných stran. Je jasné, že kupříkladu Bohuslav Sobotka potřebuje mít na financích někoho, kdo bude koukat Babišovi na prsty. Předseda ČSSD, nyní už i premiér, to popsal takto: "Není možné, aby bylo jakékoli ministerstvo vnímáno jako jakýsi zprivatizovaný pašalík. Ministerstva jsou vládní úřady. Vláda je otázka spolupráce tří koaličních stran a naším zájmem je, aby strany spolupracovaly na všech resortech. Pro ministra je užitečné, pokud má zpětnou vazbu ve formě koaličního náměstka."

Náměstek pro kmotry

Na finance poslal jako prvního náměstka (tedy z pohledu služebního zákona jasně politickou funkci) Jiřího Peřinu, bývalého šéfa krajského finančního odboru... z doby hejtmana Davida Ratha. Opravdové terno. Chtěl, aby Peřina odpovídal za daňovou politiku.

Pro ČSSD je to klíčová doména. Sobotka asi chtěl Peřinou částečně omluvit fakt, že pustil ministerstvo financí Babišovi, což mu dělá ve straně potíže. (Jako dělalo Petru Nečasovi potíže, když přenechal ve své vládě finance Miroslavu Kalouskovi.) Andrej Babiš ale Peřinu na takové místo nechce, nestojí o oranžového kontrolora. Vybral si Simonu Hornochovou z auditorské společnosti EY, členku prezidia Komory daňových poradců. "Není možné, abych já jako ministr financí, od kterého každý čeká, že vybere daně a bude mít dobrý rozpočet, dal náměstka pro daně ČSSD. To je pro mě vyloučené," prohlásil. Zní to logicky.

Náměstci jsou problém a strany na ně nehledí prizmatem služebního zákona. Další příklad: školství. Vede je sociální demokrat Marcel Chládek a jako náměstek tam má jít ještě oranžový pražský politik Petr Hulinský. Babiš, který neskrývá svou žízeň na kmotry, Hulinského odmítá jako muže spojeného s dobou bývalého primátora Pavla Béma a s kmotry Romanem Janouškem a Tomášem Hrdličkou. Zase zde nejde o dosazení kvalitního experta (není to zatím ministerstvo taekwonda), ale o vnitrostranickou politiku. Hulinský, stejně jako Peřina, není žádné terno. Jenomže Sobotka nutně potřebuje podporu pražské ČSSD, a když udělal ministra z Jiřího Dienstbiera, kterého pražská ČSSD miluje jak mafie kriminál, musí tuto buňku uspokojit jinak.

Jak to jde dohromady se služebním zákonem? V důvodové zprávě této vznikající normy se píše, že jde o odpolitizování státní správy: "Zákon zavádí povinné zřízení pracovního místa státního tajemníka jako hranice mezi politicky a úřednicky obsazovanými funkcemi. Zároveň stanoví další instituty znesnadňující vliv politických či osobních zájmů na výkon úředníka..." Ha ha ha.

V mezipartajní tahanici o moc nejde jen o náměstky, ale taky o další instituce a úřady (tajné služby, vedení policie, kontrolní a bezpečnostní úřady) a o státní a polostátní podniky, jako jsou ČEZ a třeba Lesy ČR. I tam proběhne ukrutná rvačka o "svého člověka", nikoli o veřejný zájem.

Martin Fendrych, Aktuálně.cz, 31. 1. 2014

Na krumlovském zámku vystřídají Epopej Franzovy obrazy

31. ledna 2014 v 7:18 | Ilona Pergrová / Deník.cz
Moravský Krumlov, Brno - Již v dubnu bude hostit zámek v srdci Moravského Krumlova výstavu politika a umělce Vladimíra Franze s názvem Můj dům-můj hrad.

Kandidát na prezidenta, hudebník a výtvarník Vladimír Franz vystaví svá plátna již v dubnu v nově opravených prostorách moravskokrumlov­ského zámku. Kromě Franzových výrazně barevných velkoformátových obrazů budou turisté obdivovat i fotografie otce a syna Slámových. Své místo v nových zámeckých prostorách dostane i výstava věnovaná Lichtenštejnům. Krumlovské muzeum tak získá po dlouhých letech prostor pro předvedení části z dlouhé řady exponátů, které leží dosud v depozitáři.

"Hledali jsme ústřední nápad a tahák, který by přilákal návštěvníky do Krumlova. Myšlenka pochází z hlavy Romana Válka, který u nás spolupořádá festival Hudba pro Slovanskou epopej. S panem Franzem jsme se sešli na podzim na vernisáži na brněnském Špilberku a dohodli se na tom, že si prohlédne krumlovský zámek," vysvětlil starosta Moravského Krumlova Tomáš Třetina s tím, že výstava bude zpřístupněná od dubna a bude hlavním lákadlem pro nadcházející turistickou sezonu.

Franzovy obrazy zaplní Rytířský sál, kapli a jeden z nově zrekonstruovaných sálů. Krumlovští i turisté tak uvidí výstavu, kterou hostily ještě do minulého týdne jižní křídlo a barokní kaple na hradě Špilberk.

Malíř a skladatel

Franze jako malíře a zejména hudebního skladatele zná dirigent Roman Válek velmi dlouho. "Podílel jsem se s ním mimo jiné na scénické hudbě pro pražské národní divadlo. Naše spolupráce je opravdu letitá. Znám i jeho výtvarné aktivity a zhlédl jsem Dílnu velkých pláten, která byla k vidění ve Valticích," poznamenal Válek.

Dodal, že po odvozu Epopeje z Krumlova bylo třeba prostory nějak zaplnit. "Právě Franz tvoří monumentální plátna. Je to výrazná osobnost kulturního i politického života a mohl by v neutěšeném stavu krumlovského zámku být nějak nápomocen. Hodláme ho zapojit i do dalšího ročníku hudebního festivalu, který je poctou Alfonsu Muchovi," prozradil Válek.

Dle jeho slov je Krumlov hezké město a potřebuje podpořit, co se týká upadající návštěvnosti.

Muchovo dílo z cyklu Slovanská epopej tak na zámku vystřídají výrazně barevné obrazy, které upozorňují na měnící se vztah člověka k přírodě nebo na sociální chování ve společnosti. Na obrazech nechybí nadsázka, ironie nebo prvky komiksu. "Jsou to například známé komiksové bubliny. Sdělení v nich však nikdy neříkají lidé, ale přiřazuji je stromům nebo je vztahuji jinak k přírodě," řekl před časem pro Deník Franz.

Výstavu výrazné postavy současného uměleckého světa vítá i šéf moravskokrumlov­ského střediska Bořivoj Švéda. "Franz je známá osobnost, která by mohla působit jako magnet pro návštěvníky. Prostory zámku na něj velmi zapůsobily a vyslovil politování nad tím, v jakém je nyní stavu," podotkl Švéda.

Nově opravené prostory navazující na Rytířský sál zaplní výstava věnovaná Lichtenštejnům, která je dosud k vidění v galerii Knížecího domu. "Doufáme, že lidé budou obdivovat i část z rozsáhlé sbírky našeho muzea. Předměty leží dlouhá léta v depozitáři a konečně získají patřičný reprezentativní prostor. Uspořádání výstavy se ujme nový muzejní pracovník Martin Kuča, který naše muzeum dobře zná," přiblížil Švéda s tím, že dosavadní pracovnice muzea Hana Prymusová odchází na vlastní žádost. "Odvedla u nás kus poctivé práci, pokud jde o inventarizaci," zakončil ředitel kulturního střediska.

Zrekonstruované východní křídlo zámku zaplní i snímky brněnských fotografů Jiřího Slámy a jeho syna Jiřího Salika Slámy.

Ilona Pergrová, Deník.cz, 31. 1. 2014

Náměstkem na kultuře Franz? S Hermanem si ještě neplácli

29. ledna 2014 v 7:41 | Právo
Hnutí ANO vedené Andrejem Babišem nominovalo jako náměstka na ministerstvo kultury skladatele, vysokoškolského pedagoga, malíře a neúspěšného kandidáta na prezidenta Vladimíra Franze.

"S panem Franzem jsme se o ministerstvu bavili a je naším kandidátem na post náměstka. S budoucím ministrem už se sešli, pan Herman byl z pana Franze nadšený a určitě o spolupráci uvažuje," uvedl k nominaci předseda hnutí Andrej Babiš.

Také Franz si setkání s Hermanem pochvaloval. "S panem Hermanem jsme se velice přátelsky bavili o kultuře," uvedl.
"Viděli jsme se poprvé a myslím, že jsme si sedli. Je to člověk, se kterým lidsky rezonuji. Z našeho rozhovoru zřejmě vyčetl, že se zajímám takzvaně o živou kulturu, ale zatím jsme si na nic neplácli," dodal Franc.

Herman Právu řekl, že si bude vybírat ze tří kandidátů, které mu navrhlo hnutí ANO. "Všichni jsou zajímaví. Profesor Franz mezi ně patří. Setkali jsme se a vedli jsme velmi zajímavý rozhovor. Mám z rozhovoru pozitivní dojem," sdělil Právu.
Herman dodal, že ještě ale není rozhodnut, koho si vybere. Nechtěl ani zveřejnit zbylé dva kandidáty. Franz se po loňské neúspěšné kandidatuře na prezidenta stáhl z politiky, ač tehdy připustil, že se v ní bude znovu angažovat.

ČSSD Hermanovi jako náměstkyni nabídla šéfku vysílací rady Kateřinu Kalistovou. Lidovce má zastupovat hudebník a pedagog Miroslav Rovenský.

Herman si z bývalého působiště v čele Ústavu pro studium totalitních režimů přivádí do úřadu bývalého ekonomického náměstka René Schreiera.

Právo, 29. 1. 2014

Franz: Babiše jsem nikdy nepotkal

29. ledna 2014 v 7:40 | Právo
Už máte představu, s čím byste jako náměstek budoucímu ministru kultury Danielu Hermanovi radil?
Bavili jsme se o obecném konsenzu a lidském sblížení. Rozešli jsme se s tím, že je na panu Hermanovi, jak se rozhodne.

Jaká oblast by vám byla nejbližší?
Osobně by mi nejlépe sedělo živé umění. Tento odbor byl na ministerstvu posledním rokem dokonce zrušen, což je vzhledem k živému umění nesmysl.

Nominuje vás hnutí ANO. Jaký máte vztah k Andreji Babišovi?
Pan Babiš mi zavolal a zeptal se, jestli bych chtěl dělat náměstka ministra kultury. To je vše.

Nikdy předtím jste se nesetkali?
Ne.

Nemohl by mít Daniel Herman jako konzervativní člověk problémy s vaší nestandardní vizáží?
Pan Herman je inteligentní tolerantní člověk, a právě proto jsme se sešli, abychom jeden druhého poznali. Já jsem s ním dříve neměl tu čest. Nevím, jak z jeho strany, ale z mé strany je to člověk, se kterým vnitřně rezonuji.

Právo, 29. 1. 2014

Syntetik s kérkou

29. ledna 2014 v 7:40 | Zbyněk Petráček / Lidové noviny
Bude Vladimír Franz zpestřením, či stafáží vlády? Půl roku poté, co se jedna vláda rozhodla vymýtit tetování vězňů, si nová vládní garnitura vyhlédla muže s kérkou. I tak lze vnímat výběr Vladimíra Franze na post náměstka ministra kultury. Bude to zajímavé. Pro někoho sonda, která dá oficióznímu ministerstvu pestrý, jaksi maorský ráz. Pro jiného stafáž, která pomůže zakrýt poněkud normalizační odér nového establishmentu.
Když už jsme u establishmentu, ten výraz používal - raději než slovo režim - Ivan Martin Jirous. Franz si Jirouse váží. Když dělí české kunsthistoriky na specialisty a syntetiky, Jirouse řadí - vedle Maxe Dvořáka a Jiřího Kotalíka - k hrstce syntetiků ("přestože mu hnusná hmota sahala často až nad hlavu, neutonul v ní a vždy si uchoval onen zářivý mravní kredit, v jehož jménu mu bylo možno ručit životem a dílem"). Teď ta otázka míří na samotného Franze: bude jako náměstek spíše specialistou, nebo syntetikem? Franzovi, muži mnoha talentů, je očividně bližší pozice syntetická. Ale státní správa dokázala semlít k obrazu svému i jiné furianty. Uvidíme. Ale ať už dopadne jakkoliv, nelze nevidět, že si dláždí cestu k příští kandidatuře na hlavu státu. To by byla, panečku, syntéza.

Zbyněk Petráček, Lidové noviny, 29. 1. 2014

JIŘÍ X. DOLEŽAL: Vladimír Franz: Konec intelektuála

29. ledna 2014 v 7:28 | Jiří X Doležal / Reflex
Politika korumpuje. Příklad Vladimíra Franze, který nastupuje za náměstka ministra kultury delegovaného hnutím ANO, budiž odstrašujícím příkladem pro všechny, kdo by si chtěli politicky zakoketovat.

Dávno před prezidentskými volbami mi volali nějací vysokoškoláci, že chtějí dostat do předvolebních diskusí Vladimíra Franze a abych jim pomohl. Ocenil jsem ten nápad, ale s realizací jsem pomoct odmítnul. Přišlo mi to příliš recese najednou.

Vysokoškoláci se však obešli beze mne a Vladimír kandidoval. Kdo však čekal, že v debatách začne strhávat pokryteckou masku volebních frází a říkat věci na plnou hubu - aby prezidentské kampani nastavil zrcadlo - tak se nedočkal. Přes jistá drobná vědomostní selhání a jistou počáteční dezorientaci začal Vladimír mluvit ve stejných frázích jako ostatní kandidáti, a ještě navíc masarykovských. Oháněl se demokracií, Masarykem a konzervativními tradičními politickými postoji jako tomahavkem a donekonečna opakoval, že politika musí mít i jiný než politický rozměr. Že musí mít také rozměr etický, mravní.

Když Vladimír nepostoupil do druhého kola, zavládla mezi studující mládeží a intelektuály panika. Kdo nás teď bude reprezentovat? Vladimír jim naštěstí dal ránu z milosti, vyjádřil své volební preference Zemanovi, a bylo jasno: Intelektuální idol nonkomformity se potápí.

Nyní Vladimír - který svou prezidentskou kampaň stavěl na mravnosti v politice a velkých demokratických, masarykovských hodnotách - přijal nabídku Špekáčka Kosteleckého a stal se náměstkem za Babišfert. Jako intelektuál stavějící na mravních hodnotách byl tím okamžikem mrtev.

Babiš staví svou politiku na neomalenosti a dokola omílá, že chce řídit stát jako firmu. Jiný rozměr politiky mu zjevně uniká. Ale jako zázrakem se mu do týmu Anofertu podařilo získat člověka, který točí morálkou a mravem jak kovboj lasem. Pro Babiše je to určitě výhra - zlidští tak hnutí ANO pro mnoho mladých lidí. Pro Franze je to ale konec, naprostý konec intelektuála stavějícího na demokratických hodnotách. Stal se z něho maňásek v rukou komunisty registrovaného jako agent StB.

Existuje pro intelektuála strašnější konec, než prodat proklamovanou mravní identitu za příslib moci? Já se obávám, že ne, a že Vladimír Franz - podobně jako před ním Martin Komárek - pro většinu uvažujících lidí této země definitivně a neodvratně skončil.

Jiří X. Doležal, Reflex, 29. 1. 2014

O Radokovu cenu se utkají Krobot či Javorský. Šanci má i Vladimír Franz

28. ledna 2014 v 23:11 | ČTK /iDNES / Svět a divadlo
Divadlo v Dlouhé a Studio Hrdinů z Prahy, královéhradecké Klicperovo divadlo a Komorní scéna Aréna Ostrava mají naději na Cenu Alfréda Radoka za rok 2013 a titul Divadlo roku. Vyplývá to z výsledků ankety časopisu Svět a divadlo, v níž hlasovalo 75 kritiků.

Nejlepší inscenací roku se mohou stát Čechovův Racek, jak ho v pražském Dejvickém divadle nastudoval Michal Vajdička, Ruská zavařenina Ludmily Ulické v režii Ivana Rajmonta v ostravské Aréně a projekt Pavla Juráčka, Dory Viceníkové a režiséra Jana Mikuláška Zlatá šedesátá, přenesený z brněnské Reduty do pražského Divadla Na zábradlí.

Na Radokovu cenu za ženský herecký výkon mají naději Svetlana Janotová z Městského divadla Brno, Lucie Trmíková z Divadla v Dlouhé v Praze a Tereza Vilišová z ostravského Divadla Petra Bezruče. Z jejich kolegů to jsou Karel Dobrý ze Studia Hrdinů, Vladimír Javorský z Národního divadla a Miroslav Krobot z Dejvického divadla.

Na Cenu Alfréda Radoka za původní českou hru jsou nominovány texty Jiřího Havelky a Karla Františka Tománka (Dechovka, Divadlo Vosto5 v Baráčnické rychtě Praha), Lenky Lagronové (Z prachu hvězd, Národní divadlo Praha) a Milana Šotka (Plejtvák, Cabaret Calembour Praha).

V oboru scénografie byli nominováni Marek Cpin, Martin Chocholoušek a společně Jan Nebeský a Jana Preková. Z hudebních skladatelů pak šestinásobný držitel Radokovy ceny Vladimír Franz, Darek Král a Emil Viklický.

Kategorie Talent roku obsahuje jména původně ostravského herce Patrika Děrgela, který je v angažmá Švandova divadla v Praze, režiséra a spoluzakladatele divadelního souboru Tygr v tísni Iva Kristiána Kubáka a režiséra Marka Němce. Ten debutoval v ústeckém Činoherním studiu, nyní spolupracuje jako herec s Divadlem v Dlouhé a jako herec a režisér s pražským Divadlem v Celetné.

Ceny se budou předávat v sobotu 8. března v pražském Studiu Hrdinů.

ČTK, iDNES.cz, 28. 1. 2014

------------

Nominace na Ceny Alfréda Radoka 2013

(...)

HUDBA
VLADIMÍR FRANZ
(Karel Čapek a Vladimír Franz: Válka s mloky, režie David Drábek, dirigent Marko Ivanović a František Drs, Národní divadlo Praha)

DAREK KRÁL
(František Ferdinand Šamberk a David Drábek: Jedenácté přikázání aneb Mucholapka, režie David Drábek, Národní divadlo Praha)

EMIL VIKLICKÝ
(Kabaret Shakespeare, scénář Lucie Trmíková podle Sonetů W.Shakespeara, režie Jan Nebeský, Studio DAMÚZA Praha)

(...)

Svět a divadlo, 28. 1. 2014

Průlom v politice: Živé výtvarné dílo (Vladimír Franz) se stane náměstkem ministra

28. ledna 2014 v 23:10 | Viliam Buchert / Reflex
Andrej Babiš má někdy skutečně neortodoxní nápady. Když po volbách zjistil, že kromě vlastních poslanců vlastně nemá ve svém hnutí žádné lidi, které by mohl nominovat do vysokých státních funkcí, začal oslovovat osobnosti mimo své struktury a někteří mu už řekli ANO.
Diskutujpřeposlat známémutisk článku
reklama

Náměstkem ministra kultury se tak má stát prezidentský kandidát z minulého roku, profesor Vladimír Franz (54). Bude to zřejmě poprvé v historii světové politiky, co se živé výtvarné dílo stane náměstkem ministra kultury. Díky svému uměleckému tetování totiž Franz splňuje všechny předpoklady, aby se přímo propojil s části svěřeného rezortu.

Teď vážně. Sice netušíme, jakým úředníkem Vladimír Franz bude (každý takto vysoce postavený byrokrat ve státní správě by měl být i schopným a výkonným úředníkem v dobrém smyslu slova), ale je pravdou, že mnohé oblasti kultury a umění zná podrobně nejenom po teoretické, ale i praktické stránce, ví, jak se věci financují a jak fungují. Z tohoto pohledu je to dobrá volba. Od počátku 80. let Franz skládá scénickou hudbu, za niž získal řadu ocenění, věnuje se i kompozici hudby filmové, televizní a rozhlasové. Druhou základní oblastí jeho umělecké činnosti představuje tvorba výtvarná a od roku 1991 působí jako pedagog na Divadelní fakultě AMU.

Babiš podobnými návrhy, jakým je právě Vladimír Franz, nejenom přitahuje pozornost ke své osobě, ale postupně posiluje i své hnutí ANO. Nabaluje na něj další a další lidi, které by jinak ke stranické politice asi nikdy nepřesvědčil. Je to z taktického hlediska chytré, ale pro ostatní strany existenčně nebezpečné. V případě tetovaného umělce to má pro miliardářovo hnutí další výhodu - Franz je přijatelný pro většinu mladých lidí, kterým je svým nekonformním vzezřením sympatický. Zatím: Bingo! Jak to bude v tandemu s bývalým knězem, ministrem Danielem Hermanem skutečně fungovat, jen uvidíme.

Viliam Buchert, Reflex, 28. 1. 2014

Hnutí ANO nominuje na kulturu Vladimíra Franze

28. ledna 2014 v 23:08 | Web ANO
Hnutí ANO nominovalo hudebního skladatele, výtvarníka, vysokoškolského pedagoga a kandidáta na prezidenta České republiky v loňské přímé volbě Vladimíra Franze do funkce náměstka ministra kultury. Ministerstvo povede za KDU-ČSL Daniel Herman.

"S panem Franzem jsme se o ministerstvu bavili a je naším kandidátem na post náměstka. S budoucím ministrem už se sešli, pan Herman byl z pana Franze nadšený a určitě o spolupráci uvažuje," konstatoval předseda hnutí Andrej Babiš.

"S panem Hermanem jsme se velice přátelsky bavili o kultuře," potvrdil Franz. "Viděli jsme se poprvé a myslím, že jsme si sedli. Z našeho rozhovoru zřejmě vyčetl, že se zajímám takzvaně o živou kulturu, ale zatím jsme si na nic neplácli," říká Vladimír Franz.

Hnutí ANO i nadále preferuje na ministerstvech především odborníky před politickými nominanty.

Hnutí ANO, 28. 1. 2014

----

Tuto zprávu převzala téhož dne řada dalších médií:

Babiš posílá Franze jako náměstka na kulturu
http://www.novinky.cz/domaci/325864-babis-posila-franze-jako-namestka-na-kulturu.html

Prezidentský kandidát Franz má být za ANO náměstkem ministra kultury
http://zpravy.idnes.cz/franz-bude-namestkem-na-ministerstvu-kultury-f4j-/domaci.aspx?c=A140128_133629_domaci_kop

ANO: Vladimír Franz je naším kandidátem na post náměstka ministra kultury
http://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/ANO-Vladimir-Franz-je-nasim-kandidatem-na-post-namestka-ministra-kultury-301674

Bude Vladimír Franz náměstkem ministra kultury? Na post ho navrhlo ANO!
http://tn.nova.cz/zpravy/domaci/vladimira-franze-navrhuje-ano-jako-namestka-ministra-kultury.html

ANO chce za náměstka na kulturu Vladimíra Franze
http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=800435

Vladimír Franz míří na Ministerstvo kultury
http://operaplus.cz/vladimir-franz-miri-na-ministerstvo-kultury/

ANO navrhlo na náměstka ministra kultury Vladimíra Franze. Šéf resortu je nadšený
http://zpravy.ihned.cz/politika/c1-61626250-vladimir-franz-namestek-ministr-kultury-daniel-herman

Franz zpět v politice? ANO ho chce jako náměstka na kultuře
http://domaci.eurozpravy.cz/politika/86285-franz-zpet-v-politice-ano-ho-chce-jako-namestka-na-kulture/

ANO chce Franze na ministerstvu kultury. Herman je prý nadšený
http://www.lidovky.cz/hnuti-ano-nominovalo-do-funkce-namestka-ministra-kultury-franze-ph2-/zpravy-domov.aspx?c=A140128_135757_ln_domov_sk

Babiš se spřáhl s Franzem! Chce z něho udělat náměstka na kultuře
http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/230840/babis-se-sprahl-s-franzem-chce-z-neho-udelat-namestka-na-kulture.html

Avatar kandidira za ministrstvo za kulturo
http://svet24.si/clanek/52e7aa153d250/avatar-kandidira-za-ministrstvo-za-kulturo

K rekonstrukci Prahy vybízí ANO exprimátora Kasla. Na kulturu chce Franze
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/260089-k-rekonstrukci-prahy-vybizi-ano-exprimatora-kasla-na-kulturu-chce-franze/

ANO nominovalo jako náměstka na kulturu Vladimíra Franze
http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/ano-nominovalo-jako-namestka-na-kulturu-vladimira-franze/1035954

Babiš nominoval Franze na náměstka ministra kultury
http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/babis-nominoval-franze-na-namestka-ministra-kultury_296336.html#.UugpPxBNzDc

Interview ČT24 s Vladimírem Franzem

25. ledna 2014 v 8:42 | ČT24
Dobrý večer. Před rokem Česko prožívalo druhé kolo historicky první přímé prezidentské volby. Jak známo, ze střetu vyšel vítězně Miloš Zeman, který porazil Karla Schwarzenberga. Zeman řekl, že chce být jako prezident hlasem všech občanů. Do úřadu nastoupil osmého března a jedním z prezidentských kandidátů byl v prvním kole také host dnešního Interview ČT24 vysokoškolský pedagog Vladimír Franz. Vítám vás tady, dobrý den.
Dobrý den.

Co si myslíte o zavedení přímé volby prezidenta? Byl to správný krok?
Tak, samozřejmě známe různé názory politologů, který jsou zvyklí jaksi si rovnat ty různé kategorie, jakým to odpovídá celá ta stavebnice, které se říká uspořádání státu a říkají, že ne, protože by se muselo měnit mnohé ostatní, ale já si myslím, vzhledem k tomu, v jaké situaci byl parlament a vůbec atmosféra koalice tady a tak dále, že ta přímá volba byla dobrá. Myslím si to proto a je to vidět nakonec i na volbách krajských, které proběhly krátce před prezidentskou volbou, kdy vlastně to vypadalo jakoby občané už rezignovali na stát, na politiku, úplně si říkali, oni si tam něco mezi sebou dělají a co je nám do toho. Stejně se nikam nedovoláme. Tak, najednou ta prezidentská volba bylo něco jako jsou takové ty soutěže Česko hledá talent, Česko hledá Superstar a všichni se zapojili, a to je dobře, protože když se lidi zapojí do toho celého dění, protože stát je nakonec jejich nástrojem a začnou se zajímat o tu politiku, protože to je nakonec to, co rozhoduje o jejich osudech a oni na to mohou mít vliv, když si to uvědomují a přemýšlí o tom, já myslím, že to bylo dobře nakonec.

Takže vy jste šel do té show Česko hledá prezidenta?
Já jsem nešel do show, protože já jsem ještě na konci července o tom psal do Lidových novin takové rozverné glosy, ale když to padlo potom na mě, tak si člověk musel uvědomit, že je to cesta, daleko víc tedy než nějaká touha po nějaké kariéře nebo nějakém postu a že tu cestu pakliže jsem řekl ano, musím ujít.

Vy jste ve druhém kole volil Miloše Zemana, vy jste to veřejně přiznal. Pak se můžeme bavit o tom, jestli to měla a byla veřejná podpora, nebo jste někoho chtěl inspirovat. Přesto se znovu teď zeptám, volil byste ho znovu a proč jste si ho tenkrát vybral?
Ono to bylo dáno konstelací, jak vypadalo druhé kolo prezidentské volby. Já, kdyby proti Miloši Zemanovi kandidoval třeba člověk typu, já nevím, jako kdysi už se objevil také v jiných prezidentských volbách třeba profesor Jan Sokol nebo již dnes zvěčnělá Jaroslava Moserová, tak bych neváhal ani na vteřinu, komu bych dal hlas. Ale vzhledem ke konstelaci, která byla, to znamená Miloš Zeman, Karel Schwarzenberg a vzhledem k tomu, jaká najednou se objevila mediální kampaň okolo Karla Schwarzenberga a vůbec, tak jsem člověk, která uvažuje racionálně a řeknu to takhle, dal jsem přednost sirové realitě před pouhým zdáním.

A nebo jste taky mluvil o prasečí a ptačí chřipce.
No, ta chřipka, o těch dvou chřipkách to se vynořilo nějakým způsobem, když jsem řekl, komu hodím hlas den před druhou volbou.

No, říkal jste, že je to výběr mezi prasečí a ptačí chřipkou. Vybral jsem si tedy chřipku prasečí, jde ovšem o mou ryze osobní volbu, nikoho tím nechci k čemukoliv nabádat. Nicméně, rozdíl mezi prasečí a ptačí chřipkou, co jste tím tedy myslel?
Tím jsem myslel, že ani jedna, ani druhá alternativa není nic z čehož by člověk měl se dávat do tance, ale jako prezidentský kandidát jsem také říkal, že člověk by měl nést zodpovědnost za tuto zemi v dobrém i zlém a jenom, že se mi nelíbí, jak dopadlo druhé, jak dopadla tedy konstelace na druhou, druhé kolo volby, tak nebudu strkat hlavu do písku a nebudu alibisticky říkat, že se mi to nelíbí a s tím já nic nemám společného. Samozřejmě, že mám. Je to přijetí od zodpovědnosti za období této země, ve které žiju.

No ne, ale hodnotit se přece po roce dá. Tak jen, když už jste používal ten příměr, tak prasečí nebo ptačí chřipka? Jsou to prostě chřipky, jsou to choroby.
Ano, jsou to choroby.

Co, dnes, když se ohlédnete ten rok zpátky, tedy vidíte? Jak jste spokojen s tím, jak úřaduje prezident Miloš Zeman?
Tak prezident Miloš Zeman jaksi nedával nějakým způsobem najevo, že by se příliš změnil. Je to otázkou, protože se to může i stát, vzhledem k tomu prezidentství. Víme, jak Václav Klaus nejdřív působil, ale když se stal prezidentem, tedy zejména v prvním volebním obdobím, tak najednou působil jako kouzelný dědeček. Čili i tohle to je možné, ale to samozřejmě u Miloše Zemana jaksi nehrozilo a nestalo se. Čili ...

A myslíte, promiňte, že u Karla Schwarzenberga to hrozilo?
U Karla Schwarzenberga, co myslíte, že hrozilo?

Že se z něj stane ten dědeček.
Tak u Karla Schwarzenberga, který je dvacet let v politice jsem nějak nezaregistroval co by kdy jaksi pro občany udělal, tak si myslím, že by se nezměnilo nic nadále. A to mi také nebylo nic příjemného.

Promiňte, zpátky tedy k Miloši Zemanovi. Vy jste spokojen s tím, co dělá?
Ale vůbec ne. To jsem takhle ani neříkal a ani kvůli tomu jsem ho nevolil, abych byl spokojen s tím, co dělá. Já si myslím, že prezident je v roli, kdy má pocit, že přímá volba mu dala nějaký jiný mandát a snaží si vykládat ten svůj mandát a vůbec to prezidentování trošičku po svém a rozšiřovat ho. Je to do jisté míry takové to, jak se říkalo, že je to natahování ústavy. No, nevím, je to hledání tvaru, jak on si o tom sám myslí. Samozřejmě, že se dostává do určitých kolizí, to je jasné a myslím, že ani média mu to dlužná nezůstala. Je to vůbec zajímavé, že Miloš Zeman je vlastně solitérem, který je spoléhá pouze sám na sebe. To má samozřejmě výhody, ale má to především tu nevýhodu, že není schopen okolo sebe postavit pořádný tým. Tím mám namysli veškerý ten servis, který na Hradě může být, včetně, já nevím, mluvčího i člověka, který mu říká, co má dělat nebo mu zrovna řekne, máš zrovna virózu, nikam nechoď a zůstaň doma a ten mluvčí také působí jako takový nárazníkový štít, že jo. Každý prezident samozřejmě kdekoliv na světě je také člověk se svými chvílemi světlými i nesvětlými. Ale to ten Miloš Zeman nemá a navíc je v nekonsesu s médii. Když si řekneme, jak prezident jako veřejná osobnost má dát najevo, co dělá, tak asi každý den nebude někde chodit a vykládat to na potkání lidem.

Tak, my jsme to taky od toho, abychom připomínali, co říkal po zvolení, co sliboval a co lidem připomínal. Já už jsem to říkala v úvodu Interview ČT24, že Miloš Zeman před rokem mluvil třeba o tom, že bude chtít společnost sjednocovat.

Miloš Zeman: Ve svém inauguračním projevu jsem se zavázal, že se pokusím spíše sjednocovat než rozdělovat. Nemluvím teď o rozdělení společnosti na příznivce a odpůrce jednotlivých prezidentských kandidátů. Tato válka skončila prezidentskou volbou. Mluvím o daleko hlubším rozdělení, kde osa vedla mezi těmi, kdo byli nespokojeni s tehdejší koaliční vládou a těmi, kdo s touto vládou byli spokojeni.

Jak to, pane profesore Franzi, vidíte vy? Sjednocuje Miloš Zeman společnost?
Tak, prezident Zeman také říkal, že to skončí prezidentskou volbou. Ono to neskončilo, ono to pak vypadalo, jako kdyby to byl nějaké retro z Vávrovi husitské trilogie, kdy samozřejmě nepříznivci prezidenta chodili a všude se snažili okopávat kotníky. To znamená, že já si říkám a jestli ta cesta k té demokracii samozřejmě je pomalá, jestli třeba ve Spojených státech, když vyhraje republikánský kandidát, jestli také 150 milionů příznivců demokratického kandidáta pak chodí a čtyři roky vytvářejí dusno a potom, když je to naopak ...

Mě spíš šlo o to, jak to cítíte teď, protože mám docela zajímavou příležitost se vás zeptat jako umělce, jako vysokoškolského pedagoga, jestli vnímají studenti, lidé ve vašem okolí, umělci, vy sám, prezidenta Miloše Zemana jako toho, kdo sjednocuje tu společnost.
Jak už jsem říkal, prezident jakoby neměl výstup vůbec na společnost. To znamená, že my jsme opět u té otázky jednak toho hradního servisu i médií, takže prezident, ono to spíš vypadá ten Pražský hrad, jako takový labyrint nad Prahou, kde bloudí takový zvláštní minotaurus. Víte. Čili ...

A tím myslíte prezidenta nebo někoho z toho jeho týmu?
Ano, já myslím tím prezidenta, ale to ve vší úctě, ale jde skutečně o to, že je to zatím něco takové té společnosti dost vzdáleného, čili bych o sjednocení společnosti rozhodně nemluvil.

Vy jste ale kandidoval v prvním kole prezidentské volby. Udělal byste to znovu?
Teď se mě ptáte v jakém časovém horizontu, bych se chtěl zeptat.

Tak, v první následující prezidentské přímé volbě u nás. Což samozřejmě nevíme, kdy bude. Respektive, je otázka jestli v tuto chvíli budeme počítat konec mandátu prezidenta Miloše Zemana, nebo nějaké speciální období, nebo to jestli on se znovu bude ucházet o kandidaturu. Mě spíš šlo o to, jak to vidíte dnes. Kdyby to přišlo zítra, tak jste připraven, přemýšlíte o tom nebo si počkáte, dáte ten čas až opravu budou lidé zase volit prezidenta?
Ne, ne, ne. Je to takhle. Když skončily vůbec prezidentské volby, tak samozřejmě člověk se konfrontoval se světem, ve kterém jsem se normálně běžně nepohyboval. Čili jsme zjistil, co to asi tak obnáší. Pochopitelně jsem nemohl během té, já nevím, těch měsíce a půl, kdy to probíhalo v tom ostrém tempu, pochytit úplně všechno, ale já se rychle učím. A nechal jsem si vlastně takový sanitární čas na to, skoro toho roku, abych si uvědomil, co to vlastně je, jaká je úloha toho prezidenta ve skutečnosti tady. Co to je vysoká politika, co to je stát, co jsou to média a tak dále, a tak dále.

A ta odpověď je tedy?
Ta odpověď je taková, pakliže by nastala taková situace, že by to bylo bezpodmínečně nutné to klima k tomu a objevila by se třeba nabídka, je to možné, ale samozřejmě to není jenom, že člověk by ze dne na den se rozhodoval. Jak jsem si uvědomil, tak petiční fáze prezidentství, to je něco velmi příjemného a když se člověk velmi, jezdíte po republice, bavíte se s lidma, zjišťujete, co lidi chtějí, jaká je nálada. Potom ta druhá fáze, tam už by bylo dobré a pro příště, kdyby přece jenom se vytvořil už jakýsi profesionální tým a tandem. A ve třetí fázi potom jsem si ale uvědomil, přesto, že jsem toho dost velkým odpůrcem, poněvadž jsem říkal, že stát si člověk nemá kupovat, bohužel bez těch peněz to asi nejde. Čili, do Hustonu se dostanu klidně na skatebordu. Raketu už musím na Mars nebo letět v lepenkové krabici a když už bych byl, teď nedej nebo dej Bože tam už na tom Marsu, tak tam taky už potřebuju servis.

Takže zkratka pro nás, nevylučujete to.
Jednoduše tak, nevylučuju.

Když se ale podíváme na to, co dělá prezident, tak my jsme se vás všech ptali před prvním kolem prezidentské volby, jak si představujete tu svoji pozici. Co byste dělali kdyby. Tak teď mě docela zajímá konkrétně, jak se díváte na jednotlivé kroky prezidenta. Teď aktuálně čekáme, jestli opravdu jmenuje všechny navržené ministry, jmenovat vládu má příští středu. Co byste dělal vy? Otálel byste? Vyzval byste jednotlivé kandidáty k pohovorům, postupoval byste stejně, nebo podobně jako Miloš Zeman a nebo jinak?
Tak, já jsem tohle to říkal už někdy, když vypukla krize okolo Nečasovy vlády, že co se týkalo vůbec toho předchozího, že je dobré patrně, protože země dojde k předčasným volbám, aby byla stabilní, co nejrychleji tlačit na vítěze voleb, aby sestavil vládu. Čím dřív, tím lépe, proto je ta země samozřejmě i díky prezidentské volbě, kdy se lidé začli zajímat, došlo samozřejmě k velké polarizaci názorů a ten pohyb je takový odstředivý.

Je to kritika prezidenta? To, co říkáte. On příliš nespěchá se jmenováním ani premiéra.
Já nevím, jestli je to kritika prezidenta, domnívám se ale, že prezident je jedním z garantů stability země. A takhle by se měl tedy snažit, protože myslím, že země bez vlády nebo v nějakých takových prodleních je určitě méně důvěryhodná, než země, která tu vládu má.

Měl postupovat rychleji?
Já si určitě myslím, že ano.

Když se ještě podíváme na to, co se děje teď, nevím, jestli máte možnost sledovat to, s čím přicházejí jednotliví kandidáti a v jaké náladě odcházejí od prezidenta, myslím, že politolog Lukáš Jelínek to komentoval v našem vysílání slovy jako kdyby znovu skládali maturitu. Takovou radost mají, ale ono je to jiná věc. Ten boj o prostor je určitě zásadní a určitě se i v následujícím období bude lámat. Není to tak, že se politici teď Miloše Zemana, prezidenta bojí a že mu ten prostor trochu vytvářejí?
Tak prezident je silný hráč, který nesmí se zapomínat, že navzdory různým takovým folklorním prvkům, že tu zakopne nebo a tak dále, tak je to silný hráč, který uvažuje o tři tahy dopředu, je nakonec v politice celý život, je to technik moci a že zajde tak daleko, kam mu to ostatní dovolí. Čili, když je to, to bude ve stádiu, že on si pak vzpomene, aby mu přinesli jahůdky od dvanácti měsíčků, tak tam všichni poběží. Já myslím, že má být určitý mantinel, proto je v té parlamentní demokracii to rozložení musí v nějaké rovnováze.

Tak možná jahůdkami ...
Nejsme prezidentský stát.

Možná byste pobavil prezidenta jahůdkami. My jsme ale viděli názor Jana Kysely, ústavního právníka, on totiž říká, že u nás to prostě je tradice, že se s prezidenty nepřeme, protože mají autoritu i u veřejnosti, ale tím si vytváříme to vlastní monstrum. Co byste poradil teď politikům, aby monstrum nerostlo?
Já si myslím, že prezident by měl mít tu autoritu, to je bezesporu, proto je to prezident, což je takové vnesení, ale v dobrém slova smyslu, subjektivní, nadhledové roviny do této funkce. Je to samozřejmě vrcholná exekutivní funkce, ale měla by se lišit od třeba premiéra, který by měl být daleko striktním, striktnějším úředníkem. Ten prezident do toho vnáší určitý nadhled a hlavně, to je zajímavé, že na tohle to v těch debatách, co by všechno prezident měl nebo neměl dělat, protože jsme furt řešili, co by dělal jako ministr práce, ministr financí jako premiéra, ale neřešilo se, co vlastně by ten prezident také měl dělat. Že on je symbolem a hlavou státu. To znamená, že on pojmenovává směřování a smysl tohoto státu, což bych neočekával ani tak od premiéra, ten musí úřadovat, ale prezident tento luxus má a tak by ho měl využít. Všimneme si, že teď stávající i předchozí prezident jsou technologie moci, kteří přicházejí, kteří mají pocit, že stát je jenom redukce na národohospodářský model. Václav Havel v tomto smyslu zdaleka takto neuvažoval, nebyl ani tak, myslím, zdatným technologem moci jako tihle ti, ale přesto ten jeho dopad, že lidé měli pocit, že ten stát je ještě něčím jiným, než jenom modelem národohospodářským, má smysl. Čili, já myslím, že tady je ta úloha toho prezidenta a proto bychom si ho měli vážit stále, že to není jenom nějakej ouředník.

Jak moc si ho vážíte za to, že nechce jmenovat desítky lidí, kteří čekají na profesorský titul. Vy sám jste profesor, vy se asi můžete vžít do situace člověka, který to dotáhl tak daleko, že už jenom vlastně čeká na administrativní potvrzení toho svého povýšení nebo ocenění své kariéry.
Řeknu vám to takhle. Před deseti lety, když jsem byl jmenován profesorem, ten samý den mi vycházela knížka rozhovorů, přesto, že jsem to věděl, kdy budu jmenován, přestože se tam uvádím stále jako docent, protože jsem nevěděl, zda-li hlava státu taky tehdejší, tedy Václav Klaus, také třeba nepodlehne nějakému subjektivnímu pocitu.

A vadí vám, že to nechce prezident udělat?
Samozřejmě, že ano, to je ostuda. Je to ostuda, je to nepříjemné pro ty, kteří mají být jmenováni, ale je to ostuda pro prezidenta. Nesmíme zapomenout, že profesorské řízení je velmi subtilní, sofistikovaný proces, kdy o tom rozhoduje asi 50 lidí z oboru nebo vědců, tvůrčích pracovníků, pedagogů, navíc na univerzitě, která jaksi ví, co dělá, tak potom dává návrh ministrovi, který, ministerstvu, které zkoumá náležitosti, zda-li je ten člověk bezúhonný, nepáchá trestnou činnost a pak to dává prezidentovi, který tak jako oficielně hlava státu, oficielně stvrzuje, je to stejné jako třeba prezidentský slib, je to oficielní stvrzení toho, že stát si role univerzitního profesora v celostátním měřítku, i mezinárodním třeba, váží, že to má tu váhu, kterou má, jo. Čili ten prezident, navíc to stanovuje zákon, že prezident jmenuje univerzitní profesory.

Vy jste říkal, že to je ostuda, ale když se vrátíme na úplný začátek, co jste si myslel o kauze kolem Martina C. Putny. Tam to vlastně všechno začalo, protože kdyby možná nebyla tak kauza, tak těch 80, dnes už možná víc lidí, tu profesoru má.
No, u Martina Putny, tady jsme právě u toho. Zákon praví, že prezident jmenuje univerzitní profesory, ale zákon rozhodně nepraví, že se prezident u toho má řídit pocitem osobní libosti, či nelibosti. To je oficielní akt, nikoliv pozvání na soukromý večírek. Čili vezmeme si anglickou královnu, která také jmenuje, uvádí do šlechtického stavu různé rockery s nimiž rozhodně také nemá stejný modus vivendi a nestěžuje si , že je pouze věšákem na korunovační klenoty. Čili, ten prezident ...

Nebo strojem na podpisy. Což nechce být prezident Miloš Zeman.
Nebo strojem na podpisy, to je právě tady jako je to zase stroj na podpisy, ale v každém případě to není soukromá libost či nelibost, protože tady je názor té univerzity, která o tom s odpuštěním ví daleko více než prezident.

Lidově řečeno, ale s prezidentem teď možná vůbec nikdo nehne, ověřili si to i zástupci vysokých škol a bude na parlamentu, aby nějakým způsobem legislativně tu situaci vyřešil. Myslíte si, že je správný návrh, aby profesory jmenoval šéf senátu?
Tak šéf senátu je institucionálně vlastně po prezidentovi druhý nejvyšší úředník, ale jde spíš o to, tady se otevřela otázka, autonomie vysokých škol. Nesmíme zapomenout, že Česká republika má jednu, má nejstarší univerzitu ve střední, severní a východní Evropě, čili je to tady něco, co je dost organicky spjato, že ji zakládal římský král tehdejší v konsensu s papežem. Čili se nejedná o nějaké dřevo zpracující družstvo na Vysočině, jo. Čili spíš jde o to, že ta, ty, že vůbec vysoké školy zda-li by neměly být autonomnější. Já když jsem dělal předsedu akademického senátu AMU a byla na pořadu volba rektora, mě samotného se nelíbilo, samotnému se nelíbilo v tehdejším novém vysokoškolském zákonu, že akademický senát hlasuje o návrhu, návrhu na jmenování. Tam už chybí, že akademický senát volí. Čili, to je vůbec otázka k samostatnosti vysokých škol a pakliže stát nebude chtít, no tak asi nebude chtít, ale upřímně řečeno, to není vina vysokých škol, ale pak se asi řekne, že ten stát, tedy hlava státu, když se řekne školství, sahá po revolveru, že si vlastně vysokoškolského školství a vůbec vzdělanosti neváží a musím říct, že to je spíš v její neprospěch, než v neprospěch toho vysokého školství.

Další věc, ke které má Miloš Zeman jiný přístup, než jeho předchůdci, jsou milosti. Nezříká se ale, když vezeme milosti, profesory, tak trochu svojí práce? Přece i to nějaké zvažování toho jednotlivého příběhu, jednotlivého případu nebo dokonce možná i seznamování se s kandidáty na profesory, je práce prezidentovo zaměstnání.
Navíc to vyplývá ze zákona. Když prezident řekne, že nechce, že se mu nechce naplňovat zákon, dává mi tím nepříjemný precedent, přece nežijeme v zemi precedentálního práva, mě jako občanovi, proto já si řeknu třeba platí pravidla silničního provozu a mě se zrovna nechce je dodržovat, tak je nebudu dodržovat, jo. To není dobrý příklad, který podává.

Co s tím ale, pane Franzi, co s tím?
Já si myslím, že prezident samozřejmě by měl naplňovat svoji ústavní roli prezidenta a naplnit to i lidským obsahem. To je jedna z hlavních jeho rolí. To samozřejmě ano, ale ten lidský obsah by neměl být jenom v rovině nějakých libostí či nelibostí, nebo dokonce se dostávat do roviny, kam se dostávali různí třeba až autokraté, kdysi jako Vilém II., který neustále se vydával za nejlepšího ředitele cirku, znalce opery, všehoznalce a není to úplně nejlepší.

Já vám musím v tuto chvíli už poděkovat, že jste měl čas na Interview ČT24...
Čili méně subjektivismu, méně subjektivismu ...

Ale budeme muset, pane profesore, dát prostor Událostem. Takže děkuju, že jste přišel. Hezký den.
Určitě ano, mějte se moc hezky. Na shledanou.

Interview ČT24 s Vladimírem Franzem, Barbora Kroužková, ČT24, 24. 1. 2014

Franz: Nejmenování profesorů je pro Zemana ostudou

25. ledna 2014 v 7:25 | ČT24
"Současný i předchozí prezident jsou technologové moci, kteří stát zredukovali na národně-hospodářský model. Ale prezident není jen nějaký ouředník. Je symbolem a hlavou státu, pojmenovává směřování a smysl země. Zeman by měl tento luxus využít," řekl v Interview ČT24 Vladimír Franz, vysokoškolský pedagog a bývalý prezidentský kandidát. Franz v Interview kritizoval Zemanovu nechuť jmenovat vysokoškolské profesory. "Zákon praví, že prezident jmenuje univerzitní profesory. Rozhodně nepraví, že se u toho má řídit pocitem osobní libosti či nelibosti. Hlava státu tím stvrzuje, že si stát role univerzitního profesora v celostátním měřítku váží," řekl Franz.

"Zeman je silný hráč, který uvažuje tři tahy dopředu, navzdory různým folklorním prvkům, kdy občas někde zakopne. Ostatně je v politice celý život. Je to technik moci a zajde tak daleko, kam mu ostatní dovolí. Je v pozici, že když si vzpomene, že chce jahůdky od dvanácti měsíčků, tak tam všichni poběží," komentoval Franz Zemanovo roční působení na Hradě - podle něj by mělo mít Zemanovo jednání stanoveno určité mantinely.

Před rokem Česko prožívalo druhé kolo historicky první přímé prezidentské volby. Podle Franze byla přímá volba prezidenta dobrým tahem, protože lidé začali politiku více řešit. "Tato volba byla jako Česko hledá superstar, lidé se začali o situaci zajímat," řekl Franz, který se o prezidentský úřad pokoušel rovněž.

Jak známo, z voleb vyšel vítězně Miloš Zeman, který porazil Karla Schwarzenberga. Vladimír Franz v druhém kole hlasoval pro Zemana. Přesně před rokem pro Týden cz. uvedl: "Chcete opravdu vědět, komu dám nakonec hlas? Miloši Zemanovi. Jeví se mi - se všemi chybami i přednostmi - přece jen čitelnější." O protikandiátovi Franz prohlásil, že za dvacet let Schwarzenbergova působení v politice nijak nezaregistroval, že kdy něco pro občany udělal.

Podle Franze ani jedna varianta nebyla dobrá. "Ale člověk by měl nést zodpovědnost za zemi v dobrém i ve zlém. A jen proto, že se mi nelíbí, jak dopadlo první kolo, nebudu strkat hlavu do písku a alibisticky říkat, že se mi to nelíbí," uvedl. Kritiky, které následovaly ihned po zvolení Zemana prezidentem, odsoudil. "Cesta k demokracii je pomalá, říkám si, jestli v USA poté, co vyhraje republikánský kandidát, taky 150 milionů příznivců demokratického kandidáta čtyři roky vytváří dusno," dodal.

Franz: Zeman je takový zvlášní Mínotaurus

Zeman se ve svém inauguračním projevu zavázal, že se pokusí spíše sjednocovat, než rozdělovat. Podle Franze se to ale Zemanovi příliš nedaří. "Pražský hrad vypadá jako Knósský labyrint nad Prahou, kde bloudí takový zvláštní Mínotaurus. Je to něco společnosti dost vzdáleného, takže bych o sjednocení společnosti nemluvil," uvedl. O Zemanovi prohlásil, že je solitérem, který spoléhá pouze sám na sebe. "To má své výhody, ale má to především tu nevýhodu, že není kolem sebe schopen postavit dobrý tým, včetně mluvčího a člověka, který mu říká, co má dělat - například mu řekne - máš zrovna virózu, nikam nechoď."

Nevylučuji, že do voleb nepůjdu znovu

Franz v Interview ČT24 nevyloučil, že pokud by se objevila nabídka, šel by do prezidentských voleb znovu. "Zjistil jsem, co to obnáší. Nemohl jsem v tom ostrém tempu pochytit všechno, ale teď vím co je vysoká politika, média, stát, role prezidenta a tak dále. Uvědomil jsem si, že to bohužel bez peněz asi nejde, přestože jsem toho velkým odpůrcem, protože si myslím, že stát si člověk nemá kupovat."

Franz: Prezident se při jmenování profesorů nemá řídit svými sympatiemi

Vladimír Franz se v Interview ČT24 vyjádřil rovněž ke kauze jmenování vysokoškolských profesorů. Miloš Zeman se pravomoci vzdal po vlně protestů, která se zvedla, když nechtěl jmenovat profesorem Martina C. Putnu, oficiálně kvůli jeho vystupování na pochodu homosexuálů Prague Pride. V současné chvíli desítky lidí na jmenování čekají.

Nejmenování profesorů je podle Franze ostudou pro prezidenta. "Profesorské řízení je subtilní sofistikovaný proces, o kterém rozhoduje asi padesát lidí z oboru - vědců a pedagogů. Ti dávají návrh ministerstvu, které zkoumá náležitosti. Hlava státu oficiálně stvrzuje to, že stát si role univerzitního profesora v celostátním měřítku váží," uvedl Franz.

Vladimír Franz:
"Zákon praví, že prezident jmenuje univerzitní profesory. Rozhodně nepraví, že se prezident u toho má řídit pocitem osobní libosti či nelibosti. To je oficiální akt, nikoliv pozvání na soukromý večírek. Anglická královna také uvádí do šlechtického stavu různé rockery, s nimiž rozhodně nemá společný modus vivendi a nestěžuje si, že je pouze věšákem na korunovační klenoty."

Podle Franze se touto kauzou otevřela diskuse o autonomii vysokých škol. "Česká republika má nejstarší univerzitu ve střední, východní a severní Evropě. Zakládal ji římský král v konsenzu s papežem, takže se nejedná se o dřevozpracující družstvo na Vysočině. Vysoké školy by měly být autonomnější," dodal.

Vladimír Franz (nar. 25. května 1959) je český hudební skladatel a malíř, který se zaměřuje především na komponování scénické hudby. Přednáší také na Divadelní fakultě AMU, na které je vedoucím Kabinetu scénické hudby. Vedle uměleckých oborů vystudoval práva na Karlově univerzitě, v letech 1981 až 1984 byl spoluzakladatelem, scénografem, výtvarníkem a skladatelem autorského divadla Kytka. Je čtyřnásobným držitelem ceny Alfreda Radoka (1998, 2000, 2002 a 2005) a Ceny Divadelních novin (2001).

Franzovy výroky:

"Kdyby se premiéře opery či symfonie věnovala stejná péče jako tlachům kdejakého šíbra z politiky, měli bychom právo nazývat se civilizací."

"Tetování je projevem svobodné vůle, nikomu druhému nezasahující do jeho svobod. Jde o výraz trvalého a neměnného rozhodnutí stát si za svým, a to v dobrém i zlém. Vím, že otázek na toto téma je mnoho a jistě jich bude mnoho i nadále. Chci však dodat, že moje tetování je výsledkem dlouhodobě promýšlené koncepce, nikoli náhlého hnutí mysli."

"Jsem zastáncem odluky církví od státu. K církevním restitucím se nestavím negativně. Církev obecně vnímám prizmatem kulturním a historickým jako fenomén neoddělitelně spjatý s evropskou kulturou, myšlením a civilizací."

"Prezident by měl umět pojmenovávat věci, jevy, protože je institucí, a proto má také pojmenování obecnou váhu. Měl by být záštitou občanů a jejich hlubinou bezpečí. Stejně jako když si děti hrají v parku a vědí, že jejich rodiče jsou opodál,"předložil svou představu o prezidentské úloze.

Interview ČT24, Barbora Kroužková, 25. 1. 2014

„Avatar" Franz vzpomínal, proč před rokem podpořil Zemana. Netuší, co kníže udělal pro zemi dobrého

25. ledna 2014 v 7:21 | Parlamentní listy
Miloš Zeman je solitérem, u něho nehrozilo, že by se v prezidentském úřadu změnil. Zato Václav Klaus, zejména v prvním volebním období, byl v úřadu prezidenta jako kouzelný dědeček. Za dvacet let, co působí v české politice Karel Schwarzenberg, jsem si nevšiml, že by pro tento stát něco udělal. I takové názory zazněly v pátečním vydání pořadu Interview ČT24, kde byl hostem bývalý prezidentský kandidát Vladimír Franz. V rozhovoru s moderátorkou Barborou Kroužkovou nevyloučil, že se příští přímé prezidentské volby opět zúčastní.

Franz vidí skutečnost, že se prezident volil přímo, jednoznačně pozitivně. Argumentoval tím, že nedlouho před prezidentskými volbami proběhly krajské volby. Ty podle Franze vypadaly, jakoby občané na svoje volební právo rezignovali. Naopak prezidentskou volbu občané pojali podobně jako televizní šou Česko hledá talent.

Obhajoval také svou podporu Miloši Zemanovi ve druhém kole prezidentské volby. " Kdyby proti Zemanovi kandidoval člověk, jako je Jan Sokol nebo Jaroslava Moserová, neváhal bych, komu dát hlas. Ale vzhledem k tomu, jaká se objevila mediální kampaň okolo Schwarzenberga, jsem dal přednost syrové realitě před pouhým zdáním," uvedl Franz, jemuž jeho přítomnost v panoptiku prezidentských kandidátů spolu s nezaměnitelným vzezřením vynesla přezdívku "Avatar".

Na otázku, jak je spokojen s tím, jak si Zeman v úřadu počínal první rok, poznamenal, že Zeman před svým zvolením nedával najevo, že by se příliš změnil. "Klaus, když se stal prezidentem, zejména v prvním volebním období působil jako kouzelný dědeček. To u Zemana nehrozilo," podotkl a dodal: "U Schwarzenberga jsem nezaregistroval, že by za 20 let, co je v politice, něco pro občany udělal."

Franz také nevyloučil, že bude na prezidenta kandidovat znovu.

Zemana kritizoval za to, že se jmenováním nové vlády příliš otálel, že odmítá jmenovat profesory, i za to, že nechce udělovat milosti. Franz argumentoval tím, že prezident tak porušuje zákony, které mu tyto pravomoci určují.

Parlamentní listy, 24. 1. 2014

Na cestách podél Otavy až do Mexika

24. ledna 2014 v 19:39 | Plzeňský deník
Rozhovor dvou přátel. Klatovského publicisty Miroslava Sulana s profesorem, bývalým prezidentským kandidátem a velkým milovníkem Šumavy Vladimírem Franzem

- Vladimíre, nebudeme zastírat, že se známe už víc než třicet let. V roce 1982 jsme se loučili s krajem kolem Rabí a na hrázi břežanského rybníka jsi ty, student Právnické fakulty UK, maloval jeden ze svých početných akvarelů. Druhý den jsi přijel k nám do Rabí a za odpoledne "vyportrétoval" hrad v celé jeho mohutnosti. Pověz něco o svém vztahu k Otavě, Pošumaví i Šumavě, vždyť k nám, teď už u Dožic, jezdíš každoročně - a já neznám nikoho, kdo by tuhle naši krajinu znal jak ty…

Povodí Otavy mám prochozeno křížem krážem. Znám necesty Mlynářskou slatí na Rokytu, trávami Medvědí hory až k hraniční pěšině lomící se do pravého úhlu. Já však pokračuju rovně, na Roklin, odtud přes Blatný vrch na pyramidu Luzného… Nekonečné putování z Březníku do Modravy proklínám, kéž bych měl kolo! Vyderské balvany vydychují jód - oceán při odlivu. Nesou tvarové napětí Brokoffových soch, je dobré hledat zranitelná místa, propíchnout je jako balonek. U Smetanova smrku Vydra potkává Křemelnou, přivádějící vodu rovnou z Nového Zélandu - od Vysokých Lávek, zmijími Stodůlkami, mezi omějovými drny, kolem zborceného mlýna, zapovězeným kaňonem… Pod Rejštejnem ubíhá Otava již česky, stává se osou nepřerušené historie - Albrechtice, Zbynice, Modřenec, Zdouň, Hradešice, Prácheň, Malý Bor, Nezamyslice, Rabí… Vápencová žíla napříč obětní žulou, křižácká pevnost nad rentgenovým proudem plným zlata tak, že v žhnoucích dnech jedou kosti v těle. Až do Horažďovic řeka stále horská s husími hejny, s netýkavkovým smrákáním… Noci středního toku patří ondatrám, vodě ztišené a vážné, nehnutě stojícím obrysům krav i měsíci, zmateně bloudícímu stepním žitem… Poté co se Otava odrazí od hory s městečkem, zámkem na úbočí i osamělým daleko vlajícím modřínem, vzpomene si na horský původ a rozběhne se k Sudoměři, Kestřanům, k Písku. Rovina kolmo strmící, husitská. Zasvěcená ovádům, diviznám. Rozpouštíš se v dusnu, co nevrhá stín. Modré světlo - modré, nikoli hnědé jako na Vltavě či Malši - odemyká řeku. Víš, proč Špála přinesl vrcholné obrazy právě odtud! I tenkrát jako teď syčely hvězdy, blesk líbal stohy, husy odpočívaly na běleném prádle, slunce řinčelo v nadhlavníku, vlály dlouhé vlasy březových alejí, vítr čeřil lesy i řeku, žel pod Pískem už navždy ztracenou… k Vráži, až tam, kde Alšovi studenti pozdravují Zvíkov. Mýtus, historie, člověk. Krajina kontinentálního propojení v čase i prostoru, hlubina bezpečí. To je Otava.

- Tvá cesta k umění výtvarnému i hudebnímu byla spletitá, je dokladem tvého talentu i tvé úporné snahy proniknout až na dřeň těmto múzám. Jako právník ses nikdy neživil. Cos dělal, než ses stal uznávaným umělcem, profesorem na DAMU a posléze i úspěšným kandidátem mladých na českého prezidenta?

Ano, v hodině mezi psem a vlkem stanout na kopci, odkud dohlédneš celý obzor; chceš jej obejmout, ale dosud máš krátké ruce, jsi netrpělivý. Je čas vydat se na cestu, na níž sis políčil nespočet vlastních pastí - stáváš se pozornějším, vnímavějším. Jsou mnohá rozcestí, obzor však ztratit nesmíš! Občas tě bolí nohy, prochodíš spoustu bot. Ranec na zádech těžkne vším, cos posbíral. Kdo jej nakonec vysype a přebere? No, a ke všemu - být z něčeho živ?! Kvadratura kruhu. Tlačím dva vagony - jsem pomalý chodec…

- Kdysi jsi nás pozval do Rudolfina na koncert tvé 1. symfonie Písně o samotách nebo na Zlatovlásku do Národního divadla. Máme tvá CD, nejmilejší k Faustovi a Markétě Lazarové. Dovol mi osobní otázku. Které z tvých hudebních děl je ti nejbližší? A které ti dalo nejvíc práce?

Nejbližší je mi vždycky dílo, na němž právě pracuju a uvnitř něhož momentálně žiju. Potom následuje doba odstupu, odležení - odpadnou euforie, zklamání a mohu objektivněji zjistit, co a jak funguje, co ne a proč. Podstatné ovšem je, zda se dílo narodilo beze zbytku celé. Trvání porodu není rozhodující. Osobně se občas vracím k Pašijím, Faustovi, Madrigalům, Caru Pavlovi, Markétě Lazarové, Judit, Rút, Ragtimům, Mládencům v peci ohnivé, Radúzovi, Radobylu, Údolí suchých kostí a Zlatovlásce - je "česká".

- Šestkrát jsi dostal za své skladby Cenu A. Radoka, dále Cenu Divadelních novin. Vzpomeneš si, za která díla?

Cenu A. Radoka jsem získal za hudbu k Bloudění, Hamletovi, Markétě Lazarové, Znamení kříže, Amfitryonu a Smrti cara Pavla. Cenu DN a Sazky společně s Jiřím Suchým za zpěvohru Pokušení svatého Antonína, cenu OSY za Radobyl. Je zvláštní, že většina těchto skladeb vznikla jako omytí se a forma vystoupení po několika těžších okamžicích mého života.

- Malování máš v genech, tvým prastrýcem byl Jiří Trnka, ale soukromě ses učil u řady umělců, např. A. Bělocvětova. Který z nich ti dal nejvíc? Tvou současnou doménou jsou velkoformátové oleje a něžné i brutální akvarely. Fascinují tě lomy, rybníčky, bouřky, ale i kytky a třeba vážky. Modelem bývá i pes Ondřej. V Klatovech jsi vystavoval dvakrát. Co čtenářům řekneš k tomuto druhému pólu své tvorby?

Najít člověka, který vám v klíčovém okamžiku naznačí potenciální možnost dalšího směřování, je opravdovým darem z nebes. Dobrý pedagog nementoruje, nesnaží se vás vecpat do nějaké škatulky, rozhodně vás nenutí k předčasné pointě anekdoty. Působí vlastním příkladem, v dobrém i špatném. Učíte se dbát, aby směnka díla byla vykryta směnkou životní cesty, neboť v dlouhodobé perspektivě tvůrce není důležité jen co a jak říká, ale především kým je. A také by vás měl upozornit, že leccos už bylo vymyšleno, že existují osvědčené postupy, vůči nimž se lze samozřejmě vymezit; důležité však je jejich zvládnutí (mluvím zejména o technice). Abychom znovu a pracně neobjevovali již objevené… U Karla Součka na mne působila prožitá věrnost prostředí, z něhož vyšel (rané kladenské období). U Bělocvětova fascinovala vnitřní svoboda volby prostředků k pojmenování jevů i věcí, a taky jeho zaujatost a neústupnost v čemkoli slevit. Na cestě výtvarného nazírání tohoto světa osciluji mezi dvěma základními polohami. V té první - lyricko­expresivní - jsem extatickým, ve slunci rozpuštěným svědkem i součástí stále přibývajících přírodních zázraků, jichž jsem si povšiml, vstřebal je a pod jejichž náporem se občas prohýbám. Snažím se je přitáhnout k sobě, dotknout se a zprostředkovat jejich utkvění v čase. Někdy jdu cestou básně, jindy hledám ekvivalentní "stroj", který by dotyčný jev ustavičně produkoval. Zbloudím­li až k hraničnímu pásmu, kde už hrozí přílišné zobecnění ve smyslu chemického vzorce či ztráty komunikačního kódu, nastupuje pud sebezáchovy a tvůrčí hygieny. Volím pak polohu druhou, groteskní. Jde o ironické glosování lidí, společnosti i nejrůznějších společenských jevů. Reportáž "kdo jsme a kam jdeme"… Polohy čitelnější, objektivnější co do výrazu i stylu absorbuje mimo jiné uvažování například komiksu či graffiti. A když opět hrozí nebezpečí, že bych došel k anekdotaření, vracím se k poloze první, k malbě jako takové, lyrickoexpresivní prvek opět sílí. Obě polohy běží po celý můj život souběžně vedle sebe. Podle principu akce a reakce se neustále ovlivňují a doplňují.

- Téma prezidentských voleb je už pro tebe nejspíš pasé. Ale přesto: daly ti v tvé padesátce do druhé půlky života aspoň něco?

Samozřejmě, že člověk není lhostejný k tomu, co se děje ve společnosti. Během své tvůrčí cesty jsem se snažil v nejrůznějších dílech nalézat odpovědi na mnohé z toho, co nás trápí. Přemítání je ovšem něco úplně jiného než vlastní praxe; v té jsem se v srpnu loňského roku ocitl tak říkajíc ad hoc… Jak se s lavinou vyrovnat, jaká přijmout rozhodnutí a vůbec - co a jak dělat? Napadla mě pohádka: O cestě k lidem a lidí k sobě samým, a taky možná ke mně. Pohádka s neuvěřitelnými peripetiemi a spoustou postav. S veselými, smutnými i absurdními epizodami. Pohádka o dobrém i méně dobrém, vše v obrovské dynamice, kdy nezbývá moc času na hrdinství, neboť je třeba učit se za jízdy, bez přípravy. Bez pomoci profesionálních týmů, lobby, mafií a ještě kdovíčeho. A vše konat takřka bez peněz. Vědomě! Protože stát by si člověk neměl kupovat… Cesta plná protikladů - co já mám společného s obory, které jsem jako skladatel a malíř nikdy k životu nepotřeboval. Seznámil jsem se s mnoha skvělými a zajímavými lidmi, ale i s takovými, s nimiž bych se normálně nikdy nepotkal. Uvědomil jsem si, co znamená, když se řekne společnost, jak funguje stát, média i nejrůznější mechanismy. A hlavně - co jsou to lidé, čím mohou občas být. Zkrátka: ocitl jsem se v pohádce, vstoupil jsem do řeky. Ptá­li se někdo, zda bych byl ochoten tu cestu absolvovat znovu, po prvotní únavě i logické kocovině říkám toto: bude­li to opravdu nezbytně nutné a objeví­li se poptávka (přestože už něco vím o vstupování do řeky), jsem ochoten přijmout odpovědnost. Jde o přijetí zodpovědnosti za poslání, které je zároveň obětinou! Ale - nikdy neříkej nikdy - koneckonců jde především o cestu. A ví Bůh, že o funkce mi nikdy nešlo.

- Svět si tě všiml, stal ses výraznou postavou české politiky. S Táňou Fischerovou jsi byl v Bruselu, na konci října v Mexiku. Tvůj půlhodinový telefonát po návratu na mě silně zapůsobil. Pověz čtenářům, co tě v té zemi nejvíc zaujalo, jaká byla tvoje role reprezentanta České republiky? Co sis z toho krátkého, ale nabitého programu a pobytu přivezl?

Způsob, jakým jsme vedli kampaň, vzbudil značný zájem médií. Především zahraničních - doma není nikdo prorokem. Nebylo státu na planetě, kde by se o nás a o České republice v tomto ohledu nepsalo. Největší ohlas vyvolala naše kampaň v Latinské Americe a - světe div se - v Číně. Čistě hypoteticky - kdyby se sečetly hlasy všech potenciálních voličů bez ohledu na hranice, myslím, že bych volby s přehledem vyhrál… Vraťme se však do reality. MEXIKO! Lépe: Spojené státy mexické. Dvaatřicet států, každý jiný, takřka kontinent. Prolínání barev, chutí, vůní, multikulturalita v praxi. Máš dojem, jako bys tam už někdy žil. Vše plné, nadoraz - život i smrt. Netrpěliví. Nebezpeční jako prales s noční pouští dohromady. Užívej si naplno, dokud máš čas, nikdo neví, co bude tam… Nechovej se jako ublíženec ze zkyslého světlíku kdesi v Jevíčku. Raduj se z každého dne, který ti bude dopřán. Navzdory protivenstvím snaž se rozdávat i radost, i když víš, že na světě není a nebyla spravedlnost ani rovnost. Sociální rozdíly jsou obrovské. A tohle všechno vynásob tropy… "Qué viva Mexico", voláš se Sergejem Ejzenštejnem, víš, že navzdory hříšně krátkému času, cos tam byl, nemluvíš jako turista… Teď ano: když Mexiko, tak pyramidy, jsou všude, objevené i neobjevené. Žasneš nad Teotihuacanem, jak je obrovský, ostatně už žasli Aztékové, Mayové, neboť nevěděli, kdo ho vlastně postavil. A co teprve toltíčtí atlanti strmící proti nebi, smrdutému díky blízké rafinerii… "Ještě jednou se vrátíme", ne, takhle ne, nebyls turistou. Přijel jsi na mezinárodní summit. Byls hostem guvernéra státu Querétaro a organizace One Milion Yonngsters for Mexiko. Setkávání ? Mnoho zajímavých lidí: Rigoberta Menchú, guatemalská nositelka Nobelovy ceny za mír, šejk z arabských emirátů, šéf SONY, bývalí latinskoameričtí prezidenti, charismatici, lidé mocní svým vlivem. Nejpřínosnější setkání? S Marthou Ruiz Corzo, jakousi Matkou Terezou v oblasti ekologie, ženou, která vlastním příkladem a nadšením strhla ostatní, a společně se jim podařilo zachránit přírodu pohoří Sierra Gorda. A nejen přírodu! Z celého území vytvořili harmonický, ekonomicky soběstačný celek. Dokázali, že to prostě jde! Bez drancování přírody. Že totiž soužití civilizace a přírody nemusí znamenat vždy jenom zmar. Že ekologie nemusí být pouze ekobyznysem či oborem, který začíná tam, kde příroda končí! Při setkání s touto ženou jsem nutkavě myslil na knihy C. Castanady.

- A na vlastním summitu?

Ve svém takřka hodinovém projevu jsem se snažil podat zprávu o tom, kdo a odkud jsem, co dělám, čím byla Iniciativa V. F. prezidentem, jaké byly naše ideje… a jak je vůbec možné, že ve světě zapráskaném touhou po moci a mamonu může ještě existovat bláhový idealismus. Jak vidět, může. Fascinovalo je to, byli doslova nadšení - ostatně byli mladí, tak jako u nás (nevím, zda věkem, duchem však určitě). Atak jsem jim říkal, že když si jdou lidé naproti, mají dobrou vůli, jsou vzdělaní, kulturní, tolerantní a jsou ochotni přijmout zodpovědnost za sebe i společnost, mohou mnohé změnit, víra hory přenáší…Domnívám se, že má mexická cesta byla odpovědí mnoha tuzemským škarohlídům, kteří během kampaně neustále skuhrali, jak bych asi tak já mohl reprezentovat stát? Odpovídám: dobře a se ctí! Uvědomte si, broučkové, že se vlastně jednalo o jakousi "stínovou" státní návštěvu. Snažil jsem se vzbudit dojem - a snad se mi to i povedlo - že ČR je navzdory problémům, které mají ostatně všude, zemí radostnou, tolerantní, plnou vstřícnosti a dobré vůle! Zdá se vám to přehnané? Možná. Nelze však kálet do vlastního hnízda a navíc: Petr Eben říkával: "Když tě chválí, nebraň se. Snaž se takovým skutečně být." Moudré, ne? Domnívám se, že by se tím mohli řídit nejen lidé, ale i státy, Českou republiku nevyjímaje. Tak snad...

---

Kdo je kdo?

Ptal se: Mgr. Miroslav Sulan (1938)

Absolvent Pedagogické fakulty v Plzni (čeština, ruština), bývalý pedagog na základních školách na Klatovsku, sedm let ředitelem okresní knihovny. Publicista a prozaik. Publikuje v Plzeňském literárním životě, Vítaném hostu a regionálních periodikách. V Galerii města Plzně mu vyšla knížka Deset povídek o lásce a zapomínání. S Franzem se zná přes 30 let.

Odpovídal: Prof. JUDr. Vladimír Franz (1959)

Malíř, skladatel, vysokoškolský pedagog. Při studiu na Právnické fakultě UK soukromě studoval malbu, hudbu, (skladbu a dějiny hudby), dějiny umění a literatury. V justici nikdy nepracoval. V 80. letech jezdil se sypačem a sanitkou, byl vychovatelem na učilišti. Nyní je profesorem na DAMU, vede kabinet scénické hudby. Rozvedený, pětadvacetiletá dcera z prvního manželství. V posledních dvanácti letech je jeho partnerkou fotografka Ida Saudková. Ve svém díle usiluje o propojení hudební, výtvarné i literární tvorby. Skládá scénickou hudbu k divadelním hrám, opery, oratoria a symfonie. Šestkrát získal cenu A. Radoka za scénickou hudbu, spolu s Jiřím Suchým Cenu divadelních novin. Maluje akvarely (Deníky z cest) a velkoformátové oleje, vystavuje doma i v zahraničí. Má rád kytky, teplo, světlo a vodu. Českou krajinu zná jako málokdo. Vloni poměrně úspěšně kandidoval na prezidenta ČR.

Plzeňský deník, 24. 1. 2014

Skoroprezident Franz provede hradem. S výstavou

24. ledna 2014 v 19:05 | 5plus2.cz / gep
Hudebník a výtvarník Vladimír Franz se sice nestal prezidentem, ale na hrad se dostal. Na brněnský Špilberk, s výstavou Můj dům, můj hrad. Ta v neděli 26. ledna sice končí, ale v 15 hodin se pro mimořádný zájem o předchozí komentované prohlídky uskuteční závěrečná prohlídka s výkladem. "Opět bude provázena přímo Vladimírem Franzem a spoluautorkou Idou Saudkovou," zve kastelán Jiří Pejchal.

gep, 5plus2.cz, 24. 1. 2014

Franz a Saudková provedou výstavou

24. ledna 2014 v 18:00 | Brněnský deník
Muzeum města Brna připravilo na tento víkend závěrečnou prohlídku výstavy na Špilberku Můj dům, můj hrad, na níž své práce představují výtvarník Vladimír Franz a jeho partnerka, fotografka Ida Saudková. Expozicí návštěvníky provedou sami autoři, a to v neděli od tří hodin odpoledne. Je to současně poslední možnost, kdy si lze tuto výstavu prohlédnout. "Výstava Vladimíra Franze a Idy Saudkové končí 26. ledna, stejně jako výstava věnovaná Josefu Ladovi. Obě výstavy zatím vyvolaly velký ohlas: Můj dům, můj hrad zatím navštívilo 1500 lidí, Ladu dokonce přes 10 000 lidí," uvedla Michaela Budíková z Muzea města Brna.

Franz: Případ Zeman je zátěžová zkouška demokracie

22. ledna 2014 v 21:22 | Karolina Brožová / Týden
Stal se symbolem první přímé volby prezidenta. Ačkoliv má za sebou úspěšnou kariéru a za svůj přínos byl již před lety jmenován profesorem, pro jeho tetování jej média s oblibou kritizovala. Vladimír Franz z veřejného života odcházet nehodlá. Jezdí po světě a o svých zkušenostech i o problémech společnosti hovoří před politiky i odborníky. "Republiku jsem zastupoval lépe, než Zeman," říká v nadsázce on-line deníku TÝDEN.CZ v pokračování seriálu rozhovorů s bývalými prezidentskými kandidáty.

Změnila vám účast v prezidentských volbách život? Byl uplynulý rok jiný, že roky předchozí?
Kromě toho, že se člověk musel z voleb vzpamatovat, tak myslím, že po stránce "modu vivendi" - stylu života - se nic nezměnilo. Po pracovní stránce mě pochopitelně tato zkušenost posunula. Člověk si lépe uvědomí, kde žije a v jaké společnosti. Jak ta společnost vypadá. Jak vypadají její horní patra. Je to vlastně nová cesta k humanismu - bezprostředně po této zkušenosti člověk nabyl dojmu, že nic nemá smysl a musí tento smysl znovu najít, už opřený o prožitou zkušenost.
Pro mě bylo důležité zase pracovat stejně jako v předchozích 35 letech. Složil jsem hudbu k pěti inscenacím, ve výtvarném umění jsem navázal na projekty přerušené volební kampaní. Kromě toho jsem se začal zvolna zajímat, co se děje ve veřejném prostoru. S Táňou Fischerovou jsme například navštívili Brusel. Tam jsme mimo jiné zjistili, že vlastně česká společnost neví, koho v Bruselu má a co pro nás dělá. Ani se to ale nedozví, protože o to vlastně nemá moc zájem. Chybí komunikační kanál tam i zpátky. Je to škoda.

O dění v Evropské unii se nezajímají politici, nebo média?
Neříkám, že by se mělo informovat 24 hodin denně, ale když se mohu dovědět, že si v Baníku Ostrava někdo odřel kotník, tak bych také mohl vědět, o čem Evropská unie jedná a jak se k tomu stavějí naši zástupci. Abychom se nedivili, když k nám přijde nějaké nařízení. Pak si lidé myslí, že v Bruselu nikdo nic nedělá a jen vymýšlí samé blbosti.

Podpoříte nějakou politickou stranu ve volbách do Evropského parlamentu?
Vůbec ne. Já si myslím, že europoslanci by měli zastupovat Českou republiku jako takovou, nikoli zájmy vlastní politické strany.

Takže radíte volit podle osobností?
Určitě. Volit lidi, o nichž víme, že nebudou pouze bojovat za zájmy své strany a získávat pro ni dotace, ale osobnosti hájící zájmy České republiky.

Proč jste do Bruselu s Táňou Fischerovou vlastně jel?
Chtěli jsme se podělit o své zkušenosti z prezidentské kampaně a také poznat, jaký Brusel doopravdy je. Já tam byl naposledy v roce 1981. Dispozicí to bylo malé středověké město. A teď do té staré zástavby postavili naprosto neorganicky stometrové mrakodrapy. Říkal jsem si, že jestli v Evropské unii mají takový cit pro prostředí a historii, jaký asi mají pro všechno ostatní. Docela mě to vyděsilo (smích).

Vy cestujete poměrně dost...
Následovala ještě jedna cesta, to byla skoro taková polostátní návštěva. Byl jsem hostem guvernéra státu Querétaro v Mexiku a organizace One million Youngsters for Mexico na mezinárodním summitu, na kterém jsem se setkal s různými hlavami států, šéfy korporací i nositeli Nobelovy ceny, což jsou různí světově proslulí aktivisté v oblasti lidských práv a ochrany přírody. Sám jsem tam měl hodinový projev na téma Česká republika a její cesta k demokracii. Mimo jiné jsem prezentoval náš způsob volební kampaně - teď myslím iniciativu Vladimír Franz prezidentem -, která byla do dvou třetin svého trvání postavená pouze na nadšení lidí bez účasti nejrůznějších lobby, zájmových skupin a jejich finančních prostředků. To je ohromilo. Snažil jsem se vzbudit dojem, že je Česká republika tolerantní země plná dobré vůle a dobrých nápadů, kde si jdou lidé naproti.

Myslíte, že je to pravda?
Když ještě trvala kampaň, tak se mě lidé ptali, jak bych já mohl reprezentovat tento stát. Při setkávání s různými osobnostmi jsem si ověřil, že velmi dobře. Člověk musí pro svou zem získávat sympatie, nelze sdělovat hořkou realitu, že to tady vypadá, jako bychom právě utekli z Vávrovy Husitské trilogie (smích).

Jak Českou republiku reprezentuje Miloš Zeman? Před druhým kolem prezidentské volby jste prohlásil, že ho budete volit...
Byla to má volba. Nebyla to podpora ve smyslu osobního angažmá. Považoval jsem za svou povinnost - a zkoušel jsem, jestli je to v české demokracii už možné - říci, co si myslím, ať se to některým lidem líbí, nebo ne. Volil jsem mezi syrovou realitou a hekticky mediálně vyvolaným zdáním (mnoho médií a umělců podporovalo Zemanova protikandidáta Karla Schwarzenberga - pozn. red.). Uvědomoval jsem si, co to obnáší, ale jako prezidentský kandidát jsem nemohl ve druhém kole strčit hlavu do písku a říci, že je to ošklivé a netýká se mě to. Týkalo. Takže tak. Ale myslím, že jsem tu Českou republiku v Mexiku zastupoval dobře. (smích). Zeman s výjimkou pár návštěv za hranicemi moc nebyl, takže vlastně nevím, jak reprezentuje Českou republiku.

Prezident Miloš Zeman.Je trochu folklorem prezidenta Miloše Zemana kritizovat. Médiím k tomu často nahrává i on sám. Co si o tom myslíte?
Prezident Zeman má silný osobní folklor. Není příliš v konsenzu s médii. Na obou stranách je pak dost subjektivismu. Média si nenechají nic ujít, někdy mu až drobně okopávají kotníky. Možná by bylo lepší věcně konstatovat, jak prezident uvažuje. Bylo by to cennější. Nesmí se zapomínat na to, že prezident je taktik moci, uvažuje o tři tahy dopředu. Jde o zátěžovou zkoušku demokracie. Z jeho strany by měla být vůči médiím větší vstřícnost. Nakonec, když hlava státu něco udělá, jak se to lidé bez médií dozví? On přece nemůže každé odpoledne chodit po Václaváku a osobně to lidem vysvětlovat. Ale byla by lepší větší míra objektivity. Pomohlo by to i náladě obyvatel.

Pokud byste byl prezidentem vy, měl byste stejně jako Miloš Zeman výhrady k jednotlivým ministrům, nebo byste sestavování vlády nechal na premiérovi?
Prezident hledá tvar role prezidenta přímo voleného. To je hezké, ale na druhou stranu je i on vázán zákony a Ústavou. Záleží na tom, kam a jak daleko je mu dovoleno jít. Víme i z historie, že když byl silný panovník, byla slabá šlechta, a když byl slabý panovník, byla silná šlechta. Tenhle balanc moci tu existuje, ať už to je za feudalismu, nebo republiky. Prezident by měl mít svůj názor, ale neměl by výkon funkce zatěžovat svými subjektivními pocity. Jeho hlavním zájmem by měla být stabilita země. Naopak by měl na Sobotku tlačit, aby vládu sestavil co nejrychleji. Už když jdou strany do voleb, tak by přece měly mít připravené alternativy, kdo by co mohl dělat. Také by měly alespoň tušit, na čem se mohou dohodnout.

Je lepší, když prezident není politik?
Je to funkce politická. Prezident by měl být politik, ale samo o sobě to nestačí. Z hlediska mocenského to vypadá banálně, ale zdaleka to není banální záležitost. Stávající i předchozí prezident jsou technology moci uvažující v praktických, ekonomicko - národhospodářských kategoriích. Ale chybí jim ta zastřešující rovina. To je role prezidenta, kterou by si měl najít. Nejde jen vykonávat pravomoci. Prezident je hlavou státu a měl by zejména umět pojmenovat jeho smysl a jeho směřování. Když toto chybí, tak není k čemu se upnout. Chybí středobod. V těle je mozek i srdce. Mozek nemůže nahradit srdce.

Vyčítali vám vaši podporovatelé, že jste ve druhém kole volil Zemana?
Člověk má snad právo vyjádřit svůj názor, ať se to někomu líbí, nebo ne. Toho, kdy nám předepisovali, jak a co si máme myslet, jsme si "užili" čtyřicet let. Ve Spojených státech, když vyhraje republikán, tak 150 milionů voličů demokratů nebloudí po zemi a neotravují všem ostatním život, jen proto, že nevyhrál "jejich" kandidát. A naopak. Prostě to dopadlo takhle a příště to třeba dopadne jinak. Život není jen jásání a zpívání, občas je nepříjemný. Ale člověk se tomu musí postavit.

Změnila se za ten rok od prezidentské volby nálada ve společnosti?
Lidé se o politiku začali zajímat daleko víc. Ale když se o něco zajímám, tak zjistím klady i zápory. Logicky dojde k větší názorové diferenciaci.

Zvažoval jste, že byste za čtyři roky kandidoval zase?
Pro mě byla kandidatura zejména cestou. Nedral jsem se o žádnou metu, netěšil jsem se, že budu přestavovat nábytek v Lánech (smích). Byla to cesta ke společnosti, ke zjištění, jak funguje a co chce. Při cestování po republice jsem zjistil, že lidem chybí ideál. Smysl života. Problémem celé euroamerické společnosti je, že se dostává do virtuální reality. Lidé se mění ve vlastní hologramy. Stává se to bohatým i chudým. Za spoustou lidí nezůstává nic, na co se dá sáhnout. Lidé spoléhají na to, že budou baveni a že budou žít spokojeně, aniž by se o to vlastně museli zasloužit. Stávají se otroky virtuální reality a oběťmi vlastního marasmu, který z ní plyne. Domnívám se, že cesta spočívá v drobné práci, kterou každý odvede sám na sobě. V rozšiřování vlastního tolerančního horizontu a obzoru vnitřní svobody. Bez cíleně budované vnitřní svobody nemůže být totiž svobody vnější, ať už je deklarována jakkoli. Nevím, jaká bude za čtyři roky nálada ve společnosti. Vznikne-li ale poptávka, může být i nabídka.

Karolina Brožová, Týden on-line, 22. 1. 2014.

Franz v triku s lebkou, Karel Voříšek i Jan Fischer se loučili s Milanem Kupkou (†51)

17. ledna 2014 v 18:24 | Blesk
Vladimír Franz nasadil červeného kulicha, přes triko s lebkou oblékl kabát a vyrazil v sychravém počasí do Strašnického krematoria. Řada lidí z umělecké branže se v pátek loučila s Milanem Kupkou (†51), bývalým ředitelem úřadu Ministerstva kultury. Zemřel náhle. V době, kdy se spekulovalo, že se stane náměstkem nového ministra kultury!

Ještě za ministryně Aleny Hanákové zastával zasloužilý státní úředník Milan Kupka post ředitele úřadu Ministerstva kultury. Když se vlády nad resortem ujal Jiří Balvín, Kupku vyhodil. Spekulovalo se však o jeho návratu.

Po jmenování Sobotkovy vlády se podle informací ČTK mohl Kupka stát náměstkem nového ministra. Tím bude patrně Daniel Herman, kandidát KDU-ČSL a bývalý šéf Ústavu pro studium totalitních režimů.

Náměstka na ministerstvu však bude muset hledat Herman jinde. 7. ledna totiž Milan Kupka nečekaně zemřel. Ve věku nedožitých 52 let.

S Kupkou se kromě Hermana vyrazila rozloučit do krematoria v Praze-Strašnicích nejen rodina, ale i řada bývalých politiků. Na jednom pohřbu se tak sešli dva neúspěšní prezidentští kandidáti - Jan Fischer a Vladimír Franz, který zaujal červeným kulichem a trikem s lebkou. Fischer s manželkou Danou přinesli Kupkovi obří kytici oranžových lilií. Kupka přitom Fischerovi dělal v roce 2009 ředitele kanceláře v době jeho úřednické vlády.

Dále dorazili třeba bývalí ministři kultury Václav Jehlička a Milan Uhde, v současnosti šéf Rady ČT. A také populární moderátor Karel Voříšek, doprovázený divadelní a filmovou kostymérkou Jitkou Huňkovou.

simao, Blesk, 17. 1. 2014

---------------------

Úřadoval osobně

Někteří mí spolupracovníci na ministerstvu zpochybňovali mou ideu, že potřebujeme tvůrčí úředníky. Ať prý plní úkoly a nevymýšlejí si. Uznávám, že jsem svou vizi neformuloval přesně. Měl jsem na mysli osobní nasazení, které si v mé fantazii nezadá s nasazením tvůrčího člověka.

Naštěstí jsem takového úředníka znal a po šest let pracoval vedle něj a s ním: vedl mé sekretariáty.

Absolvoval manažerský obor na DAMU, působil nejprve v divadle a poznamenala jej hluboká láska k němu. Prošel i základním hereckým školením a kouzelně napodoboval některé postavy ze svého okolí, především politiky. Obšťastňoval tím však jen nejbližší přátele, nestonal ani náznakem touhy předvádět se.

Spojoval pronikavý intelekt s bezvýhradnou oddaností věci: byl mužem kultury, i když se nepokoušel o uměleckou tvorbu. Opravdovost a oddanost mu nebránila nazírat sama sebe i své známé s odstupem a humorem. Především však miloval svou práci, radoval se z ní, cítil se v ní šťasten a profesionalitu nikdy nezaměňoval s návykem a cynismem. Na popřevratovém ministerstvu kultury, v Poslanecké sněmovně a v Senátu i na Úřadu vlády České republiky zanechal světlou a uznávanou stopu v době, která učila občany, aby úředníky pohrdali. Lidem zlé vůle nesloužil. Usnadňovali mu to tím, že se ho zbavovali nebo si o něj nestáli.

Věděl jsem o jeho vyhraněné politické orientaci, ale sledoval jsem, jak dokázal bez obtíží poskytovat dokonalý servis střídajícím se nadřízeným různých politických barev. Obdivoval jsem jeho loajalitu: za dobu spolupráce nahlédl do intimního života svých šéfů i jejich rodin, ale nikdy toho ani vzdáleně nezneužil.

Uchoval si hrdost a vědomí vlastní důstojnosti, a to tváří v tvář i drsně autoritativním činitelům. Odmítal samozřejmé čecháčkovské tykání mezi lidmi, kteří si nemají co říct - vybíral si.

Stali jsme se přáteli a vídali se, i když už to naše pracovní zájmy nevyžadovaly. Seznámil mě se svými skvělými rodiči, a tak jsem pravidelně, i když bohužel zřídka užíval i se svou ženou jejich pohostinnosti.

Jmenoval se Milan Kupka, bylo mu 52 let a já si teď marně snažím vštípit, že od 7. ledna 2014 už s námi není. Napadlo mě jen, že tam, kde teď úřaduje, má kultura trvale dobré zastání.

Milan Uhde, Divadelní noviny č. 2, 2014


25 let od premiéry oratoria VF Ludus Danielis

16. ledna 2014 v 21:13 | requin
V letošním roce uplyne čtvrtstoletí od premiéry prvního oratoria Vladimíra Franze Ludus Danielis. První verzi tohoto díla, které v libretu Rostislava Křivánka vychází ze středověkého hudebního dramatu z kláštera v Beauvais a je zpracováním motivů z Knihy Danielovy Starého zákona, Vladimír Franz zkomponoval v letech 1998 - 89. Protože tehdy bylo nemyslitelné uvést veřejně dílo s náboženskou tematikou a vyzněním tak nepříznivým tehdejší ideologii bez povinných vazeb na státem kontrolované umělecké svazy a fondy, nezbylo než oratorium nastudovat tajně a provést ho pod záminkou hudby ke svatebnímu obřadu. První premiéra se tedy uskutečnila 1. července 1989 v pražském kostele sv. Klimenta a posluchačstvo tvořila hrstka známých či zasvěcených.

Vladimír Franz poté oratorium přepracoval a nové úpravě bylo za mnohem důstojnějších podmínek provedeno na jaře roku 1990 (ve stejném nástrojovém i hlasovém obsazení a s Radovanem Lukavským coby vypravěčem) v rámci akce pražských vysokoškoláků uspořádané na protest proti porušování lidských práv v Číně.

V pozdějších letech bylo vynaloženo mnoho energie - bohužel bezúspěšně - na pořízení profesionální nahrávky. Na přelomu let 1999 a 2000, na základě zakázky ostravského Národního divadla, přepracoval Vladimír Franz spolu s libretistou Rostislavem Křivánkem oratorium do podoby stejnojmenné opery, určené k prvnímu provedení v rámci festivalu Janáčkovy Hukvaldy 2000. Oproti původním plánům však byla - údajně z organizačních důvodů - premiéra opery "odložena"; opera-oratorium Ludus Danielis tak dosud nebyla nikdy uvedena a o podobě původního oratoria si lze udělat představu pouze na základě nekvalitní amatérská nahrávky, pořízené při jeho druhém provedení v roce 1990.

Z této nahrávky pocházejí i následující mp3 ukázky:





requin, 16. 1. 2013

Z rozhovoru s režisérem Davidem Drábkem

16. ledna 2014 v 21:00 | Reflex / Vojtěch Varyš
(...)

V loňském roce jste v Národním divadle měl hned dvě premiéry. První byla v lednu opera Vladimíra Franze Válka s mloky a teď, v listopadu, vzbudila mocné vášně činoherní komedie Jedenácté přikázání. Jak vzpomínáte na ten operní zážitek?
Byl hodně bizarní. Bylo to těsně po spojení Státní opery s operou Národního divadla, což se ministru Besserovi moc nepovedlo. Tohle zubařovo dítě uvedlo obě scény do totálního chaosu, nebyla tam dobrá atmosféra. Navíc jsou tam silné odbory, které do všeho pořád zasahují. Nebyla to přitom úplně předem přichystaná věc.

V čem byl problém?
Neexistovala nahrávka, nikdo nám ji nedokázal opatřit. Říkali nám, že to v Národním stejně nikdo není schopen zahrát, vystřídali se na tom postupně čtyři dirigenti, a pro mě to přitom byla vůbec první operní režie! Do toho ta prezidentská volba, do zkoušek nám chodily štáby China Daily a honily pokérovanýho kandidáta po celém divadle. Vlastně je s podivem, že se to vůbec dalo dohromady. Ale myslím, že s Vladimírem Franzem jsme se moc nepotkali.

Pro vás jako ryze autorského tvůrce musel být i zvláštní pocit být svázán tou partiturou. Opera je přece pro režiséra dost jiný žánr než činohra.
Jo, v tom byla vtipná moje počáteční naivita, vždycky jsem říkal: "Tohle vypustíme, tohle změníme …" Klíčová věc je, že se mi podařilo dobře vycházet jak se sólisty, tak se sborem. Slyšel jsem, jak je sbor příšerně demoralizovaný, jak by jich měli půlku vyházet. Ale moje zkušenost byla jiná.

(...)

"Upír a zombie nejsou totéž!" (Rozhovor s dramatikem a režisérem Davidem Drábkem). Vojtěch Varyš, Reflex, 16. 1. 2014.



Výstavy Franze a Lady na Špilberku končí 26. ledna, další už se chystají

13. ledna 2014 v 18:21 | Michaela Malíková / Novinky.cz
Dokončení rozsáhlé rekonstrukce jižního křídla v květnu loňského roku přineslo brněnskému hradu Špilberku možnost ožít na podzim zcela mimořádnou akci. Na dva dny se tehdy otevřel veřejnosti v rozsahu, v jakém ještě nikdy předtím přístupný nebyl.

Hrad byl zpřístupněn oběma historickými vstupy, východním přes zděný most a západním přes opravený most dřevěný. Návštěvníci si mohli prohlédnout nově zrekonstruované prostory jížního křídla, historické chodby skryté v jihozápadním bastilonu, renesanční salonek, barokní kapli, tajné schodiště z kasemat do Žaláře národů a za asistence horolezců se projít útrobami nádrže na vodu na velkém nádvoří.

Za výhodnou cenu mohli shlédnout i interaktivní výstavu Krystalíza her a všechny stálé expozice. Kromě toho probíhaly už od léta komentované prohlídky nejzajímavějších historických prostor hradu pod názvem Špilberk odkrývá svá tajemství a návštěvníci se mohli pokochat nádherným výhledem na město z východní bašty, jižní terasy nebo z hradní věže v rámci komentovaných prohlídek nazvaných Špilberské rozhledy.

Hrad Špilberk žil také v čase vánočních svátků čtyřmi výstavami, které se těšily mimořádné pozornosti návštěvníků. Rodinným hitem byla a stále je výstava jednoho z nejznámějších kreslířů a ilustrátorů Josefa Lady, která představuje do 26. ledna v západním křídle Špilberku 150 Ladových kreseb a je doprovázena interaktivním programem pro děti nazvaným Nálada na Ladu.

Druhou velkou výstavou je svým rozsahem výjimečná expozice multižánrového umělce s nezaměnitelnou vizáží a prezidentského kandidáta Vladimíra Franze (k vidění je do 26. ledna v jižním křídle a v barokní kapli Špilberku). Společně s Franzem jsou prezentovány práce fotografky Idy Saudkové.

V královské kapli je stále ještě ke zhlédnutí výstava dobových i moderních kabelek pod názvem Symfonie kabelek, která byla z důvodu mimořádného zájmu prodloužena do 18. ledna.

Špilberk v roce 2014

Pracovníci muzea pod vedením ředitele PhDr. Pavla Cipriána připravují unikátní výstavu děl Salvadora Dalího, výstavu člena Skupiny 42 a Brno 57 malíře Bohumíra Matala i výstavu brněnského sochaře a malíře Antonína Širůčka.

Při příležitosti 100. výročí vypuknutí první světové války se chystá výstava, která připomene první globální konflikt 20. století a jeho dopad na obyvatele Brna, přiblíží život v Brně před rokem 1914 a připomene sarajevský atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda ď Este. Ukáže také každodenní život obyvatel Brna a okolních obcí za Velké války

Kromě výstav budou samozřejmě k vidění divadelní představení v rámci Letních Shakespearovských slavností, koncerty Brněnské filharmonie a historický šerm v rámci Šermířského festivalu pořádaného agenturou REX. Pro návštěvníky se připravují nové trasy komentovaných prohlídek a po mimořádném úspěchu podzimního víkendu kdy byl celý celý hrad pro veřejnost otevřen, také II. ročník této mimořádně úspěšné akce.

Na návštěvníky Špilberku čeká kromě Bistra Babinský také nově otevřená cukrárna v jižním křídle a na jaře chystané otevření hradní restaurace a vinárny.

Michaela Malíková, Novinky.cz, 13. 1. 2013

JIŘÍ X. DOLEŽAL: Láďo, podruhý už nekandiduj!

13. ledna 2014 v 14:04 | Jiří X. Doležal / Reflex
Neúspěšný prezidentský kandidát Vladimír Franz nevylučuje svou kandidaturu na prezidentský úřad v době, kdy skončí první volební období Miloše Zemana. Z hloubi srdce prosím: Láďo, podruhý už ne!

"Vytvoří-li se klima, že prezident má mít funkci spíše takového udržitele a strážce grálu, spíš než být takovou mechanickou postavou, pak ano," řekl Franz v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Jak jsem to četl, chytil jsem doslova hrůzu z opakování vtipu, který ani napoprvé nebyl až zas tak moc k smíchu. Napodruhé by to byl úplný trapas.

Vladimír Franz kandidoval poté, co jej skupina mladých lidí oslovila, že jeho kandidatura bude sranda. Zpočátku to tak vypadalo - maorská maska na Franzově tváři dávala předvolebním debatám zvláštní chuť. Pak ovšem začal profesor Franz mluvit v debatách o politice - a hned bylo jasné, že je v politice opravdový amatér a jeho angažmá nemá na nic víc než na to, aby bylo recesí.

Franz samozřejmě u voličů nebodoval, ale kampaň oživil. Jeho angažmá bylo vtipem, recesí a nastavením zrcadla obvyklým politickým stereotypům. Ale jak se nyní reálně rýsuje možnost jeho druhého angažmá, cítím se povinen vznést k profesoru Franzovi osobní prosbu: Vladimíre, podruhé už prosím ne! Opakovaný vtip není vtipem ani v politice.

Jiří X. Doležal, Reflex, 13. 1. 2013

Asociace kameramanů ocení za životní dílo Vladimíra Opletala

13. ledna 2014 v 14:03 | ČTK
Výroční cenu Dilia a Asociace českých kameramanů za celoživotní kameramanské dílo obdrží na návrh prezídia Asociace českých kameramanů Vladimír Opletal. Převezme ji v sobotu 15. února v pražském kině Lucerna, oznámila dnes ČTK zástupkyně asociace Renata Soudná.

O těchto výročních cenách rozhoduje porota, v níž letos usedli hudební skladatel a malíř Vladimír Franz, scenárista Pavel Jech a kameramani Josef Špelda, Jaromír Kačer, Antonín Weiser a Jiří Šimunek. Předsedou jury je režisér Jiří Věrčák.

Vladimír Opletal se narodil 26. února 1931. Od poloviny 50. let se přes půl století podílel na vzniku desítek televizních filmů, pořadů, inscenací i seriálů. Na kontě má například projekty Hodina klavíru, Lakomec, Ideální manžel, Návštěva staré dámy, cyklus Bakalářů i seriály Arrowsmith, Hříchy pro pátera Knoxe, Nejmladší z rodu Hamrů, Eliška a její rod a Tři chlapi v chalupě, který se natáčel v roce 1962. O dva roky dříve stál za kamerou v pražském Divadle ABC při záznamu inscenací Balada z hadrů a Těžká Barbora s Janem Werichem a Miroslavem Horníčkem.

Podle Soudné byli na Cenu za vynikající kameramanské filmové dílo nominovány snímky Hořící keř (režie Agnieszka Hollandová, kamera Martin Štrba), Donšajni (režie Jiří Menzel, kamera Jaromír Šofr) a Jako nikdy (režie Zdeněk Tyc, kamera Patrik Hoznauer).

Na Cenu za vynikající kameramanské televizní dílo jsou v nominacích snímky České století - Zabíjení soudruha (režie Robert Sedláček, kamera Michal Krejčí), Nevinné lži - Pod hladinou (režie Alice Nellis, kamera Matěj Cibulka), Occamova břitva (režie Daniel Svátek, kamera Jakub Šimůnek), Cirkus Bukowsky (režie Jan Pachl, kamera Marek Janda) a České století - Všechnu moc Stalinovi (režie Robert Sedláček, kamera Petr Koblovský).

Asociace kameramanů udílí své výroční ceny od roku 1996 a pořádá výstavy těch svých členů, kteří fotografují. Sdružuje přes 130 členů, je členem Federace evropských kameramanských asociací IMAGO.

Loni byl za celoživotní kameramanské dílo oceněn in memoriam Petr Polák, předloni cenu převzal Jaromír Šofr.

ČTK, Blesk, 13. 1. 2014

Chat s Vladimírem Franzem v pořadu Dobré ráno

13. ledna 2014 v 8:38 | ČT2
jaruška: Dobré ráno! moc jsem vám fandila, když jste kandidoval na prezidenta. Jste moc sympatický pan. Krásný den přeji!!!
Vladimír Franz: Děkuji vám moc, přeji všechno dobré a držme si palce.

majka: Které roční období máte nejraději a nechybí Vám sníh?
Vladimír Franz: Jaro a léto, nenávidím podzim, zima je pro mě zakuklené jaro.

majka: Dobré ráno,líbí se Vám ve studiu a co učíte?
Vladimír Franz: Ve studiu se mi líbí. Zabývám se hudební dramatikou, dějinami umění. Snažím se posluchačům sdělit, že umění je projevem živých lidí.

Monika: Dobrý den, pane Franzi, nejste dnes, s odstupem času, raději, že jste volby nevyhrál, když vidíte s jakým "materiálem" by jste musel pracovat?Jak jste spokojený se současnou politickou situací? Nemáte také pocit, že se volbami nic nezměnilo a dále jde v první řadě jen o koryta a moc a o nás lidi až úplně na konec? Děkuji a hezký den.
Vladimír Franz: Důležité je, aby si lidé uvědomili, že všechny lidské nástroje musí mít smysl, jinak jsou pouze prázdnou nádobou. To se týká i státu. Chce-li se člověk pohybovat v horních patrech politiky musí mít vytvořen tým, na který se může spolehnout. Jinak jako osamělý jednotlivec by byl absolutně ztracen.

Michal Pitrun: Dobrý den,budete za 4 roky kandidovat na prezidenta?Budete někdy zakládat svoji politickou stranu?
Vladimír Franz: Politickou stranu bych nechtěl zakládat, mým přáním je vytvořit platformu, na jejímž základě by si šli lidé naproti a dokázali se domluvit.

David: Dobrý den,co říkáte na postupy Miloše Zemana?
Vladimír Franz: Prezident je člověkem moci a zajde tak daleko, jak mu to bude dovoleno.

David: Dobrý den,kdy jste se potetoval po hlavě?
Vladimír Franz: V roce 1991.

Tomáš Wolf: Vy jste chtěl být prezident uz od 3 let ?
Vladimír Franz: Při zdravotním stavu současného prezidenta, musí být člověk připraven kdykoliv.

ondyno: Víte, že se Vám říká Švestka?
Vladimír Franz: Zkuste hádat.

Jirka Z.: Pane Franzi, prozradíte konečně, jaké formy měl nátlak, který na Vás během prezidentské kampaně vyvíjeli Schwarzenbergovi příznivci? Nevolali Vám třeba z divadel a neříkali, že si už u nich ani neškrtnete? Přišel jste kvůli kampani o nějaké zakázky? Děkuji a přeji hodně úspěchů. Jiří Zabloudil
Vladimír Franz: Vzedmuté vášně nejsou nikdy příjemná atmosféra, nicméně vězte, že těch 14 dní konce voleb byly opravdu velmi nepříjemné.

Miloš Vintera: "Za určitých podmínek by prý mohl na prezidenta kandidovat i v příštích volbách. " - to je o Vás na internetu, jaké to jsou podmínky konkrétně?
Vladimír Franz: Bude-li to vyžadovat společenská situace, budeli poptávka a budou-li společnost zajímat etickohumanitní problémy.

mortar: Jak vzpomináte na svoji roli v Kamenném mostě?
Vladimír Franz: Skladatelskou nebo hereckou? Oboje je dnes již nostalgií.

SLÁVEK DOLEŽAL: Dobrý den, škoda že jste se nestal prezidentem :) A chtěl bych se zeptat kam vám můžu napsat o autogram :) Děkuji přeji příjemný den :)
Vladimír Franz: DAMU, Karlova 26, Praha 1

GF: Jak jste spokojen s tím, jak jste dopadl jako prezidentský kandidát loni? Hodláte kandidovat znovu za 4 roky na prezidenta?
Vladimír Franz: Domnívám se, že kampaň bez pomoci zájmových skupin a mafií navíc takřka zadarmo, postavená na oslovení voličů, je skvělý výsledek.

GF: Živil jste se někdy jako právník?
Vladimír Franz: Ne

GF: Obnovujete svoje kérky?
Vladimír Franz: Snad jednou najdu zase čas. Je to potřeba.

Petr Rezek: Už více než rok jste nepřispěl žádným textem ani do Magazínu Lidových novin, ani do České pozice, kde jste předtím publikoval pravidelně několik let. Je to důsledek prezidentských voleb?
Vladimír Franz: Ano je. Nyní se zdá, že to bude lepší.

Chat s Vladimírem Franzem v rámci pořadu Dobré ráno, ČT2, 13. 1. 2014

Pokud bude poptávka, budu zase kandidovat, připustil Franz

13. ledna 2014 v 5:14 | Parlamentní listy
Až skončí pětiletý mandát Miloše Zemana coby prezidenta, budou volby - a Vladimír Franz nevylučuje, že by mohl znovu kandidovat. Musela by se však vytvořit "poptávka" po prezidentovi, který by měl spíše funkci jakéhosi strážce grálu.

V loňských prezidentských volbách ale Vladimír Franz neuspěl. Porážku prý neprožíval nějak špatně. "Představa, že se člověk ocitne ve světě tam nahoře, víceméně jako nahý v trní, to bylo pro mě takřka nemyslitelné. Je to jako když vidíte Himaláje odněkud z Káthmándú, tak jsou to pěkné zasněžené kopečky. Ale nahoře každá změna počasí může znamenat smrt. To jsem si velmi uvědomoval. Ale pro mě bylo důležité, že jsme se dali na cestu. Netěšil jsem se, jak budu přestavovat nábytek v Lánech," popisuje v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

"Já jsem si vlastně tento rok od zkušenosti s prezidentskou volbou musel definovat, co to je, protože nevyrůstám od osmnácti let v politice. Takže si uvědomit, co to je politika v horních patrech, co jsou to média, co jsou výzkumné agentury..." dodává výtvarník a hudebník.

Svou budoucí kandidaturu nevylučuje. "Vytvoří-li se klima, že opravdu je toto potřeba, že prezident má mít funkci spíše takového udržitele a strážce grálu, spíš než být takovou mechanickou postavou, pak ano. Bude-li poptávka, může být i nabídka," míní.

Politickou stranu ale zakládat nehodlá. "Na druhé straně, když člověk vidí iniciativy jako Vyměňte politiky - oni říkají jenom polovinu. Chybí ta druhá: Za koho. To jsou takové velmi mlhavé výstřely," uzavírá Franz.

Parlamentní listy, 12. 1. 2014

Z recenze představení Smrtihlav

12. ledna 2014 v 18:26 | Kateřina Málková /RozRazil Online
(...)

Hudební aranžmá Vladimíra Franze je zvláštní kombinací sci-fi, klasické hudby a vojenského marše. V některých momentech je naprosto výstižné, ovšem více než často působí jak z animované pohádky a k inscenaci se mnohdy vůbec nehodí. Samostatně, mimo kontext inscenace, je hudba výborná. Má výrazný leitmotiv, který je nápaditě variován. Vhodně je využíván klarinet, trubka a především cemballo. Zajímavým hudebním momentem je, když se ze scénické hudby stane různými zvukovými efekty hudba k poslechu z rádia.

(...)

Ost-ra-var 2013 - Den druhý: Smrtihlav. Kateřina Málková, RozRazil Online, 7. 1. 2014.

Zeman je zatěžkávací zkouška demokracie, zhodnotil Franz a vzpomněl na Havla

12. ledna 2014 v 18:17 | Parlamentní listy
S kroky, které jako prezident dělá Miloš Zeman, je neúspěšný kandidát na hlavu státu Vladimír Franz nespokojený. Podle něj jde o zatěžkávací zkoušku naší demokracie. Podle výtvarníka, jenž ve volbě získal na 350 tisíc hlasů, musí být prezident zástupcem království z jiného světa.

Byť je s kroky Zemana Franz nespokojený, ze své někdejší podpory přesto zcela neslevil. Na svém rozhodnutí nevolit Karla Schwarzenberga, ale právě Zemana, by výtvarník neměnil nic. "Pokud by ta konstelace byla stejná, na svém rozhodnutí bych bohužel neměnil nic," řekl v rozhovoru pro server iHNed.cz Franz.

Podle něj je na obou stranách, prezidentově i mediální, příliš mnoho subjektivity. "Ze strany prezidenta je to takové to jeho `vadí - nevadí`, `líbí - nelíbí`, což si samozřejmě myslet může, ale do výkonu prezidentských pravomocí to nepatří," míní Franz.

Médiím vytknul neustálé okopávání kotníků a zesměšňování různých marginálií. Franz v rozhovoru přesto přiznal, že je zastáncem tvrdé reality nežli pouhého zdání. Je podle něj tedy jasné, že Zeman zajde tak daleko, kam mu to ostatní dovolí. "Jde o zatěžkávací zkoušku naší demokracie," říká.

Havel jako Buddha nebo Ježíš

Co se týče vůbec otázek vlády, Franz má za to, že u Sobotky by mělo být prezidentovým zájmem, aby tato země byla stabilní a měla vládu co nejrychleji. Kdyby se býval Franz stal prezidentem, tlačil by na Sobotku, aby se dlouho nedohadovali.

Aby měla funkce hlavy státu smysl, musí prý být prezident trošičku zástupcem toho království, které není z tohoto světa. "Když se podíváme na Václava Havla, byl ekonomem asi tak stejným jako Buddha nebo Ježíš. Byl na tom podobně dobře. A oba Havlovi nástupci na tom z hlediska praktického řemesla byli tisíckrát lépe. Ale jak vidno, ono to nestačí," řekl Aktuálně.cz Franz s tím, že by měl prezident vědět, jaký má stát étos a směřování.

Franzova platforma

Nyní má vysokoškolský pedagog Franz po roce klidu a rozhlížení zájem, aby ve společnosti začala vznikat určitá vzájemnost. "Zkrátka, aby do společnosti znovu pronikla kulturnost, čímž zdaleka nemyslím jenom kulturu," řekl pro server s tím, že by v tomto oboru něco rád podnikl.

"Jde o to vytvořit platformu. Když se na světě dokážou domluvit a rychle vytvořit spolčení nejrůznějších hlupců, slušní lidé by to snad měli umět také. Ale je otázka, s kým se potkám," dodává Franz pro Aktuálně.cz.

jno, Parlamentní listy, 11. 10. 2014

Z rozhovoru se Zuzanou Lapčíkovou

12. ledna 2014 v 18:14 | Petr Kupka / Parlamentní listy
(...)

Jak hodnotíte Miloše Zemana a jeho působení v roli prezidenta?

Zatím se přikláním k názoru Vladimíra Franze, že je to zkouška pro naši demokracii a působení pana prezidenta zcela určitě zhodnotí čas.

(...)

Známá hudebnice, Gazdíkova kandidátka: Bude nám ještě dlouho trvat, než překonáme následky totality. Parlamentní listy, 11. 1. 2014.

Bude-li poptávka, budu znovu kandidovat, říká Franz (2. část rozhovoru s VF)

10. ledna 2014 v 9:26 | Jan Němec, Aktuálně.cz
Neúspěšný - a dodejme, že už svou vizáží nezvyklý - kandidát na prezidenta, vátvarník a hudebník Vladimír Franz nevylučuje, se o dobytí Pražského hradu pokusí znovu poté, co vyprší mandát Miloši Zemanovi.
Jeho "bude-li poptávka, pak bude i nabídka" ale vychází z toho, jak on sám chápe roli prezidenta.
"Vytvoří-li se klima, že prezident má mít funkci spíše takového udržitele a strážce grálu, spíš než být takovou mechanickou postavou, pak ano," říká Franz v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
A netají se tím, že se s některými lidmi - včetně těch z někdejšího týmu pro prezidentskou volbu - baví i o jiném možném politickém angažmá. Ošívá se ale při zmínce o politické straně a striktně říká: Strana to nebude!

Aktuálně.cz: Funguje ještě nějak váš tým pro prezidentskou volbu?
Každý jde svojí cestou, ale víme o sobě a scházíme se. Ono to nebylo postaveno na bázi nějakého ústředního výboru. Bylo to volné. Proto teď budeme těžk hledat tvar.

A.cz: Jak jste před rokem snášel poznámky i zahraničního tisku, že jste svým způsobem exotická osobnost oněch voleb - už kvůli vašemu vzhledu?
Záleží na tom, kdo přijel. Mohli přijet ze zahraničního Blesku, nebo taky ne. Vznikaly i rozhovory, které byly velmi seriózní.

Porážku jsem neprožíval

A.cz: Jak jste se vyrovnal s porážkou, prožíval jste ji špatně?
Ne, vůbec ne. Představa, že se člověk ocitne ve světě tam nahoře, víceméně jako nahý v trní, to bylo pro mě takřka nemyslitelné. Je to jako když vidíte Himaláje odněkud z Káthmandů, tak jsou to pěkné zasněžené kopečky. Ale nahoře každá změna počasí může znamenat smrt. To jsme si velmi uvědomoval. Ale pro mě byla důležité, že jsme se dali na cestu, důležitá byla ta cesta. Netěšil jsem se, jak budu přestavovat nábytek v Lánech.

Aktuálně.cz: Uvažujete o založení třeba politického hnutí?
No, ono by to mělo mít charakter... Takhle: politická strana určitě ne. Na druhé straně, když člověk vidí iniciativy jako Vyměňte politiky - oni říkají jenom polovinu. Chybí ta druhá: Za koho. To jsou takové velmi mlhavé výstřely.

A.cz: A jak byste si to představoval vy?
Teď jsem se zvolna zase vydal na cestu a potkávám se s různými lidmi a ptám se na totéž. Kdybychom šli sázet ty stromečky nebo začali protestovat, aby se v Praze 5 nezastavovaly barokní zahrady, je to úplně jednoduché. Ale tady jde o to vytvořit platformu. Ale když se na světě dokážou domluvit a rychle vytvořit spolčení nejrůznějších hlupců, slušní lidé by to měli umět snad taky.

A.cz: A s touto platformou, hnutím, byste směřoval do politiky? Že byste třeba kandidovali do Sněmovny?
To je otázka, s kým se potkám.

A.cz: Takže jestli tomu dobře rozumím, ještě se nic nerýsuje...
Ne, to se teda nerýsuje.

Bude-li poptávka, budu kandidovat znovu

A.cz: Jak se díváte na hnutí jako je ANO nebo Úsvit Tomia Okamury?
Ta hnutí jsou strašně zajímavá v tom, že oboje dvoje nemají vlastně členskou základnu a vznikají shora. U Tomia Okamury nevím, jak se vytvoří členská základna. U Andreje Babiše to je, myslím, jednoduché, protože to nařídí svým zaměstnancům a hned bude strana. Je to nový fenomén. Myslím, že obsah si má diktovat tvar. Tedy nikoliv vytvořit tvar a teprve dumat, co s tím. Ale nechci nic zatracovat dopředu. Ať Andrej Babiš něco udělá a pak k tomu můžeme něco říct.

A.cz: Budete znovu kandidovat v prezidentské volbě?
Já jsem si vlastně tento rok od zkušenosti s prezidentskou volbou musel definovat, co to je, protože nevyrůstám od osmnácti let v politice. Takže si uvědomit, co to je politika v horních patrech, co jsou to média, co jsou výzkumné agentury.
A nebylo to o tom, že budu každý den komentovat, co si myslím třeba o zdražení ředviček. To dělá skoro každý a je toho nad míru. Princip, který mají v Tibetu, že když se někdo špatně zeptá, bouchnou ho bambusovou holí, by možná občas taky neškodil.

A.cz: Takže budete znovu kandidovat, nebo ne?
Řeknu vám to jednoduše: Vytvoří-li se klima, že opravdu je toto potřeba, že prezident má mít funkci spíše takového udržitele a strážce grálu, spíš než být takovou mechanickou postavou, pak ano. Bude-li poptávka, může být i nabídka.

Jan Němec, Aktuálně.cz, 10. 1. 2013
Foto: Ludvík Hradílek


Hlas 350 tisíc Čechů: Zeman je zkouškou naší demokracie (1. část rozhovoru s VF)

10. ledna 2014 v 9:22 | Jan Němec / Aktuálně.cz
S výtvarníkem a hudebníkem Vladimírem Franzem, neúspěšným prezidentským kandidátem, jsme se setkali rok po prezidentské volbě v kavárně nedaleko pražského Anděla.
"To je místo, které bylo vloni úplně čerstvé a takové klidné, takže tady jsme dělali všechny New York Timesy a Guardiany a všechno," vzpomíná Franz, který v přímé prezidentské volbě působil už díky svému potetovanému obličeji exoticky.
Tehdy před druhým kolem volby nepřímo podpořil současného prezidenta Miloše Zemana. Neřekl svým voličům, aby dali hlas Zemanovi, ale prohlásil, že on sám ho volit bude. Ani po roce toho nelituje, přestože s některými Zemanovými kroky nesouhlasí.
"To nebyla otázka sympatií," vysvětluje s odstupem. "V konstelaci s Karlem Schwarzenbergem bohužel není nic jiného. Kdyby proti Miloši Zemanovi stáli lidé typu Jana Sokola nebo Jaroslavy Moserové, neváhal bych ani vteřinu."
Muž, který před rokem překvapil tím, že získal v prvním kole 351 916 voličů a skončil hned za očekávanými favority volby, dnes zvažuje, zda a jak vstoupit do politiky.
"Teď jsem se zvolna zase vydal na cestu a potkávám se s různými lidmi. Jde o to, vytvořit platformu. Ale když se na světě dokážou domluvit a rychle vytvořit spolčení nejrůznějších hlupců, slušní lidé by to snad měli umět taky. Ale je otázka, s kým se potkám," říká Franz a potvrzuje, že jeho "platforma" nebo hnutí zatím žádné obrysy nemá.

Aktuálně.cz: Jak jste spokojen s Milošem Zemanem?
Já jsem nepředpokládal, že Miloš Zeman bude za rok jiný, než byl předtím. Ale jsem zastáncem přijetí tvrdé reality nežli pouhého zdání. Je jasné, že prezident zajde tak daleko, kam mu to ostatní dovolí. Jde o zatěžkávací zkoušku naší demokracie.

A.cz: Jste spokojen právě s těmi kroky, které jako prezident dělá?
Rozhodně ne! Myslím ale, že na obou stranách je příliš mnoho subjektivity. Ze strany prezidenta je to takové to jeho "vadí - nevadí", "líbí - nelíbí", což si samozřejmě myslet může, ale do výkonu prezidentských pravomocí to nepatří. A co se týče médií, myslím, že kdyby to nebylo ve formě neustálého okopávání kotníků a popisování a zesměšňování různých marginálií, ale spíše na bázi suché a věcné analýzy jeho způsobu uvažování, tedy způsobu "rozděl a panuj" a takové ty šachové partie rozehrané o tři tahy dopředu, atmosféra by byla čistší a nepřispívalo by to k blbé náladě.

Sobotku bych jmenoval neprodleně

A.cz: Tak to zkusme jinak: Představte si, že byste byl býval prezidentem zvolen vy. Jak by to teď vypadalo se Sobotkovou vládou - jmenoval byste teď Sobotku neprodleně, nebo ne?
Co se týče vůbec otázek vlády - už do rakouských novin jsem v případě Nečasovy vlády říkal, že bych se snažil premiéra i přes tu velkou ostudu přesvědčit, aby se to snažil ustát a jeho vláda to, byť v demisi, dotáhla do voleb. Buď sám Petr Nečas, nebo alespoň tehdejší koalice. Kdyby to nešlo, asi bych šel také cestou úřednické vlády. A u Sobotkovy vlády by mělo být prezidentovým zájmem, aby tato země byla stabilní a měla vládu co nejrychleji. Naopak bych tlačil na pana Sobotku, aby se dlouho nedohadovali. Manuál k provozu této vlády je ale větší, než by si člověk představoval. Když si vezmeme zakládací listinu NATO, ta má půl stránky. Tady je manuál bůhvíjaký.

A.cz: Ale co byste dělal jako prezident vy, jak si představujete výkon tohoto úřadu?
To je docela těžká otázka. Prezident musí být trošičku zástupcem toho království, které není z tohoto světa. Aby to mělo smysl. Tedy nejen, co to je stát, ale jaký má étos a směřování. Když se podíváme na Václava Havla, byl ekonomem asi tak stejným jako Buddha nebo Ježíš. Byl na tom podobně dobře. A oba Havlovi nástupci na tom z hlediska praktického řemesla byli tisíckrát lépe. Ale jak vidno, ono to nestačí.

Stranu nezaložím. Snad nějakou platformu...

A.cz: Takže byste víc jezdil po republice? Víc byste řečnil?
Uvědomil jsem si, že naše prezidentská kampaň nebyla postavena na touze po moci, ale spíš na hledání smyslu. Tak tam ten étos byl. Projel jsem republiku, bavil se s lidmi - a nebylo to jednoduché. A zjistil jsem, že chybí obyčejný ideál smyslu života. Zní to vágně, ale tyto věci jsou naprosto základní. Teď bych po roce spíše klidu a rozhlížení se chtěl, aby začala vznikat vzájemnost. Zkrátka aby do společnosti znovu pronikla kulturnost, čímž zdaleka nemyslím jenom kulturu.

A.cz: Chystáte se v tom něco podnikat?
Chci v tom něco podnikat, ale je to velmi těžké.

Jan Němec, Aktuálně.cz, 10. 1. 2013
Foto: Ludvík Hradílek





Z rozhovoru s režisérem Davidem Drábkem

9. ledna 2014 v 21:46 | Lenka Dombrovská / Divadelní noviny
(...)
Režíroval jste také operu Válka s mloky Vladimíra Franze. Tam jste ale musel zvolit jiný přístup.
Myslím, že se představy Vladimíra Franze a mé v mnoha směrech minuly. Ale byl zázrak, že vůbec inscenace vznikla. Po sloučení Národního divadla a Státní opery panoval chaos a nevraživost, do začátku zkoušení se vystřídali čtyři dirigenti, neexistovala nahrávka. Autor opery kandidoval na prezidenta. S výsledkem nejsem extra spokojený, ale nejvíce mě mrzí, že opera měla pouze pět vyprodaných repríz, další dvě se budou idiotsky uvádět až v červnu příštího roku. Nechápu, proč se takhle zachází s drahou operou, která neumírala na úbytě. Ve finále jsme měli štěstí na dvě věci: že jsem navázal autentický a vřelý kontakt se sólisty i obávaný sborem. A že se dirigování ujal Marko Ivanović. Nahrávku mi přiblížil, chopil se srdnatě hudebního nastudování, takže jsem se mohl věnovat timingu a obrazům. Marko rovněž zpacifikoval orchestr, který se nijak odvázaně na partituru netvářil.
(...)
"Mám tolik sebevědomí, až jsem si protivný." Lenka Dombrovská, Divadelní noviny, 8. 1. 2014

Vladimír Franz rok po prezidentské volbě: Zemana bych bohužel podpořil znovu

8. ledna 2014 v 19:51 | Vladimír Šnídl / iHNED.cz
Vladimír Franz, kandidát na prezidenta v prvních českých přímých volbách hlavy státu, nevyloučil, že bude kandidovat znovu. Pokud tedy bude poptávka. Chtěl by se také případně pokusit vytvořit občanskou iniciativu. Ze své někdejší podpory Miloše Zemana zcela neslevil.
Před rokem se výtvarník Vladimír Franz stal nejbarvitější postavou prezidentských voleb. O rozhovor ho žádali novináři z New York Times nebo britského Guardianu, kteří by jinak české dění pokrývali jen z povinnosti.
Nyní chce Franz svoji publicitu přetavit v něco trvalejšího - jeho plánem je vytvořit novou občanskou iniciativu, která by přispěla k "duchovní obnově země".
"Začínám se scházet s různými lidmi, u kterých cítím jakousi vzájemnost. Chci, aby to bylo něco volného ale zároveň aby nešlo o bublinu typu "vyměňte politiky", říká Franz v rozhovoru pro server IHNED.cz.

Kdy naposledy vám volali z New York Times?
Zrovna mi teď nevolal nikdo, ale například v říjnu mě pozval guvernér mexického státu Querétaro na konferenci Milion mladých za Mexiko. Účastnili se ji politici, šéfové různých korporací, aktivisté i nositelé Nobelovy ceny. Byla to taková polostátní návštěva, kde jsem měl hodinový projev o tom, co se u nás dělo.

Takže vás si do Mexika pozvali jako znalce českých poměrů?
Mě si tam pozvali jako prezidentského kandidáta, jenž měl zcela atypickou kampaň. Tedy kampaň, která nebyla dopředu připravována, nebyly do ní zapojené žádné zájmové skupiny ani agentury pro výzkum veřejného mínění. Byla to kampaň, která jednoduše vsadila na srdce a člověka.

Nehraje ale v tom neutichajícím zájmu o vás roli spíše váš vzhled?
Je zvláštní, že na můj vzhled nepadl jakýkoliv dotaz. To jsou věci, které patrně řešíme už jenom my tady.

V Česku jste se za poslední rok příliš neangažoval. Před sněmovními volbami jste podpořil piráty, ale jinak o vás moc slyšet nebylo...
Ta podpora pirátů byla viditelná, protože jsem o ní mluvil v televizi. I když nemám moc rád sociální sítě a pirátům jsem řekl, že s mnohými jejich názory nesouhlasím, líbí se mi, že ta strana hledá trochu jiný tvar než ostatní.
Jinak nesmíte zapomínat, že mám také své občanské povolání, kterému se chci dále věnovat.
Kdybych měl firmu, tak tu bych mohl převést na nějakého známého, ale symfonii ani obraz za mě nikdo neudělá. Navíc se u nás nic tak zásadního nedělo, aby člověk musel vydávat každý den nějaké prohlášení, jak je v Česku běžným zvykem.

Máte pocit, že se nic nedělo? Byly přeci předčasné volby.
K předčasným volbám jsem se vyjádřil rakouským novinářům. Pak jsem nabízel českým novinám vyjádření k situaci kolem Martina Putny (jehož odmítal prezident Miloš Zeman jmenovat profesorem - pozn. red.), vzhledem k tomu, že jsem sám univerzitním profesorem a působil jsem také jako člen Rady vysokých škol i předseda Akademického senátu Akademie múzických umění. O to zájem nebyl. Místo toho se raději novináři ptali na názor nějakých hokejistů nebo koho.

Před rokem jste také avizoval, že chcete podněcovat vznik různých zákonů, které by se týkaly kultury. Pokročil jste nějak?
Říkal jsem, že by to bylo takové zbožné přání. Ale další přání bylo, že nemusím okamžitě, co jsem vyšel dveřmi, lézt někam oknem. Vlastní aktivitě se ale nebráním.
Na podzim jsem se snažil iniciovat zrekonstruování díla Jiřího Trnky, které se nám rozpadá. S takovýmito drobnými věcmi je ale bohužel u nás problém. Když kdokoliv nahoře bere návštěvu divadla nebo koncertu jako životní trest, nemůžeme se divit, že působíme jako nekulturní provincie.

Nebyl jste spíše naivní, když jste si myslel, že budete moct něco ovlivnit?
Já myslím, že ten vliv je. Během léta, když jsem potkával spoustu lidí, jsem si uvědomil, že je zde potřeba najít nějakou platformu pro duchovní obnovu společnosti. Nyní se začnu scházet s lidmi, u kterých cítím jakousi vzájemnost a začneme dumat nad tím, jaký tomu dát tvar.
Chci, aby to bylo něco volného ale zároveň, aby nešlo o žádnou bublinu typu "vyměňte politiky".

Před druhým kolem prezidentské volby jste tvrdil, že se rozhodujete mezi ptačí a prasečí chřipkou. Volil byste znovu Miloše Zemana neboli "prasečí chřipku"?
Pokud by ta konstelace byla stejná, na svém rozhodnutí bych bohužel neměnil nic.
Druhé kolo prezidentských voleb byla katastrofa, oba dva páni jsou za zenitem. Mně je ale bližší někdo autentický než někdo, kdo je jen pomalován duhovými barvami. Dávám přednost tvrdé realitě nežli zdání.

Není ta realita až příliš tvrdá? Například spor ohledně jmenování pana Putny vás jako akademika nenechal chladným.
Pan prezident Zeman se snaží prosadit prezidentský systém, protože je technikem moci. Je důležité, že má svůj názor, ale neměl by ho míchat do výkonu pravomoci.
Akademická půda má být ale svobodné a nezávislé území a tohle musí respektovat, ať se mu to líbí, nebo nelibí.

A přesto si myslíte, že je lepší prezident, než by byl Karel Schwarzenberg?
Já nevím, jaký by byl pan Schwarzenberg prezidentem. Já o něm za poslední rok vím jenom tolik, že se jako ministr snažil prodat Lobkovický palác za cenu, která se běžně platí za přestup nějakého špičkového fotbalisty (mělo jít o zhruba 600 milionů korun, prodej nakonec zastavil pád Nečasovy vlády - pozn. red.). Jinak jsem o něm mnoho neslyšel.
Kdyby ale byl pan Schwarzenberg tak výraznou postavou a já mu křivdil, tak by nedávné sněmovní volby vyhrál s jasnou převahou. Ono se to ale jaksi nestalo.

Mnoho umělců podporovalo spíše Schwarzenberga. Vyčítali vám kolegové vaší volbu?
Ani ne. Par lidí se našlo, ale já také nikomu nevyčítám jeho názory. Asi by bylo snadnější dát hlavu do písku, ale to mě nezbavuje odpovědnosti. Což platí dvojnásob, jelikož jsem byl sám prezidentským kandidátem.

Půjdete za čtyři roky do volby znovu?
Pakliže se podaří vytvořit zmiňovanou platformu, kde by se sešlo pár slušných lidí a pakliže bude poptávka, může být i nabídka.

Vladimír Šnídl, iHNED.cz, 8. 1. 2013

Franz se vrací: chce založit vlastní Forum 2000

8. ledna 2014 v 19:47 | Vladimír Šnídl / Hospodářské noviny
Přesně před rokem se výtvarník Vladimír Franz stal nejbarvitější postavou prezidentských voleb. O rozhovor ho nadšeně žádali novináři z New York Times nebo britského Guardianu, kteří by jinak české dění pokrývali jen okrajově. Nyní chce Franz přetavit svoji publicitu v něco trvalejšího - jeho cílem je vytvořit novou občanskou iniciativu, která by přispěla k "duchovní obnově země". "Chci, aby se věci jako kultura a kulturnost staly součástí života a abychom neřešili jen národohospodářské problémy," říká.

Počínaje lednem začal oslovovat lidi z různých oborů, kteří by se k němu mohli přidat. "Může jít o osobnosti, které se zabývají filozofií, právem nebo ekologií. Důležité je, abych u nich cítil vzájemnost," vysvětluje.

Platforma, jíž by se stal hlavní tváří, by mohla fungovat jako Forum 2000 založené exprezidentem Václavem Havlem - tedy jako místo, kde se potkávají bývalí politici, bojovníci za lidská práva nebo nositelé Nobelovy ceny. "Začínáme dumat, jaký tomu dát přesně tvar," říká Franz.

Vzhled nerozhoduje

Potetovaný umělec získal v prezidentských volbách téměř sedm procent hlasů a přeskočil i některé stranické kandidáty jako třeba Zuzanu Roithovou nebo Přemysla Sobotku. Což byla slušná základna pro další veřejné angažmá. "Kromě vlastních tvůrčích plánů bych chtěl podnítit vznik zákonů, které by daly naší kultuře a vzdělávání důstojnou platformu srovnatelnou se západními sousedy," prohlásil už před rokem.

Realita však byla odlišná. Čtyřiapadesátiletý Franz, který působí také jako pedagog na Akademii múzických umění, zkoušel sice promlouvat k několika tématům, výsledky však byly rozpačité.

"Na podzim jsem se snažil iniciovat zrekonstruování díla Jiřího Trnky, které se nám rozpadá. Je to ale na dlouhé lokte. Bohužel, když kdokoliv nahoře bere i návštěvu divadla jako svůj životní trest, nemůžeme se divit, že působíme jako nekulturní provincie," říká.

A obdobné to bylo, když se snažil promluvit do sporu kolem nejmenování literárního historika Martina Putny profesorem. "Nabízel jsem novinám vyjádření k této situaci, protože jsem sám univerzitním profesorem. Místo toho se ale raději ptali na názor nějakých hokejistů nebo koho," stěžuje si Franz.
Zatímco v Česku se Franz z médií pozvolna vytrácel, v zahraničí jeho publicita přetrvala. Franz například dostal na podzim pozvánku na prestižní zámořskou konferenci "Milion mladých za Mexiko". "Byla to taková polostátní návštěva, kde jsem měl hodinový projev o tom, co se u nás dělo," vzpomíná.
Organizátory podle svých slov zaujal zejména svojí prezidentskou kampaní, která byla prosta jakýkoliv profesionálních poradců - na jeho netradiční vzhled nepadlo ani slovo. "To je věc, kterou patrně řešíme jenom my tady," tvrdí Franz.

Repete za čtyři roky?

Rok, který od prezidentské volby uplynul, hodnotí Franz jako "sanitární čas", během něhož "zjišťoval, co je pro Česko důležité". A nyní začíná přemítat, jak konkrétně by jím iniciovaná občanská platforma měla vypadat. "Je to, jako když děláte obraz: víte, o čem má být, ale ještě nevíte, zda vpravo, nebo vlevo namalujete jablko."

Pokud se nicméně jeho iniciativa ujme, za čtyři roky by kandidaturu mohl zkusit znovu. "Pakliže se podaří vytvořit platformu, v níž se sejde pár slušných lidí, a pakliže bude i poptávka, může být také nabídka," říká Franz.

Vladimír Šnídl, Hospodářské noviny, 8. 1. 2014

Vladimír Franz a Ida Saudková připravili komentované prohlídky své výstavy na hradě Špilberku

8. ledna 2014 v 19:45 | Martin Varták / Novinky.cz
Muzeum města Brna připravilo na neděli 12. ledna komentované prohlídky výstavy Franz/Saudková, které se uskuteční od 14 do 18 hodin. Prostřednictvím nich se dozvíte mnoho zajímavých informací například o tom, jak byla díla tvořena a co vyjadřují, přímo z úst Vladimíra Franze a Idy Saudkové.

Již třetí měsíc pokračuje na hradě Špilberku jedinečná výstava obrazů, kreseb a fotografií od dvou uměleckých autorů, kteří nejsou mezi širokou veřejností žádnými neznámými.

Jedná se o Vladimíra Franze, který se do paměti lidí vryl hlavně svou kandidaturou na českého prezidenta a "kontroverzním" vzhledem - tetováním. Autorkou fotografií je Franzova přítelkyně Ida Saudková. Výstava představuje více než tři desítky děl a je zajímavá také tím, že se koná v nově otevřených prostorech Barokní kaple a opraveného jižního křídla.

Biografie

Vladimír Franz se narodil 25. května 1959 v Praze. Již během svých studií na Právnické fakultě Univerzity Karlovy studoval soukromě malbu u Karla Součka a Andreje Bělocvětova, skladbu u Miroslava Reichla a Vladimíra Sommera, dějiny umění u Jaromíra Homolky a dějiny hudby u Jaromíra Kincla. V letech 1981-84 byl spoluzakladatelem, scénografem, výtvarníkem a skladatelem autorského divadla Kytka.

V současné době působí jako pedagog na Divadelní fakultě AMU, kde již mnoho let vede Kabinet scénické hudby a přednáší rovněž na Filmové fakultě AMU. V letech 1996-2000 stál v čele Akademického senátu AMU. Jako pedagog působil i na brněnské FAVU. Je pětinásobným držitelem ceny Alfréda Radoka

Základním tématem jeho díla je dvojakost pocitů a představ ve vztahu člověka k přírodě, pomíjivost lidských zásahů do krajiny a postupné mizení stop v nemilosrdně obrodivém kontextu elementární přírodní energie (cyklus Znamení zóny).

Franz je řazen nejen mezi přední české malíře, ale i hudební skladatele a od počátku devadesátých let se stává vůdčí osobností nově se utvářející podoby českého postmoderního dramatu.

Ida Saudková se narodila 8. srpna 1966 v Kutné Hoře. V roce 1985 absolvovala obor fotografie na Střední škole uměleckých řemesel v Praze, obor portrétní fotografie. Byla asistentkou v ateliéru Jana Saudka. O roku 1987 se věnuje portrétní fotografii profesionálně a s tím souvisí i řada realizovaných výstav doma i v zahraničí.

Ida zůstala věrná klasické černobílé fotografii. Motivem její tvorby je člověk a jeho život, osobnost známá či populární, člověk ocitnuvší se na výsluní nebo okraji společnosti. Na první pohled zaujmou svojí vizáží, jsou odlišní a výjimeční. A nejedná se pouze o přátele, ale i o úplně cizí osoby. Svůj vyhlédnutý model, který v ní vyvolá určitou představu o možném námětu, stylizuje - současně s prostředím - do určitého výrazu a pózy. Z fotografií plných emocí, svůdnosti i provokace vytváří cykly sourozeneckých dvojic (Bratři a sestry), portrétů tanečníků z travesti show (ReMix), portréty osobností ve stylu hollywoodských filmových hvězd 40. let (Café Louvre) či portréty líbajících se dvojic (Žhavé polibky).

Martin Varták, Novinky.cz, 6. 1. 2013

Prezidentský kandidát vystavuje na Špilberku

8. ledna 2014 v 19:35 | Jan Marek / Novinyuspech.cz
Když známý potetovaný hudební skladatel a malíř Vladimír nedobyl Hrad v Praze, dobyl aspoň brněnskou pevnost Špilberk. Tam bude až do 26. ledna 2014 k vidění svým rozsahem výjimečná výstava multižánrového umělce s nezaměnitelnou vizáží a mezi mladými lidmi nejpopulárnějšího prezidentského kandidáta.

Franz představí své dílo v prostorách jižního křídla a barokní kaple, v níž budou vystaveny také autorovy největší velkoformátové obrazy. "Politikou se teď vůbec nezabývám, řeším spíš to, jak bude v budoucnu naloženo se sbírkou obrazů a s dílem Jiřího Trnky," řekl při zahájení výstavy Vladimír Franz, oděný v námořnickém tričku, riflích a teniskách.

A pak vstřícně zapózoval u svých obřích obrazů (na snímcích). Jeden z jeho oblíbených je i Mickey Mouse s dámskými přirozeními. A i když prý teď politiku neřeší, otiskl motiv politiky a prezidentské kampaně do jednoho ze svých velkorozměrných pláten.

Společně s Franzem se na Špilberku představí práce jeho přítelkyně, fotografky Idy Saudkové, která se specializuje výhradně na klasickou černobílou aranžovanou fotografii. Motivem tvorby Idy Saudkové je člověk a život, osobnosti známé či populární, ale i lidi na okraji.





Divadlo a opera: Událostí roku 2013

4. ledna 2014 v 19:33 | Radmila Hrdinová
(...)
Za zmínku stojí světová premiéra opery Válka s mloky prezidentského kandidáta Vladimíra Franze - dílo pozoruhodné, inscenace již méně.
(...)

Pět nejlepších inscenací podle Radmily Hrdinové:

1. Vladimír Franz: Válka s mloky, ND Praha
2. Josef Mysliveček: Olimpiade, ND Praha
3. Ludmila Ulická: Ruská zavařenina, Komorní scéna Aréna, Ostrava
4. Gaetano Donizetti: Anna Bolena, ND moravskoslezské Ostrava
5. Emil František Burian: Vojna, Divadlo Disk Praha

Radmila Hrdinová: Divadlo a opera: Událostí roku bylo odvolání ředitele Jana Buriana. Novinky.cz, 31. 12. 2013
http://www.novinky.cz/kultura/323259-divadlo-a-opera-udalosti-roku-bylo-odvolani-reditele-jana-buriana.html

Za umění padla pokuta. Počmáraná vlajka však úředníkům nevadí

4. ledna 2014 v 19:31 | Kateřina Frouzová/idnes.cz
Umělec Tomáš Rafa dostal pokutu za svou výstavu česko-romských vlajek. Stejnou by však měli dostat i ti, kteří na vlajku píšou název města nebo ji zašpiní. Zákon o užívání státních symbolů totiž říká, že vlajka nesmí být popsaná textem, ani být špinavá nebo potrhaná.

Co je větším hanobením jednoho z nejdůležitějších symbolů, jakým je státní vlajka?

1) Když výtvarník Tomáš Rafa pro výstavu v centru Prahy zpracuje návrhy česko-romské vlajky, aby poukázal na toleranci a důležitost soužití majority s menšinou?

2) Opít se na fotbale, mávat nad hlavou počmáranou vlajkou, pak se do ní cestou domů zabalit a tahat její cípy po zemi?

3) Ukázat se s vlajkou na demonstraci krajně pravicové dělnické strany, popsat ji, přehodit ji přes zábradlí metra a nechat ji částečně válet po dlažebních kostkách?

Z pohledu zákona, což je neuvěřitelné, je patrně největším "hříšníkem" slovenský výtvarník Rafa. Podstatné totiž je, zda lidé počmárají, poničí či jen přetvoří kus látky, který je sešitý ze správně velkých dílů modré, červené a bílé barvy. Kdyby Rafa modrý klín zmenšil jen o pár centimetrů, mohl se pokutě za hanobení vlajky vyhnout. "Mnoho fotbalových fanoušků mívá vlajky s modrým klínem jiné velikosti, než jaký má mít vlajka jako státní symbol," uvedl znalec vlajek Zbyšek Svoboda.Hanobí umělec, nebo DSSS?

Případ má však ještě jeden rozměr. Na Rafu podali kvůli pražské výstavě česko-romských vlajek trestní oznámení členové krajně pravicové Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS). Přitom se partaj, která útočí na Romy a jejíž členové se často zpovídají z rasismu, dopustila obdobného prohřešku. Před volbami vyrobila plakát vyzdobený českou vlajkou, na níž je napsané předvolební heslo - navíc s hrubkou.

Podle zákona se na vlajku nesmí nic psát a nelze na ni umisťovat žádné obrázky nebo symboly. Na rozdíl od výtvarníka však "dělníkům" nejspíš nehrozí pokuta. Kus vlajky totiž ustřihli. "Potíž je v tom, že pokud udělají vlajku trošku jinou, třeba modrý klín o něco zmenší, tak už to není státní vlajka," říká soudní znalec Zbyšek Svoboda, který pracoval také na případu Rafy.

"Plakát patrně vyrobil náš příznivec, za to strana nenese odpovědnost," tvrdil nejdříve šéf DSSS Tomáš Vandas. Ve skutečnosti je však pod ním podepsaný tiskový odbor. "Pokud někdo na státní vlajku napíše název města, tak si myslím, že to není nic špatného, ale pokud někdo vlajku hanobí pracikánskými symboly, tak to považuji za nevkusné," dodal Vandas.

Pokutu dala umělci radnice Prahy 7. Zuzana Chramostová, vedoucí správních agend, se v rozhodnutí odvolala na znalecký posudek již zmíněného znalce Svobody, který považuje dílo výtvarníka za hanobení státního symbolu. Úřednice vyměřila nízkou pokutu dva tisíce korun. A přidala k dopisu pro Rafu i složenku, aby ji mohl zaplatit.

"Případ nám s tímto posudkem předala policie, která dostala trestní oznámení a vyhodnotila to jako přestupek," dodal mluvčí Prahy 7 Martin Vokuš.

Rafa nechce sankci platit, i když je malá, protože je přesvědčený, že nic zlého nespáchal. "Moje jednání zájmy společnosti neohrozilo, ba naopak bylo společensky prospěšné," zdůraznil výtvarník.

Jeho výstavu v Praze uspořádala Galerie Artwal. Její kurátorka Zuzana Štěfková považuje verdikt Prahy 7 za příliš formalistický.

Výtvarník a vysokoškolský pedagog Vladimír Franz ho dokonce označil za hloupý. "Jednalo se přece o umění. Vlajky ukazovaly, že Romové jsou součástí českých dějin. Nevím, v čem by to mělo být hanobení," poukázal na právo umělců využívat třeba i státní symboly k tomu, aby z nich vytvořili nové dílo. Sám by teoreticky mohl dostat pokutu, jelikož namaloval obraz, na němž je vlajka s nápisem Stop vtipkování a oběšeným Švejkem.

"Nebo by Praha 7 musela ztrestat skladatele Antonína Dvořáka za hanobení státní hymny, protože si v předehře ke hře o Tylovi klade otázku Kde domov můj? a odpovídá na ni slovy ... na tom našem dvoře," dodal Franz.

Podle zákona nesmí být vlajka popsaná textem

Zákon o užívání státních symbolů říká, že vlajka nesmí být popsaná textem, nesmí na ní být obrázky, znaky, nesmí být svazovaná do růžice, ani být špinavá nebo potrhaná. Rafa dostal pokutu za to, že na ni umístil romský znak nebo českého lva. "Ten pán se v této problematice nevyzná a galerii i jemu šlo o to, aby se zviditelnili," argumentoval znalec Svoboda.

O zviditelnění však šlo i Dělnické straně sociální spravedlnosti, která na Rafu podala trestní oznámení. "Považuji za skandální, že jsou úřady ochotné sloužit jako nástroj extremistů v jejich úsilí zastrašit umělce propagující toleranci," říká na to umělec.

To na lidi, kteří se chovají nevhodně ke státní vlajce na stadionu Sparty, Slavie, na hokeji či na demonstracích na Václavském náměstí a při oslavách sportovních triumfů na Staroměstském náměstí, obvykle nikdo trestní oznámení nepodává.

Kateřina Frouzová, iDNES.cz, 4. 1. 2014
http://praha.idnes.cz/pokuty-za-hanobeni-vlajky-09l-/praha-zpravy.aspx?c=A140103_215203_praha-zpravy_neh