Franz mezi Piráty: Parlament je plný žvástů a Bendů. Hrabiví milionáři mají poruchu. Kdo je bez kořenů, patří do prdele

13. března 2014 v 6:13 | Parlamentní listy
Setkání s příznivci a zájemci uspořádala Česká pirátská strana v Plzni. Hostem byl předseda strany Ivan Bartoš a bývalý kandidát na prezidenta Vladimír Franz. Třicítka lidí v malé pivnici si vyslechla neotřelé názory zvláště mezi studenty oblíbeného profesora - přítomny byly i starší ročníky, takže se vůbec nejednalo o akci pro "pirátské mládí".

V úvodu Bartoš prozradil, že vzájemná účast na akci není to, že by "Avatar" byl zásadním podporovatelem Pirátů, a že on sám "s polovinou jeho názorů na IT technologie nesouhlasí, stejně tak jako s polovinou jeho názorů na kulturu". To však podle něj neznamená, že by se nemohli potkávat, doplňovat a samozřejmě respektovat.

Franz se pak rovnou pustil do politiků. Podle něj je politika obor, kde si všichni hrajou na doktory a chtějí léčit. Čas věnoval také vysvětlení jeho pozice na Ministerstvu kultury, z čehož podle něj hned média udělala tradiční bublinu, že je tam nejméně jako náměstek. "Jako poradce jsem tam byl zatím jednou a už jsem zaznamenal miliardové kšeftíky," pronesl do davu. "Politika je práce s negativní energií. Podívejte se na Parlament, to je nejpatogeničtější místo na světě. Nedivím se, že dost lidí má odtamtud vážné následky nebo umírá. Ono poslouchat tam ty žvásty, na to musíte mít fakt nervy a tak se osobně nedivím, když někdo hledá uklidnění v alkoholu. To není o posilnění, ale spíš zahnání chmur a negativních myšlenek, že je to všechno stejně k ničemu," na chvíli jakoby bránil "suchý" zákon ve sněmovně. "Lobbismus totálně rezignoval na kvaziefektivitu, tam vidíte, jak vyhřeže totální kal."

To "nahrál" šéfovi Pirátů Bartošovi, podle kterého do televizích pořadů na všech možných kanálech zvou především klasické harcovníky, nikoliv ty "dělníky sněmovny," kteří to tam nejen poctivě odsedí, ale také připomínkují a dopracovávají, ale pro média podle Ivana Bartoše ti zajímaví nejsou, protože nejsou herci. "A protože politik je přeceněný divadelník, vidíme na obrazovkách stále stejné tváře, jako kdyby tam ani další lidi nebyli, a tak vlastně jsme překvapeni, kolik že tam sedí poslanců," řekl. Podle obou hostů to tedy je o tom, že stejně tak jako aktivní, ale málomluvný starosta v zapadlé obci pro média není tak zajímavý jako žvanivý a vševědoucí lídr, který se rve se svým oponentem před kamerami, ale jakmile zhasne světlo, jsou oba největší kámoši a jdou spolu na pivo.

Virtuální šílenství

"Začíná období virtuálního světa, doslova matrixu, kdy lidi bez manuálu jsou téměř vyřízení. Představte si, že jsou takoví, kteří bez zapnuté navigace nedojedou z Prahy do Berouna! To je skutečný hnus, co se to děje, to není vymývání mozků, ale virtuální svět, kdy se stírá to, co je reálné, takže pomalu nevidíte rozdíl."

Na to Bartoš hned dodal příměr, že ten, který na internetu podepíše petici, nebo se přihlásí k nějaké výzvě, si už myslí, že pro změnu udělal všechno. A fyzicky pak nejde na nějaké zasedání, protože to už je pro něj něco navíc. Jenže to skutečné jednání, to je realita, osobní projednávání, a nikoliv jenom přidat se k nějaké facebookové skupině, zahartusit si a jít na pivo.

Stupidní otázky, plytkost a balast doby

"Jsme zavaleni e-maily, vzkazy, informacemi. A tak se nám zdá, že není čas na nic pořádného. Kdyby Leonardo da Vinci měl tehdy počítač, tak by světu nic dál nepředal, protože by byl zahlcen e-maily a odpovídal stupidní otázky typu Jak se máš, Co děláš a tak. Vše je prostě tak plytké a relativní. Na prodej jsou deriváty derivátů, nikdo neví, co to vlastně je, jak to vypadá, kolik to skutečně stojí. Opravdová práce a její výsledky jsou dehonestovány. I to bohatství se stává virtuálním… Podle mne mají multimilionáři psychickou poruchu, hromadit a hromadit přece není normálně lidské. Další kravinou je soutěživá společnost. Co to je? To je zcestná myšlenka, která nikam nevede. A každý musí mít své kořeny - kdo nikam nepatří, patří do prdele, říkám já," finišoval za všeobecného pokyvování Franz. A dodal. "Už Lenin říkal, že kdejaká kuchařka může řídit stát. A to platí doteď. A já prohlašuju, že možná tak za pět set let, aby se to naučila. Svět prostě zasviňujeme balastem, neumíme oddělit to, co je pro nás potřebné, a to, co co nemá žádný význam."

Nic neslibovat!

Podle Bartoše pak Piráti nehrají žádnou vysokou hru patriotů. "Když na něco nejsem odborník, tak to nekomentuji. Nemůžeme být všeználci. Takže proto nemáme mnohostránkové programy..."

"…které jsou stejně kecy, protože se na to zapomene," hned dodal Franz. "Tak ať raději ze začátku politici nic neslibují a budou mít pak lepší pozici k vysvětlování, že to a to nemohli takzvaně objektivně udělat…"

S konstatováním, že už vykvetly jaterníky a pokud zaprší, porostou smrže, které se tak báječně hodí do omelety, opustil po téměř dvou hodinách místo setkání s tím, že se už těší na chalupu na jižní Plzeňsko, kde není signál a kde si může podle svých slov užívat každičké chvíle života. Načež Bartoš prohlásil, že když on neuspěje ve volbách do Evropského parlamentu, svět se samozřejmě nezhroutí a on se zase bude věnovat zajímavým knihám, kafíčku a určitě i dobrému pivu.

Parlamentní listy, 12. 3. 2014
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama