Franzova Morava pramení v Dožicích

12. července 2014 v 7:04 | Lidové noviny / Martin Rychlík
Zaklepání. Štěkot psů. "Dobrý den, nesu vám koláčky. Měli jsme svatbu. Vezměte si, třeba ke kafi," podává žena talíř do dveří. "Děkujeme moc," odpovídá majitel domu. Scéna, jakých se dějí v Česku tisíce. Jen s drobným rozdílem: podarovaným "vesničanem" je někdejší prezidentský kandidát Vladimír Franz, jehož vizáži - s mocně tetovanou tváří - se podivoval celý svět. Doslova od Mexika po Japonsko.

Jenže z politických debat, před nimiž si dával s nynějším prezidentem Zemanem cigárko, přešel Franz do sfér, kde je mu nejlépe: ke skládání hudby, malování a také - k zahradničení. "Záhon je v podstatě hudební skladba. Objeví se nějaký motiv, musí se ale ozvat i tamhle, pak onde. Pořád to něco váže a zahrada vlastně neustále pracuje," ukazuje profesor Franz na své vzrostlé květiny v Dožicích, vísce přesně 91 kilometrů od Prahy.

Jezdí sem tvořit. Už je to deset let; čas měří desetiletá lípa, kterou skladatel a držitel řady Radokových cen dostal místo pugetu ke své premiéře v Rudolfinu. "Příroda mě bavila od malička. Kytky prostě cítím. Zahradu jsem vybudoval citem, vím proč, co a kde. A kytkám se tu evidentně líbí," doplňuje, když prochází rozkvetlou zahrádkou, na niž je pyšný skoro jako na své hudební opusy nebo plátna naskládaná v domě, jenž býval hostincem.

Nejraději má letní květiny, třeba lilie. "Těch je tu asi sto, je to královská kytka - nakonec je i ve francouzském erbu a drží ji Panna Marie. Mám je rozfázované, některé kvetou teď v červenci, ale jiné už i na konci května, další v září. Pak to převezmou jiřiny, mečíky a tak dále," říká o místě, které jej inspiruje k tvořivé práci. Právě zde se rodila nová symfonická báseň Morava, která měla ve středu světovou premiéru ve Znojmě.

Jak se do Dožic dostal? "Vleču za sebou ´věcné břemeno' v podobě obrazů, míval jsem je po různých garážích. A poté jsme se s Idou (Saudkovou) rozhodli pro Nepomucko, poněvadž je na pomezí tří geologických krajů, pohoří. Krajina je tu mnohotvárná," dodává umělec, který už od dětství rád maloval krajinky.

Pár si jich dodnes za obřími plátny schovává; leží před nimi dva psi.

Mladší Milan, starší Ondřej, jenž vyslechl stovky univerzitních přednášek.

Fabrika na umění

Franz oceňuje místní klid i dům daleko od ruchu pražského centra, kde po zbytek roku bydlí. "Je to tu prosté, sál veliký. Žádná chaloupka s pecí. Možná bych vzhledem k velikosti obrazů potřeboval ještě něco většího, ale v tomhle kraji nejsou haly jako na Ostravsku," směje se. "Patrně jsem trochu jako Rusové, protože mě daleko více zajímá zahrada a okolí domu než vnitřek - u toho mi stačí, aby byl jaksi ´použitelný'. Není to žádná chalupařina, žádná hacienda, je to industriální prostor, ve kterém pracuju. Taková fabrika na umění," tvrdí Franz.

Okolí Rožmitálu pod Třemšínem jej vyloženě nabíjí. "Je to na uranu a v takovém kraji se vždycky cítím strašně dobře. Nevím, čím to. Cítím to jako tu pravou českou krajinu. Možná bych si v tom rozuměl s Danou Drábovou," přidává jeden ze svých typických příměrů a vtípků. Miluje kopce, zvláště tam, kde se těžilo stříbro, antimon či zinek. Dunaj, Vltava, Morava...

V posledních měsících ve své "továrně" finišoval s přípravami Moravy, jež rozezvučela probíhající Hudební festival Znojmo a jejíž premiéra se stala vrcholem Říčního koncertu, neboť zazněla vedle Vltavy od Bedřicha Smetany a Dunaje od Leoše Janáčka.

"Dostal jsem se do dobré společnosti. Janáček trochu nevěděl, co přesně dělá, když si říkal, jak je Dunaj slovanská řeka, ale upřímně řečeno vůči Němcům, Rakušanům, Maďarům a Rumunům je to přitažené za vlasy," míní skladatel, podle něhož se téma řeky objevuje ve vážné hudbě přes 160 let. Francouzi oslavují Rhônu, Slováci tok Váhu.
"Už v sedmi letech jsem pojal záměr složit symfonickou báseň Otava, ale pochopitelně jsem uměl, co jsem uměl, takže z toho sešlo. Téma mám, dodnes si ho pamatuji. Vím také, že by to končilo citátem Smetanovy Vltavy, jak se řeky stékají na Zvíkově," vypráví pedagog.

"Když učím ve škole Mou vlast, dělám si legraci a předvádím studentům, jak by vypadala Vltava dnes - i s přehradami. Spousta by toho nezazněla. Krátce po soutoku se začíná hromadit voda v Lipně, pak jsou lesy, ale tam, kde začíná noc, což je údolí z Týna nad Vltavou ke Zvíkovu a Orlíku, je zase přehrada - tam žádné téma být nemůže, byl by to asi nějaký zvukový klastr se zvuky diskoték a motorových člunů," vtipkuje.

Svou Moravu pojal energicky. S využitím netradičních nástrojů: barelů, cimbálu i kytary. "Moje Morava je osa plnosti země. Rozdělil jsem ji pracovně na několik oddílů: prameny, řeku a lidi i zastavení v přírodě," vyprávěl Franz před zkouškou a premiérou.

A jak dílo dopadlo? "Je to skladba náročná, ale svědčí o kvalitě brněnské filharmonie, že se jí na dvě zkoušky zmocnila. A předvedla dílo v tahu a obrysu s dirigentem Aleksandarem Markovičem. Byly ovace vestoje. Myslím, že se to podařilo a nikdo nelitoval," řekl LN Franz, než opět odjel tam, kde se stýkají energie a kde pramení Morava. Franzova Morava.

Martin Rychlík, Lidové noviny, 12. 7. 2014


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama