Srpen 2014

FOTO: Bohemia Cantat 21.-24.8.2014

30. srpna 2014 v 8:43 | PicassaWeb / lenka_bart




Z alba uživatele "lenka_bart" Bohemia Cantat 21.-24.8.2014


Liberec zažil světovou premiéru. Zaznělo tu oratorium Vladimíra Franze Prezidentská volba

30. srpna 2014 v 8:35 | Liberecký deník
Dílo dokončil kontroverzní umělec, hudební skladatel a také jeden z prezidentských kandidátů teprve včera. Zaznělo dnes v rámci festivalu Bohemia Cantat.

Nestává se příliš často, aby při vystoupení pěveckého sboru diváci vybuchovali smíchy. Na finále festivalu Bohemia Cantat v Domě kultury se to podařilo dosáhnout skladateli Vladimíru Franzovi. "Zpěváci při jeho kapesním oratoriu Prezidentská volba nezpívali z not, ale z novin, které drželi v rukou rozevřené před sebou. Ostatně text skladby prošpikoval autor mnoha absurdními větami z předvolební kampaně na prezidenta, a nešetřil ani jednoho z devíti kandidátů. Tak občas zpěváci místo zpěvu bučeli a kvičeli ("jakpak dělá kozička, jakpak dělá kravička?"), a korunu všemu po skončení koncertu nasadily dárky hlavním umělcům. Byli jimi tři zarámovaní prezidenti - Jágr, bagr, tygr," popsala mluvčí libereckého magistrátu, který festival pořádal, Zuzana Minstrová.

"Námět na kapesní oratorium nosím v hlavě od volby prezidenta. Děly se tehdy tak neuvěřitelné věci, že kdybych si psal deník, vznikly by z toho čtyři divadelní aktovky," prozradil po skončení světové premiéry své skladby Vladimír Franz. "Oratorium jsem dopsal až těsně před festivalem a tady jsme je zazpívali poprvé. Určitě budeme Prezidentskou volbu hrát i jinde, uslyší ji také další diváci," doplnil.

Franzovu skladbu předvedla jedna ze skupin účastníků festivalu pod vedením sbormistra Romana Válka. Na bicí hrál Zdeněk Drábek, elektronické varhany obsluhoval za podpory skladatele na pódiu Ahmad Hedar. Jak řekl umělecký ředitel festivalu Libor Sládek, letos přijel Vladimír Franz na přehlídku už podruhé v její historii.

"Úroveň jednotlivých ateliérů rok od roku stoupá. Festival má specifickou atmosféru," podotkl Libor Sládek. Letošní už XXII. ročník festivalu přinesl vedle světové premiéry Franzova oratoria ještě jedno prvenství. Přijelo rekordní množství účastníků, tedy těch, kteří se chtějí v Liberci pod vedením špičkových sbormistrů zdokonalovat ve sborovém zpěvu. "Zpěváků dorazilo 480, a to je nejvíc v historii festivalu. Přijeli z několika evropských zemí, jsou tu Italové, Němci, Slováci, Švýcaři. Jako host vystoupil sbor z Lotyšska," upřesnil manažer festivalu Zdeněk Kadlas.

Bohemia Cantat je nesoutěžní festival, určený jednotlivým zpěvákům, případně i celým sborům. Zpěváci se přihlašují do některého z ateliérů různého hudebního zaměření (stará hudba, česká klasická a moderní sborová tvorba, jazz a populární melodie, spirituály a gospely), které pod vedením špičkových sbormistrů nastudují krátký program.

Festival vrcholí veřejným koncertem jednotlivých ateliérů a závěrečným společným zpěvem všech účastníků festivalu.

MML, Liberecký deník, 25. 8. 2014









INTROVERZE: VF v domažlické galerii Dorka

7. srpna 2014 v 21:43 | Galerie DORKA
Vladimír Franz, nepřehlédnutelná osobnost veřejného života, je mužem vícero tváří. Hudební skladatel a pedagog a malíř, mimo jiné. Častá otázka, zda je "lepším" skladatelem nebo malířem, je zcela nepřípadná, pokud se nedohodneme, co v těchto oborech znamená ono lepší. A na tom se dohodnout nelze. Jeho výstava v Galerii DORKA je potvrzením faktu, že v oboru výtvarném ušel už dlouhou cestu a že malířem je výborným.

Představujeme možná méně známou polohu jeho tvorby - akvarely zachycující krajinu,‎ přesněji různá zcela konkrétní místa v Čechách, která Vladimír Franz důvěrně nejen zná, ale prožívá. Jejich okamžité nálady a i vlastní momentální pocit vyjadřuje technikou akvarelu. Takto zachycených prožitků míst jsou již stovky a ve svém souhrnu představují "Cestovní deník" autora.

Výstava potrvá do 6.9.2014

Galerie DORKA, srpen 2014



















Kapely na Pacovském poledníku představí zhudebněné básně A. Sovy

7. srpna 2014 v 21:31 | ČTK / Blesk
Zhudebněná tvorba básníka Antonína Sovy se bude prolínat vystoupeními kapel, které letos budou účinkovat na festivalu Pacovský poledník. K připomenutí 150. výroční narození pacovského rodáka Sovy dostali pozvaní hudebníci od pořadatelů malý domácí úkol, a to osvojit si alespoň jeden Sovův text. "Tuto zhudebněnou poezii z živých produkcí zaznamenáme a později vydáme na CD," sdělila ČTK pořadatelka Jana Hrušková. O festivalovém víkendu 22. až 24. srpna se v Pacově představí například Mňága a Žďorp, Jablkoň, Marta Töpferová či Peter Lipa and Band.

Program 14. ročníku multižánrového festivalu zahájí v pátek večer varhanní koncert Vladimíra Franze v kostele svatého Michaela. Přehlídka má ale letos za sebou už i hvězdný prolog, který pod hlavičkou festivalu obstaral v květnu koncert Dominica Millera. Věhlasný Stingův kytarista odehrál na svém evropském turné jediný koncert právě v Pacově.

Sobotní sérii koncertů zahájí v pravé poledne Mňága a Žďorp. V programu jsou i Cava, Ivan Hlas Trio, Lanugo, Ty syčáci, Jananas, Šoulet, Mamalör a řada dalších. Vystřídají se na dvou pódiích, jedno bude v areálu zámeckého dvora a druhé v zámecké zahradě.

Nedělní festivalové menu nabídne Ondřeje Smeykala a jeho "Výpravu". Jednoho z nejlepších hráčů na didgeridoo doprovodí britský hráč na tradiční flétny Bear Love. Účastníkům této neobvyklé expedice představí dvoumetrový gong, zhotovený z jednoho kusu rezonančního bronzu. Nástroj bude v zámecké kapli a barokní prostory se na čas změní v experimentální zvukovou laboratoř. Diváci mohou při individuálních terapiích či závěrečném koncertu prožít neopakovatelné pocity, vyvolané vibrujícími gongy a dalšími australskými a tibetskými nástroji, slibuje Hrušková. Více informací o festivalu lze nalézt na www.polednik.cz.

Antonín Sova (1864 až 1928) byl českým symbolistickým básníkem a prozaikem ovlivněným impresionismem a patřil k významným představitelům České moderny. Město básníkovo výročí připomíná recitační soutěží, novým vydáním jeho sbírek a řadou dalších kulturních a společenských akcí.

ČTK, 4. 8. 2014

Morava na Soundcloud

2. srpna 2014 v 6:45 | requin
Záznam symfonické básně VF "Morava", která měla premiéru v rámci letošního Hudebního festivalu Znojmo, je dostupný na Soundcloud.

„Hudba má mít tělo!“ - rozhovor s VF

2. srpna 2014 v 6:41 | Miloš Zapletal / Opus musicum
V kavárně poblíž smíchovského autobusového nádraží jsem se smíchovským rodákem a patriotem Vladimírem Franzem, skladatelem, hudebním teoretikem, výtvarníkem a v poslední době také politikem rozmlouval o jeho lásce k Sukovi a české moderně, o nešvarech operních režisérů a našich dramaturgických dluzích.

Rád bych začal otázkou na Vaše rodinné zázemí. Pocházíte z rodiny elektroinženýra a zdravotní sestry. Jak jste se dostal k umění?

V naší rodině byl pěstován vztah k umění, pořádaly se u nás hudební dýchánky. Když přijela babička z Ostravy, vodila mě od tří let po Praze, takže jsem znal všechny kostely a věděl, který je renesanční a který gotický. Matka hrála na piano - ne tak, že by vystupovala v Rudolfinu, ale prostě hrála na piano. Otec, přestože nebyl muzikální, hodně poslouchal vážnou hudbu. U dědečka, báňského inženýra, se pořádala hudební odpoledne. Doma jsme neměli klavír, ale měli jsme harmonium, a právě na něm jsem ve čtyřech letech vytvářel první kompozice. Dnes by byly avantgardní, asi z oblasti sónických kompozic (smích). Na základní škole mi potom paní učitelka, jež si dodělávala postgraduál z hudební výchovy, dala za úkol něco zhudebnit. Výsledek ji tak nadchnul, že mě pak ve čtvrté páté třídě vodila na přednášky profesora Plavce, takže pro mě už v tomhle věku nebylo tajemstvím, že Dvořák zkomponoval symfonické básně, že existuje Vítězslav Novák, že napsal V Tatrách, Slováckou suitu a podobně. Už v tomto období jsem začal navštěvovat divadla. Musím říct, že dětské divadlo jsem bytostně nesnášel; Spejbl s Hurvínkem a loutková divadla jsou moje noční můry. Ale kolem pěti let jsem viděl první operu, Čarostřelce, a od té doby jsem zhruba do osmnácti let shlédl vše, co dávali v Národním divadle a jeho přilehlých scénách. Na opeře jsem vyrůstal, do dvaceti let jsem neviděl činohru; ta mě do dneška, přiznám se, dost odpuzuje. Až na světlé výjimky tedy: netušil jsem, že se jednou budu podílet na více než sto padesáti činoherních inscenacích. Ve třetí třídě vznikly mé první opravdové skladby; měl jsem rád Smetanu, takže se jednalo o polky. Někde je ještě mám, dokonce jich pár umím. Pak jsem objevoval další hudbu: ve dvanácti Wagnera, a hned pozdního, nikoliv Parsifala, ten je málo fyzický, aby člověka přímo zaujal, ale Ring. U dědečka v Ostravě se poslouchal Mahler, takže jsem od deseti let miloval třetí symfonii, na niž nedám dopustit. Ve třinácti pak Janáčka, závěr Věci Makropulos. Tyto věci jsem hluboce prožil a mnoho toho umím nazpaměť, celého Smetanu například, nebo Janáčka. Dalšími kroky vpřed bylo objevení Pendereckého, De natura sonoris, pak Brahmse a také Brucknera, který je dost oříšek. Přicházely další a další, povětšinou letní objevy. Mojžíš a Aron například. A česká muzika: Suk! Potom jsem šel okolo patnácti na Veselohru na mostě, a Martinů mě skutečně velmi zasáhl; sháněl jsem pak ze světa všechny možné jeho nahrávky. Kromě toho jsem hrál na piano, ale bylo pro mě spíš výrobním nástrojem; k tomu se přidal kontrabas. Na gymnáziu jsem potom přišel vypomáhat do Hlaholu, takže jsem měl možnost mnoho skladeb poznat takříkajíc odspoda. Hodně mě zajímaly varhany, tudíž jsem si nastudoval Bachovu Toccatu a fugu d moll a dva nebo tři Brixiho varhanní koncerty. Co mě ale nikdy moc nezajímalo, je italská opera, hlavně Donizetti a Bellini; Puccini je ovšem dramatikem par excellence! Dějiny hudby jsem tedy vstřebal dost dobře, jsou mojí součástí.
(...)

Zdroj: ZAPLETAL, Miloš: Hudba má mít tělo. Rozhovor s hudebním skladatelem Vladimírem Franzem. Opus musicum 46, 2014, č. 3, s. 84-92.