Miloš Zeman mluvil 2. listopadu v Hovorech z Lán o "běsnící pražské lumpenkavárně". Co tím myslel? Existuje vůbec něco takového, není to jen nadávka?
LN se rozhodly vzít prezidentův výrok vážně a oslovily významné osobnosti našeho veřejného života, včetně Miloše Zemana, aby se pokusily definovat, co pražská kavárna je - a co pražská kavárna není.
(...)
Vladimír Franz:
Bývalo zvykem, že se lidé intelektuálnějšího ražení scházívali v kavárnách a diskutovali o problémech. Mnohé kavárny se staly legendami - vzpomeňme kavárnu Arco, kam chodili Franz Kafka, Max Brod, Franz Werfel a mnozí další. Vzpomeňme slavné Unionky s bratry Čapky, Václavem Vilémem Štechem a Antonínem Matějčkem nebo kavárny Slavia se stolem Jiřího Koláře. Ostatně i já sám jsem se tam učil na právnické zkoušky a psal partituru oratoria Ludus Danielis...
Dnes pojem pražská kavárna neznamená žádnou konkrétní kavárnu a bojím se, že chuť do života z výsledků její práce - v porovnání třeba s Kafkou nebo bratry Čapky - rozhodně nečerpám.
Mrzí mě to. Jsem idealista stejně nepraktický jako mnozí další intelektuálové. Vím však, že ideál není jen mrtvá zapouzdřená konzerva, naopak - ideál je něco, co musí být neustále obnovováno kontaktem s "obyčejným životem".
Je to stejné jako u mistrovských houslí. Pakliže se na ně přestane hrát, změní se v krátkém čase ve vyschlou bedýnku s povolenými strunami, na níž už nevyloudíte nic.
Nemohu se zbavit dojmu, že lidé, kteří jsou označováni za příslušníky pražské kavárny, se zastavili v čase, svůj ideál zapouzdřili tak jako mistrovské housle. Zvolna jej proměňují v mrtvý artefakt a sami se stali nerudnými hlídači bez humoru, kteří zuby nehty brání tomu, aby jejich ideál byl dotčen jakýmikoli fakty a projevem života.
(...)
Lidové noviny, 27. 12. 2014