Květen 2015

ROZHOVOR: Události, komentáře (ČT 24, 28. 5. 2015)

31. května 2015 v 7:48 | ČT 24
(...)

moderátor: My budeme v debatě ale pokračovat s mým dalším hostem, který už se mnou sedí ve studiu a tím je profesor Vladimír Franz. Hezký večer.

Vladimír Franz: Hezký večer.

moderátor: Dovolíte mně vás citovat? "Zákon praví, že prezident jmenuje univerzitní profesory, rozhodně nepraví, že se u toho má řídit pocitem osobní libosti či nelibosti." Vaše rok a půl stará slova. Co když ale prezident uplatňuje vlastní kritérium libosti a nelibosti, co s tím?

Vladimír Franz: Já si myslím, že prezident je v tomto případě opravdu spíš takovým symbolem, takže bych řekl, že dnes máme trošku zlobivý symbol.

moderátor: No, a co s tím?

Vladimír Franz: No, to je opravdu otázka. Je pravdou, že když si to představíte fakticky, že ten docent prochází fakultní vědeckou či uměleckou radou, pak prochází celoškolní, opět vědeckou či uměleckou radou, to už je hodně, třeba padesát lidí a pak ještě to jde přes ministerstvo, jedná o tom i vláda, tak přece jenom asi ten prezident není soukromý detektiv, který náhle začne objevovat různé věci. Přece jenom jde o určitou míru rozdělení důvěry v této společnosti.

moderátor: Já nechci zabíhat a vím, že by ta debata mohla být poměrně hodně sofistikovaná o rituálech a o symbolech tohoto státu, ale není to pro vás jako pro akademický svět prostě nějaký symbol, že tam u jmenování té, já uznávám, té nejvyšší akademické hodnosti, je prostě ten prezident ten symbol a není to vlastně zbytečná věc?

Vladimír Franz: Tak de jure by to mohla být i zbytečná věc, ale de facto je to skutečně vyjádření toho, že stát si váží vzdělanosti a stát je zde vyjádřen v podobě své hlavy. Čili je to samozřejmě symbolický akt, ale je spoustu symbolických aktů v politice a ve veřejném životě. Myslím, že tohohle bychom se neměli vzdávat. Nakonec i tu Karlovu univerzitu založil římský císař a český král, čili tahleta tradice taková je tady jaksi organicky obsažena.

moderátor: Pokud je symbol zlobivý, je zlobivý tedy jeho nositel a řekněte mi, proč tedy prezident republiky je zlobivým podle vás?

Vladimír Franz: Nevím, on má svou hlavu a nevím, proč zrovna v tomto oboru, mně to připadá trošičku nešťastné, protože určitě jsou daleko zranitelnější obory, kde by tohle to mohl uplatnit ...

moderátor: Pardon, tomu nerozumím, to znamená, ať nezlobí akademickou obec, ale jinak ať si zlobí?

Vladimír Franz: Tak já si myslím, že on už je takový a víme to dlouho ...

moderátor: A vadí vám to?

Vladimír Franz: Tak někdy ano, někdy ne, se přiznám.

moderátor: Kdy vám to třeba nevadilo? V jakém případě?

Vladimír Franz: Kdy mi to nevadilo...?

moderátor: Teď, se vším respektem, hluboce přemýšlíte.

Vladimír Franz: Ano, skutečně přemýšlím a nejsem forbínář, takže mě to nenapadá, ale někdy, zkrátka, někdy mi to vadí víc, někdy méně. A v tomhle případě mi to připadá zbytečné.

moderátor: Opět vás budu citovat: "Jedním ze základních principů je totiž vnitřní svobody, což znamená respektování, což si myslí, co si myslí druhý, i když s tím nemusím souhlasit. To je základ." To jsou vaše slova.

Vladimír Franz: Určitě.

moderátor: Řekněte mi, je takový Miloš Zeman?

Vladimír Franz: Já si myslím, že Miloš Zeman je solitér, který je velmi specifický, velmi vyhraněná osobnost, takže takový asi úplně není.

moderátor: Vy jste to nazval tím zlobením, někdy se ve veřejném prostoru mluví o tom, že on to dělá někdy schválně, že se vymezuje vůči určitým skupinám, jako jsou intelektuálové, skupiny, je tohle to podle vás věc, která ho baví?

Vladimír Franz: Tak prezident je typus, který jde do konfliktů čelem a je v tom pro něj do jisté míry i adrenalin. V tom si je podobný se svým předchůdcem a nebo třeba s Milanem Knížákem. Normální člověk by to nesl těžce, ale tihle lidé, myslím, z toho naopak berou životadárnou energii.

moderátor: Dobře, ale na druhou stranu to nejsou jenom soukromí lidé. Prezident, hlava státu, je člověk, který určuje směr, určuje nějakým způsobem, řekněme, směřování toho, té společosti a je tahle ta vyhraněnost, tahle ta kontroverze, jak jste to řekl, je to správná věc pro hlavu státu?

Vladimír Franz: Tak já si myslím, že hlava státu by měla být nějakým způsobem vyhraněna, otázka je jak.

moderátor: To je otázka. Je tahle ta vyhraněnost ...

Vladimír Franz: Otázkou je míra.

moderátor: ... je ta míra v pořádku?

Vladimír Franz: Já si myslím, že zatím po listopadu každý z prezidentů byl nějakým způsobem velmi vyhraněný. Všimněte si také, kdyby přišel imitátor, že se dají velmi snadno imitovat všichni tři. Jsou někteří politici, které kdybyste se rozkrájel, tak je nemůžete imitovat, ale tady je to velmi výrazné. Každý kvete po své osobě, to je krásné.

moderátor: Dobře, tak to jsme trochu odbočili na lehčí stranu, nicméně se vrátím k tomu, k tomu zásadnímu. Ta vyhraněnost, tam míra té vyhraněnosti je to, co má symbolizovat hlavu státu?

Vladimír Franz: Ta míra té vyhraněnosti by měla být vázána na trošku širší nadhled. Asi by tam mělo být méně subjektivního. Takhle bych to viděl.

moderátor: S tím souvisí jedna věc, kterou vy jste nepřímo zažil v prezidentské volbě nebo postprezidentské volbě, ta, to, ta rozdělená společnost. Ta kampaň byla hodně vyhrocená, vy jste tehdy s takovým bonmotem řekl, že když byste si měl vybrat v druhém kole, tak byste volil mezi prasečí a ptačí chřipkou, nakonec jste si vybral prasečí chřipku. Dobrá. Zeptám se jinak, podařilo se nebo proč se nepodařilo ty příkopy nakonec zakopat a proč ten stát a ta země zůstala tak rozdělená a tak vyhraněná?

Vladimír Franz: Víte, já si myslím, že to trošičku souvisí s vývojem, že přece jenom ta státnost a ta politika je tady strašně krátce oproti jiným zemím, kde v Anglii jsou zvyklí na parlament, já nevím, kolik set let nebo takové ty země, jako bylo Holandsko, Belgie a vůbec. My jsme měli v 19. století neuvěřitelnou výhodu, že zde bylo sto let sanitárního času na to, aby zde vznikla veškerá kultura, národ se obrodil, vznikly instituce, ale politika se dělala ve Vídni, a tady se sedělo většinou v zahradních restauracích a akorát se to kritizovalo. Ale tu vlastní zodpovědnost tady skoro nikdo neměl. A proto také výsledky v kultuře byly vždycky daleko lepší. Ukáže mi stejnou sílu politiky, jako je vytvoření třeba Mé vlasti. Není to tak, a proto i v tom 20. století, byť samozřejmě tady byly vynikající zjevy, ale takové to gró, nakonec když chceme, skoro se mi to nechce říct, Peroutkovo Budování státu, kdyby tam nebyly data, máme pocit, že je to skoro jako dneska. Čili jde o to, že ta tradice je krátká a lidi se ještě se nenaučili to, že politika je vlastně taky do jisté míry, je to samozřejmě vážná činnost, ale je to do jisté míry také divadlo a jde také o to, že demokracie je to, že respektuju názor toho druhého, přestože s ním nesouhlasím, ale neznamená to, že to budu brát osobně a budu se snažit ho likvidovat nebo ... Nejsme prostě ve Vávrově husitské trilogii.

moderátor: Vy jste skončil hudbou, já bych s vaším dovolením to ukončil hudbou, ale zůstanu u prezidentů a prezidentství, protože vy v neděli představíte oratorium, které se jmenuje Prezidentská volba. Vy jste prohlásil o tom, že to je tragikomická groteska. Oratorium jako tragikomická groteska, dobře, ale proč zrovna toto označení? Je to něco, co ve vás vyvolala ta zkušenost a ten zážitek prezidentské volby?

Vladimír Franz: Tak bezprostředně po skončení celé kampaně, která byla velmi vyčerpávající fyzicky i psychicky, jsem na to reagoval k inscenaci Slečna Jairová, a tam to skutečně bylo drsné. Ale s tím rokem a půl odstupu k tomu člověk přistupuje s nadhledem. Vůči materiálu vůbec musí člověk přistupovat s nadhledem, aby byl jeho pánem, nikoli naopak, takže vlastně ona to byla do jisté míry groteska. Je to zároveň i reality show. Ono všechno je dneska reality show. Hledá se milionář, hledá se superstar, hledá se prezident ...

moderátor: Hledá se prezident.

Vladimír Franz: Mně do dneška nebo dlouho po kandidatuře projížděl mráz po zádech, když vždycky zaznělo téma z Libuše, kterým se většinou tyhle ty různé debaty otvíraly. To je podvědomý reflex, ale zkrátka toho jsem se zbavil, ale groteska to do jisté míry byla. Když to vezmete do důsledků, parlament k tomu urychleně přijal zákon, ale nepřijal k tomu prováděcí zákon, takže vznikly docela dobré zmatky. Pak všichni bádali, kdo by to mohl být, kdo by to nemohl být, do toho různé výzkumné agentury. Když zrovna nedávaly pozor, tak najednou někdo získal lepší preference, když daly pozor, najednou preference klesly. Pořád se říkalo, kdo to bude, a přesto ho skoro nikdo nechtěl. Do toho byly záležitosti třeba, tím nechci hanět politology, ale to je takové to předhánění teorie před praxi, že mnohdy se stalo, že to, co normálnímu člověku by došlo za tři minuty, ten politolog po půl roce pracně zjistil, a ještě se zlobil, že mu to nevyšlo podle tabulek, jo, a tak dále, a tak dále.

moderátor: Tím se vracíme zpátky k tomu, čím jste si všichni prožili a já to uzavřu, jestli dovolíte. Velmi prosím rychlou odpověď, změnilo se něco na té vaší, na tom vašem stálém stanovisku, že o té další, o té další prezidentské kandidatuře zatím neuvažujete?

Vladimír Franz: Já jsem neuvažoval ani o té předchozí, abych ...

moderátor: No, to dopadlo jinak teda úplně upřímně.

Vladimír Franz: Já to vím, ale to je přesně ten závěr Šostakovičovy 13. Symfonie, dělám kariéru tím, že ji nedělám. Jakmile bych na to začal myslet, stal bych se rukojmím této myšlenky, projevovala by se v mém jednání zkaženost, a to není dobré, člověk prostě musí mít od věci odstup.

moderátor: A to budu považovat za tečku našeho rozhovoru. Díky za vaši návštěvu. Hezký večer.

Vladimír Franz: Já vám taky. Mějte se hezky.

ČT 24, Události, komentáře, 28. 5. 2015, moderátor: Lukáš Dolanský; upraveno

ROZHOVOR: Vladimír Franz vytvořil hudební dílo o prezidentské volbě. K němu nám prozradil, nad čím by Václav Havel zbledl závistí

31. května 2015 v 7:41 | Parlamentní listy
Několik divadelních her, často tak absurdních, že by Václav Havel zbledl závistí. Na ně by prý vydaly zážitky skladatele Vladimíra Franze z prezidentské kampaně, pakliže by si vedl deník. Jelikož to nedělal, zkomponoval alespoň kapesní oratorium, které bude mít v neděli premiéru. ParlamentnímListům.cz také prozradil, co si myslí o debatách kolem hymny pro Karla IV., kterou měl složit Daniel Landa.

"Za základní předpoklad tvůrčího přístupu k látce považuji nadhled. Řekl jsem si tedy, že nechám látku uzrát, a zvolil jsem časový odstup bezmála půldruhého roku. Nakonec jsem se rozhodl, i vzhledem ke stručnému a zhuštěnému způsobu pointovaného vyprávění, pro formu kapesního oratoria. Žánr, tragikomická groteska," říká hudební skladatel, profesor Vladimír Franz. Byl jednou z nejvýraznějších tváří přímé volby prezidenta v roce 2012. Jeho oratorium bude mít v Brně premiéru.

Hymna pro Karla IV.

Pro ParlamentníListy.cz se ale poradce ministra kultury vyjadřuje i k aktuální kauze. Tedy k tomu, jak Daniel Landa stáhl pod tíhou mediálního humbuku svou píseň Nový Jeruzalém, která mohla být hymnou sedmistého výročí narození Karla IV., nejslavnějšího českého panovníka a vítěze ankety Největší Čech. "Domnívám se, že celý ten mediální humbuk není ničím jiným než skvělou formou reklamy. Písni - vznikne-li nakonec - rozhodně neublíží. Otázkou ovšem zůstává, zda se dá dělat hymna na objednávku či nikoliv. Bývá zvykem, že se píseň, původně nezamýšlená jako hymna, postupem času hymnou teprve stává, jsa organicky osvojena, vstřebána a žita posluchači, kteří ji "učiní svou" a začnou ji tak i vnímat. V opačném případě jsme často svědky vzniku něčeho účelově chvilkového, dekorativního a vlastně mrtvého. Jako většina hymen takto uměle vyrobených. V satirické podobě to lze vidět třeba ve scéně s hymnou ve filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmese," podotýká.

Také se zamýšlí nad formou možných oslav výročí: "Chápu sice, že každý dosáhne, kam doskočí. Je však opravdu nutné oslavit narození největšího českého krále, evropské osobnosti prvního řádu, bytosti - na rozdíl od mnohých dnes - plně si uvědomující duchovní rozměr života a lidského konání v provázanosti s praxí, člověka nadčasově osvíceného tak, že to budí obdiv i dnes, nějakou současnou formou zábavy? Je v rámci oslav takovéto osobnosti a jejího díla nutné pomýšlet na estrády, šibřinky, pivní slavnosti, takové to 'hujajá', 'žumtarjá', 'přijďte pobejt' a podobné plebejské prasečkaření? Je to opravdu nutné?!"

Prezidentská groteska

Hudební skladatel Franz na prezidentské volby vzpomíná jako na absurdní divadlo. "Kdybych si během prezidentské kampaně vedl deník, měl bych materiál na několik divadelních her. Často tak absurdních, že by i Václav Havel zbledl závistí, věřte mi. Při kompozici oratoria mne zajímalo, zda lze vytvořit skladbu, která - aniž by bylo třeba umělecky slevovat - by byla jasně a konkrétně sdělná jako například plakát a lidé se při ní bavili jako třeba u filmových grotesek. Předobře vím, že stát a vůbec všechno, co s ním souvisí, bývá smrtelně vážné. To by nás ovšem nemělo nutit, abychom se tvářili jako na pohřbu," vysvětluje.

"Politiku - alespoň její viditelnou část - lze považovat za formu divadla. Politici jsou totiž herci a měli by nás bavit! V nynější době jsme často svědky, že politika nabývá nových forem. Přestává být divadlem a stává se reality show. Hledá se superstar, milionář, kuchař, taky prezident a kdovíco ještě. Oratorium otevírá scéna parlamentního hlasování stran zákona o přímé volbě. Na své si přijde bezradnost lidí, kteří nevědí, jak s tím naložit. Novináři vytvářející mediální bubliny a blbou náladu, politologové, kteří se diví, že po půl roce se přišlo na něco, co normálně myslícímu člověku dojde za tři minuty. Do světa vyráží 'devět statečných', tedy kandidátů a všechno směřuje k duelu finalistů. Nesmyslné televizní estrádě typu 'hrajeme si na školu'. A pak už se rozpoutává drsný volební boj, na jehož vrcholu vše zmrzne. Jako by 'poodjela pomyslná kamera a my náhle zjistili, že celé tohle veselé hemžení probíhá kdesi na kře uprostřed arktické pustiny'.'Miserere nobis'. Byl jsem při tom aneb člověk míní, Pánbůh mění," popisuje vlastní skladbu.

Ze septiku na rozkvetlou louku

Pro profesora Franze byla prezidentská volba obrovskou zkušeností. "Přiznám se, že prezidentská kampaň přepadla a dostihla mne, nikoli já ji! Zastávám totiž názor, že dělám kariéru tím, že ji nedělám, takže jsem naprosto nebyl upjatý na vidinu funkce či na přestavování nábytku v Lánech. Objevil se zkrátka úkol, se kterým bylo nutné se popasovat a vytčenou cestu ujít pokud možno se ctí, což se podařilo. Uvědomil jsem si, co znamená společnost v nedostatcích i superlativech, v tužbách i davové psychóze. Jak snadno je manipulovatelná, jak křehký je člověk a taky že nikdo v dnešní době nevyvázne bez šrámu. Taková už je společnost. Důležité ovšem je, aby šrámy byly 'slučitelné se životem'," líčí své dojmy.

Při bližším poznávání 'střívek' státu a politiky, tedy při práci s negativní energií, prý získal ještě větší obdiv a pokoru k přírodě. "Uvědomil jsem si totiž, že jedna rozkvetlá pampeliška je zázrakem, který nevyváží ani milion zasedání parlamentu, zázrakem zákonitosti! A když vše skončilo, měl jsem pocit, jako bych náhle ze septiku vylezl rovnou na rozkvetlou louku, radoval se jak štěně a v návalu štěstí pro brněnskou filharmonii zkomponoval oslavu blahodárnosti přírodních sil, symfonickou báseň Morava," dodává.

Válka s mloky

Den před prvním kolem prezidentských voleb měla na scéně Státní opery světovou premiéru jeho Válka s mloky, která čekala na uvedení celých sedm let. "Je ovšem pravda, že každá 'legrace' něco stojí. Tak se stalo, že mi díky časové i fyzické náročnosti kampaně nevybyl prostor ani síly k prosazení vlastního výchozího tvůrčího záměru při realizaci opery Válka s mloky. Namísto přesně strukturované a vystavěné tkáně hudebního dramatu s výraznými leitmotivy - postupně a cíleně destruované 'výdobytky' našeho matrixu - došlo na režijně výtvarnou svévoli. Naléhavý apel díla, že naše současná civilizace naprosto ztrácí pud sebezáchovy, jako taková taky skončí, 'mloci' vlastně už přijdou k hotovému a na ně ostatně taky časem dojde, byl setřen ve prospěch vtipkování a náhodného hemžení nejrůznějších zvířátek. Člověk by plakal! Není proto divu, že většina kritiků, neschopná či odmítající se - navzdory etice svého řemesla - zabývat něčím složitějším do hloubky, byla zmatena, načež následovala potopa náhodné dojmologie a matoucích nesmyslů. Škoda zmařené šance," zmiňuje.

Ostatně premiéra definitivní verze Prezidentské volby se uskuteční tuto neděli. Jde o kapesní oratorium Vladimíra Franze pro sóla, sbor, vypravěče, varhany a bicí na libreto Rostislava Křivánka a autora. První polovina koncertu začne od čtyř odpoledne v brněnském kostele sv. Augustina a pokračovat se bude v sále hvězdárny a planetária, kde bude předvedeno zmíněné oratorium. Vystoupí smíšený pěvecký sbor Ars Brunensis chorus a další interperti.

Jan Rychetský, Parlamentní listy, 30. 5. 2015

Sbor Ars Brunensis Chorus slaví 35 let. Premiérou skladby Vladimíra Franze

31. května 2015 v 7:39 | Brněnský deník
Tragikomická groteska, oratorium ve zkratce. Hudební drama, v němž je politika divadlem. I tak lze přiblížit novou skladbu Vladimíra Franze, k níž autora inspirovala vlastní neúspěšná zkušenost z prezidentských voleb. Jeho opus zazní v neděli v Brně při oslavách 35. výročí pěveckého sboru Ars Brunensis Chorus.

Skladba Prezidentská volba poprvé zazněla loni na festivalu Bohemia Cantat a tento víkend v Brně publikum uslyší definitivní verzi. "Některé části jsem upravil a doplnil, proto to lze vnímat jako premiéru," uvedl Franz, který s Ars Brunensis Chorus spolupracuje již osmnáct let. "Poprvé jsme se potkali v Mahenově divadle u příležitosti nastudování Fausta," poznamenal Franz s tím, že spolupráce je pro něj velkou radostí.

Koncert k 35. výročí založení smíšeného pěveckého sboru

Ars Brunensis Chorus s uvedením skladby Vladimíra Franze Prezidentská volba. 31. května od 16.00 hodin v kostele sv. Augustina na náměstí Míru, druhá část v brněnské hvězdárně

Vstupenky: 250 a 180 Kč (studenti a důchodci). Předprodej v Indies, na místě za stejnou cenu

Nedělní koncert začne v 16.00 hodin v kostele svatého Augustina na náměstí Míru, kde zazní hlavně skladby duchovní povahy. Druhá část programu pak začne v areálu Hvězdárny a planetária Brno na Kraví hoře. "Dramaturgie se tam obrátí ke skladbám světským, většinou se silným protiválečným poselstvím. V planetáriu zazní také Franzova novinka. Celý program tvoří zejména hudba 20. a 21. století," uvedl dirigent Dan Kalousek s upřesněním, že výběr obsáhl hlavně skladby autorů, které sboru sedí.

Ars Brunensis Chorus se věnuje hudbě od baroka po současnost. Prvním sbormistrem tělesa byl Jan Rozehnal, od roku 2000 je uměleckým vedoucím Dan Kalousek. V současnosti má sbor asi 35 členů.





Brněnský deník, 28. 5. 2015

Franzovo oratorium Prezidentská volba zazní o víkendu v Brně

31. května 2015 v 7:35 | Novinky.cz
Oratorium Prezidentská volba zazní ve světové premiéře v neděli v Brně při oslavách 35. výročí existence sboru Ars Brunensis Chorus pod taktovkou Dana Kalouska.

Skladatel Vladimír Franz do něj vtělil své zkušenosti z účasti v přímé volbě prezidenta. Skladba byla poprvé provedena již loni na festivalu Bohemia Cantat, v Brně však bude uvedena v přepracované a doplněné verzi, proto se jedná o světovou premiéru.

"Je to tragikomická groteska ve formě komorního - já říkám kapesního - oratoria," charakterizoval dvacetiminutové dílo na libreto své a Rostislava Křivánka Vladimír Franz. Na prezidentskou volbu nahlíží skladatel s humornou nadsázkou i vážností. Prezidentské klání Franzovi připomnělo divadlo nebo reality show.

Nedělní jubilejní koncert sboru Ars Brunensis Chorus začne v 16.00 v kostele svatého Augustina na náměstí Míru, kde zazní hlavně skladby duchovního rázu. Jeho druhá část se odehraje v areálu Hvězdárny a planetária Brno na Kraví hoře, kde budou provedeny světské skladby 20. a 21. století včetně Franzova prezidentského oratoria.

Novinky.cz, 28. 5. 2015

Franz napsal oratorium o prezidentské volbě, označuje ho za tragikomickou grotesku

31. května 2015 v 7:34 | iHNED.cz
Oratorium Prezidentská volba zazní v neděli v Brně při oslavách 35. výročí sboru Ars Brunensis Chorus. Autorem je Vladimír Franz, neúspěšný účastník první přímé volby prezidenta v Česku. Skladba poprvé zazněla loni na festivalu Bohemia Cantat, v Brně publikum uslyší definitivní verzi. Franz některé části upravil či doplnil.

Také nastudování jde podle dirigenta Dana Kalouska více do hloubky, proto pořadatelé hovoří o světové premiéře.

"Je to tragikomická groteska ve formě komorního - já říkám kapesního - oratoria," řekl v úterý Franz novinářům. Zatímco jiní politici mohou účast ve volbách reflektovat v memoárech či publicistických textech, Franz jako skladatel zvolil hudbu. Kdyby prý skladbu psal hned po volbách, měla by formu brutálního expresivního dramatu, díky časovému odstupu se forma změnila. "Dneska už se tomu člověk může smát," konstatoval Franz.

Nejde prý však o pouhou grotesku, dvacetiminutové dílo prý v závěru zvážní a opakovaně se v něm vrací otázka Kde domov můj? V oratoriu se objevují kandidáti na prezidenta, novináři či politologové, stejně jako některé situace spjaté s kláním o hlasy voličů, jež Franzovi připomíná divadlo nebo reality show.

Nechybí "kruciální duel" účastníků druhého kola volby. Libreto je společným dílem Franze a Rostislava Křivánka.

Nedělní koncert začne v 16 hodin v kostele svatého Augustina na brněnském náměstí Míru, kde zazní hlavně skladby duchovního rázu. Následuje druhá část v areálu Hvězdárny a planetária Brno na Kraví hoře.

Dramaturgie se tam obrátí ke skladbám světským, většinou se silným protiválečným poselstvím. V planetáriu zazní také Franzova novinka.

Celý program tvoří zejména hudba 20. a 21. století. "Vybírali jsme skladby autorů, které máme rádi a které sboru sedí," uvedl Kalousek.

Ars Brunensis Chorus je smíšený pěvecký sbor, věnuje se hudbě od baroka po současnost.

Prvním sbormistrem tělesa byl Jan Rozehnal, dále sbor vedli Tomáš Hanus, Stanislav Kummer a Roman Válek. Od roku 2000 je uměleckým vedoucím Dan Kalousek.

Franz se sborem spolupracuje 18 let, například při nahrávání scénické hudby. V současnosti má sbor asi 35 členů.

Skladatele, malíře a vysokoškolského profesora Franze v první přímé volbě prezidenta v roce 2013 podpořilo 6,84 procenta hlasujících. Do druhého kola nepostoupil, získal však více hlasů než straničtí kandidáti Zuzana Roithová (KDU-ČSL), Přemysl Sobotka (ODS) a Jana Bobošíková (Suverenita).

iHNED.cz, 26. 5. 2015

ROZHOVOR: Vladimír Franz (55): Všechno se tu bere moc vážně a osobně

31. května 2015 v 7:32 | Aha online
Jeho tvář je nepřehlédnutelná a zná ji snad každý. Vysokoškolský profesor, malíř a hudební skladatel Vladimír Franz (55) se zapsal do paměti většiny lidí i jako kandidát na prezidenta republiky. Nedělní Aha! však zastihlo tohoto všestranného a kompletně potetovaného muže v situaci pro něho zcela nezvyklé, v boxerském ringu a s rukavicemi na rukou. Přišel si pro obraz k bývalému šampionovi Rosťovi Osičkovi a jako bonus obdržel i rychlý boxerský trénink. Zároveň nám poskytl exkluzivní rozhovor; po volbě prezidenta ještě žádné takto rozsáhlé interview nedal.





Jak se stalo, že vy, universitní profesor, jste zahajoval výstavu obrazů malujícího boxera Rosti Osičky?

"Rosťu Osičku jsem potkal prostřednictvím vynikajícího malíře Tomáše Měšťánka. Bylo pro mě příjemným překvapením, že Rosťa je nejen vynikající sportovec, ale že se zabývá i malováním. Že je zároveň i citlivá a jemná duše. A není to jen tak, jak bývá v dnešní době zvykem, že když někdo dělá něco naplno, tak nevidí svět okolo a stává se z něj fachidiot. V případě Rosti tomu tak není, je to daleko širší osobnost."

Pro náš fotoaparát jste s Rosťou zapózoval v boxerkách. Měl jste je už před tím někdy na rukou?

"Boxerky jsem na sobě ještě nikdy neměl."

A jak jste na tom se sportem?

"V mládí jsem sportoval, ale od té doby se sportem aktivně nezabývám. To neznamená, že se nehýbu, nebo že neplavu. Dříve jsem hodně jezdíval i na kole, protože pohyb je důležitý. Proto také po dvoudenním pobytu v ateliéru vyrážím ten třetí den někam na projížďku. Třeba po horách, abych se prokysličil, což je potřeba."

Malujete, skládáte hudbu, přitom jste vystudovaný právník. Můžete mluvit o nějakém propojení?

"Jako právník jsem nikdy nepracoval, tento obor jsem pouze studoval. Jsem hudební skladatel a výtvarník. A jako vysokoškolský profesor se své zkušenosti a vědomosti snažím zobecnit do oblasti teoretické."

Zajímalo by mě, při jaké hudbě nejraději relaxujete?

"Především neposlouchám hudbu jakožto záležitost relaxu. Jako formu relaxu mám jiné věci."

Proč ne hudbu?

"Pro mě je poslech činnost. Proto nemohu poslouchat hudbu v autě. Asi bych se nevěnoval řízení. V autě slyším takový ten anonymní zvuk, který mě nutí i skládat. Skládá se mi dobře, když řídím."

Antonín Dvořák je váš oblíbenec. Je pravda, že váš prastrýc byl jeho osobním lékařem?

"Ano, je to pravda. Kromě toho, že byl lékař, působil také jako profesor na Karlově universitě. Byl odborník na TBC a přítel doktora Kocha, objevitele původce tuberkulózy. Také se zabýval hudbou a byl spoluzakladatelem Spolku pro českou komorní hudbu."

Jak to máte s populární hudbou?

"Nezatracuji ji, některé věci jsou i moc pěkné. Když se povede písnička, tak bych ji dal přednost před dvaceti špatnými symfoniemi. Zákonitosti žánru znám, není pro mě problém udělat swing, punk, metal, dechovku."

A styl country?

"Kdysi jsem jezdil do lesa, takže country znám docela dobře. Je to v podstatě taková lesní dechovka. Já mám rád country východiskové, základní. Johnnyho Cashe určitě. On věděl, o čem zpívá, a to je v pořádku."

Co chystáte v nejbližších dnech vy?

"Na konci května proběhne v Brně premiéra mého kapesního oratoria, které se jmenuje Prezidentská volba. Je pro sbor, varhany, vypravěče a bicí nástroje. Předpremiéra se konala loni na Bohemia Cantat v Liberci. V širších kontextech také připravuji symfonickou skladbu pro Pražský komorní orchestr a druhou symfonii s názvem Pohřbívání. Ta je pro sóla, sbor, čtyři klavíry a osm bicistů."

Zřejmě repertoár pro náročné posluchače.

"Mám ale i skladby, kde počítám s hlasem nikoli operním, ale s hlasem z pop music, z muzikálu."

Například?

"Jde o opery Údolí suchých kostí, nebo Válku s mloky. Oslovil jsem lidi, kteří se tím zabývají, a výsledek byl skvělý."

O koho šlo konkrétně?

"V Údolí suchých kostí, kde jsou všechny tři hlasy hlavních protagonistů obsazeny barokně operním způsobem, je postava ďábla ztvárněna naopak způsobem muzikálově popovým. Oslovil jsem Zoru Jandovou a bylo to neuvěřitelné. Jak z hlediska výrazu tak připravenosti a profesionality. Totéž platí o Petru Kotvaldovi, který zpíval Poseidona v opeře Válka s mloky. Když člověk vidí ten jejich profesionální přístup, říkám si, že ti lidé nejsou slavní jenom tak."

Vaše oratorium Prezidentská volba, o kterém jste se zmínil, bylo inspirováno skutečnou volbou?

"Ano. Ve chvíli, kdy ten maraton skočil, jsem bezprostředně reagoval hudbou k inscenaci Slečna Jairová, které uvedlo Divadlo v Dlouhé. S časovým odstupem jsem k tomu formou grotesky získal určitý nadhled a zajímalo mě, zda také vážná hudba disponuje prostředky, při kterých by se lidé bavili. Podobně, jako když jdou třeba na grotesku do kina. Ve vážné hudbě je totiž jedno, jestli zhudebníte žalm nebo návod na výrobu marmelády. Zajímalo mě tedy, jestli dokáže být konkrétně adresná, charakterizující a jasně čitelná."

Proč jste zrovna na téma prezidentské volby zvolil formu grotesky?

"Protože si myslím, že politika je především reality show a politici by měli lidi bavit. Součástí politiky je bavičství. V hemžení a nadsázce toho podivného, titěrného baletu dostali všichni trošku na frak. Je jedno, jestli kandidáti, mezi nimiž jsem byl i já, nebo ti, kteří postoupili dál."

Nemohu se nezeptat, zda máte v plánu zúčastnit se dalších prezidentských voleb?

"Já jsem o tom opravdu nepřemýšlel a přemýšlet jsem si o tom zakázal. Začne li totiž člověk pomýšlet na nějakou funkci, začne se v jeho jednání projevovat zkaženost. Což bych nechtěl."

Je něco, co vás na prezidentské volbě překvapilo? Něco, co jste nečekal?

"Ano. Byla to taková zkouška demokracie. Zda je to pouze proklamovaný termín, nebo zda se k ní už propracováváme. Jedním ze základních principů je totiž vnitřní svoboda, což znamená respektování, co si myslí druhý. I když s ním nemusím souhlasit. To je základ. A v téhle zemi se bere všechno strašně vážně a osobně."

To znamená, že rivalita soupeřů přesáhla míru?

"Vezměte si anglický parlament, který existuje už osm set let. Tam mají lidé rozdílné názory, dokážou se i fyzicky poprat, ale po skončení jednání jdou spolu na oběd. Všechno nemusí být prožívané jako mezi křižáky a husity ve Vávrových filmech. Pak je to směšné."

Je pravda, že ta vyhrocenost byla až neuvěřitelná a nenávist v některých případech přetrvává dodnes.

"Někteří lidé u nás měli pocit, že jsou v husitské trilogii. Trochu nadsázky by neuškodilo. Pokud si to někdo neuvědomuje, měl by odjet třeba na rok a půl do Severní Koreje, aby si uvědomil, co znamená, když někdo někomu dekretuje, co si může, nebo nesmí myslet. Pokud mu to za čtyřicet let totality nedošlo."

Politika vás neláká? Třeba práce senátora?

"Když jsem byl už jednou dotázán, řekl jsem, že nechci. Ale že bych chtěl dělat drobnou práci. Tím rozumím věci, které nejsou světoborné, ale jsou potřeba."

Například?

"Jelikož jsem celý život působil v oblasti kultury, řekl jsem, že je dobré pečovat o národní kulturní dědictví. Protože jaký máme vztah ke svému národu a národnímu kulturnímu dědictví, takoví jsme sami. To je naše hlubina bezpečí a to určuje naší identitu."

S jakým konkrétním nápadem jste přišel?

"Řekl jsem, že jedním z takových úkolů by bylo, dát do pořádku filmové dílo Jiřího Trnky. Což je bezesporu fenomén na světové úrovni. Plno lidí se mnou souhlasilo a mně se podařilo přesvědčit pana ministra, aby to nějakým způsobem zaštítil. Kdo jiný by měl pečovat o národní kulturní dědictví, než stát. To se mi povedlo a beru to tak trochu jako svůj úspěch."

Co řekl o tetování?

Během rozhovoru nechtěl Vladimír Franz mluvit o svém tetování, které pokrývá takřka celé tělo a nelze si ho nevšimnout. Na křtu knihy Dějiny tetování se ale rozpovídal. "První tetování? To bylo v osmnácti a byl to štír." Poslední tetování si pořídil někdy před čtrnácti lety. "Ovšem nehledám v tom symboliku, spíš se snažím objevovat, jak je lidské tělo rozměrné. Tetování je rytmus, rytmizace těla. Vše se děje v rytmu, vesmír, lidský život… Ale tetování je i pěkná dekorace. A zároveň přispívá ke vzdělanosti, estetice a rozšiřování tolerančního horizontu, který nám chybí."

AHAOnline.cz, 24. 5. 2015

Vladimír Franz ohromil barvitým popisem nejrůznějších koutů naší země

1. května 2015 v 14:47 | Petr Brůha/MůjPísek.cz
Ve čtvrtek 16. dubna jsme měli možnost zúčastnit se přednášky hudebního skladatele, dramatika, malíře, básníka, vysokoškolského pedagoga a účastníka souboje o první přímé prezidentské křeslo v jedné osobě - Prof. JUDr. Vladimíra Franze.

Někam patřit, aneb krajina dotýkaná a kulturní. Zajímavé téma a zajímavé povídání. Vladimír Franz začal v Severní a Jižní Americe, popisoval rozdílné pocity na různých místech, přiblížil posluchačům tamější zvláštní propojení člověka s přírodou, odlišnost zvyků a vyzdvihl přítomný pocit radosti ze života, který často v našich končinách chybí - Českou republiku přirovnal k nerudnému světlíku a určitě nebyl daleko od pravdy.

Zahraniční úvod neměl dlouhého trvání. Řečník po chvíli zakotvil v Čechách - na Třeboňsku, Novohradsku, Sedlčansku, v Břežanech, Českém Krumlově a postupně procestoval snad celé území republiky. Na tom by nebylo nic divného, ale on dokáže navštívená místa popisovat takovým způsobem, že u svých posluchačů navodí naprosto reálnou představu - jako byste tam byli. Neuvěřitelná paměť, neuvěřitelně detailní popis.

Vladimír Franz ohromil barvitým popisem nejrůznějších koutů naší země

Vysvětloval význam "krajiny dotýkané", propojení člověka se zemí, náhlé proměny krajiny, ostražitost obyvatel krajů, které byly v minulosti přetnuty (okolí státní hranice). Vyprávěl o svém poznávání, svých zážitcích. Mimo osu přednášky se však dotkl také několika souvisejících bodů, jež by stály za samostatnou zmínku.

Globalizace

Moderní výraz. Svět se stále více přibližuje a jednotlivé kultury mají tendenci se mísit, což způsobuje jejich následnou "stejnost". Všechno stejné = strašné, důležitá je rozeznatelnost. Vladimír Franz položil rovnítko mezi globalizaci a proletářský internacionalismus.

Krajina versus byznys

Pan profesor hovořil o propojení krajiny s člověkem velice pozitivně (především ve spojení s umělci), ale z publika dostal otázku na negativní stránku takového propojení. Reakcí byl povzdech nad ústupem krajiny před byznysem - její komercionalizace. Zastavování půdy obřími sklady, bývalé vojenské prostory sužované rozmachem komerčních projektů atd.

Prezidentská volba

"Prezidentská otázka" nemohla chybět. Vladimír Franz prý jeden den maloval, sbíral houby a už to bylo, nějak to přišlo. Takto popisuje své ocitnutí se" v boji o hrad". Nezvítězil, nezískal "první cenu", ale myslím, že všichni přítomní měli stejný dojem - ani trochu mu to nevadí. Krajina lobbistů, intrik, vysoké politiky a čistě negativní energie je na hony vzdálená té umělecky pojaté a harmonické krajině Vladimíra Franze.

Dnešní způsob vnímání krajiny

Děti dnešní doby, elektronika, počítače, tablety, mobilní telefony, spěch proti všímání si krajiny, detailů a vůbec všímání si samo o sobě. Bod k velkému zamyšlení. Je důležité si všímat - mít oči k vidění… Je naprosto jasné, o čem byla řeč.

Obrovské množství informací a podnětů za symbolickou desetikorunu. Vladimír Franz se do Písku vrátí znovu v létě, kdy zde bude vystavovat své obrazy. Kdo nestihl přednášku, může Vladimíra, Ondřeje a Milana (psi, kteří v Přednáškovém sále Prácheňského muzea nechyběli) vyzpovídat právě o letních prázdninách.

Petr Brůha, MůjPísek.cz, 18. 4. 2015

Krumlovský zámek otevírá v pátek. Zatím nabídne Franze a muzeum

1. května 2015 v 14:06 | Ilona Pergrová/Denik.cz
Brána zámku v Moravském Krumlově se pro návštěvníky otevře již v pátek prvního května. Prozatím nabídne velkoformátová plátna Vladimíra Franze v Rytířském sále a výstavu krumlovského muzea ve zvýšeném přízemí.

Další výstavní prostory postupně získají klimatizační jednotky tak, aby splňovaly požadavky Musea Kampa Nadace Jana a Medy Mládkových. "Rozhodli jsme se otevřít již nyní, na státní svátek prvního května," uvedl starosta Moravského Krumlova Tomáš Třetina s tím, že na hlavní sezonu plánují na zámku vystavit kresby Zdeňka Buriana zapůjčené právě ze sbírek zmiňovaného muzea.

Výstavní prostory vedle Burianových a Franzových děl zaplní také historické šicí stroje.

Loňská výstava Vladimíra Franze přilákala na zámek zhruba tři tisíce návštěvníků.

Před čtyřmi lety, kdy byla naposledy k vidění v Krumlově Muchova Epopej, se návštěvnost vyšplhala k rekordním padesáti tisícům. "V předchozích letech na zámek zavítalo během sezony okolo dvaceti tisíců turistů," podotl šéf moravskokrumlovského kulturního střediska Bořivoj Švéda.

Od té doby Krumlovští společně s vlastníkem zámku Inchebou opravili jihovýchodní křídlo zámku a postupně hledají, jaké umění bude prostorám nejvíce slušet a na jaké obrazy budou návštěvníci slyšet.

Ilona Pergrová, denik.cz, 1. 5. 2015

Eva Veruňková Košařová se ptá Vladimíra Franze (Finále Plzeň)

1. května 2015 v 14:03 | Magazín filmového festivalu
Eva Veruňková Košařová se ptá Vladimíra Franze:

Potkal jste se někdy s Jiřím Trnkou (Trnkova matka byla sestra Franzova dědečka, potkat se mohli do Franzových 10 let - pozn. redakce)? A pokud byste jej mohl potkat dnes, co z jeho tvorby byste mu pochválil a co třeba naopak ne?

Ano, potkal jsem jej asi v 8 letech. Ale bohužel jsem se jej nemohl zeptat na to, na co bych se ho zeptal dnes, že. Jiří Trnka je podle mě, v dobrém slova smyslu, dovršení národního obrození v linii cítění vlastní země, tradic, toho, co je před námi i pod námi. Vytknout tedy ne, ale musím přiznat, že jako dítě jsem se některých jeho kreseb bál. On byl takový baladický melancholický člověk a jeho tvorba je krásná, ale nevím, jestli je to ryze pro děti. Tvorba je to světového rozměru, ale Míšu Kuličku přede mnou museli prostě schovávat.

Finále Plzeň - magazín 28. filmového festivalu, duben 2015

Z rozhovoru s Xavierem Baumaxou

1. května 2015 v 13:57 | Koule.cz
(...)

Nemáš potřebu se k veřejným věcem vyjadřovat mimo písničky?

Jakmile začneš s politikou, vždycky je tam někdo, kdo tahá za nitky, hraje šachy. Namočit se do politiky je pro umělce vždycky špatně. Byť je pravda, že já taky natočil nějaký video pro Karla Schwarzenberga. Ale to je jednak politik, jednak hospodář. Každopádně namáčet se do politiky je ošemetný. V horizontu týdnů nebo měsíců se to obrátí proti tobě. Že někdo, za koho jsi kopal, je taky kašpar. Přišlo mi fajn, když chtěl na prezidenta kandidovat Vladimír Franz, dokonce takovým způsobem, že jsme pro něj s kámošem sháněli podpisy. Dali jsme jich dohromady asi třicet. No a před druhým druhým kolem Franz podpořil Miloše Zemana.

(...)

Xavier Baumaxa: Bejt ještě depresivní, už jsem mrtvej. Jiří Vaněk, duben 2015, Koule.cz