Ve čtvrtek 16. dubna jsme měli možnost zúčastnit se přednášky hudebního skladatele, dramatika, malíře, básníka, vysokoškolského pedagoga a účastníka souboje o první přímé prezidentské křeslo v jedné osobě - Prof. JUDr. Vladimíra Franze.
Někam patřit, aneb krajina dotýkaná a kulturní. Zajímavé téma a zajímavé povídání. Vladimír Franz začal v Severní a Jižní Americe, popisoval rozdílné pocity na různých místech, přiblížil posluchačům tamější zvláštní propojení člověka s přírodou, odlišnost zvyků a vyzdvihl přítomný pocit radosti ze života, který často v našich končinách chybí - Českou republiku přirovnal k nerudnému světlíku a určitě nebyl daleko od pravdy.
Zahraniční úvod neměl dlouhého trvání. Řečník po chvíli zakotvil v Čechách - na Třeboňsku, Novohradsku, Sedlčansku, v Břežanech, Českém Krumlově a postupně procestoval snad celé území republiky. Na tom by nebylo nic divného, ale on dokáže navštívená místa popisovat takovým způsobem, že u svých posluchačů navodí naprosto reálnou představu - jako byste tam byli. Neuvěřitelná paměť, neuvěřitelně detailní popis.
Vladimír Franz ohromil barvitým popisem nejrůznějších koutů naší země
Vysvětloval význam "krajiny dotýkané", propojení člověka se zemí, náhlé proměny krajiny, ostražitost obyvatel krajů, které byly v minulosti přetnuty (okolí státní hranice). Vyprávěl o svém poznávání, svých zážitcích. Mimo osu přednášky se však dotkl také několika souvisejících bodů, jež by stály za samostatnou zmínku.
Globalizace
Moderní výraz. Svět se stále více přibližuje a jednotlivé kultury mají tendenci se mísit, což způsobuje jejich následnou "stejnost". Všechno stejné = strašné, důležitá je rozeznatelnost. Vladimír Franz položil rovnítko mezi globalizaci a proletářský internacionalismus.
Krajina versus byznys
Pan profesor hovořil o propojení krajiny s člověkem velice pozitivně (především ve spojení s umělci), ale z publika dostal otázku na negativní stránku takového propojení. Reakcí byl povzdech nad ústupem krajiny před byznysem - její komercionalizace. Zastavování půdy obřími sklady, bývalé vojenské prostory sužované rozmachem komerčních projektů atd.
Prezidentská volba
"Prezidentská otázka" nemohla chybět. Vladimír Franz prý jeden den maloval, sbíral houby a už to bylo, nějak to přišlo. Takto popisuje své ocitnutí se" v boji o hrad". Nezvítězil, nezískal "první cenu", ale myslím, že všichni přítomní měli stejný dojem - ani trochu mu to nevadí. Krajina lobbistů, intrik, vysoké politiky a čistě negativní energie je na hony vzdálená té umělecky pojaté a harmonické krajině Vladimíra Franze.
Dnešní způsob vnímání krajiny
Děti dnešní doby, elektronika, počítače, tablety, mobilní telefony, spěch proti všímání si krajiny, detailů a vůbec všímání si samo o sobě. Bod k velkému zamyšlení. Je důležité si všímat - mít oči k vidění… Je naprosto jasné, o čem byla řeč.
Obrovské množství informací a podnětů za symbolickou desetikorunu. Vladimír Franz se do Písku vrátí znovu v létě, kdy zde bude vystavovat své obrazy. Kdo nestihl přednášku, může Vladimíra, Ondřeje a Milana (psi, kteří v Přednáškovém sále Prácheňského muzea nechyběli) vyzpovídat právě o letních prázdninách.
Petr Brůha, MůjPísek.cz, 18. 4. 2015