Červenec 2015

VÝSTAVA: VF v Písku

19. července 2015 v 9:08 | requin
Vladimír Franz / MY MELODY

Kdy: 5. 8. 2015 17:00 - 30. 8. 2015
Kde: Prácheňské muzeum v Písku


Mikulovský zámek se stal na měsíc domovem umělců. V „dílně“ tvoří i Franz

19. července 2015 v 9:04 | Aneta Beránková / Břeclavský deník
Barvy, spreje, tempery, olej, plátna, fólie. Takový pohled se mi nabízí v Mikulově. Neprocházím žádným ateliérem. Tak to od soboty vypadá na zámku, kde začalo dvaadvacáté mikulovské výtvarné sympozium známé jako "dílna". Zámek se stal na měsíc místem tvorby pro několik umělců.

Kurátor letošního ročníku Oldřich Tichý společně s teoretikem Ivanem Neumannem pozvali Mikoláše Axmanna, Martina Čadu, Luďka Filipského, Vladimíra Franze a slovenského fotografa Petera Župníka. "Společně s nimi má možnost tvořit i student a mikulovský rodák František Zelinka," říká produkční Kateřina Šílová.

Pod dohledem psa

Každý umělec si zabral v jihovýchodním křídle zámku svoji místnost. Jedna se stala jejich společnou základnou, kde sedí u kávy a probírají ať už umění nebo jiná témata. "I když jsme tady různorodého věku, tak jsme si opravdu všichni dobře sedli. Navzájem se bavíme různými zážitky z výstav," vypráví Čada, který má svůj provizorní ateliér po pár dnech plný hotových pláten. Přijel ze Zlína a již na střední škole studoval propagační grafiku.

Inspiraci pro svoji tvorbu na sympoziu načerpal až po příjezdu do Mikulova. "Zapůsobilo na mě tady to místo, jeho historie spojená s osudem Židů," zmiňuje Čada a prohlíží si své plátno, na kterém zrovna pracuje. Ve změti barev je k vidění několik lebek.

I Vladimír Franz si počkal na zdejší inspiraci. "Mám to tak vždycky. Chvíli mi trvá, než se do toho dostanu. Musím načerpat energii, a pak se do toho dám," nechává se slyšet Franz, jemuž dělá při práci společnost jeho pes.

Hlavním klíčem k výběru umělců pro dvaadvacátý ročník byl podle kurátora Oldřicha Tichého projev několika generací. "Společně s teoretikem Ivanem Neumannem jsme dali dohromady takovou sestavu, která reprezentuje několik oborů výtvarné práce a pojme v sobě projevy několika uměleckých generací," prozrazuje Tichý. Sám byl loni už účastníkem dílny a i letos pracuje zhruba na dvaceti plátnech.

Hotová díla představí veřejnosti osmého srpna na závěrečné vernisáži. Vytvořené skvosty následně ozdobí již několik let budovanou sbírku umění města Mikulova.

Aneta Beránková (text a foto), Břeclavský deník, 15. 7. 2015





Varhanní koncert Vladimíra Franze

19. července 2015 v 8:55 | requin
V rámci Mikulovského výtvarného sympozie "dílna" proběhne pod názvem "PROTÍNÁNÍ" dne 25. 7. od 18:00 hod. v místní Dietrichsteinské hrobce varhanní koncert Vladimíra Franze.


Dvaadvacátá mikulovská „dílna“ je doménou malířů

19. července 2015 v 8:51 | Jitka Sobotková / Novinky.cz
Dvaadvacátý ročník Mikulovského výtvarného sympozia "dílna" byl v sobotu 11. července slavnostně zahájen. Mikulovský zámek se na měsíc promění v ateliér, kde budou až do 8. srpna tvořit významní čeští i zahraniční umělci.

Kurátor letošního ročníku Oldřich Tichý společně s teoretikem Ivanem Neumannem pozvali na Moravu české výtvarníky, malíře Mikoláše Axmanna, Martina Čadu, Luďka Filipského, Vladimíra Franze a slovenského fotografa Petera Župníka. Společně s nimi bude mít možnost tvořit i student, mikulovský rodák František Zelinka, který je v roli asistenta sympozia.

"Po zralé úvaze s Ivanem Neumannem jsme vybrali sestavu umělců, kteří mají v hlavě nejenom skvělé nápady a představy, ale dokážou je hlavně zrealizovat, a to na skvělé úrovni. Nechtěl jsem, aby byli jen centrálně z Prahy, takže jsme vybírali napříč celou Českou republikou i za hranicemi. A povedlo se. Jen jsme nemohli kvůli rekonstrukci zámecké zahrady pozvat sochaře, ale máme tu skvělé malíře, grafika, fotografa. Je se na co těšit," řekl při slavnostním zahájení kurátor Oldřich Tichý.

Všichni účastníci se také krátkou prezentací své tvorby představili. Pozdě večer zahrála kapela Krásné nové stroje se svým frontmanem Stanislavem Divišem, který byl kurátorem loňského ročníku dílny.

Slavnostní vernisáž 22. ročníku MVS "dílna" bude na mikulovském zámku v sobotu 8. srpna. "V rámci sympozia proběhne i jedna zajímavá doprovodná akce určená pro širokou veřejnost, a tou je varhanní koncert účastníka sympozia Vladimíra Franze, s názvem Protínání," řekla produkční sympozia Kateřina Šílová. Koncert zazní 25. července od 18 hodin v Dietrichsteinské hrobce.

Pořadatelem Mikulovského výtvarného sympozia "dílna"je město Mikulov, hlavním partnerem je Regionální muzeum v Mikulově.

Jitka Sobotková (text a foto), Novinky.cz, 12. 7. 2015


Vladimír Franz bude v Mikulově tvořit, ale i hrát na varhanním koncertě 25. července v Dietrichsteinské hrobce.

ROZHOVOR: Nejsem typický chalupář, v Dožicích hlavně maluji a zahradničím, říká Vladimír Franz

19. července 2015 v 8:39 | Miroslava Vejvodová / Zdeněk Vaiz / Plzeňský deník
Kam jezdí relaxovat, nebo naopak vybíjet energii slavní? Podívejte se s námi do jejich letních bytů

Výtvarník, hudebník, pedagog, publicista a také jeden z kandidátů na českého prezidenta Vladimír Franz jezdí na chalupu do Dožic u Nepomuka. Chalupa, která vznikla z bývalého hostince, je podobně jako její majitel modrá. Vladimír Franz na ni však nejezdí za odpočinkem.

"Vlastně ani nevím, co to je. Pro mě je totiž relax moje práce. A pokud se úplně nevěnuji práci, tak dělám na zahradě," vysvětluje muž, který si pozornost české i světové veřejnosti získal především svým nezvykle rozsáhlým tetováním.

Vl. Franze jsme navštívili v rámci letního seriálu věnovaného chataření a chalupaření známých osobností na západě Čech.

Jak jste se vůbec dostal k chalupě v Dožicích?

Původně jsem měl dům na Šumavě, ten jsem ale přenechal bývalé paní. A vzhledem k tomu, že hor se člověk nabaží, protože je tam krátké léto a dlouhá zima, chtěl jsem někam do nížin, ale zase ne úplně. V roce 2004 přítelkyně objevila dům na prodej v Dožicích, a to bylo ono. Místo se mi moc líbilo. Jste tady na pomezí několika pohoří. Kousek od nás končí zadní Brdy, na jednu stranu tady vybíhá Blatenská pahorkatina, na ni se pojí Plánický hřbet. Na každou stranu je krajina jiná. Jsou tu různé kopečky s balvany, rybníčky, nebo naopak ty velké táhlé svahy směrem k Blovicím a nebo na druhou stranu k Horažďovicím. Člověk si tady může vybírat. Proti Šumavě to má tu výhodu, že krajina si direktivně neříká, co bych měl dělat, což je důležité. Jihozápadní Čechy jsou mi navíc velice blízké.

Jak?

Z Březí u Žinkov pocházela moje prababička a podílela se na založení výroby soustruhovaných barevných hraček v nedalekém Skašově. Tuhle tradici poté také v rodině zúročil Jiří Trnka, který byl bratranec mé matky. Oba se narodili v Plzni.

Vracíte se na Šumavu?

Vracím se tam rád. Stavíme se tam v létě i na Vánoce. Šumavu jsem prochodil křížem krážem, znám to tam velmi dobře. Je krásné ten kraj navštívit, být tam krátce, když je počasí milostivé. Ale tam je to drsný odchov ...a člověk už je přeci jenom pohodlnější.

Kolik času trávíte v Dožicích?

Jsem tady od jara do podzimu. A takřka trvale od chvíle, kdy skončí semestr, asi tak do té půlky října. Je to více méně mé druhé bydliště. V létě se jednou za čas podívám do Prahy, abych zjistil, co je kde nového, ale rychle se vracím, jsem tady a pracuji.

Dovedete si představit, že byste v Dožicích bydlel na stálo?

To ne, protože nemám rád zimu.

Považujete se za typického chalupáře?

Ne. Nemám rád takové to české chalupářské kutilství, vlastně to přímo nenávidím. Pro mě je to industriální prostor, ateliér, místo, kde mám klid a čas na práci.

Modrý dům se zeleným plotem a zahrada, která hraje barvami. Tak to tady vypadá nyní. Jak to zde ale vypadalo, když jste dům koupil?

Musím říct, že to stavení bylo celkem zachovalé, zepředu bylo trochu trávy, škvára, silnice. Plot tady nebyl. Vzadu byly dvoumetrové kopřivy. S výjimkou stromů, jako jsou jabloně nebo jilmy, jsem tady všechno sázel. Bylo to hodně práce. A jelikož to kdysi byl zemědělský dvůr obklopený chlívy a různými přístěnky, nebylo to úplně jednoduché.

Jak se v takových podmínkách zahradničí?

První rok jsem vyhubil ty kopřivy. Protože byla půdní pokrývka velice skromná, musel jsem sem navézt asi pět set koleček hlíny. Vůbec první sadba byla lípa, kterou jsem dostal k premiéře symfonie v Rudolfinu. Ta roste jak z vody. Každé sázení je sochařská práce, dobývání balvanů a všeho možného ze země. Kdyby péči stejnou péči měly tyhle kytky někde v Polabí, tak musí mít snad třicet metrů. Rád se dívám na zahradu, která je rozkvetlá od začátku května až do zámrazu. Všechno si to pracuje samo, na jaře už je to obsypané květy, vytváří se tu nádherné průhledy, je to skutečná symfonie. Co se týče květin, je to taková divočina, mám tu dokonce netýkavky, takže tady musím tady udržovat takové ozbrojené příměří, protože kdybych to nechal být jen tak, tak se ty kytky vzájemně zničí.

Jezdíte sem za nápady?

Spíš pro to, abych se vyklidnil, a měl čas si ty nápady udělat. Ve městě je to přeci jenom hektické a člověk musí pořád někde být.

Máte ateliér i v Praze?

Ne. Mám tam takovou pracovnu, kde můžu dělat drobné věci, ale na rozměrnějších dílech pracuji zde.

Jak vycházíte s místními?

S pár lidmi tady vycházím velmi dobře. Rád také navštěvuji okolní vsi - Čížkov, Železný Újezd, kde jsem poměrně často, anebo Vrčeň. Zrovna Vrčeň je taková živá obec. Pořád se tam něco děje, funguje tam občanská společnost, lidé stále něco dělají a nečekají, až to dostanou befelem. Je to moc příjemné. Ve Vrčeni jsem také v roce 2009 u příležitosti 820 let obce vystavoval. Byla to taková improvizovaná výstava ve stodole a myslím, že se to povedlo.

V roce 2008 jste vystavoval i v Nepomuku...

Bylo to v kulturním středisku a tam jsem měl akvarely. Větší věci by se tam nevešly.

Ve Vrčeni žije operní pěvkyně Eva Urbanová. Znáte se?

Ano známe. Na návštěvě u ní jsem sice nikdy nebyl, ale měl jsem tu čest si s ní v rámci oslav zařádit ve vrčeňském kostele, kde jsem ji doprovázel na varhany. Bylo to velice milé setkání.

Vaše jméno je spojené s prezidentskou volbou. V Dožicích jste tehdy v prvním kole volby získal 28 procent hlasů, vyhrál jste ve Vrčeni, Železném Újezdě, velký úspěch jste měl v Čížkově. Jak vzpomínáte na takovouhle podporu z řad místních?

Samozřejmě mě to velmi potěšilo. Byl jsem rád.

Považujete se více za výtvarníka nebo hudebníka?

Řekl bych, že to je půl na půl. Tady v Dožicích pokud možno od jara do podzimu jenom maluji. Ale třeba loni v květnu a v červnu jsem tady skládal symfonickou báseň Morava pro Brněnskou filharmonii. Skládal jsem zde také kapesní oratorium Prezidentská volba a různé divadelní věci. Kdybych nemusel, tak to nebudu dělat, ale někdy to taky přijde. Já jsem se vždycky snažil, aby moje skladatelská perioda byla od října do dubna, maximálně do května.

Čemu se věnujete v poslední době? Chystáte nějakou výstavu?

Teď hodně maluji. Jako každý rok, tak i v posledních měsících se tak jako rozcvičuji, takže nyní dělám akvarely. V červenci se pouštím do těch větších věcí. Koncem srpna, v září a na začátku v října se pak malování věnuji opravdu naplno, v té době už ani moc nenavštěvuji okolní obce a jsem více méně jenom na chalupě. Počítám s tím, že v říjnu začnu zase skládat hudbu, neboť začátkem příštího roku bude mít premiéru skladba s Pražským komorním orchestrem. Jinak v srpnu budu mít výstavu v Prácheňském muzeu v Písku a v září v Praze v Mánesu.

---

Kam jezdí na chalupu?
Dožice je malá ves, která je součástí obce Mladý Smolivec v okrese Plzeň­jih. Od Mladého Smolivce se nachází asi tři kilometry severozápadně. Dožice jsou známé tím, že ještě před lety se tam v červenci konala jedna z největších traktoriád v tuzemsku; sledovaly ji až čtyři tisíce diváků. Závod už se ale několik let nejezdí.

Miroslava Vejvodová, 2. 7. 2015
Plzeňský deník, Chebský deník, Domažlický deník, Klatovský deník, Rokycanský deník, Sokolovský deník, Tachovský deník, Karlovarský deník
Foto: Zdeněk Vaiz


Vladimír Franz ve svém prostorném ateliéru.


Vladimír Franz ve svém prostorném ateliéru.



"S výjimkou stromů, jako jsou jabloně nebo jilmy, jsem tady všechno sázel," popisuje Vladimír Franz, když nás provádí svou zahradou, která hraje barvami.



"S výjimkou stromů, jako jsou jabloně nebo jilmy, jsem tady všechno sázel," popisuje Vladimír Franz, když nás provádí svou zahradou, která hraje barvami.



"S výjimkou stromů, jako jsou jabloně nebo jilmy, jsem tady všechno sázel," popisuje Vladimír Franz, když nás provádí svou zahradou, která hraje barvami.



Vladimír Franz ukazuje své akvarely v prostorném ateliéru, což je vlastně bývalý taneční sál. Jak sám říká, na nich se teď rozcvičuje, aby poté mohl začít pracovat na větších dílech.



Vladimír Franz ukazuje své akvarely v prostorném ateliéru, což je vlastně bývalý taneční sál. Jak sám říká, na nich se teď rozcvičuje, aby poté mohl začít pracovat na větších dílech.



Vladimír Franz ukazuje své akvarely v prostorném ateliéru, což je vlastně bývalý taneční sál. Jak sám říká, na nich se teď rozcvičuje, aby poté mohl začít pracovat na větších dílech.



Vladimír Franz ukazuje své akvarely v prostorném ateliéru, což je vlastně bývalý taneční sál. Jak sám říká, na nich se teď rozcvičuje, aby poté mohl začít pracovat na větších dílech.



Chalupa Vladimíra Franze v Dožicích.


AUDIO: Hudební skladatel a výtvarník prof. Vladimír Franz o roli umělce v současné společnosti

19. července 2015 v 8:16 | Markéta Ševčíková / Rozhlasová stanice Leonardo
Jaká je role umělce v současné společnosti? Má být umění apolitické? K čemu vést a vychovávat mladou uměleckou generaci?

A je k tomu, aby zazněl umělcův hlas, nutné aktivně vstoupit do politiky?

Hostem Markéty Ševčíkové ve Studiu Leonardo byl 1. července v 16.10 bude hudební skladatel a výtvarník prof. JUDr. Vladimír Franz.


Rozhlasová stanice Leonardo, 1. 7. 2015
Foto: Marián Vojtek

Významný německy píšící básník Rilke má pomník v Praze

19. července 2015 v 8:09 | ČTK
Pražský rodák a jeden z nejvýznamnějších německy píšících básníků Rainer Maria Rilke má ode dneška v Praze pomník. Jeho iniciátorem je Rilkova nadace, její zástupci ho spolu s ministrem kultury Danielem Hermanem (KDU-ČSL) dnes odhalili na Řezáčově náměstí v Praze 7. Pomník má podobu žulového kvádru, na kterém jsou dvojjazyčně vyryty poslední verše z Rilkovy Deváté elegie. Rilke se narodil v Praze před 140 lety.

K pomníku dnes přišel také německý vědec, ekolog a politik Ernst Ulrich von Weizsäcker, synovec někdejšího německého prezidenta Richarda von Weizsäckera. Ve svém projevu připomněl Rilkovy pražské kořeny a zejména jeho panevropanství. "Pomník připomíná velkého pražského rodáka, Evropana, člověka který byl v tom nejlepším slova smyslu multikulturním. Na své československé občanství nikdy nezapomněl, přesto dokázal ovlivnit evropskou kulturu," řekl skladatel a výtvarník Vladimír Franz. Ministr kultury Herman doplnil, že pražský Rilkeho pomník je splacením velkého dluhu.

Rilkeho nadace existuje od roku 1998, myšlenkou na důstojnou připomínku slavného pražského rodáka se zabývá přes deset let, řekl již dříve ČTK Jiří Kostelecký, předseda správní rady Evropské nadace Rainera Marii Rilkeho. Mezitím se podařilo postavit Rilkemu píšícímu téměř výhradně německy pomník v Berlíně - stojí na Pražském náměstí ve čtvrti Charlottenburg-Wilmersdorf. Pražský pomník je jeho menší variantou a byl pro něj využit kamenný blok, který se na náměstí dostal jako součást jeho nedávné rekonstrukce.

Rilkeho pomník v Praze měl ale původně vypadat jinak. Nadace kvůli jeho návrhu oslovila více než desítku sochařů, ze kterých vybrala Stanislava Kolíbala. Pomník měl mít jednoduchou geometrickou formu složenou ze dvou rozměrných kamenných desek s portrétem básníka a citátem z jeho stěžejního díla, Duinských elegií. Kolíbal také v minulosti ilustroval české vydání Rilkeho básní.

Pomník navrhl do Letenských sadů poblíž zámečku, ten však památkáři zavrhli. Alternativou bylo Řezáčovo náměstí. Nakonec přes úřady neprošel ani na tomto místě; pomník nechtěli ani někteří místní občané s odkazem na to, že Rilke psal německy. Nelíbila se jim ani iniciativa náměstí po Rilkovi přejmenovat. Náměstí nese název podle spisovatele budovatelských románů Václava Řezáče.

Před čtyřmi lety byla v ulici Na Příkopě na domě, kam chodil Rilke do školy, odhalena jeho busta. Její autorkou je Kolíbalova žena, sochařka Vlasta Prachatická. Praha se Rilkemu stala celoživotní inspirací. Reflektuje ji například ve zmíněných Duinských elegiích či ve své korespondenci se Sidonií Nádhernou, s níž Rilkeho pojilo celoživotní přátelství. Rilkeho tvorba silně poznamenala českou literaturu, zejména básníky jako byli František Halas, Vladimír Holan, Jan Zahradníček a Jiří Orten.

ČTK, 10. 6. 2015

Ein Europäer in Prag – Neues Denkmal für Rainer Maria Rilke

19. července 2015 v 8:06 | Barbara Sende / radio.cz
Vor 140 Jahren wurde der deutschsprachige Schriftsteller Rainer Maria Rilke in Prag geboren. Seit Mittwoch gibt es dort nun ein neues Denkmal - zu seinen Ehren, aber auch als Symbol für das vielsprachige Mitteleuropa. Die Realisierung hat länger gedauert als geplant. Dabei hat sich gezeigt, dass Rilke in seiner Geburtsstadt noch nicht ganz angekommen ist.

"Siehe, ich lebe. Woraus? Weder Kindheit noch Zukunft werden weniger ... Überzähliges Dasein entspringt mir im Herzen." Das sind die letzten Verse aus Rainer Maria Rilkes Neunter Elegie. Sie stehen in deutscher und tschechischer Sprache auf dem neuen Rilke-Denkmal in Prag.

Zur Enthüllung ist auch der deutsche Wissenschaftler, Ökologe und Politiker, Ernst Ulrich von Weizsäcker, angereist. Er engagiert sich schon seit langem für die Rilke-Stiftung. Für ihn hat dieses Denkmal eine besondere Bedeutung.

"Es symbolisiert die Zusammengehörigkeit von zwei wichtigen Kulturen und Kulturkreisen, dem slawischen und dem germanischen. Mitteleuropa war vor hundert Jahren eine große kulturelle Realität und ist dann durch die Gräuel der Nazizeit kaputt gemacht worden und dann durch den Eisernen Vorhang. Und muss jetzt wieder aufgebaut werden."

Das Denkmal wurde durch die Hand des tschechischen Bildhauers Stanislav Kolíbal geschaffen. Es steht im siebten Prager Stadtbezirk, mit dem Rilke sehr verbunden war. Ein ähnliches Monument gibt es seit 2007 in etwas größerer Ausführung in Berlin. Beide Denkmäler entstanden auf Initiative des Vorsitzenden der Europäischen Rainer Maria Rilke-Stiftung, Jiří Kostelecký. Weizsäcker würdigt dessen Engagement.

"Jiří Kostelecký hat mir immer wieder gesagt, wie wichtig es ihm ist, dass in Prag, der Geburtsstadt von Rilke, in einem Monument an ihn gedacht wird. Es kommt auch noch ein Bild hinzu, das ist bis jetzt noch nicht da. Das heißt, es wird auch ein Schönheitsmagnet."

Ursprünglich sollte das Denkmal schon vor drei Jahren an einem anderen Standort eingeweiht werden. Auch mit der Alternative auf dem Řezáč-Platz gab es vorerst Schwierigkeiten. Einige Anwohner stellten sich dagegen. Die Begründung: Rilke schrieb deutsch. Auch eine Umbenennung des Platzes lehnten sie ab. Der Platz, auf dem das Rilke-Denkmal nun steht, ist nach dem tschechischen Schriftsteller Václav Řezáč benannt.

Ganz anders als die Anwohner sieht es Weizsäcker. Für ihn ist Rilke ein Europäer, egal ob Deutscher oder Tscheche.

"Rainer Maria Rilke ist als Deutscher in der Österreichisch-Ungarischen Doppelmonarchie in Prag geboren worden. Und gestorben ist er als tschechoslowakischer Staatsangehöriger in der Schweiz. Das ist ein Symbol für die Vielvölkereigenschaft von Europa."

Der Berater des Kulturministers, Vladimír Franz, bekräftigt Weizsäckers Standpunkt zu Rilke.

"Er ist sozusagen einer der ersten großen Mitteleuropäer und Dichter von Weltrang. Meiner Meinung ist es daher schon eine Schande, dass Prag diesen weltberühmten Spross so lange vergessen hat."

Barbara Sende, radio.cz, 11. 6. 2015

Daniel Herman odhalil na Řezáčově náměstí v Praze pomník básníku Raineru Marii Rilkemu

19. července 2015 v 8:04 | Simona Cigánková, tisková mluvčí MK ČR / mkcr.cz
Spolu s prof. Ernstem Ulrichem von Weizsäckrem a prof. Vladimírem Franzem se tak ministr kultury přihlásil k odkazu pražské německé literatury.

Pomník v podobě kamenného kvádru s Rilkeho verši odhalil dnes Daniel Herman spolu s německým politikem a vědcem Ernstem Ulrich von Weizsäckerem. Za českou stranu byl dále přítomen prof. Vladimír Franz, poradce ministra kultury, jenž se ve věci vzniku pomníku významně angažoval. Slavnostního aktu na Řezáčově náměstí se účastnily také další osobnosti politického a společenského života života, mezi jinými starosta Prahy 7 Jan Čižinský nebo bývalý československých tenista Jan Kodeš. Všichni řečníci se shodli na Rilkově celoevropském významu a také na tom, že vzhledem k básníkovým českým kořenům a dětství a mládí prožitém v této části Prahy sem pomník bytostně patří.

"Rilke reprezentuje symbiózu česko-německé a německo-židovské kultury, jež byla pro Prahu přelomu 19. a 20. století charakteristická. Právě tato symbióza spoluutváří identitu naší země," řekl v úvodním projevu Daniel Herman.

René Karl Wilhelm Johann Josef Maria Rilke se narodil v Praze roku 1875. V letošním roce si tedy světová kulturní veřejnost připomíná 140. výročí jeho narození.

Zleva: Vladimír Franz, Ernst Ulrich von Weizsäcker a Daniel Herman.

Simona Cigánková, tisková mluvčí MK ČR, mkcr.cz, 10. 6. 2015

Proběhla premiéru Franzova oratoria Prezidentská volba

19. července 2015 v 8:00 | Jan Perniš / e-kultura.cz
Včera večer si bylo možné v nezkrácené verzi poprvé poslechnout skladbu Vladimíra Franze věnovanou nedávnému prezidentskému klání. Nedlouhé oratorium rozeznělo prostory brněnského planetária při oslavách 35. výročí od vzniku sboru Ars Brunensis Chorus, s nímž někdejší neúspěšný kandidát na hlavu státu dlouhodobě spolupracuje.

Skladatel, výtvarník a vysokoškolský pedagog s nepřehlédnutelným vzhledem Vladimír Franz zkomponoval svůj nejnovější hudební opus nazvaný Prezidentská volba během loňského roku. Skladba byla poprvé provedena v srpnu roku 2014 na festivalu Bohemia Cantat v libereckém Domě kultury. Od té doby však prošla zásadní proměnou, v rámci níž byla i o něco prodloužena. Organizátoři brněnského koncertu tak její nynější nastudování mohli označit za světovou premiéru. Podle samotného autora lze dílo charakterizovat jako tragikomickou grotesku ve formě komorního oratoria. Skladba nově trvá dvacet minut a za jejím libretem kromě Franze stojí divadelník Rostislav Křivánek. "Kdybych si během prezidentské kampaně vedl deník, měl bych materiál na několik divadelních her. Často tak absurdních, že by i Václav Havel zbledl závistí, věřte mi. Při kompozici oratoria mne zajímalo, zda lze vytvořit skladbu, která - aniž by bylo třeba umělecky slevovat - by byla jasně a konkrétně sdělná jako například plakát a lidé se při ní bavili jako třeba u filmových grotesek," vysvětlil svůj záměr šestapadesátiletý hudebník pro Parlamentní listy.

Do prezidentského klání vstoupil Vladimír Franz v roce 2012. Ačkoli v něm nakonec neuspěl a hlavou státu se nestal, na rozdíl od mnohých jiných ve volební kampani alespoň neztratil svou tvář. Na klání se ve své nejnovější skladbě dívá s nadhledem i notnou dávkou humoru. Nechybí ovšem ani vážná rovina. Zatímco úvod se nese spíše v odlehčeném duchu, závěr naopak dramaticky graduje s repetitivně si pokládanou otázkou "Kde domov můj?" V oratoriu je možné rozpoznat narážky na prezidentské kandidáty, včetně Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga, ale i na novináře a politology. "Za základní předpoklad tvůrčího přístupu k látce považuji nadhled. Řekl jsem si tedy, že nechám látku uzrát, a zvolil jsem časový odstup bezmála půldruhého roku. Nakonec jsem se rozhodl, i vzhledem ke stručnému a zhuštěnému způsobu pointovaného vyprávění, pro formu kapesního oratoria," dodal skladatel. Pokud by prý dílo napsal hned po volbách, jak měl původně v plánu, mělo by zřejmě formu brutálně expresivního dramatu. Čas ale podle něj trochu obrousil hrany a jemu se díky tomu podařilo hudebně se na klání podívat s větším odstupem.

Kulturní program u příležitosti 35. výročí od vzniku souboru Ars Brunensis Chorus, který dnes čítá 35 členů a s nímž Franz spolupracuje již 18 sezón, začal včera v 16 hodin v brněnském kostele svatého Augustina na náměstí Míru. Vzhledem k sakrální povaze místa, v něm zazněly především skladby duchovního charakteru. "Vybírali jsme skladby autorů, které máme rádi a které sboru sedí," uvedl umělecký vedoucí sboru Dan Kalousek, který v čele Ars Brunensis Chorus stojí již od roku 2000. Následně se pak posluchači přesunuli do foyer nedaleké hvězdárny a nakonec do sálu planetária Brno na Kraví hoře. Právě tady pak došlo pod Kalouskovou taktovkou k premiérovému provedení Prezidentské volby. Kromě ní zde pod umělou hvězdnou oblohou zazněly tóny Zaklínaní železa od nejvýznamnějšího estonského skladatele uplynulého století, dnes již pětaosmdesátiletého Vejla Tormise.

Jan Perniš, e-kultura.cz, 1. 6. 2015