Co všechno prožily moje džíny

23. března 2016 v 9:47 | Reflex
(...)

Skladatel a malíř Vladimír Franz:

"Jsem pražský džínový chodec, jednoznačně."

Zatímco umělci sedávají v kavárnách, hudební skladatel a malíř Vladimír Franz (56) pracuje v přírodě. V létě maluje, v zimě komponuje; v džínech. V nich složil tři opery, scénických hudeb má na kontě přes sto padesát, šest z nich získalo Cenu Alfréda Radoka.

"Bylo mi dvanáct. Puberta v plném proudu. A první džíny? Sen! Známých v zahraničí málo, fronty před tuzexem odpuzovaly. Rifle, Lee... Značky, které jsem měl tak v oblibě. Nejenom kalhoty. Bundy - džísky - pochopitelně taky. Byl jsem zkrátka kompletní a v kolektivu sobě rovných jsem obstál.

Vzpomínám, ó hrůzo, jak jsem jednou při letním putování Šumavou džísku ztratil a následně se pro ni zpátky vracel snad čtyřicet kilometrů. Už ji nenajdu a dodnes je mi to líto. Byla to doba malin, žebradel, hřebenu a občanky v zadní kapse. Jen žiletku na krku jsem nenosil.

A pak čas oponou trhnul.

Snad i díky prezidentské kampani jsem dozrál a začal vnímat mnohé jevy profánního světa jako zázrak.

Dostavil se pocit vnitřní svobody, otevřela se mysl. Za studena vymudrované estetické trendíky či formulky ať jdou klidně třeba k čertu.

Od května do října, nemaje prázdnin, maluju. Většinou na zahradě svého venkovského ateliéru. Je třeba být uvolněný. Na duchu i na těle.

Kdyby to šlo, maloval bych nahý, leč neobývám střeženou pevnost. Takže v trenýrkách. Hodně pamatují. Přemýšlím, zda je vyhodit. Stejně tak by se ovšem mohly stát artefaktem nějaké renomované sbírky.

Jakožto dělník na vinici Boží v přírodě nosím kapsáče. Jsou volné, hodně se do nich vejde, navíc nesnáším příruční zavazadla.

Ale zpátky k džínům. Ty moje patří a navždy patřit budou městu. Vybírá mi je moje žena Ida... No řekněte, co více chtít?"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama