Z kritiky na Pražské divertimento (Hudební rozhledy)

21. dubna 2016 v 22:48 | Julius Hůlek / Hudební rozhledy
(...) Dá se říci, že s napětím byla očekávána a sledována světová premiéra čtyřvětého Pražského divertimenta všestranného umělce, skladatele, dramatika, malíře a pedagoga Vladimíra Franze (1959). Od začátku živé a bohatě zvrásněné dění první věty bylo dáno zejména rychlým střídaním dílčích úseků s hutnou strukturou a velkým zvukem. Dílo je psáno s přiléhavým a přesvědčivým instrumentačním i stylově-žánrovým pochopením, též tu s mírnější (už v závěru úvodní věty) tu s patrnější dávkou ironie. Po jasně ohraničeném úvodu následoval souvislý, splývající proud zbývajících vět, což leckoho mohlo překvapit, ale ve zpětném pohledu to mělo svou logiku. Rustikální, tentokrát už zjevně ironizující Menuet vystřídala kontrastní, až introvertně zamyšlená Air s jakoby kantilénovou kadencí sólových houslí. Pokračující, stále více "zahušťující" se průběh gradoval výrazovou proměnlivostí mj. s rostoucím podílem témbrových efektů. Franzovo divertimento má svůj subjektivní obsahový plán, jak k žánru divertimenta jako takového, tak i k příslušnému stylu včetně pražského genia loci v rovině záměru sdělení a zřejmě právě proto bylo tak přesvědčivě podáno a vřele přijato.

Divertimentová klasika a romantika oživená premiérou Vladimíra Franze
Julius Hůlek, Hudební rozhledy, 3/2016
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama