ROZHOVOR: Podporu Zemana mi elita neodpustila

26. listopadu 2016 v 18:11 | Martin Rychlík / Lidové noviny
"Jako držitel šesti Radokových cen za nejlepší hudbu jsem v podstatě divadelním světem vaporizován," tvrdí profesor Vladimír Franz, někdejší prezidentský kandidát, a používá tak termín z Orwellova románu 1984. Značí odstranění nepohodlných.

Chystáte výstavu svých obrazů až v Mexiku. Co ještě připravujete?

Obrazy už tam jsou, od 17. listopadu je otevřená výstava v Centru Cultural Ollin Yolitztli v Mexico City. Jmenuje se Stálosti. Potrvá až do příštího roku. Další výstava mi ale "běží" i doma, v želivském klášteře, kde byla zahájena mou varhanní skladbou Na paměť konců času. Je věnována památce tam internovaných kněží v padesátých letech. Poslední dobou jsem se spíše než hudbou zabýval malováním, dokončuji Třeboňský cyklus. Nově jezdím učit malbu na univerzitu do Ústí nad Labem, na DAMU učím hudební dramatiku.

Když jsme se bavili loni, naznačil jste, že v divadlech razantně poklesla poptávka po vašich hudebních dílech a že to zřejmě souvisí s tím, jak jste nepřímo podpořil ve druhém kole prezidentské volby Miloše Zemana. Změnilo se něco?

To je otázka institutu svobodné volby, která je ostatně jedním ze základních lidských práv, kvůli čemuž se někdy mění i režimy. Spočívá v tom, že se každý člověk individuálně a svobodně rozhodne a je to ryze jeho problém; prvek svobodnosti tkví v tom, že i když mají ostatní úplně jiný názor, respektují jej jako já ten jejich. Tady to začíná a končí. Pakliže se někdo sám o sobě staví do role soudce, pánaboha nebo kádrováka, který ví, co je správně, tak nevím, kde k tomu bere mandát, ale v každém případě je to totalitní myšlení.

A myslíte, že k tomu došlo?

Naprosto natvrdo: ano, došlo k tomu. Jestli takoví lidé za 27 let nepochopili základní princip demokracie, nechť se odeberou dobrovolně na stáž na dva až tři roky do Severní Koreje, aby pochopili, co to znamená, když někdo někomu říká, co si smí, nebo nesmí myslet.

Takže vy jako držitel řady cen už nedostáváte zakázky?

Jako držitel třinácti nominací plus šesti Radokových cen za nejlepší hudbu jsem v podstatě divadelním světem vaporizován. Doslova. Mně to nevadí. Myslím, že dílo pro činohru jsem odvedl a odvedl jej dobře. Přinesl jsem jak do hudební dramatiky, tak do hudby samotné spoustu nových a neslýchaných postupů, ale nyní se dočítám, že vlastně nic neumím. Je zajímavé, že to nejde z odborných, z hudebních kruhů, ale pouze od divadelníků. Takže když někdo vyrábí a píše nejrůznější nesmysly o divadelní hudbě, tak se tomu můžu jen smát, poněvadž to jsou pouhé amatérské žvásty. Byť kategorické, ale nemají jakoukoliv argumentaci... Zkrátka: vždy jsem jasně věděl a pořád vím, co dělám, proč i jak. Náhodné drby mne nezajímají a na duchy nevěřím. Tečka!

Co si máme představit pod pojmem "vaporizován" - být vypařován? Jak se to děje?

Udělal jsem třeba rozbor opery Válka smloky v rozhovoru pro časopis Xantypa, ale pak jsem se dozvěděl, že to ani nevyjde. Netýkalo se to nijak politiky, byl to ryze odborný názorový článek, ale jde to obecně touhle formou. Upřímně řečeno, je mi to jedno, protože na kontě již mám 165 divadelních inscenací, a to je až dost; přitom nepočítám věci pro rozhlas, televizi.

Je tam časová souslednost s momentem, kdy jste řekl, že budete volit Zemana?

Podívejte se na předchozí zájem o mou tvorbu a naopak nezájem po skončení kampaně, po roce 2013. Myslím, že zase v takové polaritě a extrémech se pohybovat je úplně karikaturní. Anebo tu předtím všude byli jen samí idioti a posléze se najednou vynořili jasnozřivci.

Takže od té doby jste žádnou větší zakázku na skládání nedostal?

Zůstalo pár osobně velmi slušných lidí, divadelníků a režisérů, ale tím to vadne. Pak má člověk zvláštní nutkavý pocit, že i když odhlédl dobrovolně od vlastní tvorby, aby posloužil dílům, jako by se stalo, že jsem - náhodný chodec by pravil - pětadvacet let házel perly sviním.

Co Národní divadlo, s nímž jste spolupracoval?

Národnímu divadlu jsem přinesl dva Radoky za hudbu a dělal pro všechny tři jeho složky - jak operu, tak činohru i balet, moje Zlatovláska se hrála devět let. A "jako by se stalo". Leč všechno zlé je pro něco dobré. Získal jsem alespoň čas a energii na vlastní volnou tvorbu: pro Státní filharmonii Brno jsem složil symfonickou báseň Morava, pro Pražský komorní orchestr zase Pražské divertimento a další skladby se chystají. Nestěžuji si.

A pro divadla nic? Máte důkazy, že to vaporizování je jen kvůli názoru, ne umu?

Myslím si a vím dost, že to tak je. Jsme v Čechách, kde je zvykem patlat dohromady politiku a do toho se ještě navážou osobní animozity a závisti. A protože žijeme v zemi, kde je ve zvyku neříkat věci přímo, ale pokud možno z přítmí, zezadu a někde z průjezdu pak člověku plivnout na kabát, tak se pohybujeme v rovině, kde se i dílo používá jako fackovací panák.

K nedávným bojům o Hrad. Kvůli neocenění Jiřího Bradyho nešli na oslavu 28. října rektoři a někteří politici. Vy jste od prezidenta Zemana dostal pozvánku?

Ne. Chodil jsem na Pražský hrad, když tam byl Václav Havel, se kterým jsme byli přátelé. On měl před svojí pracovnou asi deset mých akvarelů a tři velké třímetrové obrazy. Byl jsem zván do Vladislavského sálu i na akce, kdy přijel prezident Bush, Gorbačov, Thatcherová a tak dále. Vždy jsem se jej chtěl - hned od počátku - zeptat, jaký je rozdíl mezi tím, kdy je soukromá osoba a kdy je státníkem, a nakolik musí slevovat - kde je ta míra? To musel činit i Tomáš Garrigue Masaryk, ale bohužel jsme se k tomu nikdy nedostali, zamluvili to.

A za Václava Klause jste zván byl?

Ne, kdepak.

Ale ten vás jmenoval - již výrazně v obličeji tetovaného - profesorem.

To ano. Zachoval se úplně profesionálně, animozity nebyly. Neměl s tím problém.

Jak se jako akademik díváte na Zemanovo nejmenování tří profesorů: Fajta, Ošťádala a Eichlera? Jste také právník - měl by prezident podepisovat automaticky, nebo ne?

To je vážná otázka. Kdybych dělal prezidenta, tak bych to asi nechával být. Podepisoval. Asi takhle: nemusím být na každé pouti, a když se v tom vrtáte, je to často choulostivé. Jinak Jiří Fajt by samozřejmě profesorem být měl, o tom vůbec nepochybuji. Amám ho i rád.

Zpět k 28. říjnu. Takže i když jste Zemana ve volbě "podpořil" jako další z kandidátů, který získal v prvním kole sedm procent hlasů, tak vás na Hrad ani nepozval?

Ne. Neozvali se. Ale pozor: já jsem to neudělal nějakým zištným způsobem ani jsem nebyl nějaký Zemanův fanoušek. Ale v daném okamžiku, jako jeden prezidentský kandidát, jsem se nechtěl ostentativně odtáhnout a po mně potopa. Říkal jsem to jednoznačně, že dávám přednost knize, která je čitelná, před knihou nečitelnou. To je celé.

Je už tři a půl roku po přímé prezidentské volbě. Je pravda, že tým protikandidáta Karla Schwarzenberga na vás prý dost tlačil, abyste jej podpořil?

Otrávilo mě to. Ukazuje se jedna věc, která je pro mě nepříjemná. Mám někdy pocit, že lidé jako by ustrnuli. To, že má někdo pravdu před čtyřiceti lety, je báječná věc. Ale pravda jako bušení srdce neznamená, že když to ťukne před třiceti lety, tak je to pořád živé... To hezké gándhíovské sdělení "pravda a láska" se kvůli takovým různým hysterickým"rošťárnám" diskredituje a odsouvá k dalším mottům, jako byl "boj za mír" nebo "budováním ke světlým zítřkům" a podobně. Dnešní doba už je jiná. Potom jsme svědky toho, že i taková země, kde je 300 milionů obyvatel, vygeneruje dva kandidáty: prima paní, která je ale spojená se všemi možnými zločiny, a proti ní stojí honák. To je hrůzyplná konstelace!

Koho byste volil vy, pokud byste měl americký pas?

Donalda Trumpa. Jsem trochu pankáč, takže bych hodil pomyslný šutr do zemřelého, sebou uspokojeného a ustrnulého výkladu, do výlohy. Jak se ukázalo, má-li být demokracie demokracií, nelze zapomínat na prostého voliče. Američané stáli před volbou: buď recyklovat a nastavit o nějakých dalších deset let ustrnulou minulost, anebo volit chybu v matrixu. Budoucnost teprve ukáže, nakolik je Trump takovouto chybou; v každém případě to Amerikou pohne a ona se začne zabývat sama sebou. No a kdyby se stal zázrak, velmoci by se mohly alespoň trochu domluvit a nemuseli bychom být stále znepokojováni propagandistickou hysterií nastavovanou vystydlostí studené války.

Sledujete, jak se rýsuje česká volba? Zkusí to Zeman znovu?

Na Hradě nebude sedět bůh ani ďábel. Svět není jednobarevný, stát je složitý. Přidám osobní náhled, v čemž jsem měl jasno i tehdy, když jsem sám kandidoval. Nevěděl jsem možná fůru věcí, ale tohle jsem věděl jasně: takovou vrcholnou funkci, do které je člověk volen, by měl vykonávat jen jednou. Jednou a konec. Protože to je něco, jako když řidič dělá autoškolu, dává si první půlrok pozor, jezdí opatrněji. Když přijde podruhé, už si myslí, jak to umí, a ztratí obezřetnost. Máme dost historických příkladů: třeba Churchillovo druhé období, které bylo příšerné, potkalo to i Merkelovou, Havla, Klause... Jsem o tom skálopevně přesvědčen. Prostě jednou a dost. Vždycky je lepší odcházet s tím, aby si lidé říkali: Škoda, ten mohl ještě udělat spoustu krásných věcí, než: Že tam podruhé vůbec lezl.

Kandidaturu ohlásil textař Michal Horáček. Je to vážný adept?

Prezident musí být charismatik. Ať si vezmeme všechny tři naše polistopadové prezidenty - Havla, Klause i Zemana - každý byl a je nějak specifický. Nezaměnitelný. Unikátní. Myslím, že i to k prezidentství patří, není to vykalkulovatelný obor. Když budu v Horáčkově případě diplomat, povím: Uvidíme. A když budu menší diplomat, řeknu: Ale nepovídejte! A někdo úplně jiný by řekl, že v případě konfrontace to bude takové, jako by šla žába proti parnímu válci. Navíc začínat rok a čtvrt před volbami? Kristepane!

V roce 2013 jste v prvním kole získal 351 916 hlasů, a tedy 6,84 procenta hlasů. Byl jste pátý za Zemanem, Schwarzenbergem, Janem Fischerem a Jiřím Dienstbierem. Budete v lednu 2018 znovu kandidovat na Hrad?

Nyní se můžu - díky volbě a jejím následkům - věnovat velké spoustě věcí, kterých jsem si nevšímal a neměl na ně čas. Myslím, že mi to přineslo jakési dozrání. K mnoha věcem, jichž bych si předtím ani nevšiml, jsem začal přistupovat s pokorou a úžasem, uvolnil jsem se, stal se pánem svých prostředků a učinil se svobodným. Je to jiné si o politice číst nežli se uprostřed dění sám ocitnout. Nyní se cítím velmi svobodný; nemusím se ohlížet na to, co si kdo o mně myslí a jak se mám zachovat. A je to stav, se kterým jsem spokojen.


Vladimír Franz (57)
  • Skladatel, výtvarník a pedagog. V roce 2013 kandidoval na prezidenta ČR.
  • Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy (v roce 1982 doktorem práv).
  • Od 80. let se věnuje divadelní hudbě, soukromě studoval malbu u Karla Součka z AVU.
  • Vede kabinet scénické hudby na DAMU, kde roku 2004 získal profesuru. Učí i na ústecké UJEP. Má za sebou přes sto hudebních dramatizací. Je šestinásobným držitelem Ceny Alfréda Radoka.
  • Uspořádal desítky výstav maleb a akvarelů. Žije s přítelkyní Idou Saudkovou; má dospělou dceru.

Martin Rychlík, Lidové noviny, 21. 11. 2016
Kompletní text zveřejněn na České pozici dne 10. 12. 2016 pod názvem Prezident musí být charismatik
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama