Týden generálních zkoušek před premiérou dlouho očekávané inscenace "Jak důležité je mít Filipa" v režii Karla Kříže a Jaromíry Mílové probíhal stejně jako u předchozích premiér. To znamená spoustu nervů, strachu, ponorek, ale i skvělé nálady a odhodlání dokončit roční práci na slavném díle Oscara Wilda v překladu Pavla Dominika.
Jestli něco hned na začátku zaslouží obdiv a velký respekt, pak je to intenzivní práce pana režiséra Karla Kříže. Profesionální přístup, letité zkušenosti a stoprocentní nasazení s ohledem na jeho věk jsou natolik obdivuhodné, že by mu možná nestačil ani kdekterý mladší kolega z oboru. K tomu přičtěte herecké vedení a rovněž režijní spolupráci paní Jaromíry Mílové, a vyjde vám každodenní dril, v rámci kterého na zkouškách herci pomalu potí krev. Stejně jako v případě Davida Czesaneho a jeho inscenace "Miluj bližního svého", nebo Jiřího Š. Hájka a inscenace "Disco pigs", je nutné konstatovat, že toto je zkrátka divadelní práce, která není lehká, a bohužel občas s sebou nese i těžké stavy a únavu. Přesto ani tentokrát nechyběla spousta momentů, kdy se člověk v zákulisí zasmál a pobavil humorem herců. Zejména v případě Štěpána Dostala.
Nesmíme zapomenout ani na práci dalších lidí, kteří se na tvorbě inscenace podíleli. Ať jsou to kostýmy a realizace scény podle návrhu Kristiny Matre Křížové, pohybová spolupráce Ludmily Bílkové a nebo v neposlední řadě fenomenální hudba skladatele Vladimíra Franze.
Vladimír Franz osobně byl přítomen na několika zkouškách a sám nahrál klavírní složku hudby. To vše za technické pomoci Václava Hoskovce přímo na jevišti Pidivadla, kde se nahrávaly mimo jiné i zvukové efekty. Třeba mlácení kufry, což ve skutečnosti bylo příborem a různými boxy na rekvizity ze zákulisí. Možná si říkáte, zda lze skutečně takto přiblížit zvuk kufrů? Odpověď je jednoduchá: při dobrém technickém vybavení a práci s programy v počítači lze všechno. Samotný klavír pak nahrál Vladimír Franz sám, což vzhledem k jeho talentu a skvělé klavírní technice, byla radost poslouchat. Na 30 minut se sál Pidivadla proměnil v koncertní síň, kde uznávaný český skladatel hrál například Rachmaninova nebo svatební pochod.
Ve středu 15. června pak přišel Den D. Vyprodáno bylo už dva dny napřed a samotný večer podle toho vypadal.
Divadlo naplněné do posledního místečka očekávalo netrpělivě příchod herců.
Jak to u premiér bývá, představení začalo s lehkým zpožděním, to ovšem natěšený dav ve velkém horku neodradilo. Představení, které trvá hodinu a 45 minut, hltali diváci do posledního okamžiku. A atmosféra byla opravdu výborná. Diváci se nebáli smát nahlas a po celou dobu komunikovali s herci na jevišti, což samotnému představení vždycky velmi pomůže.
Představení sklidilo velký aplaus. Samotná děkovačka trvala zhruba 15 minut a diváci bouřlivým potleskem donutili herce celkem sedmkrát k návratu na jeviště. Celý emotivní večer pak zakončila společná afterparty, kde si herci s diváky vděčně vyměnili společné zážitky. Někteří z aktérů však už tou dobou mysleli na první reprízu, která se měla odehrát hned další den. Ta už sice vyprodaná nebyla, ale o diváky ani tentokrát rozhodně nebyla nouze. Řada herců měla strach a po představení smíšené pocity, protože se říká, že když se povede premiéra, první repríza se nevydaří. To ale nebyl případ Filipa! Po skončení hercům spadl ze srdce velký kámen a užívali si aplausu, který je přiměl k opakovaným návratům na jeviště.
Web Pidivadla, 17. června 2016