Týden s Filipem

26. listopadu 2016 v 17:57 | Pidivadlo
Týden generálních zkoušek před premiérou dlouho očekávané inscenace "Jak důležité je mít Filipa" v režii Karla Kříže a Jaromíry Mílové probíhal stejně jako u předchozích premiér. To znamená spoustu nervů, strachu, ponorek, ale i skvělé nálady a odhodlání dokončit roční práci na slavném díle Oscara Wilda v překladu Pavla Dominika.

Jestli něco hned na začátku zaslouží obdiv a velký respekt, pak je to intenzivní práce pana režiséra Karla Kříže. Profesionální přístup, letité zkušenosti a stoprocentní nasazení s ohledem na jeho věk jsou natolik obdivuhodné, že by mu možná nestačil ani kdekterý mladší kolega z oboru. K tomu přičtěte herecké vedení a rovněž režijní spolupráci paní Jaromíry Mílové, a vyjde vám každodenní dril, v rámci kterého na zkouškách herci pomalu potí krev. Stejně jako v případě Davida Czesaneho a jeho inscenace "Miluj bližního svého", nebo Jiřího Š. Hájka a inscenace "Disco pigs", je nutné konstatovat, že toto je zkrátka divadelní práce, která není lehká, a bohužel občas s sebou nese i těžké stavy a únavu. Přesto ani tentokrát nechyběla spousta momentů, kdy se člověk v zákulisí zasmál a pobavil humorem herců. Zejména v případě Štěpána Dostala.

Nesmíme zapomenout ani na práci dalších lidí, kteří se na tvorbě inscenace podíleli. Ať jsou to kostýmy a realizace scény podle návrhu Kristiny Matre Křížové, pohybová spolupráce Ludmily Bílkové a nebo v neposlední řadě fenomenální hudba skladatele Vladimíra Franze.

Vladimír Franz osobně byl přítomen na několika zkouškách a sám nahrál klavírní složku hudby. To vše za technické pomoci Václava Hoskovce přímo na jevišti Pidivadla, kde se nahrávaly mimo jiné i zvukové efekty. Třeba mlácení kufry, což ve skutečnosti bylo příborem a různými boxy na rekvizity ze zákulisí. Možná si říkáte, zda lze skutečně takto přiblížit zvuk kufrů? Odpověď je jednoduchá: při dobrém technickém vybavení a práci s programy v počítači lze všechno. Samotný klavír pak nahrál Vladimír Franz sám, což vzhledem k jeho talentu a skvělé klavírní technice, byla radost poslouchat. Na 30 minut se sál Pidivadla proměnil v koncertní síň, kde uznávaný český skladatel hrál například Rachmaninova nebo svatební pochod.

Ve středu 15. června pak přišel Den D. Vyprodáno bylo už dva dny napřed a samotný večer podle toho vypadal.
Divadlo naplněné do posledního místečka očekávalo netrpělivě příchod herců.
Jak to u premiér bývá, představení začalo s lehkým zpožděním, to ovšem natěšený dav ve velkém horku neodradilo. Představení, které trvá hodinu a 45 minut, hltali diváci do posledního okamžiku. A atmosféra byla opravdu výborná. Diváci se nebáli smát nahlas a po celou dobu komunikovali s herci na jevišti, což samotnému představení vždycky velmi pomůže.

Představení sklidilo velký aplaus. Samotná děkovačka trvala zhruba 15 minut a diváci bouřlivým potleskem donutili herce celkem sedmkrát k návratu na jeviště. Celý emotivní večer pak zakončila společná afterparty, kde si herci s diváky vděčně vyměnili společné zážitky. Někteří z aktérů však už tou dobou mysleli na první reprízu, která se měla odehrát hned další den. Ta už sice vyprodaná nebyla, ale o diváky ani tentokrát rozhodně nebyla nouze. Řada herců měla strach a po představení smíšené pocity, protože se říká, že když se povede premiéra, první repríza se nevydaří. To ale nebyl případ Filipa! Po skončení hercům spadl ze srdce velký kámen a užívali si aplausu, který je přiměl k opakovaným návratům na jeviště.

Web Pidivadla, 17. června 2016
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama