Prosinec 2016

Reakce Vladimíra Franze na vyjádření šéfredaktorky Xantypy

2. prosince 2016 v 7:23 | Vladimír Franz
Šéfredaktorka časopisu Xantypa, PhDr. Michaela Gübelová, mě kvůli interview, které jsem poskytl Lidovým novinám, konkrétně kvůli zmínce o okolnostech týkajících se neotištění rozhovoru v jí vedeném magazínu, nařkla z osočování, vynucování, ješitnosti a sebechvály. Rozhodně nebylo mým záměrem zacházet do nechutných podrobností, ale touží-li paní šéfredaktorka zvědět, jak "jednoduché to bylo" (neboť ona sama se mnou ve věci rozhovoru pro Xantypu nikdy nehovořila), rád provedu rekapitulaci.

Na počátku byla výzva spolupracovníka Xantypy, který se na mne jménem tohoto časopisu obrátil s návrhem obsáhlého rozhovoru; součástí návrhu byla nabídka, že moje fotografie bude otištěna na titulní straně příslušného vydání s tím, že veškeré grafické podklady má připravit má partnerka Ida Saudková. Zdůrazňuji, že jsem v souvislosti s rozhovorem nic podobného nepožadoval a veškerá iniciativa vzešla od spolupracovníka Xantypy.

Interview následně za značných obtíží vzniklo, a to za neustálého tlaku dotyčného spolupracovníka Xantypy na dodání fotografií. Poté, co redakce obdržela veškeré podklady, začal zmíněný člověk tvrdit, že se změnily podmínky a že fotografie nebude magazín potřebovat, mimo jiné proto, že na titulní stránce nebudu. Nemám rád, když mě nebo Idu někdo tahá za nos a dodržování dohod považuji za jeden ze základů stavovské cti; trval jsem proto na původním ujednání. Dotyčný spolupracovník mi na to sdělil, že za změnu podmínek nemůže a paní šéfredaktorka prý na moji "tvrdohlavost" dokonce zareagovala prohlášením, že podpořitel Miloše Zemana může být rád, že mu Xantypa vůbec něco otiskne. Odvětil jsem, že v situaci, kdy si někdo hraje na kádrováka, nemám zájem o jakoukoli spolupráci.

Nabídka fotografie na titulní straně Xantypy tedy (v rozporu s nynějším tvrzením jeho šéfredaktorky) zazněla a zadavatel (spolupracovník Xantypy) vyžadoval v tomto směru velmi důrazně splnění příslušné dohody. Pokud moji neochotu nechat ze sebe, potažmo ze své partnerky, dělat blbce nazývá dnes šéfredaktorka Xantypy "vynucováním", tlakem" a "ješitností", pak to ponejvíce svědčí o sporných základech především její stavovské cti.

Tak jednoduché to tedy celé bylo...

Na závěr bych k obsahu neotištěného rozhovoru rád podotkl, že na rozdíl od paní šéfredaktorky nemohu několik konkrétních konstatování na adresu provedení opery Válka s mloky, v nichž jsem například ocenil sólisty, sbor či dirigenta za jejich skvělou a obětavou práci, a naopak se kriticky vyjádřil k některým aspektům této inscenace, při nejlepší vůli považovat za "vychvalováním vlastní práce".

V úctě

Prof. Vladimír Franz



Text byl v LN otištěn v následujícím zkráceném znění:

Nic jsem si nevynucoval

Ad LN 24. 11.: Žádná "vaporizace", pouhá ješitnost

Šéfredaktorka časopisu Xantypa, PhDr. Michaela Gübelová, mě kvůli interview, které jsem poskytl Lidovým novinám, konkrétně kvůli zmínce o okolnostech týkajících se neotištění rozhovoru v jí vedeném magazínu, nařkla z osočování, vynucování a ješitnosti. Rozhodně nebylo mým záměrem zacházet do nechutných podrobností, ale touží-li paní šéfredaktorka zvědět, jak "jednoduché to bylo" (neboť ona sama se mnou ve věci rozhovoru pro Xantypu nikdy nehovořila), rád provedu rekapitulaci.

Na počátku byla výzva spolupracovníka Xantypy, který se na mne jménem časopisu obrátil s návrhem obsáhlého rozhovoru; součástí návrhu byla nabídka, že moje fotografie bude otištěna na titulní straně příslušného vydání s tím, že veškeré grafické podklady má připravit má partnerka Ida Saudková. Zdůrazňuji, že jsem nic podobného nepožadoval a veškerá iniciativa vzešla od spolupracovníka Xantypy.

Interview následně za značných obtíží vzniklo, a to za neustálého tlaku dotyčného spolupracovníka Xantypy na dodání fotografií. Poté, co redakce obdržela veškeré podklady, začal zmíněný člověk tvrdit, že se změnily podmínky a že fotografie nebude magazín potřebovat, mimo jiné proto, že na titulní stránce nebudu. Nemám rád, když mě nebo Idu někdo tahá za nos, a dodržování dohod považuji za jeden ze základů stavovské cti; trval jsem proto na původním ujednání. Dotyčný spolupracovník mi na to sdělil, že za změnu podmínek nemůže a paní šéfredaktorka prý na moji "tvrdohlavost" dokonce zareagovala prohlášením, že podpořitel Miloše Zemana může být rád, že mu Xantypa vůbec něco otiskne. Odvětil jsem, že v situaci, kdy si někdo hraje na kádrováka, nemám zájem o jakoukoli spolupráci.

Nabídka fotografie na titulní straně Xantypy tedy (v rozporu s nynějším tvrzením její šéfredaktorky) zazněla a zadavatel (spolupracovník Xantypy) vyžadoval v tomto směru velmi důrazně splnění příslušné dohody. Tak jednoduché to tedy celé bylo...

Prof. Vladimír Franz


rubrika DOPISY REDAKCI, Lidové noviny, 2. 12. 2016

Elity, náš univerzální recept na zlobu

2. prosince 2016 v 7:10 | Marek Švehla / Respekt
Můžeme mít pochopení pro mediální zkratky, ale tady jde o něco vážnějšího a také asi hloupějšího

Winston Smith, slavný hrdina Orwellova románu 1984, by se asi divil, jak taky může vypadat vaporizace. V jeho světě znamenala naprosté vymazání existence včetně záznamů o minulosti a informací o vaporizaci samotné. Někdejší prezidentský kandidát Vladimír Franz byl - jak říká - rovněž vaporizován, ovšem po našem. Navzdory ohlášené vaporizaci začal letos na jaře učit na katedře výtvarné kultury Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, učí i na pražské DAMU. V únoru měla premiéru jeho skladba v Rudolfinu a jeho novinku sehrála i Státní symfonie Brno. Vystavuje obrazy, nedávno třeba v pražském Mánesu. A zprávu o své "vaporizaci" sdělil Franz v celostránkovém rozhovoru v pondělních Lidových novinách.

Na důkaz vysvětlil, že s ním, držitelem šesti Radokových cen, česká divadla už nějaký - blíže neurčený - čas nenavázala spolupráci. Hlavním důkazem má být stažení rozhovoru z časopisu Xantypa (kde prý podal zásadní rozbor Války s mloky) krátce před publikováním. Zástupkyně šéfredaktorky Pavlína Kourová ale namítá, že si vymiňoval umístění na obálku časopisu, a tak Xantypa od publikování už hotového rozhovoru vloni upustila.

Nicméně Franz z toho všeho vyvozuje vážné závěry: osvojil si zmíněný pojem vaporizace a divadelníky posílá do Severní Koreje, kam podle něho svým "nepochopením principů demokracie" aspoň "na dva až tři roky" patří. Všechno totiž podle Franze způsobil jeho postoj ve druhém kole posledních prezidentských voleb. "Podporu Zemana mi elita neodpustila," otitulkovaly Franzovy názory Lidové noviny.

Útoky na elitu obvykle znamenají snahu usadit se v ní, a když ne osobně, tak alespoň se svými ideami, představami o světě.

Je zajímavé, že sám Franz slovo "elita" v publikované verzi rozhovoru nepoužil. Jeho stížnost na nepřízeň šéfů českých divadel shrnuly pod pojem "elita" samy noviny. Evidentně to není náhodou. Posedlost "elitou" nabírá v Česku rozměrů, které signalizují určité mentální potíže. Ve veřejném prostoru skoro není oblíbenější slovo. Elita vládne, rozhoduje, už dokonce i o práci pro hudebního skladatele. Více než o elitě, jak by nabádala logika češtiny, se mluví o "elitách" - jako by příslušníci elity coby vrstvy byli navrch ještě elitami jaksi individuálními. Tím je totiž snazší stavět je do pozice novodobých Židů, svobodných zednářů či kapitalistů, kteří můžou za všechno špatné, a dřív nebo později se dočkají spravedlivé odplaty od nás, ne-elit.

Celá věc někdy dosahuje až komických rozměrů, když o "elitách" mluví pohrdavě "elity" samy - třeba zakladatel think tanku s prominentním přístupem do televize, mluvčí ústavního činitele nebo exprezident. V rozborech šermují pojmem "elity", jako by šlo termín, který nevyžaduje další vysvětlení. Někdy pro větší údernost přidají přívlastky, třeba "pyšné a nenasytné elity". Dodejme si pak místo elit imperialisté a ocitneme se na stránkách normalizačního Rudého práva nebo v kresbách Dikobrazu.

Můžeme mít pochopení pro mediální zkratky, ale tady jde o něco vážnějšího a také asi hloupějšího. Americké volby mohly být svého druhu vzpourou proti pevně usazeným politickým strukturám. Slovo elita má ale mnohem širší a úctyhodnější obsah. Každý demokratický stát se obejde bez té které politické garnitury, ale neobejde se bez své elity. Jde o otevřenou, volně průchozí společenskou vrstvu, která má díky své aktivitě, talentu, někdy i penězům či konexím přirozený, ovšem nikoliv nutně rozhodující vliv na dění ve státě.

Útočit na elitu znamená tedy útočit na samu podstatu státu. Ostatně nedává to ani logiku: v Americe, u nás i všude jinde je elita, zvlášť ta politická, v neustálém pohybu, proměně. Útoky na ni obvykle znamenají snahu usadit se v ní, a když ne osobně, tak alespoň se svými ideami, představami o světě. Útoky na elitu jsou přitom zvlášť v Česku pikantní: zavání podněcováním k třídní nenávisti, které si tahle země užila víc než Vladimír Franz Radokových cen.

Marek Švehla, Respekt, 22. 11. 2016

Reakce šéfredaktorky Xantypy na osočení Vladimíra Franze v Lidových novinách

2. prosince 2016 v 7:05 | Michaela Gübelová
Reakce šéfredaktorky Xantypy na osočení Vladimíra Franze v Lidových novinách

Vladimír Franz si v rozhovoru v Lidových novinách 21. 11. stěžuje, že od té doby, co podpořil kandidaturu Miloše Zemana pociťuje "vaporizaci" a že ani Xantypa mu neotiskla rozhovor, v němž rozebral operu Válka s Mloky. Toto je reakce šéfredaktorky Xantypy zaslaná redaktorovi Martinu Rychlíkovi, která bude v Lidovkách uveřejněna.

Vážený pane redaktore,

srdečně Vás zdravím a nedokážu nereagovat na zmínku o Xantypě ve Vašem rozhovoru s Vladimírem Franzem ve včerejších Lidových novinách.

Rozhovor u nás měl vyjít v červnu 2016 a nakonec nevyšel z jediného prostého důvodu - pan Franz si totiž vynucoval být na titulní stránce. To mu nikdo nenabídl, ani neslíbil. A protože jsme jeho tlak odmítli, jelikož osobnosti na titul si naprosto svobodně vybíráme sami, řekl, že nechce, aby rozhovor vyšel - a my jsme mu vyhověli, přesto, že byl již zalomen a připraven k tisku (našla jsem ho, mohla bych Vám ho poslat, ale asi Vás to nezajímá). Tak jednoduché to celé bylo. Žádná "vaporizace", pouhá ješitnost pana Franze.

Ještě bych ráda podotkla, že zmínka o Válce s mloky v rozhovoru sice je, ale je to jen vychvalování vlastní práce (ostatně jako ve Vašem rozhovoru) a stížnost na ND, které splnilo autorovo očekávání jen z půlky.

Doufám, že jsem Vás příliš nezdržela, ale potřebovala jsem uvést věci na pravou míru. Mějte se krásně!

PhDr. Michaela Gübelová

šéfredaktorka

Redakce časopisu Xantypa




Text byl otištěn v LN v následujícím zkráceném znění:

Žádná "vaporizace", pouhá ješitnost

Ad LN 21. 11.: Podporu Zemana mi elita neodpustila

Nedokážu nereagovat na zmínku o Xantypě v rozhovoru s Vladimírem Franzem.

Rozhovor s ním u nás měl vyjít v červnu 2016 a nakonec nevyšel z jediného prostého důvodu - pan Franz si totiž vynucoval, aby byl na titulní stránce. To mu nikdo nenabídl ani neslíbil. Aprotože jsme jeho tlak odmítli, jelikož osobnosti na titul si naprosto svobodně vybíráme sami, řekl, že nechce, aby rozhovor vyšel - a my jsme mu vyhověli, přestože byl již zalomen a připraven k tisku.

Tak jednoduché to celé bylo. Žádná "vaporizace", pouhá ješitnost pana Franze.

PhDr. Michaela Gübelová, šéfredaktorka časopisu Xantypa

rubrika DOPISY REDAKCI, Lidové noviny, 24.11.2016