(...) Brněnská premiéra Pražského divertimenta Vladimíra Franze vzbudila u obecenstva veliký ohlas. Franz vychází z klasicistní formy, kterou však přetváří podle sebe. Typická pro tuto skladbu jsou dlouhá ostinata, nad kterými se rozvíjí různá témata. V jednu chvíli jako by se objevila rytmizace ze Stravinského Svěcení jara, která však záhy přešla do klasicistního tématu s přidanými moderními prvky. Menuet, druhá část skladby, je spíše popřením menuetu jako takového. Místo odlehčeného charakteru působí těžkopádně, zejména díky silnému základu v kontrabasech, hrajících détaché. Ke konci jako by opět mělo nastoupit duškovské téma z Bertramky, místo toho se však věta postupně rozloží. V Air využívá skladatel velmi ostrého rytmu, ne nepodobného tomu z první věty, spojeného s klasicistními výkřiky. Na to však navazuje úsek á la Prokofjev, kdy posluchač pouze čekal, kdy se spustí téma z Monteků a Kapuletů. Dílo pak překvapivě, po všech možných harmonických experimentech, končí relativně tóninově ukotvené.
Patrik Červák, Oslava narozenin i soudobé české hudby. První letošní koncert Ensemble Opera Diversa zvládl oboje, OperaPlus.cz, 7. 2. 2017