Leden 2018

ROZHOVOR: TŘI OTÁZKY (A DVĚ NAVÍC) pro Vladimíra Franze

13. ledna 2018 v 15:15 | Jan Vedral / Hospodářské noviny
Významný český hudební skladatel, malíř a pedagog Vladimír Franz je autorem sugestivní hudby k Deákově inscenaci Millerových Čarodějek ze Salemu. Při hlavních zkouškách inscenace jsme mu položili několik otázek.

Zkomponoval jsi scénickou hudbu k desítkám inscenací. Už ses při této práci potkal s dramatikem Arthurem Millerem?

S dílem A. Millera Smrt obchodního cestujícího jsem se setkal při spolupráci s režisérem Lubošem Pistoriem v jednom mimopražském divadle. Žel, tato spolupráce nebyla, kvůli neblahým okolnostem v divadle, dovedena do konce.

Ve své profesorské přednášce jsi před lety uvažoval o tom, že hudební skladatel čte dramatikův text vlastně dramaturgicky. Jak na tebe působila Millerova pětašedesát let stará hra?

Přemýšlel jsem, koho lze označit za klasika. Klasikem je ten, kdo dokáže "zpřítomnit" zpracovanou látku natolik intenzivně a sugestivně, že ji, navzdory nejrůznějšímu časovému odstupu, učiní naší vlastní důvěrnou součástí. Millerův text je, jak se zdá, stále živý a ukazuje se být palčivě aktuálním.

Jsi známý tím, jak úzkostlivě dbáš o realizaci svých kompozic. Scénickou hudbu k Čarodějkám jsi sám nahrával a hraješ v ní na varhany a klavír. Jak takové nahrávání probíhá?

Skladbu nosím dlouho v hlavě, hledám koncepci i konkrétní tvar. Definitivní práci neustále odkládám, čekám, zda se neobjeví ještě nějaké lepší řešení. A když už není opravdu zbytí, vrhám se k napsání partitury. Nahrávání lze považovat za velmi dynamický proces. Spolupracuji se členy zlínské filharmonie. Jsou to skvělí muzikanti, mající navíc vzácnou vlastnost, totiž, že je hudba stále baví. Vlastní nahrávání probíhá hladce, bez složitého a úmorného vysvětlování. Potíž je však v tom, že mě během natáčení začínají napadat další, s tematikou související skladby. Snažím se je proto, dokud mám muzikanty ve studiu, bleskurychle zapsat. Jedná se o takový závod. Nu a pak již přichází vlastní hudebně režijní fáze a kompletující spolupráce se zvukařem.

Před několika lety měla premiéru tvá opera podle Čapkovy Války s mloky. Připravuješ nějaké další operní dílo?

Válku s Mloky jsem nepsal jako varování před mloky, ale před naším civilizačním směřováním. Domnívám se totiž, že si ke zkáze stačíme úplně sami. Opera vznikla v roce 2005 a při zpětném pohledu mne až děsí, kolik společenských jevů jsem v ní, ač nemám křišťálovou kouli, předpověděl. Realizaci díla v ND jsem však, bohužel, nestačil dohlídat. Kryla se totiž s mou prezidentskou kampaní - čistě náhodný souběh a zřejmě důkaz, že Bůh v kostky hraje - takže mnohý záměr byl inscenačně rozmazán či nevyřčen... Píšu-li operu, myslím na konkrétní interpretační tým. V současnosti tým, ale rovněž i téma nové opery, hledám. Takže zatím spíš uvažuji o smyčcovém kvartetu či druhé symfonii.

Vyplatí se dnes ještě ve světě recyklovaných výrobků a idejí tvořit?

Dnešní svět se přímo prohýbá pod smrští agresivní banality. Zbývá-li nám uvnitř alespoň trochu z nás samých, je potřeba to adekvátně vyjádřit. Byť jen proto, abychom v té povodni neutonuli, nestali se paušálovou položkou utopenou v beznaději, zkrátka abychom neztratili duši.

Jan Vedral, Hospodářské noviny, 11. 1. 2018


Z recenze na divadelní představení Čarodějky ze Salemu (MFD)

13. ledna 2018 v 15:13 | Tomáš Šťástka / Mladá fronta Dnes
(...)

Čarodějky ze Salemu jsou povedenou, zcela standardně pojatou činohrou. Vedle dobrých výkonů všech zúčastněných jí pomáhá i minimalistická nervní hudba Vladimíra Franze.

(...)

Ďábelský Salem nabízí poctivé drama, Tomáš Šťástka, Mladá fronta Dnes, 12. 1. 2018

Slovo, slovo, slovo (No. 5)

9. ledna 2018 v 14:38 | Veronika Boušová / Divadelní noviny
Víte, kde máte duši? Rozmyslete si to dřív, než zajdete na představení Nature, abyste na zapeklitou otázku mefistofelského kabaretiéra uměli odpovědět. Ďábelský androgyn, primitivní představa zla, bude provokovat slovem, stejně jako tvůrci provokují obrazem. Co z toho, co jsme nějak pojmenovali, slovně uchopili, nějak ztvárnili, vlastně doopravdy známe?

V pořadí třetí autorská inscenace režiséra Miroslava Bambuška, uvedená v rámci festivalu na žižkovském nákladovém nádraží, se vrátila do podzemní chodby, kde se před dvěma lety uváděla Quatro Mother Fuckers. Tématem čtyř ročních období navazuje na loňskou inscenaci Země - rolnickej nářez. Tentokrát však nejde o kolonizaci země člověkem, ale o pozorování koloběhu přírody. Pokud chcete přirovnání, představte si směs české mystiky á la tvorba Josefa Váchala, křesťanské spirituality á la poezie Bohuslava Reynka, pohanských rituálů a industriální poetiky á la Miroslav Bambušek. Rockový základ tentokrát nahradilo harmonium. Živý hudební doprovod vám tedy nebuší "šrouby do hlavy". Musíte se učit naslouchat. Slovo se dostává ke slovu zřetelněji, než jsme u Bambuška zvyklí, a zavrtává se hlouběji.

Přes vedlejší skladovou halu se blíží jako po kolejích černý vozík s neznámým obsahem a zmizí z dohledu někde na úrovni chodby. Průvodce-kabaretiér předvádí na úvod slovní ekvilibristiku s pozdravem Dobrý večer a je vším, co od takové figury čekáte. Jan Bárta si publikum elegantně podmaňuje, žongluje se slovy a cynickým šklebem, přehazuje šosy smokingu jako pomyslný ocas a mlátí s sebou v extatickém vytržení. Vladimír Franz u piana jede šantánovou odrhovačku, prostě peklo.

Do prvoplánové symboliky ale vložili tvůrci zneklidňující akcenty, ať už jde o režijní ztvárnění nebo kostýmy. Všude číhá cosi nepředvídatelného, detail, který vás znejistí. V protikladu k obehraným figurám stojí síly přírody. Obě herečky mají přes hlavu přetažené elastické kukly a Zuzana Sýkorová se objevuje jen na pozadí v čistě pohybové roli. Metaforu nekonkrétní energie, hýbající světem, představuje Jana Kozubková. Když se klátí po scéně, esovitě zkroucená jako pubertální výrostek, aby předvedla lascivní akt samoopylování - jak jinak než nad hromádkou pilin - je v tom veškerá agresivita milostné chemie, nezadržitelného pudu sebezáchovy.

A pak už civíte do dlouhé chodby a ve smršti obrazů před vámi defilují "echt bambuškovské" výjevy. Divošské tance s hadicí, stínohra džungle, květ hodný opylení nebo brutální akt sklízení plodů, kdy je šedé beztvaré "cosi" trháno na kusy, aby vydalo semena. Bambušek vizuálně mění perspektivu zužujícího se prostoru. Jednou vykouzlí nasvícením pozadí pohled do slunce. Podruhé nechává působit syrovost betonového koridoru samu o sobě, takže máte pocit, že hledíte do otevřeného hrobu.

Samozřejmě, kde je postava ďábla, musí být i postava Boha. Milan Stehlík v ošuntělém kabátě se šourá chodbou jako bezdomovec, šaman 21. století, a jeho civilní přednes podtrhuje barvitost metaforického textu. V jednom z předělů, zařazených spíš kvůli přestavbě scény, se ale objeví dvojice "rapperů z Ústí" a servíruje patřičnou dávku nevybíravého nihilismu. Bártův travestita, převlečený za čerta, a Kozubková, která s míčky pod dresem připomíná semeny těhotný lusk, vám nadávají do krmných hovad, která si dovolují mít vlastní názor. Inu, politika je všude. Jinak doprovází inscenaci převážně živá hudba Vladimíra Franze. Postupuje od divoké disharmonie přes flašinetářky ohranou letní polohu do temných tónů podzimu a vrcholí slavnostními tóny varhan. Místo Adventu se ale slaví zmrtvýchvstání - v industriálním chrámu nádražního skladiště.

Veronika Boušová, Divadelní noviny, 26. 9. 2017


ROZHOVOR: Debata k prezidentským volbám na ČT 24

9. ledna 2018 v 12:57 | ČT 24
(...)

Jiří VÁCLAVEK, moderátor: Pane Franzi, vy jste před pěti lety nasbíral 87 782 podpisů, ještě jsem si to dnes v podvečer odlišoval. Měl jste obavy, že při té kontroly nebo po ní nakonec třeba spadne pod tu 50tisícovou hranici?

Vladimír FRANZ: Ne, to jsem neměl, protože už při toto počtu a přece jenom určité pečlivosti, tak obavy bych měl, kdybych měl třeba 60 tisíc nasbíráno, to je možné, stát se to může a ono, i když se to kontroluje, tak mnozí lidé si nedokážou ani opsat občanku, mnohdy, a člověk se nestačí divit, kromě samozřejmě i škodolibců, kteří také existují, ale myslím, že to bylo tak jaksi v takové té kontaktní přímo, nesbíralo se to někde po hřbitovech nebo po matrikách, takže jsem se nebál.

moderátor: Jenom pro doplnění, vy jste nakonec, vám zůstalo 75 709 podpisů po tom ověření, v letošním roce novinka, už jsme to zmiňovali, i občanské průkazy, číslo občanských průkazů a nebo pasů, bylo nutné doplnit, měli to kandidáti z vašeho pohledu tentokrát výrazně těžší a nebo těžší? Proti vám v té první volbě?

VF: Já myslím, že to zase tak výrazně těžší není. Tam spíš byla otázka jiná, ne ani tak u tohohle počtu, ale u těch podpor z mediálních sítí, že mnohdy člověk, který je na mediální síti, nedokáže překlenout ten můstek, mezi virtualitou a realitou. Tam vlastně, aby vůbec ty lidi se přesvědčili, aby se zvedli a manuálně to šli udělat. O tom je to spíš, takhle.

(...)

moderátor: A přímý účastník prezidentského klání z roku 2013 Vladimír Franz je stále hostem dnešní Devadesátky. Vy jste před druhým kolem podpořil Miloše Zemana, ta podpora Miloši Zemanovi trvá nadále pro tu druhou prezidentskou volbu příští rok v lednu?

VF: Řeknu vám to takhle, já jsem to nebral jako boj o moc, ale jako cestu, cestu poznání, co je to společnost, co je to stát, co je to ..., a tak dále, a tak dále, čili jsem si mohl dovolit ten luxus nebýt fanouškem nikoho, a dokonce ani ne sám sebe, čili vůči tomu jsem měl odhled. To jenom asi tak. A podpořil jsem Miloše Zemana jakožto protikandidáta Karla Schwarzenberga. Kdyby tam byl někdo jiný, podpořil bych jeho.

moderátor: Vy jste to komentoval, myslím, tuším, letos na jaře slovy: "Nebylo to pro mě zásadní rozhodnutí, je to jako když jedu tramvají z Anděla na Újezd. Rozhodnu se, zda pojedu 9 a nebo 15." Přiznám se, že tomu úplně nerozumím.

VF: No, skutečně ne, protože pro mě opravdu ne. Tady, já jsem vůbec se nechtěl ani rozhodnout před tím, já jsem říkal svým voličům, že není dobré recyklovat minulost, nicméně to druhé kolo tak bylo a jako kandidát přece člověk nemůže strčit hlavu do písku a musí se nějak rozhodnout a holt musí nést zodpovědnost za tuto zemi v dobrém i ve zlém.

moderátor: Ano, ta podpora Miloši Zemanovi, pokud vám správně rozumím, byla ad hoc v tom roce 2013 před druhým kolem, tím to skončilo.

VF: Ano, tím to skončilo.

moderátor: Rekapitulujete ještě po těch 5 letech to, co se tehdy odehrávalo? Tu vaši účast v prezidentské volbě? To, že jste skončil v prvním kole nebo to je uzavřená kapitola?

VF: Velmi to reflektuji, osobně si myslím, že skoro nejhezčí bylo to odpracovávání si, protože opravdu objet tu republiku a seznámit se s lidmi kontaktně přímo tak, jako ženich, když jde se představit rodičům své nastávající, měl by se představit osobně a ne před sebe strkat své zákonné zástupce. Asi takhle. A člověk zjistil vlastně, co ti lidé chtějí, co potřebují, zjistil, že napříč společností a myslím, že to není jenom v Čechách, je to v Evropě i v Americe, to je, myslím, základní deficit, chybí ideál, chybí jakýkoli ideál, proto jsou lidé nespokojeni. Nu, a pak nastoupilo to vlastní, ta horká kampaň. Já nejsem naivní, a když už se chýlila ta podpisová část ke konci, říkal jsem svým kolegům, kteří mně tedy pomáhali, že bude dobré, aby se to trošku zprofesionalizovalo, aby to nebylo takové trošku jenom formou takové té květinové formy, no, ale pak, to máte stejné, jako kdybyste letěl na Mars. Do, na Kennedyho mys dojedete klidně na sáňkách, na kolečkových bruslích jakkoli, ale na Mars už potřebujete pořádnou raketu, asi byste neletěl v krabici od bot.

moderátor: Mimochodem v roce 2014, o rok později jste připouštěl nový let. Vy jste tehdy v rozhovoru pro Aktuálně.cz řekl nebo odpověděl na otázku, zda byste do toho šel znovu do prezidentské volby, takto: "Vytvoří-li se klima, že opravdu je toto potřeba, že prezident má mít funkci spíše takového držitele a strážce grálu spíš, než být takovou mechanickou postavou, potom ano. Bude-li poptávka, bude i nabídka." Nekandidujete. Chápu to správně, že nebyla poprávka po Vladimiru Franzovi a nebo je problém spíš v pozici a postavení, které má prezident České republiky?

VF: Já si myslím, že je to spíš o tom druhém, navíc já si myslím, že člověk by neměl vstupovat úplně do jedné řeky dvakrát.

moderátor: To jste si v tom roce 2014 zjevně nemyslel.

VF: Tak za tu dobu člověk určitě s mnohým se seznámí, a tak třeba vůči tomu i dozraje ještě jinak jako, takže myslím, že to je v pořádku. Navíc si člověk uvědomuje, že pakli by to nebylo opravdu nutné a já bych se necítil nějakým spasitelem, to zase ne, ale docela si člověk klade otázky, co ta role toho prezidenta, jaká by měla být, což mě trošku mrzí v těch televizních debatách, že se tam ptají na všechno možný, ale toto jaksi chybí. No, takže myslím, že mám svoji cestu, která je mi dána a myslím, že v ní mohu ujít docela hezký kus a udělat dobrý, dobrou práci.

moderátor: Vladimír Franz, moc děkuju za to, že jste přišel a držím palce, hodně štěstí v profesním i osobním životě.

VF: Děkuju také vám.

ČT 24, 7. 11. 2017

Vzkaz bývalých prezidentských uchazečů: Vybírejte kandidáty s dobrou pověstí

9. ledna 2018 v 12:51 | denik.cz
Deník oslovil kandidáty, kteří se zúčastnili prvního kola volby a nyní už o Hrad neusilují, aby zhodnotili své tehdejší rozhodnutí a prozradili, podle jakých kritérií budou vybírat letos.

(...)

NÁHRADNÍCI Z DRUHÉ RUKY?

Profesor Vladimír Franz podle svých slov nelituje, že se klání o Hrad zúčastnil. "Byl to krásný protiúkol. Nešlo u mne o touhu po moci, ale cestu za poznáním, co je to společnost, stát a jeho instituce, média," sdělil Deníku malíř, skladatel a právník Franz. Nechtěl příliš komentovat prezidentské období Miloše Zemana a jeho vyhlídky: "Žijeme v zemi, v níž bude za chvíli problém sehnat řemeslníka, ale kde je asi pět milionů politologů, tak bych jim nechtěl brát práci." Přesto "bez ohledu na to, zda na Hradě bude sedět Bůh, či ďábel" soudí, že by tuto funkci měl vykonávat člověk pouze jednou: "Neznám z dějin prezidenta, snad s výjimkou F. D. Roosevelta, který by měl druhé období lepší než to první. Vždycky je lepší, aby lidé říkali - ten mohl udělat ještě spoustu dobré práce, než aby si mysleli - že si radši pracky neurazil, než tam podruhé lezl."

Zamyslel se i nad tím, kdo chce Zemana nahradit: "Opozice měla z jedné třetiny mluvit o tom, co se jí nelíbí, ale ze dvou o tom, co chce udělat, a tím vytvořit ostrov pozitivní energie. Z něho by pak během pěti let organicky vzešla výrazná osobnost, takže bychom o tom dnes vůbec nepřemýšleli. Opozice ale pouze brblala a vytvářela hory blbé nálady. V současnosti to na mě bohužel dělá dojem narychlo ad hoc sehnaného spolku náhradníků z druhé ruky," uzavřel Franz.

(...)

denik.cz, 3. 11. 2017

Vyjádření Prof. Vladimíra Franze k ústecké kulturní čistce

9. ledna 2018 v 12:47 | Vladimír Franz / Mostecký deník
Jsem hluboce přesvědčen, že takzvané sloučení mostecké galerie s lokálním muzeem bude po téměř třiceti letech samostatné existence znamenat v konečném důsledku pouze jediné, a to její likvidaci. Považuji tento krok ze strany Rady Ústeckého kraje, zainteresovaných pracovníků krajského odboru kultury i vedení mosteckého muzea za skandální projev ryze partikulárních zájmů některých morálně pochybných jedinců, v němž ekonomická, odborná, jakož i kulturně-etická hlediska sehrála nulovou roli. To, že se navíc zakladatel a dlouholetý ředitel mostecké galerie, pan Petr Svoboda, dočkal nyní od nadřízených orgánů namísto spravedlivého ocenění pouze ostouzení, pokládám z jejich strany nejen za neprofesionální, ale také lidsky podlé. Právě Petr Svoboda přitom může sloužit jako příklad člověka, který s obrovským osobním nasazením a vysokou erudicí vybudoval v mosteckém děkanském chrámu exkluzívní výstavní prostor, v němž trpělivě a důsledně prosadil uměleckou koncepci, díky níž si jím vedená galerie získala značnou prestiž a renomé nejen v rámci kraje a České republiky, ale i v zahraničí. Jeho nucený odchod během krajně podezřelého procesu zahájeného nezdůvodněným odvoláním a završeného podivným výběrovým řízením a následným rozhodnutím o ukončení činnosti krajské galerie bude pro již tak těžce zkoušený region znamenat další nenahraditelnou ztrátu.

Mostecký deník, 8. 12. 2017

Informace k celé kauze:

PANE, ZABALTE MI DÁREK

9. ledna 2018 v 12:45 | Mladá fronta Dnes magazín
Mužům prý balení dárků nejde. Požádali jsme proto šest známých Čechů, aby to zkusili vyvrátit. Nebo případně potvrdit. Každý dostal tři úkoly: zabalit lahev vína, dámský župan a krabičku na prstýnek. Nápad i pomůcky už byly na nich.

(...)

SKLADATEL A VÝTVARNÍK VLADIMÍR FRANZ

neříkám, že to umím, ale co si nakoupím, to zabalím, prohlásí Vladimír Franz. Hned je jasné, že to bere zodpovědně. Vše je pečlivě připraveno včetně mašliček i nůžek, na zemi rozprostřený balicí papír v rozích připevněný izolepou, aby se nekroutil. Přihlíží psík Milan, divočejší Tomík povzbuzuje štěkotem z vedlejší místnosti. Vladimír přistoupí k balení energicky a zručně. Dojde na lepicí pásku, která zkrotí vzdorující papír. Lahev, krabička i měkký župan jsou zabaleny během pár okamžiků. "A teď to začne," oznámí a začne přinášet další propriety, které si připravil. Na lahev zabalenou do zeleného papíru namaluje lebku se zkříženými hnáty a poté na hrdlo umístí růžového mývala. A z obyčejné lahve vína je Mýval na jedu. Podobně se promění i poměrně obyčejně zabalená krabička s prstýnkem.

Tu umístí do pařátů elegantního ještěra zvaného Ptakopyskosaurus.

Předměty na stole ožívají. Metamorfózy se dočká i župan. Ozdoben impozantní skulpturou, kterou vytváří panenka ve chřtánu papírové sopky, chrlící staniolové třásně, se změní v uměleckou instalaci nazvanou Sopka.

Hotovo. Potlesk!!! Tomík je vpuštěn, vítá se, raduje se. Sopka, Mýval na jedu a Ptakopyskosaurus přinášejí dary.

(...)

Mladá fronta Dnes magazín, 30. 11. 2017

Anketa Koho budete volit? A proč?

9. ledna 2018 v 12:42 | Respekt
(...)

Vladimír Franz, kandidát na prezidenta v roce 2013, skladatel a dramatik

Prezident, jakožto hlava státu, by měl tento stát důstojně zastupovat, hájit jeho zájmy, jakož i zájmy občanů. V prezidentovi (a potažmo i ve státě) by občané měli mít zastání proti nejrůznějším vykukům, kteří devalvují člověka na zdroj svého zisku, na pouhou námezdní sílu, stlačenou až k hranici pouhého přežití, šíbrům, kteří si pletou naši zemi s pozemkem určeným k drancování. Měl by ctít zákony, stvrzovat svým podpisem jejich opravdovou potřebnost, smysluplnost a souřadnost s právním systémem. Prezident by měl znát historii. Měl by vědět o dobré energii, která tady kdy byla vydána, mít ji prožitou a svou celoživotní prací se k ní snažit přispět a stát se tak její součástí. Měl by být strážcem duchovního rozměru této země, a v tomto smyslu i garantem jejího směřování (fachidiotů jsme si užili už dost). Jeho osobní příběh by měl být silný, a rovněž tak charisma. V nejlepším slova smyslu - nejpodstatnější vlastnost prezidenta spatřuji v tom, aby BYL.
Doposud žádného favorita nemám. Nejsem si zcela jist, zda mi těch několik reality show, konaných navíc v šibeničním čase, dopomůže k odpovědnému rozhodnutí. Domnívám se, že lhůta, kdy se mohla objevit a dozrát odpovídající osobnost (ať již chtivá úřadu či nikoli), minula. Vnucuje se mi zkrátka neodbytný pocit, že jsme tak trochu promarnili pět let!

(...)

Respekt, 8. 1. 2018

Z recenze na divadelní představení Čarodějky ze Salemu (Týden)

9. ledna 2018 v 12:34 | Jindřich Göth
(...)

"Působivosti inscenaci dodává i účelná hudba Vladimíra Franze, která se, stejně jako celé představení, zaryje pod kůži."

(...)

Tanec s ďáblem, Jindřich Göth, Týden, 8. 1. 2018

Z recenze na divadelní představení Čarodějky ze Salemu (Právo)

9. ledna 2018 v 12:04 | Radmila Hrdinová / Právo
(...)

"Tým režiséra a uměleckého šéfa souboru Juraje Deáka rozumně neusiluje o vnější aktualizaci textu, hraje se na prosté scéně (se snad až příliš doslovnými oprátkami) a ve střízlivých historizujících kostýmech s rafinovaně zneklidňující hudbou Vladimíra Franze."

(...)

RECENZE: Z Millerova honu na nevinné stále mrazí, Radmila Hrdinová, 21. 12. 2017


VIDEO: Osmička: Pražská kavárna si plete umění s agitačním střediskem. Schwarzenbergovo číro mi přišlo trapné, říká Vladimír Franz

9. ledna 2018 v 11:52 | Helena Šulcová / Seznam.cz
"Pravdu neurčuje pražská kavárna ani Hrad se Zemanem a Ovčáčkem," říká v Osmičce Heleny Šulcové profesor, umělec a bývalý kandidát na prezidenta Vladimír Franz.


V roce 2013 jeho kandidatura zaujala řadu světových médií. Nejzajímavější část kampaně podle něj byla ta, kdy s týmem jezdil po náměstích a bavil se s lidmi. Během těchto setkání Franz zjistil, že lidem v České republice chybí ideál a svoboda. V druhém kole volby tehdy podpořil Miloše Zemana.

"Nikoho jsem nechtěl podpořit. Vzhledem k tomu, jak se chovala parta kolem Karla Schwarzenberga, tak jsem si řekl, že jim do toho smrdutého rybníčku hodím šutr," vzpomíná s odstupem času. Prezident by podle něj měl být v úřadě pouze jedno volební období.

"Kampaň je reality show. Jde o to, aby se kandidát vynořil a byl se vším všudy, to je základ," komentuje současné kandidáty na prezidenta. Mezi nimi mu prý chybí skutečná osobnost.

Stačí Čechům Babišovy koblihy? Proč si myslí, že Češi mají mindrák? Jak by vypadala opera o české společnosti? A půjde k prezidentským volbám? Podívejte se na rozhovor.

Osmička Heleny Šulcové, Seznam.cz, 22. 12. 2017

VIDEO:Proti Schwarzenbergovi bych podpořil kohokoliv, zbabělí lidé to zneužili, říká Vladimír Franz

9. ledna 2018 v 10:26 | Pavel Štrunc
Když Vladimír Franz před pěti lety ve druhém kole prezidentské volby podpořil Miloše Zemana, mnohé tím překvapil, a některé zjevně i vyloženě popudil. Umělec se prý musel vypořádat s pomluvami, které i jeho samotného překvapily. "Nechtěl jsem podpořit nikoho. Zemanovi jsem vyjádřil podporu se skřípěním zubů," tvrdí teď Franz. O co vlastně tehdy šlo? Podívejte se na část rozhovoru. Vybral by si mezi současnými prezidentskými kandidáty? A proč podle něj v posledních letech selhala politická opozice?

Pavel Štrunc, Info.cz, 23. 11. 2017

AUDIO: Sedmé nebe s Vladimírem Franzem. Vánoční písně od baroka po současnost.

9. ledna 2018 v 6:53 | VF / Český rozhlas - Vltava
Sedmé nebe s Vladimírem Franzem. Vánoční písně od baroka po současnost.

3. 12. 2017

Audioarchív pořadu: