Umělec Franz vzkazuje: Toto je Má vlast

4. června 2018 v 10:31 | Martin Rychlík / Lidové noviny

"Je to vlastně zpráva o tom, že ještě žiju a něco dělám," říká Vladimír Franz o velké knize, již vydal po čtrnáctileté pauze.

Jeho hlavním oborem je scénická hudba; ostatně za ni dostal šestkrát cenu Alfréda Radoka. Kromě toho od dětství neustále maluje. "Proces malby je souložís materiálem, provedenou zkratem básně. Obraz je otevřenou formou s tvůrcem ve svém středu, formou zvolna negující lešení rámu, do níž může vjet traktor stejně jako vlétnout moucha či spadnout hvězda... Obraz je i svědectvím: byl jsem při tom," píše Vladimír Franz v nové knize.

Ta nese název Má vlast. Někdejší prezidentský kandidát vydává knihu po čtrnácti letech, kdy vyšel jeho knižní rozhovor s filozofem Petrem Kurkou. Nové dílo je jiné; jde o soubor Franzových textů (i z Lidových novin) a důležitých maleb minulých dekád.

"Člověk působí ve veřejném prostoru čili chtěnechtě konám činnost veřejnou. A tak je dobré to sumarizovat, neboť když se to neudělá, tak se pak člověk v posledních pěti letech dozvídal, že v životě nic nevytvořil, nemám na nic názor ani estetiku... Takže v této knize je jasně podána estetika, poetika i gestus. Schválně jsem do ní zařadil i svoje dílo z roku 1971, kdy už jsem ten názor měl," řekl LN profesor Franz (59) o svém obrazu Před bouří, který namaloval v Krkonoších ještě jako jedenáctiletý. Knihu doplňuje na sedmdesát reprodukcí.

Většina z obrazů už je prodána, jsou v různých sbírkách. Některé by však Franz nedal z ruky, jak moc jsou pro něj důležité. Patří k nim i Dusno z Přimdy na Tachovsku. "Bylo to u rybníku Labuť, sbírala se bouřka... Podařilo se mi tam něco sevřít," ukazuje tetovaným prstem v knize. Se svou typickou energií vysvětluje, jak se snaží namalovat "nezachytitelné". Prchavé okamžiky, vzpomínky na dětství v okolí Třeboně, rozpravy s dědou v přírodě... Život.

"Politika by mě zabila..."

Ač je skladatelem a výtvarníkem, o životě též píše - a to "postaru", rukou, stejně jako když skládá hudbu. "Skladbu musím mít hotovou v paměti, teprve pak ji zapisuji. Totéž platí o textech, mám je už v hlavě, než je zapíšu," dodává muž, jenž právě skládá muziku pro seriál o Dejvickém divadle.

Psával i fejetony do LN; ty nadčasovější - věnující se českým umělcůmči kulturní paměti a geografii - dal do knihy. "Franz suverénně ukazuje, v čem je síla neprávem přehlíženého literárního útvaru, protože spolu s Baudelairem ví, že vše pomíjivé v sobě nese cosi věčného, že absolutní je mrtvé bez příměsi zvláštního a že temperament autora je právě tak důležitý jako jeho nadhled," hodnotí v úvodu filozof Miroslav Petříček z Univerzity Karlovy.

Knihou se vine Franzův vztah k přírodě či zahradě, již si v tónech skládá jako barevnou kompozici. V jednom fejetonu si vymyslel i názvy květin: střevčen, bzdír, ratavu, pyšír, šuklici, trnopud... "Chcípník bude asi dřevokazná kytka, ale jak vypadá jájí, to netuším," směje se umělec.

Svou politickou etapu, kdy získal sedm procent hlasů v prezidentské volbě 2013, považuje za uzavřenou. Kandidoval by znovu? "To by muselo přijet poselstvo s běloušem, abych se nechal ukecat. Asi ani to ne. Jsemzastáncem drobné práce - pracovat sám na sobě a prostřednictvím toho předat lidem něco hezkého. A politika bymě zabila," dodává profesor hudby na AMU, jenž učí i malbu na Univerzitě J. E. Purkyně.

Komu je 330stránková kniha určena? "Celý život chci od věcí plnou míru. Je určena lidem, kteří jsou citliví. Nedělám nic pro lidi uskřivnuté, o mrzkých a kusých ani nemluvě. Podotýkám, že vše, o čem píši, jsem prožil," tvrdí.

Jeden český skladatel už dílo s názvem Má vlast vytvořil. Je to chtěná narážka na Bedřicha Smetanu? Odkaz je to záměrný, přiznává Franz. "Tuhle zemi mám opravdu rád a je nám to společné. Ale vlastenectví nechápu tím politickonárodně-obrozeneckým způsobem. Pro mne je to vztah k zemi, který si člověk musí vybudovat sám; je to něco, co má člověk uvnitř, prožité vědomí souvislostí... Je to země, jež se protkla s veškerou dobrou energií, která tu kdy byla vydána. Člověk ví, komu stojí na ramenou, a je na nás, abychom pokračovali. A když vím, komu stojím na ramenou já, musím se snažit, aby jednou někdo stál na bedrech i mně - a viděl dál," říká.

Martin Rychlík, Lidové noviny, 2. 6. 2018
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama