Chodec brouzdající životem

11. října 2019 v 19:07 | Josef Herman / Divadelní noviny
Mám rád knihy, v nichž autoři dají nahlédnout do svého uvažování o světě, který je obklopuje. Do svých ideálů, lásek, přesvědčení, do záležitostí, které zvenku nejsou na první pohled patrné. Za takovou považuji třeba publikaci nedávno zemřelého režiséra Petra Weigla Hledání smyslu: Filmy, myšlenky a reflexe (2013) a stydím se, že jsme se jí v Divadelních novinách ještě nevěnovali. Ostatně i o knize Vladimíra Franze jsme měli napsat dávno. Obě jsou zaměřením i stylem vlastně stejné, sestavené, jak už řečeno, z úvah, v případě Petra Weigla také z bohaté fotodokumentace jeho divadelních, televizních a filmových režií. A ze skladby a výběru záběrů prýští Weiglova poetika, cit pro krásno.

Vladimír Franz svou předčasnou (ještě má mnohé před sebou) konfesi složil z kratších i delších článků, fejetonů a zamyšlení, jež psal pro různé příležitosti. Nejvíc je sloupků psaných pro "předbabišovské" Lidové noviny, pro Českou pozici, pro další různé deníky a časopisy. A také jsou tu otištěny různé předmluvy a doslovy psané pro konkrétní účely. Jeden čas psal pro Divadelní noviny, je tu myslím otištěno všechno. Škoda, že jeho úvahy v Divadelkách skončily prý neakceptovatelným výsměchem rakouským fašistům, jak Franz vidí bodré tyrolské sedláky. No, zkoušel provokovat, tady to prasklo. Ani tento text v knize nechybí.

Všechny texty Franz znovu přehlédl, případně doplnil. V knize jsou setříděné tematicky do osmi oddílů: Tanečník v dýmu, O lidech mezi svobodou a srnou, Hovory s vosou, Pojišťovna čápů, Hořící zvony, Zóny, Dětský podzim, Otevírání nepaměti. Intermezzo a Epilog obsahují texty publikované poprvé. Jak vyplývá z názvů oddílů, texty jsou do nich zařazeny s nezbytnou volností, neboť Franzovo uvažování a psaní nevydrží u striktně vymezených záležitostí, cenné je právě v tom, jak jejich autor spojuje věci zdánlivě nesouměřitelné a neslučitelné. Jak dokáže s fantazií umělce psát striktně racionální úvahy. O české společnosti, o umění, hlavně hudebním a výtvarném, o divadle, o široké plejádě velkých osobností. Také jsou tu dobové komentáře, které přetrvávají svou dobu právě způsobem, jakým je Franz zachytil. Postřehy o všem možném.

Věcí, o kterých Franz přemýšlel a psal, je prostě neuvěřitelné množství a nelze je tu ani vyjmenovat. Je prostě člověkem zvídavým a přes svůj extravagantní zjev vlastně tradicionalistickým v tom smyslu, že ctí řád a podstatné hodnoty, které v textech uměl odlišit od dobových módních efemérností. Vždycky psal, co si myslí, v dnešních prolhaných korupčních dobách je to vzácné. Ostatně sám hovořil o tom, že od nevydařené prezidentské kandidatury, v níž do druhého kola doporučil Zemana, se přestaly hrnout dřív hojné a mnoha cenami ověnčené zakázky na scénickou hudbu. Také v tom vidím souvislost.

Název knihy odkazuje k Franzově největší lásce - ke krajině. Především české a moravské, okolí Přimdy, Šumava, Krkonoše, jihočeské rybníky. Franz by se dal považovat za "českého chodce" brouzdajícího krajinou domova. Ta prolíná většinou publikovaných textů, a kdyby součástí knihy bylo také CD s výběrem Franzových kompozic - to jediné mi tu chybí -, myslím, že by zařadil své symfonické básně Radobýl a Morava. Franz ovšem není žádný národovec, a když, tak snad patriot. Pravidelně jezdí na Jadran, do Dalmácie, do oblasti Trogiru, brzy na jaře, v březnu, v dubnu. Označuje tu dobu za literární, neboť u moře píše, kdežto v letním období na své chalupě maluje a obří plátna skladuje ve stodole. Samozřejmě v knize najdeme i texty o moři, ostrovech. Třeba jeden, který mám obzvlášť rád, o plavecké výpravě na ostrov z růžového alabastru a o dramatické cestě zpět s čerstvě dokončeným akvarelem, který ve vlnách udržel nad hladinou.
V knize je kvalitně přetištěno devětašedesát výtvarných kompozic, dominuje jim cyklus z Třeboně, přírodní motivy, detaily (Bazén, Štěrkovna, Jihomoravské noci, Lom, Nebezpečná zóna a další). Osobně je mi nejbližší Mostecký Ježíš.

Dodejme, že kniha obsahuje soupisy hlavních položek Franzova díla k 21. březnu 2018. Poslední obrázek Mým psům zobrazuje dva pejsky, jednoho nohama vzhůru. I to je život, který Vladimír Franz zachycuje.

Vladimír Franz: Má vlast slovem a obrazem. Odpovědný redaktor Zdenko Pavelka, Novela bohemica 2018, 320 stran.

Josef Herman, Divadelní noviny, 18. 2. 2019
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama